PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Inscenace s názvem L´opera seria z produkce Divadla na Vídeňce se věnuje opernímu žánru, který si tentokrát sám ze sebe dělá legraci. Commedia per musica o třech dějstvích je vlastně opera buffa, na libreto Ranieriho de Calzabigiho, ke které napsal hudbu Florian Leopold Gassmann. Režijně dílo zpracoval Laurent Pelly, od cembala dirigoval orchestr Les Talens Lyriques Christophe Rousset. Z účinkujících zaujal českého diváka především český pěvec Petr Nekoranec v roli komponisty Sospira. Premiéra se konala 28. února a recenze je psána z reprízy 7. března.

„Premiéra opery se v roce 1788, kdy ji Salieri dokončil, ve Vídni neuskutečnila. Byla za tím politika.“

„Děj opery přepracoval do současných reálií režisér Martin G. Berger a průvodcem operou je sám maestro Antonio Salieri.“

„Režisér pojal vše jako cirkusovou taškařici, se samozřejmou lehkostí a humorem, kterou občas tvrdě prostoupí politická realita.“

Operní divadlo MusikTheater an der Wien, které stále ještě hraje v provizorní hale v muzejním komplexu MuseumsQuartier, připravilo další premiéru. Tentokrát je autorem hudby Antonio Salieri a hraje se o mongolském a čínském chánovi Kublaiovi, který žil ve 13. století. Komickou operu Antonia Salieriho na libreto Giovanniho Battisty Castiho uvádí vídeňská scéna téměř po dvou stech padesáti letech poprvé: v době vzniku byla cenzurou zakázána. Nyní přichází v aktualizované verzi.

„Macron v Praze zdůraznil, že mechanismus rezidencí umělců vytváří společný myšlenkový prostor.“

„Plán Strategického partnerství zahrnuje i obsáhlé záměry rozvíjení bilaterálních vztahů v oblasti vědy, vzdělávání a kultury.“

„Četné kooperace mezi hudebními tělesy jsou dle Emmanuela Macrona důkazem životaschopnosti česko-francouzských vztahů.“

Prezident Francouzské republiky Emmanuel Macron během své pracovní návštěvy Prahy, kterou 5. března 2024 podnikl již potřetí během svého mandátu, podepsal na Úřadu vlády pátý Akční plán Strategického partnerství mezi Francií a Českou republikou, který se týká i vědy, vzdělávání a kultury.

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„Od prvních tónů předehry Pygmaliona byla evidentní přirozenost, jakou hráči při hraní této hudby oplývají“

„Emoční ‚otočka‘ od zoufalství k radosti byla čitelně propsána do hlasu zpěvákova a ten pak na konci díla mohl naplno předvést své fantastické technické schopnosti.“

„Sbor v obou dílech poskytoval vyváženou sílu skvěle se pojící s orchestrem, krom vypracovaného tónu je nutné ocenit zejména vynikající sehranost všech zpěváků, díky čemuž byl zpívaný text dobře srozumitelný.“

V pondělí 29. května zavítali do Prahy v rámci festivalu Pražské jaro světově proslulí Les Talens Lyriques. Spolu s Chœur de Chambre de Namur a vynikajícími sólisty představili divákům dvě francouzské barokní jednoaktové opery, obě provedené na nejvyšší možné úrovni.