„Václav Hudeček pobaveně popsal, jak se původní nápad vizuálně vymkl z rukou, protože ‚za rok, o který jsme museli jejich vystoupení odložit, vyrostli minimálně o půl hlavy, spíš ale o celou…“
„Třináctiletý Alexandr Klement; o rok starší houslista Jan Novák; a šestnáctiletý Lukáš Mareček. Že každý z nich uspěl na nejrůznějších soutěžích, lze považovat skoro za samozřejmost.“
„Uznání zaslouží také nasazení a zvuk doprovázejícího Barocco sempre giovane. Přestože vystoupili jen v pěti, měl jsem při provedení Kol Nidrei pocit mnohem hutnějšího tělesa.“
Těm z nás, kteří leccos pamatují, zní skandování učňů z ČKD, jímž v listopadu 1989 odeslali komunistu Štěpána do bezvýznamnosti, dodnes v uších. Jejich skandování „My nejsme děti“ se pro mě stalo nadčasovým sloganem. Výzvou, jež říká, že myšlení, konání a mnohdy i um školáků nejednou přesahuje hranice, které jim dospělý svět přisuzuje. A poté zírá, když je vše jinak. Vzpomněl jsem si na tuto skutečnost opakovaně během večera, kterým v úterý 18. ledna vstoupil festival Svátky hudby, rozprostřený napříč celou kulturní sezónou, do roku 2022. Koncert, uskutečněný v příjemném prostředí Pražské konzervatoře, totiž představil tři opravdu velice mladé hudebníky, nad jejichž výkony se ovšem chvílemi tajil dech.
