„Výběr skladby byl vysoce nastavenou laťkou nejen pro další účastníky, ale zejména pro Trio Vyšehrad. Je až neuvěřitelné, s jakou profesionální samozřejmostí a chutí se tito tři mladí lidé ponořili do vrcholně obtížného úkolu.“

„Trio INNsolitus svůj program koncipovalo od romantismu přes jazz, ragtime k ranému 20. století. Uznání zaslouží zdařilé aranže Lindy Bubreg-Dobay.“

„Duo Mráček–Pěruška sáhlo po vrcholném repertoáru světových pódií a dokonalým způsobem předvedlo dechberoucí výkon, násobený pochopením hloubky hraného díla.“

V pátek 17. září jsme byli svědky výjimečných výkonů pětapadesátého ročníku Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concertino Praga v kategorii komorní hra. Téměř zaplněný sál v pražském Klášteře Anežky České se rozezněl hudbou finalistů soutěže, založené v roce 1966. Úspěšně jí prošla celá řada význačných osobností, nejen českých. Za účasti mezinárodní poroty, v níž letos zasedli Dmitry Sitkovetsky, Václav Hudeček, Jakub Hrůša, Ivo Kahánek, Christine Anderson, Ewa Kupiec, Milan Langer, Sergej Nakarjakov, Andrew Marriner a Alexei Ogrintchouk, probíhalo finále ve dvou kategoriích: komorní hra a sólová hra, a to formou veřejného koncertu.

Podmínkou účasti v soutěži v kategorii komorní hra, kromě zaslané nahrávky, anonymně posuzované, byl věkový průměr do dvaceti let s možností jednoho účastníka ve věku dvaadvacet let. Libovolná nástrojová sestava mohla čítat dva až šest hráčů. „Komořina“ je krásný, ale nesnadný úkol v mnoha ohledech – všichni hráči by měli být nástrojově technicky zdatní, hudebně na výši, psychicky stabilní a v neposlední řadě i lidsky kvalitní, často se přes hudbu vyvinou celoživotní přátelství.

Postupující do finále v kategorii komorní hra byli: Trio Vyšehrad (Natálie Toperczerová – housle, David Pěruška – violoncello, Pavol Praženica – klavír), rakouské Trio INNsolitus (Bence Bubreg – klarinet, Márton Bubreg – saxofon, Felix Niederstätter – klavír), Duo Mráček–Pěruška (Kristian Mráček – housle, David Pěruška – violoncello) a polské dívčí kvarteto Veloce string quartet (Paulina Helena Tomczak, Julia Charmuszko – housle, Oliwia Stawicka – viola, Konstancja Śmietańska – violoncello).

Trio Vyšehrad se prezentovalo čtyřvětým Triem č. 1 d moll, op. 49 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Je to s oblibou uváděná skladba zralého autora z roku 1839, iniciovaná Mendelssohnovým přítelem, vynikajícím pianistou Ferdinandem Hillerem. Není tedy divu, že klavír je zde nejexponovanějším nástrojem. Pianista po celou půlhodinu trvání skladby totiž nesundá ruce z kláves. První věta Molto allegro agitato, v sonátové formě, nabízí po krátké introdukci téma, procházející všemi nástroji v rychlém tempu. Druhá věta Andante con moto tranquillo připomíná svojí křehkostí a melodikou Písně beze slov (zvláště op. 62, č. 1). Klavír zde uvede téma, které postupně přebírají oba smyčcové nástroje a vedou dialog s klavírem. Třetí věta Scherzo: Leggiero e vivace je charakterizována tanečností a hravostí, pracuje s tématem z první věty, šikovně upraveným, a s využitím dynamických rozdílností končí v téměř neslyšném pianissimu. Čtvrtá věta Finale: Allegro assai appassionato uvádí téma ve všech nástrojích současně. Výrazně převažuje variační práce s tématem, všichni si rovnocenně zahrají. Klavír prostřídává různé techniky – synkopický rytmus, rozložené akordy, trioly, vše v rychlém tempu. Spolu se smyčci vytváří působivý závěr, který graduje v monumentální vrchol.

Výběr skladby byl vysoce nastavenou laťkou nejen pro další účastníky, ale rovněž pro Trio Vyšehrad. Je až neuvěřitelné, s jakou profesionální samozřejmostí a chutí se tito tři mladí lidé ponořili do vrcholně obtížného úkolu. Dokonalá čistota, souhra, společné vnímání a technický nadhled – to vše připravilo posluchačům a jistě též porotě hluboký zážitek. Značný obdiv zaslouží pianista, který hrál svůj mimořádně obtížný part zpaměti, noty na pultu měl jen pro orientaci.

Trio INNsolitus svůj program koncipovalo od romantismu přes jazz, ragtime k ranému 20. století. Uznání zaslouží zdařilé aranže Lindy Bubreg-Dobay. Romantik Max Bruch byl zastoupen jednou skladbou Allegro con moto z Osmi kusů pro klarinet, violu a klavír. Hlavní proud hudby probíhal v obou dechových nástrojích, klavír měl spíše doprovodnou úlohu. Souhra i ladění byly v pořádku, snad saxofon svým objemnějším zvukem občas vyčníval (hrál prostřední hlas), což souvisí s povahou nástroje. Z Pěti kusů pro dvoje housle a klavír Dmitrije Šostakoviče jsme slyšeli Preludium, Elegii a Valčík, které jsou původně částmi z baletní suity nebo filmové hudby, komponované ve třicátých letech. Romantizující a líbivá melodika byla šťastnou volbou, výrazné kontrasty si hráči užívali. Tři preludia (Allegro ben ritmato e deciso, Andante con moto, Agitato) George Gershwina jsou v originále pro klavír a byly provedeny autorem v New York City v roce 1926. Jazzová poloha zjevně byla pro Trio INNsolitus to pravé „ořechové“. Výborný rytmus, charakter skladeb, smysl pro humor a nadsázku – vše přirozeně vyplývalo z hudby a bylo hráno s velkou chutí. Vše vyvrcholilo závěrečnou skladbou The Devil’s Rag, autorem je Jean Matitia. Téměř bujará nálada se ještě vystupňovala a hráči na pódiu se zcela odevzdali klauniádě vrcholné kvality. Předvedli široké spektrum svých možností, což publikum ocenilo.

Po přestávce vystoupilo Duo Mráček–Pěruška a připravilo si Duo pro housle a violoncello, op. 7 (Allegro serioso, non troppo, Adagio, Maestoso e largamente ma non troppo lento – Presto). Zoltán Kodály – mnohovrstevnatá osobnost 20. století (skladatel, dirigent, muzikolog, jazykovědec a také politik v letech 1945–1947) – je zkomponoval během první světové války v roce 1914 a spolu s violoncellovou Sonátou, op. 8 z roku 1915 tvoří významnou dvojici poznamenanou přízrakem válečných hrůz. Hudební náplň odpovídá situaci, je v ní plno neklidu, vzdoru a také pokory a bolesti… Vyrůstá z lidové maďarské hudby, kterou spolu s Bélou Bartókem sbíral po venkově. Časté přerušování melodie surovými vstupy plnými disonancí a zběsilého rytmu evokuje drsný válečný příběh. Končí reminiscencí úvodního tématu a vrcholí ve strhujícím Prestu, využívá všech možných technik obou nástrojů pro vyjádření vrcholného dramatismu. Oba mladí umělci (partu violoncella se ujal znamenitý, už „rozehraný“ Pěruška, člen Tria Vyšehrad) sáhli po vrcholném repertoáru světových pódií a dokonalým způsobem předvedli dechberoucí výkon, násobený pochopením hloubky hraného díla.

Veloce string quartet – čtyři mladé dámy nabídly dva kontrastní autory: Alexandra Borodina a jeho kvartet č. 2 D dur, z něj dvě věty (Scherzo/Allegro, Notturno/Andante), a Grażynu Bacewicz, z jejíhož čtyřvětého Kvartetu č. 4 nabídly jednu větu (Andante / Allegro molto).

Borodin zkomponoval svůj kvartet v roce 1881, jeho hudební mluva je poplatná době vzniku – melodie se příjemně poslouchají. Scherzo střídá dvě nálady, v nichž se nástroje vzájemně imitují. Notturno sólovým vstupem violoncella uvede líbeznou melodii, kterou převezmou housle, vše za doprovodu ostatních nástrojů. Dvě příjemné, prvoplánově líbivé části mohou zakrátko omrzet, pokud nejsou detailně vypracovány jak technicky (souhra, intonace, nástupy…), tak ve své myšlenkové jednoduchosti. Celkový dojem byl spíše rozpačitý. Za smyčcový kvartet č. 4, komponovaný v roce 1951, obdržela Bacewicz v Bruselu první cenu a finalistky si zvolily první větu. Je plná disonancí a její rytmická pregnance spolu s nečekanými sólovými vstupy nástrojů a rozrůzněnou metrikou působí jakýmsi neklidem, který je ale pro tuto větu charakteristický. Velmi důležitým prvkem je zde práce se zvukem, s tónem. Hráčky projevily snahu se s nelehkou skladbou vypořádat, ale ne vždy se dařilo. Zřejmě ještě chybí i pódiová zkušenost.

Porota po zvážení všech kritérií ocenila výkony takto: první místo a Cenu Českého rozhlasu získalo Duo Mráček–Pěruška, které současně vybojovalo i Cenu publika. Druhým místem porota dekorovala Trio INNsolitus, třetí se umístilo Trio Vyšehrad. Dále byla udělena čestná uznání: čestné uznání prvního stupně získal Veloce string quartet, čestné uznání druhého stupně Duo Markova–Najman a Ensemble Symbolique. Cenu Nadace Bohuslava Martinů obdržel Veloce string quartet, Cenu Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové Duo Markova–Najman a Cenu EMCY Duo Mráček–Pěruška. Výkony byly oceněny také finančně z Nadace Karla Komárka. Součástí ocenění pro vítěze je možnost nahrát profilové CD v Českém rozhlase a pro laureáty možnost různých koncertních vystoupení.

Miroslava Svobodová

Foto: Petra Hajská