„Byl to v roce 1978 ojedinělý počin, kdy vyučující z celé republiky dokázali prosadit záměr vytvořit soutěž varhanního oboru.“

„Ke spolupráci byl přizván od roku 1986 i Petr Eben a připravil pro varhaníky milý dárek – zkomponoval tři miniatury.“

„Své soutěžící přijeli povzbudit přátelé i jejich vyučující a z hloučků o přestávkách bylo slyšet názory na výkony ‚těch svých‘ a ‚těch druhých‘ a ‚jasných favoritů‘.“

V Opavě se od 23. do 29. října konal jedenadvacátý ročník Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena. Letos tak uplynulo čtyřiačtyřicet roků od jejího vzniku. Jsou to dvě generace varhaníků, kteří se umístili na mnoha mezinárodních soutěžích a dnes jsou známými koncertními umělci a vyučujícími na konzervatořích či vysokých školách, a to nejen v Evropě.

Myšlenka založit varhanní soutěž u nás sahá až do roku 1978, kde byla založena jako Soutěž mladých varhaníků. Oficiálním důvodem tehdy nebyl zájem, jak přiblížit, či dokonce snad zpopularizovat sakrální a s nevolí trpěný nástroj, který komunistická garnitura prohlašovala za škodlivý a socialistickému občanovi nebezpečný. Příležitosti učinit něco záslužného pro varhany a varhaníky se chopila řada vyučujících českých a slovenských konzervatoří, aby se otevřela možnost dát prostor varhanám, a tak je přiblížit nejen hudební veřejnosti. V té době totiž byly postaveny v interiéru obřadní síně tehdejšího Městského domu kultury Petra Bezruče nové koncertní varhany krnovské firmy Rieger–Kloss Opus 3485. Tato firma stavěla nástroje i v zahraničí – zejména ve východním bloku a v SSSR.

Při této příležitosti se konal první ročník soutěže, která probíhala ve dvou kategoriích – amatérská kategorie (žáci českých a slovenských LŠU a soukromě studujících varhany) a kategorie konzervatoristů do šestadvaceti let. Byl to ojedinělý počin, kdy vyučující varhan z celé republiky dokázali prosadit záměr vytvořit soutěž varhanního oboru. Soutěž se konala každé dva roky a její náplní byla interpretace a probíhala ve dvou kolech v sále Městského domu kultury Petra Bezruče. Povinností byla (kromě děl Johanna Sebastiana Bacha a některého z autorů romantického období) také volba skladby českého či slovenského soudobého skladatele. Tehdy v porotě zasedlo devět pedagogů tehdejších československých konzervatoří a soutěž uvedli i svými výkony na slavnostním zahajovacím koncertě.

Soutěž nabývala na oblibě a postupně se rozšiřovaly a upravovaly i soutěžní oblasti. Například v roce 1982 přibyla volná kategorie Improvizace, nepodmíněná účastí v kategorii Interpretace, a takto je to dosud. Po roce 1990, jak je ve zdrojích uváděno, nastal značný zájem o soutěž i v souvislosti se zakládáním nových státních i církevních a soukromých konzervatoří. Přihlášených varhaníků bylo v jednom období až šedesát. Nastalá změna v roce 1996 selektovala profesionální kategorii na dvě podkategorie (studenti prvního až čtvrtého ročníku konzervatoří a pátého až šestého ročníku rozšířeného o vysoké školy v České a Slovenské republice). Projektové a organizační zázemí se postupně upevňovalo spoluprací Městského domu kultury Petra Bezruče, Uměleckého závodu na stavbu varhan Krnov a Lidovou konzervatoří Ostrava. Hlavním pořadatelem i vyhlašovatelem byl v prvním ročníku Městský národní výbor v Opavě a v současnosti Statutární město Opava ve spolupráci s Církevní konzervatoří Německého řádu, Opava.

Při volbě repertoáru byla vždy upřena pozornost na propagaci soudobých skladeb a bývala vyhlašována cena za interpretaci soudobé skladby za finanční podpory například ČHF i SHF, Nadace Život umělce a Nadace Bohuslava Martinů. Ke spolupráci byl přizván od roku 1986 i Petr Eben a připravil pro varhaníky milý dárek – zkomponoval tři miniatury a tyto se staly později součástí desetidílného cyklu Momenti dʼOrgano. Postupem času narůstal zájem o soutěž i ze zahraničí, jak ze strany účastníků, tak i ze strany významných profesorů věhlasných vysokých škol či koncertních varhaníků.

Rozšiřovaly se možnosti využití nově postavených nástrojů. V roce 2002 byl postaven nový nástroj v minoritském kostele svatého Ducha, a tak byl třináctý ročník už tříkolový (první kolo v Městském domě kultury Petra Bezruče, druhé kolo v kostele svatého Ducha, třetí kolo konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie). Čtrnáctý ročník v roce 2004 ustanovil slavnostně nový název soutěže – Mezinárodní soutěž mladých varhaníků 2004 – Soutěž Petra Ebena. Mistr tehdy přijal čestné předsednictví soutěže. Byl to rok jeho významného jubilea, bylo mu pětasedmdesát let, a celý varhanní národ tomuto věnoval význačnou pozornost řadou koncertů, výstav, přednášek, Kateřina Vondrovicová napsala monografii Petr Eben… V roce 2007 (24. října) Petr Eben umírá. Příští, šestnáctý ročník v roce 2008 se už oficiálně jmenuje Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena a je poslední, kdy probíhá ve třech kategoriích. Sedmnáctý ročník v roce 2010 je koncipován jako jedna kategorie, věkem do třiceti let účastníka. Tehdy se přihlásilo jedenapadesát účastníků z Evropy, Ameriky i Asie včetně kategorie Improvizace.

Další ročníky už mají jako jednu z podmínek soutěžního repertoáru povinný výběr ze skladeb Petra Ebena. Důraz při hodnocení je kladen nejen na interpretaci zmíněného autora, ale jsou zařazeny skladby Johanna Sebastiana Bacha, předbachovských barokních autorů, také romantiků z oblasti Německa, Francie, Čech, Itálie a v neposlední řadě i českého baroka a klasicismu s odkazem na dnes už mezinárodně zavedenou edici ArTThon, která se téměř třicet let zabývá vyhledáváním a komparací různých pramenů na nejvyšší úrovni. Adekvátně požadavku různých stylů jsou zvoleny i nástroje, jichž je na Opavsku nemálo.

Letošní, jedenadvacátý ročník soutěže se konal se čtyřletým odstupem, zaviněným nařízenou izolací v covidovém roce 2020. Soutěž probíhá vždy ve druhé polovině října, je to i období kolem úmrtí Mistra Ebena. Letos připadla na 23. až 29. říjen. V pečlivě připraveném soutěžním katalogu a katalogu jednotlivých účastníků bylo možno se dozvědět jména členů poroty, přihlášené účastníky včetně věku, místa studia a jejich vyučujícího a program. Podrobnosti lze nalézt na ebencompetition.cz. Do prvního kola bylo přihlášeno osmadvacet účastníků, nakonec jich přijelo šestnáct a do druhého kola postoupilo jedenáct. Hrálo se na třech nástrojích: varhany v Knihovně Petra Bezruče – první kolo, varhany v kostele svatého Jana Křtitele v Hlučíně (Kánský–Brachtl, 2006) – druhé kolo, varhany v kostele svatého Vojtěcha v Opavě (Rieger–Kloss, Opus 3074) – třetí kolo. Své soutěžící přijeli povzbudit přátelé i jejich vyučující a z hloučků o přestávkách bylo slyšet názory na výkony „těch svých“ a „těch druhých“ a „jasných favoritů“. Je zajímavé vyslechnout tyto soudy, nakonec každý z posluchačů i soutěžících má své představy, jak by měl vypadat Bach, romantika, Eben a tak dále.

Je ale mnoho aspektů k posouzení a porotě ve složení Julian Gembalski (Polsko – předseda), Petr Čech (Česka republika), Aude Heurtematte (Francie), Irena Chřibková (Česká republika – místopředsedkyně), Zuzana Mausen-Ferjenčiková (Slovensko/Švýcarsko), Martin Sander (Německo) a Marek Vrábel (Slovensko) nebylo co závidět stran bodování.

Zhodnotit výběr repertoáru, registraci, technické vybavení soutěžícího, tempo skladby, čistotu hry, stylovost, výstavbu, přesvědčivost hry (chtěla bych právě tohoto soutěžícího slyšet v dalším kole a určitým repertoárem…?). A navíc s postupujícím časem a chladem (v kostele) se dostaví i lehká únava, ale je třeba být stále pozorný (ach jo, už bych si dal/dala horkou kávu…!).

Tři z členů poroty měli mezi soutěžícími své studenty, které nebodovali. Také bývá obvyklé, že se škrtají nejvyšší a nejnižší body – to kvůli bodovacímu srovnání. Porota se po odehraném kole odebrala odevzdat body a jednat o postupujících do dalšího kola. Napětí v hloučcích před kostelem by se dalo krájet a nakonec došlo na chvíli pravdy, kdy tajemnice soutěže vyzvala kandidáty na vyhlášení výsledků. A jak se najednou nikomu nechtělo vrátit se do kostela a vyslechnout verdikt! Ale všichni postoupit nemohou a ti čtyři šťastní finalisté po gratulacích k postupu už si začali domlouvat cvičné časy na poslední kolo. A ti, kteří nepostoupili, šli dospat únavu, ale ještě častěji pohovořit u sklenky dobrého moku, vína nebo šálku horké kávy.

Mnoho hudebníků nemá soutěže v oblibě – vždyť jak lze hodnotit umělecký dojem nějakým číslem? Bohužel, v dnešní době to je hodně důležitá součást vybavení mladého a perspektivního začínajícího umělce, pořadatelé koncertů a manažeři mají jakési vodítko kvality a úspěšnosti (které ale nemusí nic vypovídat o osobnosti a hudebnosti). Je to těžké k posouzení. Avšak zajímavá na soutěžích jsou umělecká setkávání – i mezigenerační, ze kterých často vzniknou celoživotní přátelství. I když interpretační soutěž bývá početně výrazněji obeslána, k varhanám patří také disciplína Improvizace (konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie). Byla jednokolová, má jednu kategorii a letos byla dvě zadání: chorální téma Otče náš, milý pane z Franusova kancionálu z roku 1505 zpracovat variační formou a vybrat si ze dvou témat Petra Ebena, ze Sonáty pro cembalo a ze Sonatiny Semplice č. 4 pro flétnu (housle) a klavír. Nesnadný to úkol…

Porota i posluchači vyslechli různé více či méně zajímavé výkony, ale nakonec byl vyhodnocen jako vítěz Polák Mariusz Kozieł, jehož improvizace měla systém a byla hudebně zajímavá. Umístění kandidátů v disciplíně Interpretace byla následující: první cena – Laura Schlappa (Německo), o druhou cenu se dělili Mariusz Wycisk (Polsko) a Yewon Choi (Korea), obdržela i Prémii Nadace Českého hudebního fondu za nejlepší provedení skladby Petra Ebena, třetí cena Marek Lipka (Česká republika).

Těžko lze jednoznačně hodnotit jednotlivé kandidáty, každý měl ve svém výkonu něco zajímavého, ale tak už to na soutěžích chodí. Život prověří jejich schopnosti. Ale jedno je nesporné – za každým výkonem bylo znát obrovské nasazení, píli, poučenost, některé varhany třeba „sedly“ varhaníkovi méně, ale není snad jiný nástroj, kde by se hráč musel tak významně přizpůsobit, jako jsou varhany. Co nástroj, to originál. Finále (kostel svatého Vojtěcha v Opavě) bylo prověřením schopnosti sám si připravit a narejstříkovat program v délce přibližně pětačtyřicet minut během tříhodinového vyměřeného času. Finanční odměny byly následující: první cena 50 000 Kč, druhá cena 30 000 Kč, třetí cena 15 000 Kč, cena za improvizaci 5 000 Kč.

Součástí ceny pro vítěze jsou i honorovaná vystoupení na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka 2023, honorované vystoupení jednoho z oceněných kandidátů na samostatném recitálu v rámci Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum 2023 v bazilice svatého Jakuba v Praze, honorované vystoupení v rámci Bratislavského organového festivalu 2023, vystoupení v rámci „Chorzowski Festiwal Muzyki Organowej i Kameralnej ORGANY PLUS“ – Cena Nadace Musica Polonia říjen 2023. Prozatím se laureáti jedenadvacáté Mezinárodní varhanní soutěže Petra Ebena rozloučili Koncertem vítězů v sobotu v 18:00 v kostele svatého Vojtěcha v Opavě. Další ročník – věřme tomu – proběhne za dva roky a už teď víme, že určitě pár varhaníků sedí za nástrojem a chystají se hudebnímu světu představit své umění… Jinak to nejde.

Foto: ilustrační – Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena