PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zařazení ryze českého repertoáru hned na zahajovací koncert sezóny je skvělým počinem.“

„Senja Rummukainen interpretovala svůj part od prvního vstupu s velkým nasazením, sytým tónem s rychlým vibrátem.“

„Erudice šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho motivující celý orchestr ke skvělé práci je příslibem úspěšné další sezóny.“

Prvním koncertem cyklu Diamant odstartoval orchestr Plzeňské filharmonie svoji novou sezónu. Zazněla dvě velká díla. První symfonie Bohuslava Martinů a Dvořákův Violoncellový koncert, který interpretovala mladá sólistka Senja Rummukainen.

„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“

„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“

„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“

Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos…

„Weillova Symfonie č. 1 Berlínská není příliš známá a zřídka se uvádí. A je to škoda. Je to zajímavá skladba.“

„V závěrečné větě Mallwitz s orchestrem kouzlily – i z notoricky známé skladby se jim podařilo vytvořit netušený zážitek.“

Do programu Drážďanských hudebních slavností se zapojila i tamější Drážďanská filharmonie. S pozoruhodnou dirigentkou Joanou Mallwitz přednesla v sobotu 26. května díla Weilla, Čajkovského a Brahmse, jako sólista vystoupil francouzský violoncellista Gautier Capuçon.

„Ptáte se, jak je možné vydržet více než pětihodinový koncert? Pokud vystupuje tolik osobností, z nichž každá přináší něco jiného a osobitého, není čas se nudit.“

„Mischa Maisky si pohrál jak s pomalejší Skorykovou skladbou, místy připomínající filmovou hudbu, tak s Fallovou ohnivostí a právem sklidil aplaus.“

Po dvou letech pandemického půstu se letos opět otevřely drážďanské hudební sály, kostely, operní dům, zámky, zahrady i moderní budovy, kde se od 11. května konají koncerty 45. ročníku Drážďanských hudebních slavností. Měsíc trvající festival zvolil pro letošek motto Kouzlo/Magie a tato atmosféra provázela i pětiapůlhodinový koncert v Paláci kultury, na němž vystoupilo osmnáct violoncellistů. A umělecký ředitel festivalu violoncellista Jan Vogler pozval do saské metropole ty z nejproslulejších a nejzajímavějších kolegů.

„V odborných kruzích je Gautier Capuçon považován za ambasadora violoncella 21. století.“

„Krásná volba přídavku završila skvěle koncipovanou dramaturgii Capuçonova festivalového debutu, který byl vynikající.“

Světoznámý francouzský violoncellista Gautier Capuçon, který je debutantem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a současně rezidenčním umělcem letošního 77. ročníku, zahájil v Pražské křižovatce 16. května mimořádným recitálem své třídenní festivalové působení. Do Prahy přiletěl z Bogoty. V rámci sólového koncertu přednesl výběr z děl Johanna Sebastiana Bacha, Henriho Dutilleuxe a Zoltána Kodálye, která nahrál na své album Souvenirs.

„Jazyk a hudba sú veľmi silne prepojené. I keď hrám českú hudbu, hoci nehovorím česky, snažím sa v rámci interpretácie češtinu študovať, zistiť, ako sa čo vyslovuje.“

„Národnosť alebo pas nedáva hráčovi privilégium, musí to siahať hlbšie, ale určitá výhoda tam je.“

„Musíme stráviť veľa času s hudbou a s naším nástrojom, ale stačí cvičiť nanajvýš štyri hodiny. Zvyšok by mal umelec stráviť čítaním, výstavami, filmom, prechádzkami, prírodou…“

Rezidenčným umelcom festivalu Dvořákova Praha je uznávaný klavirista András Schiff. V rozhovore pre portál KlasikaPlus.cz sa ho pianista Adam Stráňavský pýta na českých komponistov, na národnosť skladateľa a interpreta, na momentálnu inšpiráciu, body zlomu v kariére, na to, prečo potrebuje publikum…, ale aj na obľúbené diela literárnej fikcie.

„Zdánlivou neslučitelnost velkého prostoru s tichou hudbou přemohly zesilovače s naprostou samozřejmostí.“

„Obcoval s tóny, pohrával si s nimi, rozvíjel je a meditoval nad nimi.“

„Hraje suity současně, emotivně, bez snahy o historizující zvuk a výraz.“

Hudba, ani trochu podbízivá, přesto k sobě soustřeďující vnímání bezmála tisícovky posluchačů v auditoriu a navíc zachycující pozornost stovek dalších lidí na nábřeží, na mostě, na ostrově Žofíně a dokonce na lodičkách a šlapadlech na řece… Takový byl sobotní večer v Praze na Vltavě kolem pontonové scény festivalu Prague Sounds u Národního divadla. A na pódiu jediný umělec. Mág a kouzelník, bez okázalých gest, prostě a pokorně hrající, bez scénografie, světel a kouře, bez pomůcek, jen s mikrofony a nutnou amplifikací…

„Festival Brikcius se koná v rámci mezinárodních Daniel Pearl World Music Days.“

„Je velmi důležité připomínat osud terezínských skladatelů.“

„Můj vztah k jazzu je velmi pozitivní.“

František Brikcius je violoncellista, který se rozhodl propagovat repertoár pro sólové violoncello. Hře na tento nástroj se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze pod vedením Jaroslava Kulhana byl přijat na JAMU v Brně do violoncellové třídy Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské třídě Anny Shuttleworth, dále pak na univerzitě Toho Gakuen v Japonsku. Na JAMU absolvoval u Evžena Rattaye. Je iniciátorem řady projektů, jako například eSACHERe, MAKANNA nebo 2 Cellos Tour a Weinberger Tour v rámci Dua Brikcius, které tvoří se svou sestrou Annou Brikciusovou.