PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„U nás v rodině byli všichni doktoři.“

„Člověk vypuštěný ze školy musí sám sobě být velmi tvrdým trenérem.“

„Nedokážu mít malou radost nebo malý smutek, vždycky to musí být veliké!“

Těší se na zítra, na Alpskou symfonii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, miluje své studenty a už pátým rokem pro ně chystá mistrovské kurzy v Broumově, kde také vystoupí na festivalu Za poklady Broumovska, snaží se hrát výjimečné skladby, které se u nás dlouho neobjevily. Horna se jí zaryla pod kůži už v dětství. A jak dodává v rozhovoru pro KlasikuPlus, až v momentě, když se něco v životě stane, tak člověk začne vnímat sám sebe.

„Silný námět společně s touhou členů orchestru hrát tuto skladbu dávaly dohromady slibné naděje k výbornému zaznění díla. Prognózy se naplnily.“

„Tomáš Brauner působil velmi jistě ve svém gestu a dokázal hráče velice dobře přesvědčit temperamentním pojetím o vlastní představě díla.“

„Dramaturgii takového formátu u dalších orchestrů jihovýchodního regionu naší republiky nejspíš neuslyšíte.“

V rámci Velkého symfonického cyklu Filharmonie Bohuslava Martinů se ve Zlíně uskutečnil 14. 2. koncert, který měl na tamní poměry výjimečný formát. Zazněla na něm totiž velkolepá 10. symfonie Dmitrije Šostakoviče. Stalo se tak navíc v den oslav významného životního jubilea zlínského patriota Miroslava Zikmunda. Událost zachytil a popisuje mladý jihomoravský hudebník Leoš Černý, momentálně doktorand na brněnské JAMU. 

„Jen šest orchestrů má nadále v čele stejnou osobnost jako dosud.“

„Semjon Byčkov je z hlediska filharmonie dobrá značka pro zahraničí.“

„Orchestry mívají sklon zůstávat u Čajkovského a u Brahmse, v Brně se často odvažují i jinam.“

Rozlišit, kdy se ujímají noví šéfdirigenti poprvé taktovek, kdy zahajují sezónu a kdy mají inauguraci, není úplně snadné. Panuje v tom cosi, co by nějaký hnidopich nazval asi nedůsledností a nepořádkem, co je ovšem ve skutečnosti tvůrčím přístupem. Šablona řešení prostě neexistuje. Naštěstí. Jedno je však jasné. S inauguracemi a prvními večery se roztrhl pytel. V českých zemích teď od podzimu začíná totiž na nových významných vedoucích místech pracovat nejméně osm dirigentů.

„Největší síla Martinů není v rytmu, v synkopách, ale v poetičnosti a v melodičnosti.“

„Myslím, že čeští interpreti mohou Bohuslavu Martinů i škodit.“

„Lidský přesah a přátelství v hudbě mi dává mnohem víc než slavná jména a rádoby pozlátka.“

Právě dotočil violoncellové sonáty Bohuslava Martinů s legendárním Gérardem Wyssem a předtím komplet jeho orchestrálních děl. Hudba rodáka z Poličky mu změnila život, přesto se občas ptá: Proč to proboha napsal právě takhle? Čeká ho podzim v synkopickém dozvuku a dnes večer vystoupí na Dvořákově Praze v Schönbergovi. PETR NOUZOVSKÝ ale přiznává, že v životě ty nejdůležitější momenty bývají úplně jinak, než by si člověk představoval.

„Když tak někdy „baby kecají“, tak z toho i někdy něco vznikne.“

„Barokní hudba má tu vlastnost, že umí vlézt pod kůži a že se jí člověk nedokáže nasytit.“

„Když člověk zpívá většinou novější hudbu, tak na starou hlas není až tak uzpůsobený.“

Zahajuje už desátou sezonu v Deutsche Oper Berlin, těší se nové kalhotkové role a jednou si touží zazpívat i ty negativní, třeba Ježibabu. Jejím nejbližším snem je ale třeba Komponista z Ariadny na Naxu nebo Octavián z Růžového kavalíra. JANA KURUCOVÁ Kromě opery miluje starou hudbu a tak není divu, že se už velmi těší na dnešní koncert se souborem Alba Musicale v zámeckém areálu Ctěnice v Praze-Vinoři…

„Samek zazpíval s u nás málo slýchaným citem pro specifika Smetanovy hudby.“

„Univerzální nasazení Jany Sibery napříč styly i obory bylo obdivuhodné.“ 

„Prýgl v celé Vodníkově roli dosud nevystoupil. Byl to výkon tím obdivuhodnější.“

„Uramová zazpívala Bacha bezpečnou technikou a se sympatickou dávkou ušlechtilosti v hlase.“

„Výkon Kateřiny Englichové letošní dramaturgii vhodným způsobem korunoval.“

I když měly letošní Litoměřické svátky hudby podtitul, že se jedná už o šestý ročník a že budou repertoárem a dramaturgií připomínat sté výročí vzniku Československa, charakterizovala je podle mého názoru mnohem lépe jiná číslice. Všechno jakoby bylo přizpůsobeno číslu tři.

„U Antonína Dvořáka je jasně slyšitelná ´česká písnička´.“

„Pokud nehraju Dvořáka, tak je to nejčastěji koncert Haydnův a nebo Elgarův.“

„Přepínání mezi žánry a mezi nástroji mě baví, a proto to jde.“

„V Escualo Quintetu hraju na klavír, věnujeme se hudbě Astora Piazzolly.“

„První symfonie Bohuslava Martinů mě zatím ve filharmonii minula.“

Cítil se výjimečně, ale rozechvění se poddat nesměl. Ivan Vokáč hrál v pátek večer sólový part Dvořákova Violoncellového koncertu na Litoměřických svátcích hudby při zahajovacím koncertě věnovaném stému výročí vzniku Československa.