„V daném menším obsazení, v neznámém prostředí a v dané akustice nevelkého divadla odvedli Pražští symfonikové slušnou práci.“

„Nejlepším číslem byl přídavek – výstup Hajného a Kuchtíka z Dvořákovy Rusalky.“

„Prostor dostanou i laureáti podzimní karlovarské Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka.“

Příbram a Antonín Dvořák k sobě patří neoddělitelně, i když to není spojení v obecném povědomí tak zažité jako Janáček a Brno nebo Smetana a Litomyšl. Dvořák měl na nedaleké Vysoké letní byt a festival nesoucí jeho jméno se v třicetitisícovém středočeském městě a v okolí koná už jedenapadesátým rokem. Jeho program zahájili v příbramském divadle ve čtvrtek Pražští symfonikové s Tomášem Braunerem, v druhé polovině s operními pěvci. To celé v duchu letošní přehlídky – hudbou Mistra a jeho žáků.

Pozornost se pochopitelně soustředila na Soňu Červenou, dvojnásobnou legendu. Má za sebou světovou kariéru exilové pěvkyně a v navazujícím období, už zase ve vlasti, se impozantním způsobem věnuje především mluvenému slovu. Před čtyřmi roky slavila devadesátiny… Pořadatelé jí dali úkol, který povýšil zařazení jedné části Sukovy Pohádky na událost. Josef Suk napsal scénickou hudbu k Zeyerově pohádkové hře Radúz a Mahulena, ze které později vytvořil koncertní suitu. Zazněla z ní část známá pod názvem O věrném milování Radúze a Mahuleny, proslulá nádherným lyrickým houslovým sólem. A Soňa Červená do ní recitovala slova hry – tak, jak Pohádku můžeme slyšet málokdy: jako melodram. S patosem patřícím k projevu velké dramatické umělkyně, laskavě a okouzleně, působivě, zpaměti. Houslové sólo hrála Rita Čepurčenko, dlouholetý koncertní mistr Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Jedna jediná část celé suity takto dostala novou důležitost a atraktivnost a hlavně jedinečnost. Bez mluveného slova by zůstala ukázkou, torzem, vzbuzovala by otázky. Takto se naopak stala samonosnou skladbou, která i bez dalšího kontextu plně obstojí.     

Neméně zajímavým momentem bylo uvedení celé Slovácké suity Vítězslava Nováka. Suk a Novák jsou nejznámější a nejvýznamnější Dvořákovi žáci, ale je zřejmé, že Novák se bohužel obecně hraje ještě méně než Suk. Jeho orchestrální hudba je přitom nádherně rozezpívaná, chytlavá, lyrická, zajímavá v harmoniích. V daném menším obsazení, v neznámém prostředí, v dané akustice nevelkého divadla – stavby ve stylu umírněného socialistického realismu konce 50. let, od roku 2006 kulturní památky – odvedli Pražští symfonikové v posazu na jevišti slušnou práci. Tomáš Brauner, který se ujme taktovky šéfdirigenta orchestru na podzim 2020, působí trvale jako pozorný a poctivý umělec. Vyzařoval tuto spolehlivost i nyní. Za možnost slyšet Slováckou suitu by mělo k organizátorům směřovat velké poděkování.

Druhá polovina koncertu patřila Dvořákově hudbě. Sestavu operních árií na chvíli rozhrnula Romance pro housle a orchestr f moll, kterou s přehledem, pěkně a zpěvně přednesla Julie Svěcená. Protagonisty operních scén byli Lucie Silkenová a Martin Bárta. Ona dostatečně jistá, ale nepříliš vyhraněná, v běžném modu, on s projevem budícím respekt, mužný, znělý, se zvládnutým a zajímavým hlasem. Slyšeli jsme známou árii Armidy a méně frekventovanou árii Ismena z Dvořákovy poslední opery Armida. Slyšeli jsme neznámou árii knížete z opery Šelma sedlák a často uváděnou milou árii Terinky z Jakobína. A také duet „My cizinou jsme bloudili“. Nejlepším číslem byl ale přídavek – delší výstup Hajného a Kuchtíka z Dvořákovy Rusalky. Oba pěvci scénu – mile a nenápadně koYi a připravili celému koncertu vydařenou tečku. Do Příbrami přivedl úvodní koncert festivalu profesionály, kteří v daných podmínkách nabídli možné maximum.

I na dalších koncertech zazní díla Dvořákových žáků, a to jak z doby jeho působení na pražské konzervatoři, tak z pobytu v USA. Jsou připraveny dvě desítky samostatných koncertů a pořadů pro děti i širokou veřejnost. Například 30. dubna zazní v příbramské Galerii Františka Drtikola Zápisník zmizelého od Leoše Janáčka. Za doprovodu Martina Kasíka se v ústřední neobvyklého písňového cyklu představí tenorista Jaroslav Březina. Nebude chybět benefiční koncert pro vilu Rusalka – letos k němu přijal pozvání klavírista Ivo Kahánek. A na 4. června letos připadá Den s Antonínem Dvořákem, který opět přenese klasickou hudbu z koncertních sálů do ulic a veřejných míst Příbrami. Na festivalu zazpívá Český filharmonický sbor Brno, zahraje tam Smetanovo trio, přijede komorní orchestr Quattro s dirigentem Markem Štilcem a sólistkou Janou Bouškovou. Prostor dostanou laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka, která se koná na podzim v Karlových Varech. A Svatá Hora u Příbrami se letos stane scénou pro Operetní gala – scény z děl Oskara Nedbala, Rudolfa Frimla a Rudolfa Piskáčka.

V tomto světle je Hudební festival Antonína Dvořáka v rámci regionu dobře zacílenou akcí. I když má spíše skrovné možnosti, přináší do města hodnotný vhled do současné obvyklé hudební nabídky – a pokud nechává z Příbrami vyzařovat stranění krásné hudbě i do širšího okolí, je to k nezaplacení. Koncerty se konají v Březnici, Dobříši, v Třebsku i v Památníku Antonína Dvořáka na zámečku ve Vysoké u Příbrami. V prostředí, které nemá lesk pražských sálů a chrámů, ale o to víc může zasáhnout publikum nepatřící přímo k úzkému „pravověrnému“ jádru.

Foto: Martin Andrle