PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Barokní, krásně archaické, a přece i nám emocionálně srozumitelné… jedním slovem výsostně muzikální.“

„Hudba pochází všechna z období pouhých dvou let a Václava Lukse z vytvořil novou celistvou partituru – Missu 1724.“

„Luksovi muzikanti přesně cítí, co má na mysli. A dovedou to, vesměs ihned, maximálně napodruhé, bezezbytku splnit.“

„Tak já pomalu zavolám muzikanty…,“ uzavírá Václav Luks hovor s publikem, když už nejsou žádné otázky. Veřejnosti přístupná zkouška souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 začala před více než půlhodinou jeho výkladem. Dnes se docela protáhl. Aby ne, Jan Dismas Zelenka je zajímavý autor…

„Všichni čistě intonující a stylově přednášející, hlasy pěkné samostatně i v souzvuku.“

„I Tůmův styl vystihli Luksovi hudebníci s citem, muzikálně a s neokázalým technickým mistrovstvím.“

„Kontaktní pocit sounáležitosti s účinkujícími byl výhodou, nepříliš častým zážitkem.“

Václav Luks se svými soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 otevřel v úterý v metropoli novou koncertní řadu. V Pražské křižovatce se v ní budou konat programy věnované staré vokální hudbě, programy výrazně komorní. Ten první hodinový koncert přinesl Tůmovu kantátu Stabat mater a drobnější duchovní skladby italských mistrů. Intimní atmosféru měl nádhernou, ale nezvyklou, málem až na hraně.

„S Romanem jsme sice stejný hlasový obor, typově i barvou jsme ale úplně odlišní. Nebo si to aspoň myslím.“

„V Brně se mi líbí. Určitě bych chtěl ale objevovat i jiná hudební prostředí.“

„Těším se na barokní událost léta – Händelova Saula na festivalu Hudba Znojmo.“

Do Karlových Varů se v rámci zahájení lázeňské sezóny k dnešnímu odpolednímu recitálu vrátil brněnský barytonista Tadeáš Hoza, jeden z výrazných loňských laureátů tamní respektované soutěže pořádané Mezinárodním pěveckým centrem Antonína Dvořáka. V Galerii umění spolu s ním komorní koncert připravila sopranistka Kristýna Kůstková, rovněž laureátka podzimní soutěže. Program – Dvořáka, Mahlera, Korngolda, Rossiniho a Mozarta – s nimi nastudovala klavíristka Kateřina Ochmanová. Tadeáš Hoza je mladším bratrem barytonisty Romana Hozy (náš rozhovor s ním ZDE). Oba už účinkují v opeře a koncertují. I na to, jestli si nekonkurují, přišla řeč v aktuálním rozhovoru s mladým pěvcem, jemuž – zdá se – nechybí nic: naštěstí ani smysl pro humor.

„První kontakt s Myslivečkem mi zprostředkovala deska Magdaleny Kožené.“

„Zpívám už dvacet let. Přijal jsem účast na filmu, protože rozhodně nemám v úmyslu dělat stále stejné věci.“

„Zpívat Myslivečka je potěšením.“

Tři dny byl v Praze kontratenorista Philippe Jaroussky. Podílel se na natáčení hudby k chystanému velkofilmu Petra Václava nazvanému Il Boemo, který má zachytit život skladatele Josefa Myslivečka. Čecha úspěšného v Itálii v operním oboru, Mozartova předchůdce a staršího přítele. V prostoru Pražské křižovatky, v tichém ústraní bývalého kostela uprostřed Starého Města, nahrával Myslivečkovu hudbu Václav Luks se svým orchestrem Collegium 1704. Byly tam vedle Jarousského zrovna sopranistky Simona Šaturová a Emőke Baráth a s nimi kontratenorista Benno Schachtner…

„Každý film je interpretace a každý ho dělá podle svého, podle toho, co ho zajímá.“

„Hudba je samozřejmě vybraná podle období, o kterém vyprávíme. Něco ale slyším poprvé, protože jsme noty vzali z archivu a od dob Myslivečka nebyly nikdy nahrané.“

„Úvahy, komu je ten film určen, jsou věcí producentů. A myslím si, že autor se tím vůbec nemá zaobírat, protože by začal kalkulovat.“

Poslední den se dnes v Praze natáčí hudba k chystanému velkofilmu o Josefu Myslivečkovi – Il Boemo. Režisér Petr Václav si vybral Václava Lukse a jeho Collegium 1704 a špičkové sólisty. Pozvání přijali třeba kontratenoristé Philippe Jaroussky (náš rozhovor s ním je ZDE) a Benno Schachtner, sopranistky Simona Šaturová, Emőke Baráth a Giulia Semenzato, mezzosopranistka Sophie Harmsen nebo tenorista Krystian Adam. První klapka má padnout v červenci a natáčet se bude na různých místech v Itálii a také v Praze…

„Obsazení interpretačními silami se během posledních desetiletí postupně zmenšuje a zvuk pročišťuje. Ale na koncertech je ještě stále možné slyšet i mnohasetčlenné sbory.“

„Mackerras byl jedním z prvních, kteří neusilovali o ´autentické´ provedení, ale kteří přesto vnesli do tradice živější tempa; jedním z prvních, kdo užil komorní orchestr a kdo inicioval bohaté zdobení pěveckých partů.“  

„McCreeshův přístup je v rychlých tempech ve sborových číslech charakteristicky virtuózní, v některých místech nejen robustní, ale naprosto náruživý.“

Roku 1742 připadl 13. duben na pátek. Na velikonoční Velký pátek. V sále Music Hall v dublinské ulici Fishamble Street, provozovaném organizací Musical Society, se v auditoriu sešlo na sedm set lidí. Úplně poprvé se tam dávalo, za autorova řízení a s dobročinnými cíli, Händelovo oratorium Mesiáš. Dílo přijaté během pozdějších let anglosaským světem za národní, vpravdě kultovní. Dobrá příležitost připomenout si v tento jubilejní den nahrávky díla, tím spíše, že navíc na 14. dubna připadá 260 let od skladatelova úmrtí. Po celém světě jich jsou už desítky, stovky. Pokud se přece jen budeme snažit vybrat z nich jednu jako referenční, půjde o úkol téměř s jistotu nemožný a s výsledkem určitě jen velmi osobním.

„Do roku 1829 vládla kulturní Evropě soudobá hudba.“

„Mendelssohn svým epochálním provedením vrátil Bacha na koncertní pódia, o pár let později totéž udělal s Händelem, Lassem a Palestrinou. Otevřel tak cestu k nové tradici provádění historické hudby.“

„Zdá se, že hudební umění prochází jakousi křížovou cestou. Zvláště v této zemi zřejmě právě absolvujeme některé z těch bolestivějších zastavení.“

Dnes večer zazní v Rudolfinu Matoušovy pašije Johana Sebastiana Bacha v podání souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, řídí Václav Luks. Představují jeden z vrcholů nejen německé barokní, ale evropské hudby vůbec. Dnes už je běžné, že se k nim můžeme vracet. Ještě před sto devadesáti lety bychom je ale neměli možnost nikde slyšet. Až legendárním uvedením těchto pašijí Mendelssohnem začala v roce 1829 renesance zájmu o hudbu nejen lipského kantora…

„Jde o jeho poslední velké dílo. Jako kdyby zde podvědomě toužil to nejlepší ze svého umění a své tvorby uchovat pro budoucnost.“

„Gardinerovy soubory mají obsáhlou diskografii a Mše h moll v edici Archiv Produktion v ní patří k bestsellerům.“

„Gardinerovi instrumentalisté jsou vynikající, ale jeho sbor je přímo neuvěřitelný.“

Bachovy narozeniny si můžeme připomínat každý rok, i když nejsou kulaté. Ty letošní mají pořadové číslo 334 a připadají na dnešek. Dobrá příležitost k malé inventuře. Která nahrávka jeho Mše h moll by mohla aspirovat na označení referenční…?

„Dvořák? A proč ne.“

„Ukázalo se, že velkou pozornost artikulaci lze úspěšně přenést i k novější hudbě a že jí to nemůže ublížit.“

„Soubory, které sice nemají stoprocentně stálé obsazení, ale které přesto stojí na opačném pólu od produkcí ´kdo-má-čas´.“

Specialisté na starou hudbu většinou, dříve či později, začnou pokukovat i po hudbě novější. Nemusí se to nijak vylučovat, nemusí to ani znamenat ztrátu toho původního zájmu. K rozšiřování svého pole působnosti přistoupili Nikolaus Harnoncourt, Christopher Hogwood, Roger Norrington, Paul McCreesh i John Eliot Gardiner, jmenováno jen namátkou. Na výlet do budoucnosti se od barokního repertoáru vydal rovněž Václav Luks.

„Získat pro Litomyšl sopranistku Peretyatko, která se na takové úrovni věnuje belcantu, bylo skvělé.“

„Zazní i Viklického skladba na texty Václava Havla. Blíží se podzimní třicáté výročí pádu komunismu…!“

„K tomu se přidávají náročnější, ale nádherné tituly – Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče a Hry o Marii Bohuslava Martinů.“

Hlavní hvězdou a také tváří Smetanovy Litomyšle je pro letošek ruská sopranistka Olga Peretyatko. Od 13. června do 7. července nabídne národní festival třiatřicet různých programů – desítku operních představení a desítku velkých koncertů, vesměs na zámeckém nádvoří. Ostatní se odehrají ve Smetanově domě, v obou velkých chrámech, v Zámecké jízdárně a Klášterních zahradách…

„Helmuth Rilling si vysloužil titul ´bachovský papež´. Je nicméně, stejně jako Bach, luterán.“

„Za nejdůležitější vždy považoval zprostředkovat posluchači skladatelovo poselství, to, jak chápe text.“

„Bachovy skladby nejsou pro něj jen koncertními kusy, ale součástí bohoslužeb. Což je moment nikoli zanedbatelný.“

Bachovo Vánoční oratorium není na rozdíl od Matoušových a Janových pašijí jednolitým dílem. Je souborem šesti samostatných nedělních kantát pro svátky od Narození Páně po začátek nového roku. Jejich komplet existuje samozřejmě v řadě nahrávek. Ty nejstarší jsou pomalé a monumentální, ty nejnovější vesměs mnohem rychlejší, odlehčené a radostné. Střídmě uprostřed stojí se svými dvěma snímky stuttgartský dirigent Helmuth Rilling. Na té první z roku 1984 propojil tehdejší západní a východní Německo. Těžko by totiž našel lepšího Evangelistu než drážďanského tenoristu Petera Schreiera.

„Na čtvrtou adventní neděli zazněla Rybovka na Kampě i na hlavním nádraží.“

„Letos se po mnoha letech musí u Jezulátka obejít bez Plachetky, který hostuje v Pařížské opeře.“

„Koncertně mimo chrámový prostor zazní Česká mše vánoční 25. prosince v Rudolfinu, kde ji diriguje Vojtěch Jouza.“

Rybova Česká mše vánoční zpívaná už po řadu let nadšenci, amatéry a kolemjdoucími pod otevřeným nebem na pražské Kampě odpoledne na čtvrtou adventní neděli není v pravém slova smyslu koncertem. Spíše je happeningem. Dnes ji tam opět dirigoval Libor Sládek. Obdobným průlomem do civilního prostředí byla téměř současně dnešní „Rybovka na hlaváku“, tedy v hale hlavního nádraží…

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno – a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit.