„Závěrečný koncert Svatovítských varhanních večerů přinesl atraktivní nástrojovou kombinaci varhan a trubky.“

„Vystoupil svatovítský varhaník Ondřej Valenta a první trompetista České filharmonie Stanislav Masaryk.“

„Dva trompetové koncerty z barokní doby byly kombinovány s varhanními skladbami Buxtehudeho, Janáčka a Guilmanta.“

Pátý a závěrečný koncert Svatovítských varhanních večerů přinesl atraktivní nástrojovou kombinaci varhan a trubky a také změnu účinkujícího. Jana Doležela nahradil Ondřej Valenta, v současné době svatovítský katedrální varhaník. Na koncertě s ním vystoupil trumpetista Stanislav Masaryk.

Ondřej Valenta vystudoval varhanní oddělení Pražské konzervatoře a hudební fakultu AMU. Zároveň se věnoval studiu cembala. Své vzdělání doplnil studijním pobytem na Universität Mozarteum v Salcburku a na Hochschule fü Musik und Theater v Mnichově. Působí zároveň jako varhaník a ředitel kůru Královské kolegiátní kapituly na Vyšehradě, kde založil mezinárodní festival Varhanní Vyšehrad, a jako pedagog Pražské konzervatoře. Rozvíjí bohatou koncertní činnost doma i v zahraničí. Stanislav Masaryk, rodák ze slovenských Gbel, vystudoval v Bratislavě, na soutěžích v Košicích a na mezinárodní soutěži Žestě Brno získal první ceny. Působil v jazzovém orchestru, Symfonickém orchestru slovenského rozhlasu a orchestru Opery Slovenského národního divadla. Později přesídlil do Prahy, kde byl prvním trumpetistou orchestru Opery Národního divadla a od roku 2020 je na stejné pozici v České filharmonii.

Na úvod koncertu zaznělo Preludium C dur významného předchůdce Johanna Sebastiana Bacha Dietricha Buxtehudeho. Forma tzv. toccatové fugy je zde tvořena krátkým preludiem, rychlou fugou a závěrečnou ciacconou. Svižná a nápaditá skladba byla Ondřejem Valentou provedena se sympatickým zaujetím. Její tempa a vedení hlasů ovšem ne vždy srozumitelně vyzněla, protože svatovítský nástroj přece jen nereaguje tak rychle, jak by si temperamentní varhaník Valenta přál. Skladby pro varhany č. 1 a 2 Leoše Janáčka z jeho mládí spíš napovídají jeho pozdější kompoziční směřování. Interpret zvýraznil hutnost jejich harmonických spojů a tiché závěry, vyznívající do ztracena. První sonáta d moll, op. 42 Alexandra Guilmanta je skladbou varhaníky velmi oblíbenou a často hranou. Autor je významným představitelem francouzského symfonického stylu, který využívá varhan jako orchestru s množstvím zvukových barev a virtuózní nástrojovou stylizací. Valenta velmi dobře vystihl patetičnost úvodu, ale následující rychlá část s větším využitím mixtur nezněla příliš „francouzsky“. Druhá věta Pastorale předvedla výrazné sólové hlasy svatovítského nástroje, ale působila v tempu poněkud stroze a málo romanticky. Ve Finale rozpoutal Valenta ohňostroj virtuosity a skladbu vystupňoval temperamentně do strhujícího závěru. I když se při chrámových koncertech tleská obvykle až po závěrečném čísle programu, zde projevilo obecenstvo po konci Guilmantovy sonáty spontánní nadšení.

Trompetista Stanislav Masaryk vystoupil ve dvou barokních koncertech za doprovodu varhan, které nahrazovaly orchestr. První z nich Koncert d moll italského mistra Alessandra Marcella byl původně napsán pro hoboj a v trompetové verzi transponován do c moll. V třívěté skladbě se Stanislav Masaryk prezentoval ve velmi obtížném partu jako bezchybný sólista, který technicky nemá problémy, a průrazným zvukem a krásným přednesem volné věty, jež se hrává i samostatně, jednoznačně zaujal. Sonata de concert D dur Georga Philippa Telemanna tvořila závěrečné číslo koncertu. V jejích třech větách dostal doprovod varhan větší prostor ve volné větě střední. Fanfárové téma závěru ukončilo velmi dobře navštívený koncert, přenášený z kůru kamerou na televizní obrazovky dole v chrámové lodi. Umělci se obecenstvu ještě odvděčili přídavkem dole v postranní lodi za doprovodu varhanního pozitivu – setkání ukončilo Trumpet Tune Henryho Purcella.

Foto: ilustrační - Facebook Ondřeje Valenty, Facebook festivalu