PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Závěrečný koncert Svatovítských varhanních večerů přinesl atraktivní nástrojovou kombinaci varhan a trubky.“

„Vystoupil svatovítský varhaník Ondřej Valenta a první trompetista České filharmonie Stanislav Masaryk.“

„Dva trompetové koncerty z barokní doby byly kombinovány s varhanními skladbami Buxtehudeho, Janáčka a Guilmanta.“

Pátý a závěrečný koncert Svatovítských varhanních večerů přinesl atraktivní nástrojovou kombinaci varhan a trubky a také změnu účinkujícího. Jana Doležela nahradil Ondřej Valenta, v současné době svatovítský katedrální varhaník. Na koncertě s ním vystoupil trumpetista Stanislav Masaryk.

„Renomé katedrálního festivalu se stále zvyšuje, což dokládá i vynikající návštěvnost jednotlivých koncertů.“

„Ondřej Valenta na úvod svého koncertu zařadil populární Preludium C dur Dietricha Buxtehudeho; skladatele, kterého obdivoval i sám Johann Sebastian Bach.“

„Sonáta d moll op. 42 Alexandra Guilmanta nezazněla v rámci tohoto festivalu poprvé – před několika lety ji zahrál slovenský umělec Vladimír Kopec.“

Pátý a poslední koncert mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery úspěšně proběhl a jeho třináctý ročník se tak stal minulostí. Původně ohlášeného Jana Doležela na poslední chvíli nahradil místní varhaník Ondřej Valenta, což vůbec nevadilo; díky svému působení v katedrále její varhany dobře zná. V programu se odehrály změny, nikoli špatné. Hrálo se nejen na Mölzerův nástroj, ale i na katedrální pozitiv. Společně s Ondřejem Valentou vystoupil i trumpetista Stanislav Masaryk, který koncertu dodal slavnostní ráz.

„Celý večer byl věnován francouzské hudbě 20. století a až na jedno číslo pouze jednomu autorovi.“

 „Marie Pochopová uvedla dramaturgicky objevně díla Maurice Duruflého a Jehana Alaina.“

„V Duruflého Mši spoluúčinkovala Schola cantus gregoriani za řízení Jana Lorence.“

Varhanní festivaly přinášejí mnohdy pestrou nabídku skladeb, které netvoří vždy logickou programovou sestavu a působí poněkud náhodným dojmem. Opačný jev bylo možno zaznamenat na třetím festivalovém varhanním večeru v katedrále sv. Víta. Celý byl věnován francouzské hudbě 20. století a až na jedno číslo pouze jednomu autorovi, vynikajícímu varhaníkovi a skladateli, kterým byl Maurice Duruflé. Jeho interpretkou se stala Marie Pochopová.

„Prvního koncertu se zúčastnil i prezident republiky s chotí a pražský arcibiskup Jan Graubner.“

„Znamenitě navštívený koncert byl věnován pouze dvěma skladatelům – Johannu Sebastianu Bachovi a Césaru Franckovi.“

„Peninovo pojetí Francka není příliš romanticky rozevláté. Je spíš střízlivé, přitom zpěvné.“

Velký zájem a neobvykle vysoký počet pozorného obecenstva přivedl do pražské katedrály sv. Víta první koncert letního cyklu Svatováclavských varhanních večerů. Význam těchto pěti koncertů podtrhla ještě účast prezidenta republiky Petra Pavla s chotí a pražského arcibiskupa Jana Graubnera na prvním z nich. Poprvé při těchto koncertech byl kamerou snímán varhaník na kůru a obraz promítán na obrazovku dole. Je to pro publikum vítané vylepšení sledování koncertu, protože varhaník bývá většinou zcela neviditelný…

„S odvážným a nepodbízivým programem soudobých žijících skladatelů vystoupila na třetím Svatovítském večeru Kateřina Málková.“

„Skladby minimalistů Arvo Pärta a Philipa Glasse koncertu dominovaly.“

„Kateřina Málková hrála s velkým zaujetím, temperamentem a obdivuhodnou technickou brilancí.“

S odvážným a nepodbízivým programem soudobých žijících skladatelů vystoupila na třetím Svatovítském varhanním večeru Kateřina Málková. Vystudovala varhanní hru na konzervatoři v Brně a pražskou AMU. Mimo koncertní činnosti vyučuje klavír a varhany. Je zakladatelkou spolku Opus Organum, který se zabývá propagací a restaurováním varhan Znojemské varhanní školy a ředitelkou a dramaturgyní festivalu hudebního Podyjí. Repertoárově směřuje už od studentských let k soudobé tvorbě. Na svém koncertu se postavila celou vahou své osobnosti za skladby, které se běžně nehrají, a když se hrají, tak rozhodně ne v bezprostředním sledu za sebou. Proto mohou být pro běžné koncertní publikum poslechově náročné.

„Fantazie a fuga a moll BWV 904 Johanna Sebastiana Bacha patří mezi méně hrané skladby při varhanních produkcích, jelikož se jedná původně o dílo pro cembalo.“

„Mechler proložil program třemi svými improvizacemi, v nichž vzdal hold třem velikánům francouzské hudby 19. a 20. století.“

„Bylo pozoruhodné, jak české romantické varhany zněly pod rukama Mechlera francouzsky, podobně jako před rokem v případě Philippa Lefebvra.“

Svatovítské varhanní večery, mezinárodní varhanní festival v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, se letos konají již podvanácté. Tvoří je řada pěti recitálů uskutečněných během července až počátku srpna, na nichž účinkují umělci z celého světa. Někteří zde již hráli vícekrát, například Jan Hora. První večer pořadatelé svěřili umělci původem z francouzského Alsaska, jenž je žákem Daniela Rotha či Marie-Claire Alainové. Působí jako profesor varhan na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem, coby varhaník tamtéž a také v katedrále ve svém rodišti. Dramaturgie jeho programu byla objevná, patrně ze všech pěti večerů nejpozoruhodnější, jelikož obsahovala málo známá díla i neznámé autory. Zcela automaticky v něm dominovala francouzská hudba a nechyběly ani tři improvizace. Hlavní český svatostánek byl posluchači uspokojivě zaplněn a po celý koncert vládla atmosféra soustředěného poslechu.

„Aleš Nosek je jistým a technicky zdatným hráčem. Byl velice dobře připraven, prokázal pevné nervy a jasný interpretační názor.“

„Pavel Svoboda oslnil technicky neomylnou hrou, vynikajícím rytmickým cítěním a v neposlední řadě naprostým přizpůsobením chrámové akustice.“

Na čtvrtém koncertě mezinárodního festivalu „Svatovítské varhanní večery“ vystoupil regenschori a varhaník biskupského kostela v Plzni Aleš Nosek. O týden později, 2. srpna, převzal závěrečný koncert festivalu jeden z nejúspěšnějších varhaníků mladé generace Pavel Svoboda. Ten dělí svoji činnost na koncertní, pedagogickou, organizační – je ředitelem Komorní filharmonie Pardubice – a veřejnou: je poslancem Parlamentu České republiky.

„Jan Hora patří ke známým českým varhaníkům, kteří i přes svůj vysoký věk stále koncertují – například opakovaně na Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum.“

„Závěr koncertu patřil osmé a šesté části z devíti Meditací o mystériu Nejsvětější Trojice Oliviera Messiaena, tedy posluchačsky velmi komplikovaným dílům.“

Pořadatelé jedenáctého ročníku Mezinárodního varhanního festivalu Svatovítské varhanní večery přizvali na druhý koncert letos už pětaosmdesátiletého českého varhanního virtuosa Jana Horu. Ten připravil program sestávající z děl Johanna Sebastiana Bacha, Josefa Leopolda Zvonaře, současného Jiřího Temla, francouzského Arthura Honeggera a Oliviera Messiaena – jednalo se tedy o technicky i posluchačsky celkem náročný koncert. Návštěvnost byla hojná, ostatně jako vždy na tomto druhu produkce ve svatém Vítu. Nicméně v průběhu dvou Messiaenových Meditací několik skupin lidí odešlo, ale o tom níže.

„Brilantní zahrání pasáží i vkusné rejstříkování vytvořilo dojem dokonalé interpretace.“

„Celá improvizace vůbec nebyla virtuózní. Spíše měla ukazovat improvizátorovo mistrovství v harmonii, kontrapunktu i tematické práci, tedy čisté umění bez laciných gest a příkras.“

Mezinárodní varhanní festival s příznačným názvem Svatovítské varhanní večery, který se koná už pojedenácté v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha, nabízí v průběhu července a začátku srpna celkem pět koncertů. Na ten zahajovací přizvali pořadatelé jednoho z nejlepších francouzských varhaníků, konkrétně člena trojice hráčů působících v katedrále Notre Dame v Paříži u velkých varhan, Philippa Lefebvra. Tuto funkci zastává Mistr už od roku 1985, nicméně ze známých důvodů se tam nyní nehraje. Jeho pražský program, ke kterému se vracíme i druhou ReflexíPlus, sestával z ryze francouzské hudby, obsahoval i jednu jeho vlastní transkripci a vyvrcholil znamenitou improvizací. Pravděpodobně se jednalo o stěžejní událost varhanní Prahy letošního léta.

„Program koncertu byl sestaven výhradně z francouzské varhanní hudby a zakončen brilantní improvizací.“

„Velký večer zralého umění.“

Od začátku července probíhá v pražské katedrále už jedenáctý ročník mezinárodního festivalu Svatovítské varhanní večery. Využívá stávající Mölzerův nástroj, a to v netrpělivém očekávání nových velkých varhan Gerharda Grenzinga, dokončených už delší dobu v jeho katalánské varhanářské dílně a připravených k přesunu do Prahy. Bylo šťastným počinem pořadatelů Metropolitní kapituly u svatého Víta, Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu pozvat na zahajovací večer cyklu pěti koncertů renomovaného francouzského varhaníka, třiasedmdesátiletého Philippa Lefebvra, vítěze Mezinárodní varhanní soutěže v Chartres 1973, později titulárního varhaníka v tamní katedrále i v Notre Dame v Paříži.