„Markéta Schley Reindlová je velmi muzikální interpretkou.“

„Přirozený temperament ji vede k rychlejším tempům, ale nikdy k přehnaným.“

„Poslední část cyklu – variace na píseň Kristus příklad pokory – ještě vystupňovala sugestivní účinek Ebenova díla.“

Mezinárodní varhanní festival v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha probíhá tradičně každý rok v červenci vždy v úterý v 19 hodin. Letošní devátý ročník je posledním, uskutečněným na romantických Mölzerových varhanách v příčné lodi. Příští už by měl využívat napjatě očekávané nové pětimanuálové varhany v západní části chrámu od Gerharda Grenzinga, význačného německého varhanáře se sídlem v Katalánsku, které by měly zvukově ovládnout celý monumentální katedrální prostor.

První koncert 9. července převzala Markéta Schley Reindlová. Vystudovala plzeňskou konzervatoř, pražskou AMU a vzdělání si ještě rozšířila na Hochschule für Kirchenmusik v Heidelbergu, kde absolvovala varhany u Martina Sandera a k tomu ještě obor chrámové hudby. Od září bude působit jako ředitelka chrámové hudby a varhanice v luterském kostele Erlöserkirche v centru bavorského Bambergu, kde bude mít na starosti i práci se sbory a výuku varhaníků působících v kostelích.

Letos účinkují na festivalu české varhanice tří generací – po Markétě Schley Reindlové ještě Miroslava Svobodová a Marie Zahrádková. Cyklus uzavře slovenský varhaník Vladimír Kopec. Záštitu převzal pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, dramaturgem festivalu je svatovítský ředitel kůru a titulární varhaník Josef Kšica.

Markéta Schley Reindlová je velmi muzikální interpretkou. Pod jejíma rukama hudba plyne naprosto přirozeně, dýchá; v jejím projevu je patrná radost ze hry, která se přenáší na posluchače. Technická jistota je samozřejmostí, svatovítské varhany zněly v jejím podání velmi barevně a zřetelně. Přirozený temperament ji vede k rychlejším tempům, ale nikdy k přehnaným. Zvolila program vhodný pro romantický zvuk nástroje.

Úvodní Sonáta č. 4 B dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho připomněla cenné varhanní dílo významného Bachova obdivovatele a milovníka varhan, na které často koncertně vystupoval. Klasicky založená čtyřvětá skladba zaujala zřetelností šestnáctinového pohybu v první větě a mohutným zvukem finále, před nímž interpretka půvabně vyzpívala v předcházející větě nadýchanou melodickou linku, vedenou střídavě v sopránu a tenoru.

K nedožitým devadesátinám Petra Ebena uvedla záslužně čtyři části z rozsáhlého cyklu „Job“ z roku 1987, které rozšířila ještě o recitátorem čtené úryvky z biblické knihy Job. Zde byl vrchol vystoupení Markéty Schley Reindlové. Zcela sugestivně působila především „Touha po smrti“ ve formě ciacony s drtivým opakováním hlavního výrazného rytmického motivu, stupňovaného do ohlušujícího plena, po němž zazněla kóda ve vysoké poloze dvou rejstříků. Zde interpretka prokázala vynikající smysl pro výstavbu díla a vystihla adekvátně dramatičnost hudby. Poslední část cyklu „Naplnění života“ – variace na píseň Kristus příklad pokory – ještě vystupňovala sugestivní účinek Ebenova díla.

Drobnější varhanní skladby pozdního německého romantika Maxe Regera nejsou u nás příliš hrány, známy a ceněny. Tři drobnější chorálové předehry z op. 67 ukázaly však jeho umění v nejlepším světle. Využívají diatonický chorál v kontrastu k velmi chromatizujícím ostatním hlasům a interpretka uměla podtrhnout všechny jejich přednosti. Chorálová předehra „Nun danket alle Gott“ Sigfrida Karg-Elerta, profesora lipské konzervatoře a virtuóza na koncertní harmonium, pouze doplnila koncert o závěrečné plenové číslo, aniž by dosáhla Regerovy invenční nápaditosti. Varhanní festival u sv. Víta byl díky Markétě Schley Reindlové zahájen vynikajícím způsobem – a rádi bychom ji opět v Praze slyšeli.

Foto: Svatovítské varhanní večery