„S odvážným a nepodbízivým programem soudobých žijících skladatelů vystoupila na třetím Svatovítském večeru Kateřina Málková.“

„Skladby minimalistů Arvo Pärta a Philipa Glasse koncertu dominovaly.“

„Kateřina Málková hrála s velkým zaujetím, temperamentem a obdivuhodnou technickou brilancí.“

S odvážným a nepodbízivým programem soudobých žijících skladatelů vystoupila na třetím Svatovítském varhanním večeru Kateřina Málková. Vystudovala varhanní hru na konzervatoři v Brně a pražskou AMU. Mimo koncertní činnosti vyučuje klavír a varhany. Je zakladatelkou spolku Opus Organum, který se zabývá propagací a restaurováním varhan Znojemské varhanní školy a ředitelkou a dramaturgyní festivalu hudebního Podyjí. Repertoárově směřuje už od studentských let k soudobé tvorbě. Na svém koncertu se postavila celou vahou své osobnosti za skladby, které se běžně nehrají, a když se hrají, tak rozhodně ne v bezprostředním sledu za sebou. Proto mohou být pro běžné koncertní publikum poslechově náročné.

Úvodem uvedla Kateřina Málková Fantasii na téma B A C H Milana Slimáčka (*1936). Autor studoval varhany na brněnské konzervatoři a kompozici na VŠMU v Bratislavě. Působil pedagogicky na konzervatoři, divadelní fakultě JAMU a jako hudební režisér v televizi. Skladatelsky se věnoval především komorní a vokální hudbě. Fantasie na téma B A C H vznikla v roce 2005 jako pocta největšímu geniovi varhanní literatury. Nástrojová stylizace skladby nezapře, že autor tento obor vystudoval. Stručné dílo uvolněného improvizačního charakteru bylo vhodným plenovým úvodem koncertu. Dál se Kateřina Málková věnovala s velkým zaujetím, temperamentem a obdivuhodnou technickou brilancí dvěma představitelům hudebního minimalismu. Zatím se na varhanních koncertech u nás nikdy nestalo, aby byl sestaven program téměř výhradně z minimalistických varhanních skladeb. Zde to byla premiéra.

Estonec Arvo Pärt (*1935) a Američan Philip Glass (*1937) jsou významnými představiteli stylu a v nápadité programové sestavě byli představeni ve skladbách na základě kontrastu výrazového i dynamického (Pärt-Glass-Pärt-Glass). Minimalismus se objevuje v hudbě od sedmdesátých let minulého století. Je pro něj charakteristické neustálé opakování současně znějících motivů odlišných délek i proměnlivé dynamiky. Arvo Pärt dospěl ke svému osobitému skladatelskému projevu přes neoklasicismus a dodekafonii. Roku 1976 dospěl k technice ‚tintinnabuli‘ (v překladu: zvonky). Používá minimum hlasů, jednoduché trojzvuky, zůstává ukotven v jediné tónině a jeho projev můžeme charakterizovat jako spirituální minimalismus.

Skladba Spiegel im Spiegel byla vytvořena v roce 1978 pro housle a klavír. Ve skladatelově varhanní verzi zdůraznila interpretka působivě absolutní nehybnost stále kráčejících triol a nárazů hlubokých pedálových tónů. Pari intervallo (1976) opět zdůraznilo jednoduchost a čistotu výrazových prostředků Pärtovy hudby. Jeho čtyři krátké části mohou mít různá instrumentální obsazení (4 flétny, saxofonový kvartet, 4 violoncella). Trivium (1976) je složeno ze tří kontrastních částí v neměnné a statické d moll – krajních tichých a fortissimové střední.

Všech skladeb Arvo Pärta využila Kateřina Málková smysluplně jako účinného, tichého a meditativního kontrastu k dynamickému pohybu skladeb Philipa Glasse. Známý autor devíti symfonií, mnoha oper a skladeb pro taneční soubory nenapsal žádné varhanní dílo a varhanní verze jsou prací jeho spolupracovníků. Dance IV z roku 1989 je určen pro scénické provedení. Neustálý rychlý pohyb v manuálových hlasech na podkladu dlouhých hodnot v pedálu a stálé nepravidelné střídání silnější a slabší dynamiky bez jakékoli změny možná při tanečním provedení víc zaujme; interpretka se při pečlivém dodržování četných repetic skladby a délce skoro třicet minut postarala o určitou únavu posluchačů. Možné časové zkrácení při občasném nedodržení předepsaného opakování by bylo zřejmě vhodné.

Závěrečné číslo koncertu bylo Finale z Glassovy opery Satyagraha z roku 1979. Děj se týká Mahátmy Gándhího, jeho myšlenky nenásilného odporu, a libreto je v sánskrtu. Ve varhanní úpravě Michaela Ricemana Kateřina Málková rozpoutala brilantně virtuózní pasáže v manuálu nad nepravidelným ostinatem tří nebo čtyř not v pedálu. Podnětný a vysoce zajímavý večer s neobvyklým programem a zaujatým výkonem interpretky!

Foto: archiv a Facebook Kateřiny Málkové