Pražský komorní orchestr uvede 21. dubna druhý abonentní koncert své jubilejní sezóny uskutečňované 75 let po vzniku tělesa. Koncert nabídne skladbu raného romantismu z tvorby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a dále představí díla autorů z období romantismu pozdního a také časného 20. století – Gyuly Beliczaye, Edwarda Elgara a Gustava Holsta. V roli koncertní mistryně se v koncertním sále Pražské konzervatoře opět představí Ludmila Pavlová.

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809–1847) byl jedním z nejvýznamnějších německých romantických hudebních skladatelů. Neobyčejně brzo vyspěl skladatelsky, získal si pověst vynikajícího pianisty a dirigenta. Již ve svých čtrnácti letech byl autorem dvanácti symfonií pro smyčcový orchestr, klavírního koncertu, klavírní sonáty, několika skladeb pro varhany, dvou žalmů a magnificat i duchovních sborů. Jedno z jeho raných děl, Smyčcová symfonie č. 10 h moll, zazní v úvodu dubnového koncertu Pražského komorního orchestru. (Shodou okolností totéž dílo hrála Prague Philharmonia 14. dubna, jak KlasikaPlus.cz informovala ZDE.)

Gyula Beliczay (1835–1893) byl nejznámějším maďarským skladatelem poslední třetiny 19. století. Kromě hudebního talentu vynikal i v matematice. Hudební vzdělání získal v Bratislavě, Budapešti a ve Vídni. V letech 1851 až 1857 studoval na Vídeňské polytechnice, kde získal inženýrský titul. V roce 1856 získal v rakouské metropoli také dirigentský diplom. Po přestěhování zpět do Budapešti byl jmenován profesorem hudební teorie na Národní hudební akademii. Kromě Serenády pro smyčce d moll, op. 36, kterou uvede Pražský komorní orchestr, napsal skladby pro sbor a orchestr, smyčcové kvartety a řadu klavírních skladeb a písní. Kromě hudebních děl psal kritiky a reportáže pro maďarské, německé a rakouské noviny.

Edward Elgar (1857–1934) byl anglický hudební skladatel, působící na přelomu 19. a 20. století. Díla tohoto skladatele, autora neoficiální anglické hymny Země naděje a slávy, jsou dnes v jeho vlasti velice oblíbené. Nebylo tomu tak ovšem hned. Elgar se prosadil až na přelomu století. Dlouho se obával nezdaru, působil jako varhaník a učitel a jako skladatel byl v podstatě samouk. Teprve úspěch jeho díla Variace Enigma a pak oratoria Gerontiův sen mu otevřelo cestu mezi prominentní autory. 21. dubna prezentovaná Serenáda pro smyčcový orchestr e moll, op. 20 je rané dílo ve třech krátkých větách. Byla napsána v březnu 1892 jako dárek jeho manželce Alici při příležitosti jejich třetího výročí svatby.

Gustav Theodore Holst (1874–1934) byl anglický, pozdně romantický hudební skladatel a pedagog. Původně se jmenoval Gustav Theodor von Holst, ale později začal „von“ vynechávat kvůli protiněmecké náladě v Británii během první světové války. Studoval na Royal College of Music v Londýně, a to zejména hru na pozoun. Jako pozounista v různých orchestrech se také dlouho živil. Jeho raná díla byla ovlivněna Griegem, Wagnerem a Richardem Straussem, později Ravelem a Stravinským. Svůj vlastní styl vytvořil, když do něj promítl zájem o anglické lidové písně a hinduistický spiritualismus. Holst složil téměř dvě stě děl, včetně oper, baletů, sborových zpěvů a písní. Holst byl po léta ředitelem Dívčí školy sv. Pavla v Hammersmith a psal hudbu pro potřeby této instituce. Nejpopulárnější z takto inspirovaných skladeb se postupem doby stala Suita svatého Pavla, publikovaná roku 1922, která zazní na závěr koncertu z postu koncertní mistryně řízeného houslistkou Ludmilou Pavlovou.

Foto: archiv KlasikaPlus.cz

Facebook X E-mail WhatsApp