16. červenec

Svátek má Luboš.

2017 – zemřela Eva Děpoltová, operní pěvkyně – sopranistka (narodila se 5. srpna 1945). První angažmá měla v ostravské opeře a poté ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Pravidelně se v racela do pražského Národního divadla, kde debutovala v roce 1974 v absolventském představení jako Mařenka v Prodané nevětě, až se stala v roce 1979 pro další čtvrtstoletí členkou souboru. Vynikla jako Milada v Daliboru, jako Rusalka, Donna Anna v Donu Giovannim a nakonec i jako Krasava a Libuše ve Smetanově Libuši. Zpívala také Pucciniho Toscu, Manon Lescaut a Turandot a řadu hlavních rolí ve Verdiho operách. Při uvedení Prodané nevěsty ve Frankfurtu nad Mohanem zpívala po boku Petra Dvorského Mařenku. Hostovala také v Istanbulu, Teheránu, Düsseldorfu nebo Hannoveru. Než se začala věnovat opernímu zpěvu, vystupovala s bigbítovou kapelou. Zpěv studovala na AMU a soukromě u Jeleny Obrazcovové a u emeritní sólistky Vídeňské státní opery Zdenky Zikové.

2015 – zemřel Pavel Červinka, operní zpěvák – barytonista (narodil se 9. března 1940). Studoval na Pražské konzervatoři u Jana Berlíka a Teodora Šrubaře. V roce 1963 se stal sólistou opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci. O devět let později odešel do ostravské opery, ale v Liberci dál hostoval. V roce 1981 se stal členem opery Národního divadla v Praze. Za téměř padesát let aktivní činnosti vytvořil na 130 rolí, mezi nimi byli třeba Čajkovského Evžen Oněgin, Bohuš z Harasova z Dvořákova Jakobína, Verdiho Rigoletto, Kníže Jeleckij z Čajkovského Pikové dámy, Jiří Germont z Verdiho La traviaty a mnoho dalších. Byl častým hostem zahraničních operních scén – vystupoval v Německu, Rakousku, Finsku, Polsku, Itálii a Švýcarsku. Věnoval se také koncertní činnosti u nás i v zahraničí. Spolupracoval se symfonickými orchestry, rozhlasem a televizí.

2010 – zemřel Jaroslav Bílý, skladatel a dirigent (narodil se 15. května 1935). Působil jako hudebník u různých vojenských hudeb jako hráč na violoncello, baryton, pozoun, a později jako dirigent. V roce 1960 se stal dirigentem dechového orchestru ve Štětí, který pak získal mnoho cen v Československu i v zahraničí. Stál u zrodu prvního festivalu svého žánru u nás, Štětského kulturního podzimu, který se v roce 1969 přejmenoval na Národní festival dechových orchestrů. Stal se šéfdirigentem Velkého dechového orchestru ve Zlíně“ a uspořádal tam Festival dechových a folklorních souborů. Jako skladatel napsal pro svůj orchestr mnoho děl.

1989 – zemřel Herbert von Karajan, rakouský dirigent (narodil se 5. dubna 1908), také divadelní a filmový režisé. Dlouholetý dirigent a hudební ředitel Berlínských filharmoniků, u kterých debutoval v roce 1937. Za jeho éry vznikla i nová budova Filharmonie, v jejímž hlavním sále byli posluchači poprvé rozmístěni kolem celého orchestru. Pracoval s mnoha dalšími prestižními orchestry, působil v mnoha významných operních domech a publikoval řadu nahrávek klasické hudby. Aranžoval také hymnu Evropské unie. Na Salcburském festivalu založil jeho velikonoční festival. Dirigoval i ve Festivalovém divadle v Bayreuthu. Byl zázračným dítětem, už ve čtyřech letech vystoupil na veřejnosti s Mozartovou klavírní skladbou. Studoval na Mozarteu v Salcburku, pak na Akademii hudby a dramatického umění, jeho učitelem byl dirigent Franz Schalk. Celý život se potýkal s konflikty se zaměstnanci a hudebníky kvůli své autoritativní povaze a komerčním aktivitám. V Praze vystoupil poprvé s Vídeňskými filharmoniky v roce 1963, o tři roky později s Berlínskými filharmoniky, kteří tehdy v Praze vystoupili poprvé od druhé světové války. V roce 1971 dirigoval Českou filharmonii v Salcburku. Miloval rychlá luxusní auta, vlastnil letadlo, měl licenci soukromého pilota a často sám létal. Je pohřben na hřbitově v Anifu u Salcburku. Byl nositelem mnoha vyznamenání a ocenění. V roce 2002 byla na jeho počest založena Hudební cena Herberta von Karajana, jako první ji získala německá houslistka Anne-Sophie Mutter, která debutovala s Karajanem v roce 1977. Od roku 1997 se na jeho počest v Baden-Badenském festivalovém divadle koná Karajanův svatodušní festival.

1983 – zemřel Jaroslav Krombholc, dirigent (narodil se 30. ledna 1918). Za války byl vedle dirigování v pražském Národním divadle současně i šéfem opery Státního divadla v Ostravě. Od roku 1949 působil v Národním divadle střídavě jako dirigent a šéf opery. V roce 1975 se na tři roky ujal místa šéfdirigenta Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Byl manželem sopranistky Marie Tauberové. Na Pražské konzervatoři studoval kompozici u Otakara Šína a na Mistrovské škole u Vítězslava Nováka, dirigování u Pavla Dědečka a na Mistrovské škole u Václava Talicha. V letech 1934 a 1935 byl předtím jediným soukromým žákem Otakara Ostrčila.

1953 – zemřel Stanislav Ondříček, houslista a hudební pedagog (narodil se 23. srpna 1885). V letech 1899–1903 studoval na pražské konzervatoři u Otakara Ševčíka, studia však nedokončil. Mezi roky 1908 až 1920 učil na hudebních školách v Tbilisi, Kišiněvě a Jaroslavli, byl i v New Yorku. Po návratu do vlasti působil jako učitel hry na housle na hudebních školách v Pardubicích, Českém Brodě, Nymburku, Praze a nakonec v Kolíně. Byl bratrem slavného houslisty Františka Ondříčka.

1948 – narodil se Pinchas Zukerman, izraelsko-americký houslista, violista a dirigent. V roce 1962 se přestěhoval z Izraele do Spojených států a studoval na Juilliard School u Isaaca Sterna a Ivana Galamiana. Vedle hvězdné sólové dráhy zahájil v roce 1970 s English Chamber Orchestra dirigentskou kariéru. Působil jako ředitel londýnského festivalu South Bank, v USA byl hudebním ředitelem Saint Paul Chamber Orchestra ve státě Minnesota., řídil letní festivaly Dallas Symphony Orchestra a Baltimore Symphony Orchestra a v roce 1998 se stal hudebním ředitelem kanadského orchestru National Arts Centre Orchestra v Ottawě. Jako houslista nahrál přes 100 děl a byl nominován na 21 cen Grammy Awards, z nichž dvě nominace proměnil ve vítězství.

1927 – narodil se Serge Baudo, francouzský dirigent. Byl považován za předního interpreta symfonií a oratorií Arthura Honeggera. Věnoval se také soudobé hudbě – dirigoval světové premiéry děl Et exspecto resurrectionem mortuorum a La Transfiguration Oliviera Messiaena, Milhaudovy opery La mère coupable nebo Dutilleuxova Violoncellového koncertu. Uměleckou kariéru začal na pozici bubeníka v Orchestru Lamoureux. Ve dvaadvaceti se stal členem orchestru Pařížské národní opery, kde působil jako klavírista a hráč na bicí nástroje. Jako dirigent začínal u rozhlasového orchestru v Nice a v Pařížské opeře a mezi lety 1967 až 1970 byl prvním dirigentem nově založeného Orchestre de Paris. Stal se hudebním ředitelem Orchestre philharmonique Rhône-Alpes a v letech 1971 až 1986 byl hudebním ředitelem Orchestre National de Lyon, pak působil ve švýcarském Orchestra della Svizzera Italiana. V roce 1979 založil v Lyonu hudební festival nesoucí jméno skladatele Hectora Berlioze. V letech 2001 až 2006 byl šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Navázal tak na předchozí významné interpretační počiny: Se Sergem Baudem, Pražským filharmonickým sborem a Českou filharmonií vyšel v roce 1987 u Supraphonu snímek Honeggerova Krále Davida, o desetiletí dříve ve stejném obsazení vznikl v Praze záznam Honeggerova oratoria Jana z Arku. V říjnu 2014 uzavřel svoji mezinárodní kariéru, a to na stejném místě, kde začala, a se stejným programem jako před lety, v roce 1959 – v Praze v Obecním domě Franckovou Symfonií d moll a výběrem z Debussyho Utrpení sv. Šebestiána.

1924 – narodil se Zdeněk Švehla, český operní tenorista (zemřel 21. prosince 2014), od roku 1957 dlouholetý sólista Opery Národního divadla v Praze. Nastudoval tam více než 60 rolí českého i světového repertoáru. V letech 1960 až 1964 zpíval při světovém turné Laterny magiky Hoffmanna v Offenbachových Hoffmannových povídkách. Často účinkoval i v operetách.

1920 – narodil se Ivo Jirásek, skladatel (zemřel 8. ledna 2004), autor opery Mistr Jeroným, určené ke stému výročí otevření pražského Národního divadla v roce 1983. Kompozici studoval u Aloise Háby, dirigování u Pavla Dědečka a Zdeňka Chalabaly a operní režii u Ferdinanda Pujmana. V roce 1945 se stal asistentem Rafaela Kubelíka v orchestru České filharmonie, od roku 1946 působil ve Slezském divadle v Opavě, nejprve jako dirigent, ale později se stal šéfem opery. Vyučoval dirigování na konzervatoři v Ostravě a byl také ředitelem Ochranného svazu autorského.

1905 – narodil se Leoš Firkušný, muzikolog (zemřel 9. července 1950). Byl odborníkem na Leoše Janáčka a udělal mnoho pro prosazení jeho hudby v zahraničí. Působil na Masarykově univerzitě v Brně, byl tajemníkem opery tamního Zemského divadla, pracoval v Univerzitní knihovně v Brně a podílel se na organizaci koncertů brněnského rozhlasového orchestru. Jako vedoucí úředník ministerstva školství a národní osvěty se zasloužil o pořádání prvního ročníku mezinárodního festivalu Pražské jaro v roce 1946. Na podzim 1948 odjel na přednáškovou cestu do Jižní Ameriky a do Československa se už nevrátil. Jeho mladším bratrem byl světově proslulý klavírista Rudolf Firkušný.

1903 – narodil se Saša Machov, vlastním jménem František Alexander Maťha, český tanečník, choreograf a režisér (zemřel 23. června 1951). Pod pseudonymem Saša Machov vstoupil do dějin českého baletu a divadla. Jeho avantgardní přístupy ho sblížily s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha, kde působil zprvu jako herec a tanečník, pak jako choreograf; připravil tam choreografii známých titulů, např. Balada z hadrů, Nebe na zemi, Těžká Barbora nebo Pěst na oko. V letech 1929 až 1934 byl šéfem baletu Státního divadla v Ostravě, pak byl angažován v Divadle E. F. Buriana. Před nacisty emigroval do Řecka a působil tam jako choreograf Královského baletu v Athénách a současně tam založil taneční školu. Před rokem 1945 působil v Londýně. Po návratu byl napřed rok v brněnském divadle a pak přesídlil do pražského Národního divadla, kde byl jmenován choreografem a v roce 1948 pak šéfem baletu. Za pět sezón působení pozvedl tamní soubor na světovou úroveň, v dramaturgii i v režii se snažil vytvořit osobitý český balet. Na scénu uvedl díla Stamice, Janáčka, Dvořáka, Musorgského, Čajkovského i Prokofjeva. Celý život byl jednoznačně levicově orientovaný. V roce 1948 podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok! Po převratu vstoupil do komunistické strany, ale v roce 1950 neprošel stranickými prověrkami a z KSČ byl vyloučen. Práci v Národním divadle neztratil, jeho novátorské nastudování Labutího jezera ale bylo zhodnoceno jako protisovětská provokace. V důsledku politické perzekuce, která ho postihla i jako účastníka západního odboje, dobrovolně ukončil svůj život. Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

1782 – preméru měla opera (singspiel) Únos ze serailu (Die Entführung aus dem Serail) Wolfganga Amadea Mozarta, a to v Burgtheatru ve Vídni pod skladatelovou taktovkou. Dílo si objednal císař Josef II. jako národní zpěvohru s německým libretem, protějšek k italsky orientovanému repertoáru dvorní opery. Mozart takto zahájil sérii zralých mistrovských děl a realizoval také další krok ke svému snu o nezávislé existenci umělce. Dílo je koncipováno jako zábavné, ale v mnoha scénách zároveň dosahuje emocionální hloubky přesahující stereotypní charakteristiky singspielu.

1732 – zemřel Pier Francesco Tosi, italský zpěvák-kastrát, skladatel (narodil se 13. srpna 1654) a autor pojednání o zpěvu Opinoni de‘ cantori antichi e moderni…, které poskytuje jedinečný pohled na technické i sociální aspekty barokní vokální hudby. Působil v Římě a v německy mluvících zermích a dlouho v Londýně.

1707 – preméru měl žalm Dixit Dominus, vokálně-instrumentální dílo George Friderica Handela (Georga Friedricha Händela). Zhudebňuje latinský text Žalmu 110, který začíná slovy Pán řekl… Skladba, zkomponovaná za autorova několikaletého pobytu v Itáílii, zazněla poprvé v Římě v kostele Santa Maria in Montesanto pod patronátem rodiny Colonna. Jde o Händelův nejstarší dochovaný autograf.

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1969 – z mysu Canaveral odstartovalo na svou misi k Měsíci Apollo 11