Koncerty před několika lety oživené Harmonie českých filharmoniků bývají pro členy dechových sekcí České filharmonie příležitostí zahrát si trochu jiný repertoár a často takový, jenž je zároveň i interpretační výzvou. Tak tomu bude i tentokrát. Soubor se už tradičně představí pod vedením hornisty Ondřeje Vrabce, mimo jiné šéfdirigenta Karlovarských symfoniků, a to v dílech, která využívají celou šíři možností prezentace dechových nástrojů. Koncert se koná 15. ledna v Dvořákově síni Rudolfina, hlavní sólo má trombonista Lukáš Moťka.

Na programu vystoupení jsou čtyři skladby čtyř různých autorů. Zahájí Předehra pro dechové nástroje, op. 24 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Koncert pro trombon a dechový orchestr se sólistou Lukášem Moťkou následně doplní první polovinu koncertu. Po přestávce následuje výběr z baletu Apalačské jaro Aarona Coplanda, zaranžovaný Robertem Longfieldem pro dechový soubor, a dechová Symfonie č. 4 Andrewa Downese je titul vybraný na závěr večera.

Původní Harmonie českých filharmoniků vznikla v České filharmonii v roce 1967 z iniciativy předních hráčů na dechové nástroje, pod patronací šéfdirigenta Karla Ančerla. Základem souboru bylo klasické okteto (dvojice hobojů, klarinetů, fagotů a lesních rohů), doplňované flétnami, popřípadě dalšími nástroji, převážně žesťovými. Název „Harmonie“ vystihuje právě takový typ souboru výhradně dechových nástrojů, který vznikl v období klasicismu jako samostatné těleso hrající dechový repertoár. Přeneseně se termín „dechová harmonie“ používá i k označení nástrojové sekce symfonického orchestru. 

Během své činnosti, kterou ukončila v roce 1995, Harmonie českých filharmoniků vydala u Supraphonu celou řadu nahrávek, později CD s dechovým repertoárem od baroka po současnost, včetně mnoha premiér ze soudobé české tvorby. Diskografie souboru zahrnuje kompletní dílo pro dechové nástroje Ludwiga van Beethovena, serenády a divertimenta Wolfganga Amadea Mozarta, skladby Leoše Janáčka, Františka Vincence Kramáře-Krommera, Antonína Dvořáka, Karla Janečka, Iva Jiráska, Jiřího Pauera, Jaroslava Rybáře a dalších. Za nahrávku Mozartových serenád a divertiment obdržel soubor v roce 1972 cenu Wiener Flötenuhr. Ansámbl byl také koncertně činný, a to v Rudolfinu i mimo něj. Vystupoval pravidelně na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, ale i na festivalech v Salcburku a v Lucernu. Na tuto tradici navazuje obnovený soubor stejného jména, jehož členové jsou také výhradně hráči České filharmonie. Vznikl v sezoně 2018/19 v rámci projektu Komorního orchestru České filharmonie jako jeho čistě dechová varianta.

Foto: ilustrační - archiv filharmonie

Facebook X E-mail WhatsApp