11. duben
Svátek má Izabela.
2015 – zemřel František Bílský, český mistr varhanář, žák českého stavitele varhan Josefa Melzera (narodil se 27. listopadu 1924). Mezi jeho díla patří například oprava varhan v kostele sv. Maří Magdalény v Heřmanicích, na kůr přitom nainstaloval kovářský ventilátor s elektromotorem pro čerpání vzduchu. Restauroval varhany v kostele Sv. Václava v Dolní Kalné. Dokončil rozsáhlou přestavbu varhan v Kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Praze na Vinohradech, kterou začal Vilém Pejša. V roce 2010 provedl rekonstrukci harmonia firmy Lídl a Velík z období první republiky.
1991 – na Broadwayi v New Yorku měl premiéru muzikál Miss Saigon, ke kterému byla Claudu-Michelu Schönbergovi a Alainu Boublilovi (již předtím autorům muzikálu Les Misérables – Bídníci) inspirací opera Madama Butterfly Giacoma Pucciniho. Muzikál tam dosáhl více než 4000 představení a získal tři ceny Tony Awards. Úplně první inscenace Miss Saigon měla premiéru 20. července 1989 v Theatre Royal v Londýně. V České republice měl tento muzikál premiéru 8. prosince 2004.
1988 – zemřel Bohumil Kulínský st., sbormistr, pedagog a teoretik v oboru dětského zpěvu (narodil se 25. srpna 1910). V Ostravě založil dětský pěvecký sbor Hrabůvští zpěváčci, na který po válce navázal v Praze Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu. V roce 1973 založil sbor Bambini di Praga, který vedl spolu s manželkou Blankou. V roce 1977 převzal vedení sboru jeho syn Bohumil Kulínský ml.
1938 – narodil se Kurt Moll, německý operní zpěvák – basista, držitel Grammy Award z roku 1991 (zemřel 5. března 2017). Jeho temný a hluboký bas se výborně hodil pro vážné role ve Wagnerovi nebo Verdim, ale mezi jeho nejlepší výkony patřily komické a zároveň velmi technicky obtížné role jako Osmin či Baron Ochs. V mládí hrál na violoncello a zpíval ve školním sboru. Zpěv vystudoval na Hochschule für Musik v Kolíně nad Rýnem. Působil v Kolínské opeře, v Mohuči, ve Wuppertalu a pak se stal členem Státní opery v Hamburku. Koncertoval po celém světě a zpíval i v USA, v San Franciscu a v Metropolitní opeře.
1923 – narodil se Harry Macourek, dirigent, sbormistr a skladatel (zemřel 13. ledna 1992), který se věnoval různým hudebním žánrům i stylům, počínaje populární hudbou, přes jazz až po hudbu scénickou, filmovou i vážnou. Byl dirigentem Velké opery 5. května a sbormistrem opery Národního divadla, ale také dirigentem a uměleckým vedoucím Souboru Julia Fučíka. Po únoru 1948 psal budovatelské a agitační písně, později se stal autorem šlágrů a hitů populárních zpěváků.
1916 – narodil se Alberto Ginastera, argentinský skladatel (zemřel 25. června 1983). Je považován za jednoho z nejpřednějších latinskoamerických skladatelů vážné hudby. Mezi jeho studenty byli Ástor Piazzolla, Waldo de los Ríos a Rafael Aponte-Ledée. Před Perónovým za podpory Guggenheimova grantu odešel s rodinou do USA a studoval tam u Aarona Coplanda v Tanglewoodu. Po návratu do Buenos Aires spoluzaložil argentinskou pobočku ISCM a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou současně vedl, později se stal děkanem Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě. Ze všech univerzitních míst odstoupil v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinskoamerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Závěr života strávil ve Švýcarsku a věnoval se plně komponování. Spolu s dalšími jedenácti skladateli (C. Beck, L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) byl požádán ruským violoncellistou Rostropovičem, aby u příležitosti 70. narozenin švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Ginastera vytvořil PUNEÑA No. 2. Skladby byly částečně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt „eSACHERe“ byl uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem v roce 2011 v Praze.
1908 – narodil se Karel Ančerl, dirigent, houslista a pedagog, skoro dvě desetiletí šéfdirigent České filharmonie (zemřel 3. července 1973). Ceněna je jeho interpretace Dvořáka, Janáčka, Stravinského, Schönberga, Bartóka, Prokofjeva, Martinů nebo Kabeláče. Studoval skladbu u Jaroslava Křičky, dirigování u Pavla Dědečka a hru na bicí nástroje. Význam pro jeho uměleckou kariéru mělo studium mikrointervalové hudby u Aloise Háby a také pravidelná účast na zkouškách České filharmonie, kde mohl sledovat práci Václava Talicha. Poprvé dirigoval v roce 1930, jako své absolventské vystoupení provedl vlastní Symfoniettu. Působil jako dirigent a houslista v Osvobozeném divadle. V roce 1942 byl i s manželkou a rodiči deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se podílel na hudebních aktivitách, založil tam improvizovaný smyčcový orchestr. Manželka tam v roce 1943 porodila syna Jana. O rok později celá jeho rodina zahynula v Osvětimi. Po válce se stal ředitelem nově budované Opery 5. května, pak zaměstnancem Československého rozhlasu, a to jako šéfdirigent jeho Symfonického orchestru. V roce 1950 byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie, kterou dirigoval plných osmnáct let. Jeho nahrávky získaly mezinárodní gramofonové ceny. Po emigraci se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu a jako dirigent zajížděl i k americkým orchestrům, přitom ve světě stále propagoval českou klasickou i moderní hudbu. Zemřel v Torontu a až po letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na Vyšehradském hřbitově v Praze.
1903 – zemřel Václav Vlastimil Hausmann, skladatel a publicista (narodil se 2. ledna 1850). Studoval na učitelském ústavu a Varhanické škole v Praze. Učil, byl ředitelem kůru a kapelníkem na různých místech v Čechách. V roce 1873 začal v Bystřici nad Pernštejnem vydávat první moravský hudební časopis Hlasy hudební, v Havlíčkově Brodě založil Zemský spolek varhaníků a vydával časopisy Českoslovanský varhaník a Slovanská hudba. Po odchodu do Maďarska se stal kapelníkem metropolitního kostela v Egeru, pak dirigentem městského divadla a ředitelem kůru ve slezském Bílsku.
1875 – narodil se Jindřich Máslo, pedagog a skladatel (zemřel 22. června 1964). Soukromě se učil na klavír a skladbu u Vítězslava Nováka. Učil na školách v Nuslích a na Vinohradech a byl sbormistrem pěveckého sboru Lumír. V roce 1923 se podílel na založení notové tiskárny a stal se v ní hudebním poradcem. Byl také členem komise pro vydávání díla Bedřicha Smetany. Po roce 1945 byl korektorem Hudební matice a Nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Z jeho díla jsou oblíbené hlavně instruktivní skladby pro klavír. Pro české prostředí upravil nejrozšířenější klavírní školu Ferdinanda Beyera a připsal i její druhý a třetí díl. K popularizaci české hudby u nás i v zahraničí přispěly jeho klavírní úpravy Dvořákových Slovanských tanců a Janáčkových Lašských tanců.
1873 – premiéru mělo oratorium Máří Magdalena, první velké dílo Julese Masseneta. Uskutečnila se v pařížském Théâtre de l’Odéon s jednoznačným úspěchem. Libreto napsal Louis Gallet; vyšel z Janova evangelia a doplnil je motivem kajícné hříšnice z Lukášova evangelia. Inspiraci našel i ve studii Vie de Jésus od Ernesta Renana, který se pokusil rekonstruovat „historického“ Ježíše jako lidskou postavu. Důraz položil na duchovní proměnu padlé ženy a na citový vztah, který ji s Ježíšem pojí. Scéniky bylo dílo poprvé uvedeno v Opeře v Nice 9. února 1903, ještě za skladatelova života.
1727 – na Velký pátek byly poprvé provedeny Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha (BWV 244), v evangelickém kostele svatého Tomáše (Thomaskirche) v Lipsku. Některé prameny uvádějí i rok 1729, ale 11. 4. 1727 je v Lipsku považováno za pravděpodobnější s tím, že opět na Velký pátek 15. dubna roku 1729 byly uvedeny podruhé. Dílo, využívající vedle řady sólistů také dva orchestry a dva sbory, je vrcholem barokní duchovní hudby; vzniklo v hlavním období Bachovy tvorby, kdy zastával místo kantora svatotomášského kostela. Dochovaly se celé, stejně jako Janovy pašije z roku 1724. Po autorově smrti Matoušovy pašije upadly na dlouhou dobu v zapomnění. Zásadní novodobou premiéru a jejich znovuobjevení uspořádal jako dirigent až dvacetiletý Felix Mendelssohn-Bartholdy 11. března 1829 v Berlínské Sing-Akademie. Podle historických pramenů měl Bach zhudebnit pašijový biblický příběh, zapsaný ve všech čtyřech evangeliích, celkem pětkrát. Nejvýznamnějšími ztracenými jsou Markovy pašije, BWV 247, hudba se nedochovala, ale existuje libreto od Picandera (1731) a některé části byly identifikovány jako parodie nebo přepracování z jiných Bachových děl. V současné době se eviduje už několik pokusů o rekonstrukci. Podle Bachova nekrologu existovaly ještě další dvoje pašije, které jsou také považovány za zcela ztracené; nezbylo po nich ani libreto. Sporné jsou Lukášovy pašije, BWV 246, dochovaly se, ale badatelé se shodují, že nejde o Bachovo autentické dílo. Jedná se o rukopis, který Bach pouze opsal a pravděpodobně ho v Lipsku prováděl (části jsou v jeho rukopise).