11. květen

Svátek má Svatava.

2020 – česká vláda v pandemii koronaviru (covid-19), která na téměř dva roky omezila a ochromila život na celé Zemi, rozhodla po dvou měsících přechodně zmírnit dosavadní opatření mající omezit šíření nákazy. Na čas se opět mohly konat kulturní akce s účastí do stovky lidí. Mezi prvními se ten den v Česku uskutečnil recitál Michaely Káčerkové – „Koncert pro sto“ v rámci cyklu Karlovarské varhanní večery.

1989 – zemřela Jitka Snížková, muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka (narodila se 14. září 1924). Od dětství hrála na klavír. Na Pražské konzervatoři studovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Stala se korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavíristka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Zkomponovala asi dvě stě šedesát skladeb.

1973 – zemřel Josef Holub, houslista a skladatel (narodil se 23. února 1902). On i jeho devět sourozenců se uplatnilo v hudbě. Josef byl nejmladší a nejnadanější. Už ve čtrnácti letech vystoupil jako sólista s Českou filharmonií a provedl v jednom večeru tři houslové koncerty (Mozart, Suk, Max von Schilings). Poté byl žákem Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze. Po absolvování studoval dál skladbu v Brně u Leoše Janáčka a v Praze u Václava Štěpána. Absolvoval v roce 1924 vlastním Houslovým koncertem c-moll. Ve skladbě pak pokračoval u Vítězslava Nováka a ve hře na housle se zdokonaloval v interpretačních kurzech, které v Berlíně pořádal Carl Flesch. Za klavírního doprovodu svého bratra Jana provedl řadu koncertů v zemích jihovýchodní Evropy, stal se koncertním mistrem opery v Záhřebu a primáriem Záhřebského kvarteta. Po návratu do Čech působil jako koncertní mistr orchestru bněnského rozhlasu až do roku 1938. Do dějin české hudby se zapsal i tím, že v roce 1932 založil Janáčkovo kvarteto a následujících šest let ho vedl. Po 2. světové válce byl koncertním mistrem v Divadle 5. května v Praze a Filmového symfonického orchestru. Kromě toho se v roce 1947 stal primáriem Ondříčkova kvarteta, které vedl až do roku 1956. Současně působil také jako profesor houslové hry na brněnské konzervatoři.

1949 – zemřel Cyril Pecháček, dirigent a skladatel (narodil se 17. března 1899). Studoval na Pražské konzervatoři housle a dirigování. Po škole se stal dirigentem divadla Marie Zieglerové s převážně operetním repertoárem. Řídil i amatérský soubor ve svém rodišti. Pokračoval ve studiu skladby na konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstra. V roce 1921 odešel do Chorvatska a tam přijal pseudonym Ivo Milič. V Nová Gradišce byl nejprve sbormistrem pěveckého souboru Graničar, pak kapelníkem městského divadla ve Varaždině, pořadatelem koncertů v lázeňském městě Varaždinská Teplice, pozdji dramaturgem a dirigentem divadla v Subotici. V roce 1923 se vrátil do vlasti a stal se šéfem opery v Pardubicích, pak dirigentem v Městském divadle v Olomouci a učitelem na místní hudební škole. Od roku 1927 byl také sbormistrem Pěveckého hudebního sdružení Žerotín. Pro doprovod sborových koncertů založil samostatný symfonický orchestr Filharmonie Žerotínu, který pod jeho vedením uváděl i samostatné koncerty symfonické hudby. V letech 1936 až 1939 vedle toho ještě dál studoval na mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Válku strávil ve Dvoře Králové nad Labem, kde se stal ředitelem městské hudební školy a dirigentem pěveckých sborů Dvořák a Záboj. V roce 1945 byl jmenován jedním z uměleckých vedoucích Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a v roce 1946 se stal prvním sbormistrem pěveckého spolku Hlahol, po Václavu Smetáčkovi. Současně působil na pražské konzervatoři jako profesor houslového oddělení.

1949 – narodil se Pavol Krška, slovenský klavírista, skladatel (zemřel 10. srpna 2025). Působil jako pedagog na Konzervatoř v Žilině a byl oceněn cenou Fra Angelica. Psal koncerty, orchestrální, komorní, sborové i duchovní skladby, Requiem, dvě Stabat mater, Omša nebo Te Deum.

1948 – zemřel Vladimír Polívka, klavírista, spisovatel, skladatel a pedagog, zakladatel Českého tria (narodil se 6. července 1896). Doprovázel pěvkyni – altistku Národního divadla Olgu Borovou-Valouškovou a houslistu Jaroslava Kociana. S ním podnikl několik koncertních turné. Sdružení České trio, které založil spolu s Janem Gregorem – housle a Oldřichem Jirouškem – violoncello, si rychle získalo vynikající pověst. Působil také jako pedagog v USA i v Česku, m.j. na Pražské konzervatoři. Téměř dvacet let koncertoval s houslistou Zdeňkem Kolářským jako Komorní duo. Články o hudbě a kritikami přispíval do našich i zahraničních časopisů. Na Pražské konzervatoři studoval klavír u Josefa Procházky a skladbu u Karla Steckra. Vystudoval i mistrovskou školu u Vítězslava Nováka. Skládal orchesttrální, komorní a klavírní skladby, také melodramata a scénickou hudbu.

1946 – první koncert prvního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Českou filharmonii dirigoval v Rudolfinu Rafael Kubelík, na programu byly Slavnostní předehra C dur op. 70 Josefa Bohuslava Foerstera, Křížová cesta, variace pro velký orchestr op. 24 Otakara Ostrčila a Symfonie č. 7 d moll op. 70 Antonína Dvořáka.

1946 – premiéru měly programní orchestrální skladby The Unanswered Question (Nezodpovězená otázka) a Central Park in the Dark (Central Park ve tmě) od Charlese Ivese. Díla provedli v divadle McMillin Theatre na Kolumbijské univerzitě v New Yorku v obsazení komorního orchestru postgraduální studenti Juilliard Graduate School pod taktovkou dvou dirigentů – Edgara Schenkmana na pódiu a Theodora Bloomfielda mimo jeviště. První skladba, z roku 1908, exponuje tři skupiny nástrojů, které hrají v nezávislých tempech a jsou umístěny odděleně. Na pozadí pomalých, tichých smyčců představujících „mlčení druidů “ klade sólová trubka „věčnou otázku existence“, na kterou se dechové kvarteto marně snaží najít odpověď… Druhá, zkomponovaná roku 1906, znázorňuje zvuky přírody a města, když za horké letní noci seděl na lavičce v Central Parku– v době, než podle autora „spalovací motor a rádio monopolizovaly zemi a vzduch“. Původně byla obě díla v roce 1908 spárována. Nezodpovězenou otázku skladatel v letech 1930–1935 revidoval.

1916 – zemřel Max Reger, německý varhaník, klavírista, skladatel a dirigent (narodil se 19. března 1873). Studoval v Mnichově a pak u jednoho z nejdůležitějších hudebních teoretiků 19. století Huga Riemanna ve Wiesbadenu. Jeho hudební řeč úzce vychází z kontrapunktické dokonalosti J. S. Bacha, kterou obohatil novoromantickou harmonií. Psal vše kromě opery. Jeho varhanní díla patří k základům varhanního repertoáru, neméně významné jsou jeho klavírní a orchestrální kompozice nebo například smyčcové kvartety. Ve své době byl nejpopulárnějším hraným autorem spolu s Richardem Straussem. Víc v našem seriálu Klasika v souvislostech.

1888 – narodil se Irving Berlin, americký skladatel a textař (zemřel 22. září 1989). Hrál významnou roli ve vývoji americké populární písně od raného ragtime a jazzu až po zlatý věk muzikálů. Během své šedesátileté kariéry napsal odhadem 1 500 písní, včetně hudby pro 17 původních broadwayských představení a 15 hollywoodských filmů. Jeho písně byly sedmkrát nominovány na Oscara za hudbu, v roce 1942 ho získal za svou nejslavnější píseň White Christmas. Byl i úspěšným hudebním podnikatelem, vydával notové záznamy svých písní, byl autorem a producentem muzikálů a tanečních show, jeho melodie se objevovaly ve filmech, rozhlase a televizi. Byl typickým příkladem přistěhovalce, kterému se splnil americký sen. Spolu s Georgem Gershwinem je dnes považován za jednoho ze světových zakladatelů moderní populární hudby, jedná se patrně o jednoho z komerčně nejúspěšnějších hudebních skladatelů všech dob. V posledních desetiletích svého života se stáhl z veřejného života. Nezúčastnil se ani televizní oslavy svých 100. narozenin v Carnegie Hall. Byl pohřben na hřbitově Woodlawn v Bronxu v New Yorku.

1885 – zemřel Ferdinand Hiller, německý hudební skladatel, dirigent a pedagog (narodil se 24. října 1811). V deseti letech byl poslán k Hummelovi do Výmaru. Počátkem roku 1827 jel s Hummelem do Vídně, kde navštívil umírajícího Beethovena. V Itálii studoval chrámovou hudbu. 8. ledna 1839 uvedl v Miláně svou operu La Romilda a začal pracovat na oratoriu Die Zerstörung Jerusalems. pak odešel za svým přítelem Mendelssohnen do Lipska, kde v letech 1843 až 1844 dirigoval v Gewandhausu řadu koncertů a uvedl své oratorium. Napsal i tři klavírní koncerty. Jako dirigent působil v Düsseldorfu a Kolíně. V Paříži vedl v letech 1851 a 1852 Opéra Italien. Od roku 1853 byl dvanáctkrát ředitelem Dolnorýnského hudebního festivalu.

1864 – narodila se Ethel Lilian Voynich, britská spisovatelka a skladatelka (zemřela 28. července 1960). V osmnácti letech získala přístup ke svému dědictví, což jí umožnilo studovat hru na klavír a hudební skladbu na Hochschule für Musik v Berlíně. Věnovala se ale spíš literatuře.

1855 – narodil se Anatolij Konstantinovič Ljadov, ruský dirigent, skladatel a pedagog (zemřel 28. srpna 1914). Na petrohradské konzervatoři studoval klavír a housle, soustředil na hudební teorii a skladbu. Jeho přirozený hudební talent rozpoznal a ocenil zejména Modest Petrovič Musorgskij a přizval ho ke spolupráci se skupinou skladatelů nazývánou Mocná hrstka. Na petrohradské konzervatoři začal učit ihned po absolutoriu a zůstal tam celý život. Mezi jeho žáky byli např. Sergej Prokofjev, Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij, Michail Favianovič Gněsin , Lazar Saminskij a Boris Vladimirovič Asafjev. Kromě pedagogické a skladatelské činnosti často vystupoval jako dirigent Petrohradského kroužku milovníků hudby. Na doporučení Imperátorské geografické společnosti se zabýval zpracováním zápisů ruských národních písní, které vydal v několika svazcích, a které byly vysoce ceněny ruskými folkloristy. Jeho symfonická díla byla uvedena na koncertech ruské hudby na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Jeho technická zručnost byla současníky vysoce oceňována, jeho nespolehlivost mu bránila se stát populárnější osobností. Začal pracovat na baletu i na opeře, ale nedokončil je. Materiál později využil ve svých symfonických básních. V roce 1909 ho požádal Sergej Ďagilev o orchestrální úpravu některých skladeb Frederyka Chopina pro připravovaný balet Les Sylphides. Ani tuto práci nedokončil. Instrumentaci pak provedl Alexander Glazunov. Podobně skončila i Ďagilevova žádost o zpracování ruské pohádky O ptáku ohnivákovi. Ta se pak stala slavnou v hudebním pojetí Igora Stravinského.

1849 – zemřel Otto Nicolai, německý skladatel a dirigent, zakladatel Vídeňské filharmonie (narodil se 9. června 1810). Nejvíce ho proslavila jeho operní verze Shakespearovy komedie Veselé paničky windsorské (Die lustigen Weiber von Windsor) z roku 1847. Jeho dílo obsahuje ale i pět oper, hudbu pro samozpěvy, díla pro orchestr, pěvecký sbor, ansámbl a pro sólové nástroje. Už v osmi letech dokonale ovládal hru na klavír. V Berlíně studoval u Carla Friedricha Zeltera. V roce 1831 napsal svou první symfonii a několik koncertů, což mu zajistilo několik prestižních funkcí. Začal vynikat jako varhaník v Římě, dirigent ve Vídni a ředitel opery v Berlíně. V hlavním městě Rakouska začal zavádět pořádání filharmonických orchestrů, které jsou považovány za základ jednoho z největších světových orchestrů, Vídeňské filharmonie, čímž se Nicolai stal jejím zakladatelem.

1833 – narodil se Jean Becker, německý houslista a skladatel (zemřel 10. října 1884). Stal koncertním mistrem mannheimského dvorního divadla, podnikal koncertní turné po celé Evropě, roku 1865 založil Florentinské smyčcové kvarteto ve složení Friedrich Hilpert (violoncello), Enrico Masi (druhé housle) a Luigi Chiostri (viola), působilo do roku 1880. V Mannheimu žil ve vile s vlastním koncertním sálem, ve kterém pořádal pravidelné nedělní koncerty před početným publikem. Je autorem několika skladeb, nejznámější je serenáda pro housle, violoncello a klavír. Hrál na Stradivariho housle z roku 1685, které dnes nesou označení Ex. Jean Becker. Pohřben je na hlavním mannheimském hřbitově. Na jeho počest je v Mannheimu od roku 1893 pojmenována ulice a na jeho rodném domě v čísle S2,8 je umístěna pamětní deska. Syn Hugo (1864–1941) byl violoncellistou a věnoval se také komponování, syn Hans byl houslistou.

1801 – narodil se Alois Jelen, skladatel, archivář a český vlastenec (zemřel 15. října 1857). získal místo tenoristy na kůru Týnského chrámu. Skládal sólové i sborové písně církevního i světského obsahu, působil taky jako operní pěvec. Silně se angažoval v českém národním hnutí. Během revolučního roku 1848 byl i politicky aktivní. Z jeho činností proslula zvlášť Žofínská akademie, významný hudební spolek, a pěvecký sbor, který vedl a který rychle dosáhl skvělé úrovně a značně přispěl k povznesení českého národního sebevědomí. Jeho nejznámější skladba je Zasviť mi ty slunko zlaté (slova napsal Karel Drahotín Villani). Roku 1849 byl jmenován ředitelem archivu ministerstva vnitra ve Vídni.

1791 – narodil se Jan Václav Hugo Voříšek, skladatel, klavírista, varhaník a dirigent, přezdívaný český Beethoven (zemřel 19. listopadu 1825). Stal se uznávaným skladatelem orchestrální, vokální a klavírní hudby. Roku 1818 se stal dirigentem Spolku přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Roku 1822 získal u císařského dvora místo druhého a v roce 1823 prvního varhaníka a začal vyučovat hru na klavír. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především Napoleon II., syn Napoleona Bonaparte a Marie Luisy. Setkal se s významnými skladateli, jako ludwig van Beethoven, Louis Spohr, Ignaz Moscheles, Johann Nepomuk Hummel a Franz Schubert, s nímž se spřátelil. Na jeho typicky českou pastorální zpěvnost navázali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák. Byl pochován na hřbitově ve Währingu, kde byli později pohřbeni také Franz Schubert a Ludwig van Beethoven. Na místě hřbitova se dnes rozkládá park nesoucí jméno Franze Schuberta. Schubertovy a Beethovenovy ostatky byly později přeneseny na Vídeňský ústřední hřbitov.

1786 – V Praze na Koňském trhu bylo otevřeno dřevěné divadlo Bouda. Bylo založeno pod jménem Královské-císařské vlastenecké divadlo českou divadelní společností (jedním z hlavních činitelů byl Jan Šimon Václav Thám) kvůli zájmu o české hry. Na Koňském trhu, nynější Václavské náměstí, ale stálo jen necelý rok a kvůli finančním potížím bylo ještě téhož roku uzavřeno a strženo.

1774 – zemřel Christophe Moyreau, francouzský skladatel a hráč na klávesové nástroje (narodil se 6. dubna 1700). Působil jako varhaník v Orléansu, jeho díla se dochovalo šest knih skladeb pro cembalo Pièces de clavecin dédiées à Son Altesse Sérénissime Monseigneur le Duc d’Orléans věnovaných Ludvíku Filipovi I. Orleánskému.

1728 – narodil se Jan Antonín Sedláček, skladatel chrámové hudby (zemřel 26. července 1805). Zpíval v chlapeckém chrámovém sboru a učil se hrát na housle a na varhany. Stal se rektorem v Mohelnici a působil tam až do své smrti. V roce 1777 se ucházel o místo kapelníka v katedrále svatého Václava v Olomouci, ale nebyl úspěšný. Jako skladatel byl velmi oblíbený. Jeho díla se dochovala v mnoha moravských sbírkách a jsou uložena v Českém muzeu hudby v Praze a v Ústavu dějin hudby Moravského zemského musea v Brně.

1715 – narodil se Johann Gottfried Bernhard Bach, německý varhaník, šesté dítě Johanna Sebastiana Bacha (zemřel 11. května 1739). Po dokončení studia na Thomasschule se v roce 1735 stal varhaníkem v Marienkirche v Mühlhausenu. Kvůli dluhům musel opustit město, ale na přímluvu svého otce získal nové angažmá jako varhaník v Jakobikirche v Sangerhausenu. V roce 1738 tajně zanechal hudby a začal studovat práva v Jeně.