14. květen
Svátek mají Bonifác a Dina.
2026 – zemřela Alena Jakubcová, muzikoložka a divadelní historička (narodila se 9. dubna 1960), dlouholetá pracovnice Kabinetu pro studium českého divadla Institutu umění – Divadelního ústavu. Zabývala se výzkumem dějin českého divadla 18. století, problematikou pražského hudebního divadla a kulturním prostředím osvícenské epochy. Podílela se na řadě kolektivních projektů, kritických edic a odborných databází. Jako editorka i autorka se podílela na projektu Česká divadelní encyklopedie, připravila k vydání publikaci Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon, která vyšla roku 2013 v Praze a ve Vídni. Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde pak byla v letech 1986 až 1996 odbornou asistentkou Ústavu hudební vědy.
2024 – zemřel Leoš Faltus, skladatel a pedagog (narodil se 21. července1937). Skládal prakticky všechny hudební žánry od drobných instruktivních skladeb až po velká vokální díla, napsal m.j. čtyři symfonie, dvě opery a tři kantáty. Vyučoval na Pedagogické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně a na JAMU. Zabýval se hudební teorií a organizací hudebního života. Byl členem mnoha vysokoškolských poradních orgánů, Správní rady Nadace Leoše Janáčka a ediční rady Souborného kritického vydání díla Leoše Janáčka i interdisciplinárního Sdružení Q. Také pracoval v Grantové agentuře České republiky.
2023 – zemřela Ingrid Haebler, rakouská pianistka (narodila se 20. června 1929). Vysoce ceněné byly její nahrávky všech Mozartových klavírních sonát pro značku Denon, nahrávky všech Mozartových klavírních koncertů, často s vlastními kadencemi, i nahrávky Mozartovy a Beethovenovy komorní hudby s houslistou Henrykem Szeryngem. Natočila také všechny Schubertovy sonáty a byla jednou z prvních rakouských hudebníků, kdo experimentovali s dobovými nástroji: hudbu Johanna Christiana Bacha hrála a natočila na fortepiano – kladívkový klavír. Studovala na salcburském Mozarteu, na vídeňské hudební akademii, na Conservatoire de Musique de Genève a soukromě v Paříži u Marguerite Long.
1975 – narodil se Jiří Heřman, operní režisér, od roku 2028 umělecký šéf Opery Národního divadla a Státní opery v Praze a předtím od ledna 2015 šéf souboru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Stál tam za inscenacemi Straussova Růžového kavalíra, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, Čerta a Káči Antonína Dvořáka, Smetanovy Čertovy stěny a Libuše, Mozartovy Figarovy svatby, Händelovy Alciny, Verdiho Nabucca, Gounodova Fausta a Markétky, Her o Marii Bohuslav Martinů a projektu Glagolská mše / Z mrtvého domu. V roce 2017 inscenoval operu Láska na dálku soudobé autorky Kaiji Saariaho a v roce 2024 novinku Here I am, Orlando Ľubice Čekovské. Předtím, v letech 2007–2012, byl šéfem Opery Národního divadla v Praze; nastudoval tam mimo jiné Orfea Claudia Monteverdiho, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, Hry o Marii Bohuslava Martinů, Wagnerova Parsifala, Fibichův Pád Arkuna a v české premiéře Brittenovu Glorianu. Na velké scéně debutoval inscenací Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila v Divadle J. K. Tyla v Plzni v roce 2022, pak tam následoval Wagnerův Bludný Holanďan. V Praze stál v roce 2005 za českou premiérou duchovní opery Curlew River (Řeka kolih) Benjamina Brittena. Na konzervatoři v Plzni vystudoval zpěv, na AMU operní režii.
1975 – zemřel Teodor Hirner, slovenský skladatel, varhaník, dirigent a pedagog (narodil se 20. dubna 1910). Byl autorem symfonických i komorních děl, včetně baletu Dukelská poéma nebo skladby Budovateľom trati družby. V letech 1939 až 1949 působil jako vojenský kapelník v Bratislavě, pak pracoval v košickém rozhlasovém studiu a byl tvůrčím tajemníkem Svazu slovenských skladatelů a od roku 1961 působil jako ředitel konzervatoře v Košicích. Sbíral lidové písně z oblasti východního a středního Slovenska, vyšly ve dvou svazcích pod názvem Slovenské ľudové piesne. Studoval hru na varhany na bratislavské konzervatoři a hudební vědu na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na Karlově univerzitě v Praze.
1957 – narodila se Daniela Dessì, italská operní pěvkyně – lyrická a spinto sopranistka (zemřela 20. srpna 2016). Vynikala v repertoáru belcantových oper, v rolích ve Verdiho operách i jako představitelka hlavních rolí v operách Puccinho a dalšíéch veristů, včetně Tosky a Turandot. Studovala na Konzervatoři Arriga Boita v Parmě a na Accademia Musicale Chigiana v Sieně. Operní debut měla 7. prosince 1978 v divadle Sanremo Casino jako Serpina v Pegolesiho opeře La serva padrona. V roce 1980 se proslavila jako finalistka Mezinárodní soutěže Marie Callas pořádané italskou televizí RAI.
1946 – premiéru mělo oratorium A Requiem „For Those We Love“ (Requiem za ty, které milujeme) od Paula Hindemitha, nazývané někdy také Americké requiem. Skladatel emigroval v roce 1938 před nacisty do Švýcarska a od roku 1940 žil v USA. Roku 1946 se stal americkým občanem, ale v roce 1953 se vrátil do Evropy… Dílo je založeno na stejnojmenné básni Walta Whitmana napsané roku 1865 na památku Abrahama Lincolna. Dirigent Robert Shaw a jeho sbor si Requiem objednali po smrti prezidenta Franklina D. Roosevelta v roce 1945. Při prvním provedení v New York City Center dirigoval Shaw sbor Collegiate Chorale.
1942 – premiéru měl Lincoln Portrait, skladba pro recitátora a orchestr od Aarona Coplanda. Andre Kostelanetz dirigoval Cincinnati Symphony Orchestra. Právě tento dirigent pověřil Coplanda napsáním hudebního portrétu „významného Američana“ pro Newyorskou filharmonii. Copland si vybral prezidenta Abrahama Lincolna a použil materiál z jeho projevů a dopisů, stejně jako originální lidové písně z daného období.
1930 – narodil se Jaroslav Vodrážka, český varhaník a skladatel (zemřel 16. dubna 2019). Proslavil se zejména jako improvizátor. Koncertoval v mnoha zemích Evropy na nejrůznějších nástrojích, natočil řadu nahrávek, včetně improvizací. Získal například zlatou cenu v improvizační soutěži v nizozemském Haarlemu v roce 1958. Skladatelsky se věnoval převážně duchovní hudbě. Hru na varhany vystudoval na konzervatoři a Akademii múzických umění. Sám pak byl úspěšným a oblíbeným pedagogem na obou školách. Jeho třídou prošly pozdější známé hudební osobnosti, mimo jiné Vladimír Roubal, Jaroslav Tůma, Vladimír Jelínek či Markéta Procházková. Zkušenosti ve hře na varhany, v improvizaci a v interpretaci gregoriánského chorálu předával většině současných významných varhaníků v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Mnoho studentů za ním přicházelo i z ciziny. V roce 2000 jeho mimořádné zásluhy ocenila Nadace Život umělce cenou Senior prix. Celý život prožil jako hluboce věřící a hudba pro něj byla něčím více, než jen uměním pro pozemské posluchače. V červenci 2005 obdržel na Velehradě Řád svatých Cyrila a Metoděje za celoživotní přínos církevní hudbě.
1926 – narodil se Čestmír Gregor, hudební skladatel, teoretik a publicista (zemřel 2. března 2011). Kompozičně byl zpočátku ovlivněn klasiky hudby 20. století a jazzem. V 50. letech se požadavky socialistického realismu v jeho díle odrazily v budovatelských písních a estrádních skladbách pro svazácké soubory i v tematice jeho symfonického díla – napsal například Symfonii O slávě našeho života nebo symfonický obraz Svazačka. V dalších letech se znovu přiklonil k tradici evropské moderny. Nejprve žil v Novém Jičíně a byl tvůrčím tajemníkem ostravské pobočky Svazu čs. skladatelů. Od října 1959 pracoval jako vedoucí hudebního vysílání v ostravské stanici Čs. rozhlasu. V roce 1972 musel po politických prověrkách z rozhlasu odejít. V roce 1976 přesídlil do Prahy.
1910 – narodil se Jiří Sternwald, skladatel (zemřel 19. prosince 2007), zejména autor filmové hudby. Od 14 let skládal trampské písničky, kabaretní popěvky a taneční hudbu. Působil v orchestru v Divadle Vlasty Buriana a v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha, spolupracoval s E. F. Burianem, pro jehož divadlo D34 psal scénickou hudbu až do uzavření divadla nacisty v roce 1942. Po skončení války spolupracoval s Divadlem 5. května a několika mimopražskými scénami a po roce 1948 se zcela soustředil na hudbu pro film. Na Pražské konzervatoři studoval kompozici u Rudolfa Karla, Otakara Šína a Jaroslava Křičky. Jeho syn Jiří (narozen 29. února 1960) je scénograf.
1902 – italský tenorista Enrico Caruso debutoval v londýnské Královské opeře Covent Garden, a to ve Verdiho Rigolettovi.
1897 – zemřel Maxmilian Mareček (Maxmilian Maretzek), skladatel, dirigent a operní podnikatel českého původu (narodil se 28. června 1821). Od roku 1848 byl dirigentem italské společnosti Astor Palace Opera v New Yorku, kde zahájil také činnost manažera. Cestoval s operními společnostmi po USA a navštívil Kubu a Mexiko. Do Ameriky přivedl vynikající evropské zpěváky, v amerických premiérách uvedl Verdiho opery Rigoletto, Trubadúr, La Traviata a Don Carlos, Meyerbeerovu Afričanku, Gounodova Romea a Julii, Halévyho Židovku a Thomasovu Mignon. V ostrém komerčním prostředí překonal mnoho obtíží, včetně stávek orchestrů. Později zanechal podnikatelské činnosti a věnoval se dirigování a vyučování. V mladších letech byl divadelním kapelníkem v Záhřebu, koncertním mistrem a dirigentem v Bambergu, ve Štrasburku, v Nancy a Paříži a sbormistrem londýnské opery Covent Garden a sbormistrem londýnské opery Drury Lane.
1892 – narodil se Felix Petyrek, rakouský hudební skladatel českého původu (zemřel 1. prosince 1951). Psal písně a klavírní hudbu, včetně duet v romantickém stylu. Od roku 1919 učil na salcburském Mozarteu. V roce 1926 odešel na aténskou konzervatoř, kde vedl mistrovskou třídu hry na klavír a také působil jako lektor hudební vědy. Zároveň přednášel a publikoval v odborných časopisech, z velké části v řečtině. Později učil na hudebních konzervatořích ve Stuttgartu a Lipsku.
1885 – narodil se Otto Klemperer, dirigent a skladatel (zemřel 6. července 1973). Narodil se a žil v Německu, byl po několika letech působení v Novém německém divadle v Praze činný především v Hamburské státní opeře, v opeře ve Štrasburku a v opeře v Kolíně nad Rýnem, pak byl ředitelem Krollovy opery v Berlíně, ale pocházel z židovské rodiny a vzestup nacistů ho v roce 1933 donutil zemi opustit. Působil ve Spojených státech, v Maďarsku a nakonec ve Velké Británii. V USA se stal šéfdirigentem Losangeleské filharmonie a hostoval u Sanfranciského symfonického orchestru, Newyorské filharmonie a Pittsburského symfonického orchestru. V letech 1947 až 1950 byl hudebním ředitelem Maďarské státní opery v Budapešti a v roce 1951 začal spolupracovat s Philharmonia Orchestra v Londýně. S tělesem a s jeho nástupcem New Philharmonia koncertoval a natočil na 200 nahrávek. Stal se uznávaným interpretem Beethovenových, Brahmsových, Brucknerových a Mahlerových symfonií.
1872 – narodil se John Stepan Zamecnik, americký skladatel a dirigent (zemřel 13. června 1953), jehož rodiče pocházeli z Čech. Byl houslistou v Pittsburské filharmonii a ředitelem filmového hudebního oddělení nově vzniklého Hippodrome Theater v Clevelandu. V USA proslul zejména skládáním hudby pro němý film, ale komponoval také orchestrální skladby a hudbu pro velké dechové orchestry. Na konzervatoři v Praze patřil v mládí mezi Dvořákovy žáky.
1863 – zemřel Ferdinand Beyer, německý skladatel (narodil se 25. července 1803), známý jako autor salonních skladeb lehčího žánru a klavírních úprav populárních orchestrálních a operních skladeb jiných autorů. Světovou proslulost mu zajistila klavírní škola pro začátečníky, v českém prostředí známá prostřednictvím Jindřicha Máslo jako Přípravná škola hry klavírní.
1847 – zemřela Fanny Mendelssohn, německá klavíristka a skladatelka (narodila se 14. listopadu 1805), nejstarší sestra a blízká důvěrnice skladatele Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Napsala na pět set skladeb, pětinu z nich pro klavír, ale většina jich zůstala v rukopise. V roce 1829 provdala za pruského dvorního malíře Wilhelma Hensela. Po smrti matky v roce 1842 zdědila dům Mendelssohnů v Berlíně, který se pod jejím vedením stal místem koncertů a společenských setkání. Byla například jednou z prvních skladatelek smyčcových kvartetů. Napsala také klavírní kvartet a v posledním roce života Klavírní trio, op. 11. Její Velikonoční sonáta z roku 1828 zůstala nevydána. Byla nalezena v roce 1970 a připsána jejímu bratrovi. Až v roce 2010 bylo stanoveno, že je dílo její.
1832 – premiéru měla v Londýně předehra Hebridy od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Zazněla pod taktovkou Thomase Attwooda na koncertě, v jehož programu byla i Mendelssohnova předehra ke Snu noci svatojánské. Finální revize díla byla dokončena 20. června 1832 a premiéru měla 10. ledna 1833 v Berlíně pod autorovou taktovkou.