16. květen
Svátek má Přemysl.
2012 – zemřela Maria Bieşu, moldavská operní pěvkyně (narodila se 3. srpna 1935). V letech 1965–1967 absolvovala pobyt v milánské Scale, v roce 1966 se stala laureátkou třetí mezinárodní Čajkovského soutěže a v roce 1967 v Tokiu získala první cenu a titul Nejlepší Čo-Čo-San na světě. Hostovala pak na jevištích mnoha evropských divadel a v roce 1971 také v newyorské Metropolitní opeře, kde ztvárnila roli Neddy v Leoncavallových Komediantech. Úspěšná byla s lyrickými rolemi (Jolanta, Mimi) i dramaticky vášnivými (Santuzza, Nedda, Turandot, Tosca). V roce 1986 nahrála Belliniho Normu pro sovětskou společnost Melodia.
2007 – zemřela Gohar Gasparjan, arménská operní pěvkyně (narodila se 14. prosince 1924). Během své dlouhé kariéry účinkovala v Jerevanské opeře ve 23 operách a také na koncertech. Vyučovala rovněž na Jerevanské státní hudební konzervatoři. Narodila se v Egyptě, ale v roce 1948 emigrovala do sovětské Arménie spolu s tisíci dalších Arménů z Blízkého východu.
2000 – zemřel William Ferris, americký sbormistr a skladatel (narodil se 26. února 1937), celoživotní příznivec soudobých autorů. Se svým sborem William Ferris Chorale, který založil v roce 1971 a až do konce života vedl, uvedl více než 160 světových, amerických nebo chicagských premiér významných nových děl, včetně kompozic Samuela Barbera, Johna Corigliana, Gian Carla Menottiho, Williama Schumana, Williama Waltona a mnoha dalších. Ačkoli psal hlavně duchovní hudbu, složil také tři opery, řadu orchestrálních a komorních děl a mnoho písní. Působil rovněž jako chrámový varhaník v Chicagu a v Rochesteru. Zemřel při zkoušce na Verdiho Requiem.
1992 – zemřela Marie Podvalová, česká operní pěvkyně, sopranistka (narodila se 5. září 1909), v letech 1937 až 1978 sólistka Opery Národního divadla v Praze, která se proslavila především jako vynikající představitelka titulní role v opeře Libuše Bedřicha Smetany. S mimořádným ohlasem však ztvárňovala řadu dalších úloh – Miladu v Daliboru, Anežku ve Dvou vdovách, Hedviku z Čertovy stěny, Fibichovu Šárku a Beatrice v Nevěstě messinské, Janáčkovu Kostelničku a Elinu Makropulos, Dvořákovu Marinu v Dimitriji, Cizí kněžnu v Rusalce, Julii v Jakobínu a Armidu, ze světových oper Sentu v Bludném Holanďanu, Mascagniho Santuzzu v Sedláku kavalírovi, Leonoru v Beethovenově Fideliovi, Amélii ve Verdiho Maškarním plesu, Maddalenu de Coigny v Giordanově André Chénierovi, Verdiho Aidu, Pucciniho Toscu… Její hlasový projev se skvěle hodil pro náročné dramatické role a vzácně se snoubil s výrazným hereckým nadáním a působivým osobním zjevem. Působila nejprve v brněnské opeře, ale roku 1937 odtamtud z podnětu dirigenta Václava Talicha přešla do pražského Národního divadla. Tam byla spojena především s érou Talichovou a Chalabalovou, ale pak i Vogelovou a Krombholcovou. V roce 1960 obdržela titul národní umělkyně.
1978 – zemřel William Steinberg, německo-americký dirigent (narodil se 1. srpna 1899), v letech 1952 až 1976 působící ve funkci hudebního ředitele Pittsburského symfonického orchestru. Začínal v opeře v Kolíně nad Rýnem jako houslista a později dirigent. Na kolínské konzervatoři byl jeho učitelem hry na klavír žák Clary Schumannové Lazzaro Uzielli a jeho dirigentským mentorem Hermann Abendroth… V roce 1925 se stal dirigentem Nového německého divadla v Praze a pak hudebním ředitelem Frankfurtské opery. V roce 1933 byl však nacisty zbaven funkce, protože byl židovského původu. S manželkou emigrovali do Palestiny, kde se spoluzakladatelem Bronisławem Hubermanem školil Palestinský symfonický orchestr, který se později stal známým jako Izraelská filharmonie…V roce 1938 Steinberg emigroval do Spojených států. Vedle Pittsburského symfonického orchestru dirigoval také Newyorskou filharmonii, Buffalo Philharmonic Orchestra a boston Symphony Orchestra a operu v San Franciscu. Několik inscenací dirigoval v Metropolitní opeře. Hostoval po válce také u řady špičkových evropských těles.
1971 – vysílací premiéru měla opera Owen Wingrave napsaná Benjaminem Brittenem na televizní objednávku BBC. Nahrávka vznikla v předchozím roce ve Snape Maltings pod autorovu taktovkou. Divadelní premiéru mělo dílo potom 10. května 1973 v Královské opeře Covent Garden. Jde o pacifistický příběh o mladém muži, který odmítá vojenské tradice své rodiny a odmítá vstoupit do armády. Skončí však tragicky…
1968 – narodil se Andrew Nethsingha, britský varhaník a sbormistr, od roku 2023 varhaník a vedoucí sboru ve Westminsterském opatství v Londýně, v londýnskm anglikánském, který je mimo jiné místem korunovace králů. Předtím zastával podobné funkce na St John’s College v Cambridge a v katedrále v Gloucesteru. Vzdělával se na katedrální škole v Exeteru, kde jeho otec, Lucian Nethsingha, působil více než čtvrt století jako varhaník a sbormistr.
1960 – narodil se Hanuš Bartoň, skladatel a klavírista (zemřel 30. července 2023), pedagog Pražské konzervatoře i Akademie múzických umění. Převážná část jeho skladatelské tvorby je věnována instrumentální hudbě. Napsal také hudebnědramatická díla, včetně opery Golem, několik vokálních skladeb a cyklů a věnoval se i tvorbě elektroakustické, zkomponoval scénickou hudbu k více než dvaceti divadelním představením a drobné dětské klavírní skladby Obrázky v pohybu… Ve své tvorbě se snažil o organické propojení značně odlehlých stylových a žánrových východisek do uceleného kompozičního tvaru. Byl zakládajícím členem souboru pro interpretaci soudobé hudby MoEns, členem sdružení skladatelů a interpretů Ateliér ’90 a hudebního odboru Umělecké besedy. Spolupracoval s komorním souborem Ars cameralis věnujícím se hudbě jednak středověké, jednak současné. Jako klavírista na svých koncertech uváděl nejen skladby současných autorů, ale i díla starých českých mistrů. Se svou ženou Janou Macharáčkovou vytvořil Dusíkovo klavírní duo. Objevná je jejich nahrávka Dusíkových klavírních sonát pro čtyři ruce… Narodil se v rodině vědecko-výzkumného pracovníka, amatérského muzikanta. Studoval na konzervatoři hru na klavír u Emila Leichnera a skladbu u Ilji Hurníka, na AMU pak skladbu u Jiřího Pauera a klavír u Jana Panenky. Jeho doktorskou skladbou pod vedením Svatopluka Havelky byla Hudba pro velký orchestr. Od tohoto pedagoga-skladatele si dle vlastních slov „odnesl nejvíc“ i s přesahem k tématům filozofie a náboženství.
1960 – narodil se Miroslav Dvorský, slovenský operní pěvec-tenorista, bratr pěvců Petra Dvorského, Jaroslava Dvorského a Pavla Dvorského. Na operní scéně debutoval v roce 1983, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě ztvárnil roli Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky. Hostoval ve významných evropských operních domech, včetně La Scaly, Covent Garden a Semperoper, roku 1996 se stal stálým hostem Vídeňské státní opery. Zpěv vystudoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění v Bratislavě pod vedením Idy Černecké
1960 – zemřel Jiří Eliáš, klavírista a hudební skladatel (narodil se 22. srpna 1908). Jako koncertní klavírista vystupoval nejprve v rodné Ostravě, poté v dalších městech v Československu i v Německu nebo na hudebním festivalu v Moskvě. Založil a před druhou světovou válkou řídil Hořovický dětský sbor, se kterým realizoval více než stovku koncertů, rozhlasových pořadů a gramofonových nahrávek.
1954 – zemřel Clemens Krauss, rakouský dirigent (narodil se 31. března 1893). Byl spjat hlavně s interpretací hudby Richarda Strausse, byl jeho osobním přítelem a napsal i libreta k jeho operám Capriccio a Die Liebe der Danae. Předmětem kritiky se stala jeho blízká spolupráce s nacisty. Jeho matka Clementine Kraussová byla přední vídeňskou herečkou a zpěvačkou a z její strany byl také spřízněn s významnou sopranistkou 19. století Gabriellou Kraussovou, proto si v hudebním světě zvolil její jméno. Absolvoval vídeňskou konzervatoř, studoval kompozici u Hermanna Grädenera a teorii u Richarda Heubergera. Stal se sbormistrem v brněnském divadle, pak v Rize, v Norimberku, Štětíně a Štýrském Hradci. Začal dirigovat ve Vídeňské státní opeře a učit na Státní akademii Německa, stal se dirigentem vídeňského Tonkünstler-Orchestru a intendantem opery ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1929 byl jmenován ředitelem Vídeňské státní opery. Vídeňské filharmoniky hudebně vedl od roku 1930. Byl dirigentem na festivalu v Salcburku od roku 1926 do roku 1934. Byl osobním přítelem Hitlera i Göringa. V roce 1933 převzal přípravy premiéry Straussovy opery Arabella, poté co dirigent Fritz Busch z příprav odešel na protest proti nacistům. Podobně se v roce 1935 Krauss stal ředitelem Státní opery v Berlíně, poté co na protest rezignoval Erich Kleiber. V roce 1937 byl jmenován intendantem mnichovského Národního divadla, po rezignaci Knappertsbusche. Po válce dostal zákaz vystupovat na veřejnosti do roku 1947, ale ukázalo se, že se přimlouval za židovské hudebníky. Po konci distancu znovu vedl Vídeňské filharmoniky.
1946 – druhý zámořský koncert amerického dirigenta Leonarda Bernsteina (1918–1990). Dirigoval na prvním ročníku festivalu Pražské jaro podruhé Českou filharmonii (poprvé 14. května), na programu byly Americká slavnostní předehra Wiliama Schumana, Essay č. 2 pro orchestr op. 17 Samuela Barbera, Symfonie „Jeremiáš“ Leonarda Bernsteina, Třetí symfonie Roye Harrise a EI Salón México Aarona Coplanda. Sólistkou byla Marie Podvalová.
1946 – narodil se Joel Eric Suben, americký skladatel a dirigent (zemřel 15. srpna 2023), známý především nahrávkami hudby současných amerických a evropských skladatelů. V roce 1975 byl přijat do dirigentské třídy Otmara Suitnera na Mozarteum Sommerakademie v Salcburku. Roku 1976 se stal finalistou Mezinárodní dirigentské soutěže Hanse Häringa, pořádané hudební sekcí Rakouského rozhlasu. V letech 1977 až 1978 byl studentem kompozice u Henryka Mikołaje Góreckého na katovické hudební akademii. V roce 1984 byl přijat do mistrovské třídy pro dirigenty vedené Sergiu Celibidachem na Curtisově hudebním institutu. V USA působil pedagogicky na univerzitách, vedl studntské orcehstry a pořádal koncerty.
1931 – narodil se Donald James Martino, americký skladatel (zemřel 8. prosince 2005), v roce 1974 držitel Pulitzerovy ceny za komorní skladbu Notturno. Vyučoval na Yaleově univerzitě, New England Conservatory of Music, Brandeis University a Harvard University.
1930 – narodil se Friedrich Gulda, rakouský klavírista a hudební skladatel (zemřel 27. ledna 2000). Na klavír začal hrát v sedmi letech. Studoval na Vídeňské hudební akademii, v 16 letech získal první cenu na mezinárodní soutěži v Ženevě a zahájil koncertní turné po světě. Proslul zejména jako interpret děl Ludwiga van Beethovena, ale na svých koncertech uváděl i skladby Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Schuberta, Fryderyka Chopina, Claude Debussyho a Maurice Ravela. Od roku 1950 se začal zajímat i o jazz. Začal učit, mezi jeho nejproslulejší žáky patří argentinská klavíristka Martha Argerich. Nesnášel akademické autority, dostal přezdívku „klavírista–terorista“, dokonce odmítl převzít vyznamenání Beethoven Ring, které mu bylo uděleno. Pověst enfant terrible mezi klavíristy potvrdila v devadesátých letech i jeho fingovaná smrt, aby mohl následující koncert v Salcburku uvést jako “Friedrich Guldas Resurrection Party“. Synové Paul i Rico jsou také klavíristy. Pohřben je ve Steinbachu am Attersee, kde žil.
1929 – zemřela Lilli Lehmann, německá operní pěvkyně (narodila se 24. listopadu 1848), věhlasná mozartovská i wagnerovská interpretka. Pěvecký debut měla v Praze. Od roku 1870 působila v berlínské Dvorní opeře a v letech 1885–1889 a 1891–1892 v Metropolitní opeře v New Yorku. Ztvárnila několik rolí v první inscenaci Wagnerova Prstenu Nibelungova na vůbec prvním festivalu v Bayreuthu v roce 1876. V Met ztvárnila Brünnhildu v první kompletní inscenaci Prstenu v Americe v březnu 1889. a vystupovala v prvních amerických provedeních několika dalších Wagnerových oper. Provdala se za tenoristu Paula Kalische, který byl také zpěvákem v Met. Roku 1916 založila Letní akademii na konzervatoři Mozarteum. Byla i u založení Salcburských slavností.
1878 – premiéra tří z první řady Slovanských tanců od Antonína Dvořáka. Uskutečnila se v orchestrální verzi na koncertě Spolku českých žurnalistů v Novoměstském divadle v Praze v provedení orchestru Prozatímního divadla pod taktovkou Adolfa Čecha. Instrumentaci všech osmi tanců dokončil Dvořák až 22. srpna 1878… První uvedení verze pro čtyrruční klavír (dokončené 7. května a určené spíše pro privátní hraní), tiskem vydané v létě 1878, není známo. Orchestrální podoba na českých i evropských koncertních pódiích však zdomácněla velmi rychle. Jen během prvního roku od vydání tiskem na podzim 1878 byly Slovanské tance hrány tělesy v Praze, Drážďanech, Hamburku, Nice, Berlíně, Londýně, Braunschweigu, Plzni, v New Yorku, Bonnu, Bostonu, Grazu, Kolíně nad Rýnem, Luzernu, Oldenburgu a Táboře. Orchestrální forma Slovanských tanců svou originalitou otevřela Dvořákovi dveře do ciziny a zahájila jeho světovou kariéru. Dílo u Dvořáka objednal berlínský nakladatel Fritz Simrock, povzbuzen úspěchem Moravských dvojzpěvů.
1868 – slavnost položení základního kamene Národního divadla v Praze.
1868 – premiéru měla opera Dalibor, třetí opera Bedřicha Smetany. Uskutečnila se v Novoměstském divadle při příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Dirigoval autor.
1858 – narodil se Hanuš Trneček, harfista, klavírista, dirigent, skladatel a hudební pedagog (zemřel 28. března 1914), od roku 1888 pedagog konzervatoře v Praze. V mládí hrál v lázeňském orchestru ve Františkových Lázních, v Ziehrerově orchestru v Berlíně a v dvorním divadle ve Schwerinu. Byl i divadelním dirigentem. Komponoval skladby pro harfu a úpravy známých skladeb pro harfu nebo klavír. Nejznámější je úprava Vltavy Bedřicha Smetany pro harfu. Trvalou hodnotu má jeho instruktivní literatura pro harfu a pro klavír, nejen vlastní skladby, ale i edice klavírních sonát a sonatin starších mistrů a sbírky etud. Podílel se na založení Českého spolku pro komorní hudbu a byl jedním z hlavních autorů hudební části Národopisné výstavy v roce 1895. Dvacet let byl předsedou Hudebního odboru Umělecké besedy. Na Pražské konzervatoři vystudoval hru na housle u Antonína Bennewitze a na harfu u Václava Staňka.