29. červen
Svátek mají Petr a Pavel.
1983 – narodil se Paul Appleby, americký pěvec – tenorista. Stejně dobře se cítí v noblesním světě Mozartovy hudby jako v dramatické intenzitě Berlioze, Brittena, Stravinského, Bernsteina či současné opery, jako například Johna Adamse. Absolvoval Lindemannův program rozvoje mladých umělců v Metropolitní opeře, ve které pak zpíval v květnu 2016 Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu. Ztvárnil tam i Debussyho Pelléa a účinkoval v operách Mistři pěvci norimberští, Dialogy karmelitek nebo Ariadna na Naxu. Účinkuje v amerických divadlech i v Evropě, zpíval na festivalu v Glyndebourne v Británii. Účastnil se mnoha projektů v rámci práce s American Modern Opera Company, u jejíhož založení také stál, ale také se vrací k Bachovým Matoušovým pašijím. V operním studiu Metropolitní opery zpíval Jeníka v Prodané nevěstě a dostal se už rovněž k Janáčkovu Zápisníku zmizelého. V roce 2026 opakovaně hostoval v Praze.
1963 – narodila se Anne-Sophie Mutter, světoznámá německá houslistka. Na housle začala hrát v pěti letech. Její nejdůležitější učitelkou byla bývalá švýcarská virtuoska Aida Stucki, která její talent objevila a vyučovala ji na konzervatoři ve Winterthuru. Do centra pozornosti se dostala jako třináctiletá, když v Salcburku interepretovala s Berlínskými filharmoniky a jejich tehdejším šéfdirigentem Herbertem von Karajanem Mozartův Houslový koncert G-dur. Její světový věhlas založily v 80. letech další koncerty s tímto tělesem. Koncertuje po celém světě, nahrála více než 50 alb, většinou u vydavatelství Deutsche Grammophon. Její repertoár zahrnuje díla od baroka až po 20. století, ale vynikla prováděním děl současných skladatelů. Přímo pro ni napsali skaldby Thomas Adès, Unsuk Chin, Sebastian Currier, Henri Dutilleux, Sofia Gubaidulina, Witold Lutosławski, Norbert Moret, Krzysztof Penderecki, Wolfgang Rihm, Jörg Widmann, Max Richter, John Williams i André Previn, který byl v letech 2002 až 2006 jejím druhým manželem. Vlastní dvoje vzácné housle Stradivari, známé pod jmény Emiliani a Lord Dunn-Raven. Jako první získala Hudební cenu Herberta von Karajana založenou roku 2002 na počest dirigenta, se kterým v roce 1977 debutovala.
1947 – narodil se Josef Adamík, skladatel, pedagog a sbormistr (zemřel 3. července 2009). Patřil k proudu tzv. nové hudby. Mimo jiné používal nestandardní nástroje, třeba fanfrnoch, dětské pískací nebo frkací hračky. Po brněnské konzervatoři vystudoval kompozici na JAMU v Brně u Miloslava Ištvana, Aloise Piňose a u Ctirada Kohoutka. Pak vyučoval na hudební škole ve Valašských Kloboukách, kde působil také jako sbormistr.
1941 – zemřel Ignacy Jan Paderewski, polský klavírista, skladatel a politik, v roce 1919 premiér a ministr zahraničních věcí Polské republiky (narodil se 18. listopadu 1860). Studoval konzervatoř ve Varšavě, kde pak také vyučoval. Uspěl jako klavírista a prosadil se i jako skladatel, jeho opera Manru měla premiéru v Drážďanech a zazněla i v Metropolitní opeře v New Yorku. Krátce před první světovou válkou koupil velký statek v Kalifornii, kde založil jednu z nejznámějších amerických vinic. Napsal asi sedm desítek skladeb. Byl pochován na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu a roku 1992 byly jeho ostatky převezeny do Varšavy, kde je pohřben v katedrále svatého Jana.
1921 – narodil se Juraj Martvoň, slovenský operní pěvec – barytonista, sólista opery Slovenského národního divadla v Bratislavě (zemřel 16. října 1991). Po studiu farmacie absolvoval státní konzervatoř v Bratislavě a záhy se stal jedním z nejobsazovanějších sólistů opery SND. Věnoval se i pedagogické činnosti. Byl manželem Anny Martvoňové, významné sólistky Slovenského národního divadla.
1914 – narodil se Rafael Kubelík, dirigent, skladatel a houslista (zemřel 11. srpna 1996). Už ve dvaceti řídil poprvé Českou filharmonii a po krátkém angažmá v brněnské opeře byl v roce 1942 jmenován po Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. V roce 1946 s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu Pražské jaro – po 42 letech v exilu ho pak zahajoval i roku 1990. Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech 1950–1953 stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy Káti Kabanové byl v roce 1955 jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Londýně, kde působil do roku 1958. Po období častého hostování (Vídeňská či Izraelská filharmonie) byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově. Současně byl v letech 1972–1974 dirigentem Metropolitní opery v New Yorku. Jeho kompoziční činnost obsahuje hlavně orchestrální, koncertantní a vokálně-instrumentální skladby. Kromě toho napsal čtyři opery a několik komorních skladeb. Jen málo z toho se ale dočkalo provedení. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně v Praze vedle svého otce, slavného houslisty Jana Kubelíka.
1911 – narodil se Bernard Herrmann, americký skladatel židovského původu, proslul hlavně jako autor filmové a rozhlasové hudby (zemřel 24. prosince 1975). Roku 1941 získal Oscara za hudbu k filmu The Devil and Daniel Webster. Známější je ale jeho hudba k Hitchcockovým filmům Psycho, Vertigo, Muž, který věděl příliš mnoho, Na sever severozápadní linkou, k Wellesově Občanu Kaneovi nebo k 451 stupňům Fahrenheita režiséra François Truffauta. Byl průkopníkem elektronické hudby ve filmu, už v roce 1951 použil theremin ve sci-fi snímku Den, kdy se zastavila Země, který získal nominaci na Zlatý globus. Jeho hudbu k filmu Twisted Nerve použil Quentin Tarantino jako hlavní a otvírací hudební motiv filmu Kill Bill.
1888 – premiéru měla opera Die Feen (Víly), první dokončené operní dílo Richarda Wagnera, a to zcela v romantickém stylu. Komponoval ji v letech 1833 a 1834 na vlastní libreto podle dramat Žena had a Havran od Carla Gozziho z 18. století. Pokus o nastudování v Lipsku selhal a za života skladatele nebyla opera nakonec nikdy uvedena. Odezva na mnichovskou premiéru v roce 1888 byla spíše rozpačitá. V roce 1893 měly Víly premiéru v Praze. Trvale se v repertoáru nikdy neuchytily. Inscenace v Košicích v květnu 2017 nastudoval dirigent Robert Jindra.
1859 – narodil se Václav Štech, divadelní ředitel a spisovatel (zemřel 27. února 1947). Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie, byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech, v letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek, stal se viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy.
1859 – zemřel Kamilo Mašek, slovinský skladatel českého původu (narodil se 10. července 1831). V mládí komponoval revoluční pochody pro slovinskou Národní gardu. Napsal řadu písní a sborů na texty slovinské národní i umělé poezie. V pozdějších letech se věnoval převážně chrámové hudbě. Byl synem varhaníka a hudebního skladatele Kašpara Maška. Začal u hraběte Mořice Strachwitze na zámku v Šebetově. V roce 1854 se stal po svém otci učitelem na škole Filharmonické společnosti v Ljubljani.
1842 – narodil se Josef Labor, klavírista, varhaník, skladatel a pedagog (zemřel 26. dubna 1924), od tří let slepý. Původem z Hořovic, ale vyrůstal a studoval ve Vídni, kde se stal uznávaným učitelem hudby, a to například i Almy Mahlerové či Arnolda Schönberga. V letech 1863–1866 absolvoval sérii úspěšných koncertů v hlavních evropských městech. Komponoval především skladby pro varhany a komorní hudbu. Řada děl vznikla na objednávku Společnosti pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách, založené roku 1891, nebo byla s jejím přispěním vydána. Při hudebních večírcích, které pořádal další z jeho žáků Paul Wittgenstein, se seznámil s Brahmsem, Clarou Schumannovou, s Mahlerem, Bruno Walterem a Richardem Straussem. Když Wittgenstein přišel v první světové válce o pravou ruku, byl Labor první, kdo pro něj zkomponoval skladby pouze pro levou ruku. V roce 1904 obdržel titul Císařský a královský dvorní varhaník.
1744 – zemřel André Campra, francouzský skladatel a dirigent (narodil se 4. prosince 1660). Jeho dílo časově spadá mezi Lullyho a Rameaua. Významně se podílel na obrodě francouzské opery. Stal se hudebním ředitelem v katedrále Notre Dame v Paříži poté, co působil na obdobných postech v Toulonu, Arles a Toulouse. Později se stal ředitelem Opery. Svým opusem L’Europe galante se zařadil mezi největší šiřitele hudebního žánru zvaného comédie-ballet, který byl založen Pascalem Colassem v jeho Ballet des saisons. Věnoval se také duchovní hudbě.
1696 – zemřel Michel Lambert, francouzský pěvec, theorbista a skladatel (narodil se někdy v roce 1610). Roku 1651 se stal baletním tanečníkem na dvoře krále Ludvíka XIV. Počátkem roku 1656 se jeho reputace jako skladatele ustálila a jeho kompozice byly pravidelně tištěny Balardem. Byl nejplodnějším skladatelem melodií v druhé polovině 17. století. V roce 1661 se stal nástupcem Jeana de Cambeforta jako maître de musique de la chambre du roi.