29. červen
Svátek mají Petr a Pavel.
1983 – narodil se Paul Appleby, americký pěvec – tenorista. Stejně dobře se cítí v noblesním světě Mozartovy hudby jako v dramatické intenzitě Berlioze, Brittena, Stravinského, Bernsteina či současné opery, jako například Johna Adamse. Absolvoval Lindemannův program rozvoje mladých umělců v Metropolitní opeře, ve které pak zpíval v květnu 2016 Belmonta v Mozartově Únosu ze serailu. Ztvárnil tam i Debussyho Pelléa a účinkoval v operách Mistři pěvci norimberští, Dialogy karmelitek nebo Ariadna na Naxu. Účinkuje v amerických divadlech i v Evropě, zpíval na festivalu v Glyndebourne v Británii. Účastnil se mnoha projektů v rámci práce s American Modern Opera Company, u jejíhož založení také stál, ale také se vrací k Bachovým Matoušovým pašijím. V operním studiu Metropolitní opery zpíval Jeníka v Prodané nevěstě a dostal se už rovněž k Janáčkovu Zápisníku zmizelého. V roce 2026 opakovaně hostoval v Praze.
1947 – narodil se Josef Adamík, skladatel, pedagog a sbormistr (zemřel 3. července 2009). Patřil k proudu tzv. nové hudby. Mimo jiné používal nestandardní nástroje, třeba fanfrnoch, dětské pískací nebo frkací hračky. Po brněnské konzervatoři vystudoval kompozici na JAMU v Brně u Miloslava Ištvana, Aloise Piňose a u Ctirada Kohoutka. Pak vyučoval na hudební škole ve Valašských Kloboukách, kde působil také jako sbormistr.
1941 – zemřel Ignacy Jan Paderewski, polský klavírista, skladatel a politik, v roce 1919 premiér a ministr zahraničních věcí Polské republiky (narodil se 18. listopadu 1860). Studoval konzervatoř ve Varšavě, kde pak také vyučoval. Uspěl jako klavírista a prosadil se i jako skladatel, jeho opera Manru měla premiéru v Drážďanech a zazněla i v Metropolitní opeře v New Yorku. Krátce před první světovou válkou koupil velký statek v Kalifornii, kde založil jednu z nejznámějších amerických vinic. Napsal asi sedm desítek skladeb. Byl pochován na Arlingtonském národním hřbitově ve Washingtonu a roku 1992 byly jeho ostatky převezeny do Varšavy, kde je pohřben v katedrále svatého Jana.
1921 – narodil se Juraj Martvoň, slovenský operní pěvec – barytonista, sólista opery Slovenského národního divadla v Bratislavě (zemřel 16. října 1991). Po studiu farmacie absolvoval státní konzervatoř v Bratislavě a záhy se stal jedním z nejobsazovanějších sólistů opery SND. Věnoval se i pedagogické činnosti. Byl manželem Anny Martvoňové, významné sólistky Slovenského národního divadla.
1914 – narodil se Rafael Kubelík, dirigent, skladatel a houslista (zemřel 11. srpna 1996). Už ve dvaceti řídil poprvé Českou filharmonii a po krátkém angažmá v brněnské opeře byl v roce 1942 jmenován po Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. V roce 1946 s orchestrem zahajoval i uzavíral 1. ročník festivalu Pražské jaro – po 42 letech v exilu ho pak zahajoval i roku 1990. Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. V letech 1950–1953 stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy Káti Kabanové byl v roce 1955 jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Londýně, kde působil do roku 1958. Po období častého hostování (Vídeňská či Izraelská filharmonie) byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově. Současně byl v letech 1972–1974 dirigentem Metropolitní opery v New Yorku. Jeho kompoziční činnost obsahuje hlavně orchestrální, koncertantní a vokálně-instrumentální skladby. Kromě toho napsal čtyři opery a několik komorních skladeb. Jen málo z z toho se ale dočkalo provedení. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně v Praze vedle svého otce, slavného houslisty Jana Kubelíka.
1911 – narodil se Bernard Herrmann, americký skladatel židovského původu, proslul hlavně jako autor filmové a rozhlasové hudby (zemřel 24. prosince 1975). Roku 1941 získal Oscara za hudbu k filmu The Devil and Daniel Webster. Známější je ale jeho hudba k Hitchcockovým filmům Psycho, Vertigo, Muž, který věděl příliš mnoho, Na sever severozápadní linkou, k Wellesově Občanu Kaneovi nebo k 451 stupňům Fahrenheita režiséra François Truffauta. Byl průkopníkem elektronické hudby ve filmu, už v roce 1951 použil theremin ve sci-fi snímku Den, kdy se zastavila Země, který získal nominaci na Zlatý globus. Jeho hudbu k filmu Twisted Nerve použil Quentin Tarantino jako hlavní a otvírací hudební motiv filmu Kill Bill.
1888 – premiéru měla opera Die Feen (Víly), první dokončené operní dílo Richarda Wagnera, a to zcela v romantickém stylu. Komponoval ji v letech 1833 a 1834 na vlastní libreto podle dramat Žena had a Havran od Carla Gozziho z 18. století. Pokus o nastudování v Lipsku selhal a za života skladatele nebyla opera nakonec nikdy uvedena. Odezva na mnichovskou premiéru v roce 1888 byla spíše rozpačitá. V roce 1893 měly Víly premiéru v Praze. Trvale se v repertoáru nikdy neuchytily. Inscenace v Košicích v květnu 2017 nastudoval dirigent Robert Jindra.
1859 – narodil se Václav Štech, divadelní ředitel a spisovatel (zemřel 27. února 1947). Stal se ředitelem divadla Lidové divadlo Uranie, byl tajemníkem a po F. A. Šubrtovi později i druhým ředitelem Městského divadla na Královských Vinohradech, v letech 1920–1925 byl ředitelem Národního divadla v Brně. Hodně cestoval Evropou, své zážitky zpracoval v cestopisných črtách. Měl organizační vlohy, byl jednatelem v Sokole, Besedě, založil ve Slaném kulturní podniky, např. spolek spisovatelů beletrie Máj, kde otevřel kancelář pro ochranu autorských práv a smluv. Založil i stejnojmenné nakladatelství. Revidoval místní knihovnu, vedl ochotnický spolek, stal se viceprezidentem správní rady pojišťovny Slávie. Napsal řadu dramat pro divadlo, některé z nich byly uvedeny i v Národním divadle v Praze. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček. Přispíval do časopisů Květy, Osvěta, Zlatá Praha. Jeho syn Václav Vilém Štech byl i díky televizi známým kunsthistorikem Prahy.
1859 – zemřel Kamilo Mašek, slovinský skladatel českého původu (narodil se 10. července 1831). V mládí komponoval revoluční pochody pro slovinskou Národní gardu. Napsal řadu písní a sborů na texty slovinské národní i umělé poezie. V pozdějších letech se věnoval převážně chrámové hudbě. Byl synem varhaníka a hudebního skladatele Kašpara Maška. Začal u hraběte Mořice Strachwitze na zámku v Šebetově. V roce 1854 se stal po svém otci učitelem na škole Filharmonické společnosti v Ljubljani.
1842 – narodil se Josef Labor, klavírista, varhaník, skladatel a pedagog (zemřel 26. dubna 1924), od tří let slepý. Původem z Hořovic, ale vyrůstal a studoval ve Vídni, kde se stal uznávaným učitelem hudby, a to například i Almy Mahlerové či Arnolda Schönberga. V letech 1863–1866 absolvoval sérii úspěšných koncertů v hlavních evropských městech. Komponoval především skladby pro varhany a komorní hudbu. Řada děl vznikla na objednávku Společnosti pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách, založené roku 1891, nebo byla s jejím přispěním vydána. Při hudebních večírcích, které pořádal další z jeho žáků Paul Wittgenstein, se seznámil s Brahmsem, Clarou Schumannovou, s Mahlerem, Bruno Walterem a Richardem Straussem. Když Wittgenstein přišel v první světové válce o pravou ruku, byl Labor první, kdo pro něj zkomponoval skladby pouze pro levou ruku. V roce 1904 obdržel titul Císařský a královský dvorní varhaník.
1744 – zemřel André Campra, francouzský skladatel a dirigent (narodil se 4. prosince 1660). Jeho dílo časově spadá mezi Lullyho a Rameaua. Významně se podílel na obrodě francouzské opery. Stal se hudebním ředitelem v katedrále Notre Dame v Paříži poté, co působil na obdobných postech v Toulonu, Arles a Toulouse. Později se stal ředitelem Opery. Svým opusem L’Europe galante se zařadil mezi největší šiřitele hudebního žánru zvaného comédie-ballet, který byl založen Pascalem Colassem v jeho Ballet des saisons. Věnoval se také duchovní hhudbě.
1696 – zemřel Michel Lambert, francouzský pěvec, theorbista a skladatel (narodil se někdy v roce 1610). Roku 1651 se stal baletním tanečníkem na dvoře krále Ludvíka XIV. Počátkem roku 1656 se jeho reputace jako skladatele ustálila a jeho kompozice byly pravidelně tištěny Balardem. Byl nejplodnějším skladatelem melodií v druhé polovině 17. století. V roce 1661 se stal nástupcem Jeana de Cambeforta jako maître de musique de la chambre du roi.