4. červen

Svátek má Dalibor.

2023 – derniéru měl v New Yorku po pouhých 85 představeních muzikál Bad Cinderella (Zlá Popelka) Andrew Lloyd Webbera a Davida Zippela, dílo převážně s negativními recenzemi, uvedené předtím v roce 2021 v Londýně.

2020 – zemřel Marcello Abbado, italský klavírista, skladatel a dirigent (narodil se 7. října 1926), bratr dirigenta Claudia Abbada (1933–2014) a otec dirigenta Roberta Abbada (1954). Vedle koncertní činnosti učil kompozici na konzervatoři v Bologni a v Parmě. Později byl ředitelem Konzervatoře Giuseppe Nicoliniho v Piacenze, na Konzervatoři Gioacchina Rossiniho v Pesaru a v letech 1972 až 1996 na Konzervatoři Giuseppe Verdiho v Miláně. Přes dvacet let byl členem správní rady Teatro alla Scala a v roce 1993 založil v Miláně spolu s Vladimirem Delmanem Symfonický orchestr Giuseppe Verdi, jehož uměleckým ředitelem byl pak po tři roky.

1989 – zemřel Václav Kašlík, dirigent, skladatel a operní režisér (narodil se 28. září 1917). Je autorem oper Krakatit a La Strada, několika baletů a instrumentálních skladeb. V 60. a 70. letech natočil mnoho operních a baletních inscenací pro televizi. V roce 1945 spolu s Antonínem Kuršem a Aloisem Hábou založili Divadlo 5. května (v budově někdejšího Nového německého divadla) a po tři roky tam vedl operu jako šéf, režisér a dirigent. Po sloučení s Národním divadlem v roce 1948 se stal jeho režisérem a dirigentem, působil tam až do roku 1989. Ve 40. letech byl předtím krátce dirigentem v Divadle E. F. Buriana a ve Státním divadle v Brně. Byl žákem dirigentů Václava Talicha, Metoda Doležila a Pavla Dědečka, skladatelů Rudolfa Karla a Aloise Háby a režiséra Ferdinanda Pujmana.

1971 – zemřel Vlastislav Antonín Vipler, dirigent a skladatel (narodil se 2. června 1903). Je autorem 340 různých skladeb, z toho 25 původních českých operet, mimo jiné Na Svatém kopečku, Děti Slovače, Dvě srdce na prodej, První valčík nebo Bílý oficír. Od roku 1939 do smrti působil jako dirigent a odborný programový pracovník v Československém rozhlase. V letech 1945 – 1947 byl uměleckým ředitelem Tylova divadla v Nuslích, pozdějšího Divadla na Fidlovačce.

1966 – narodila se Cecilia Bartoli, italská koloraturní mezzosopranistka, virtuózní interpretka zejména barokní hudby a Mozartových a Rossiniho oper. Jako jedna z nejoblíbenějších operních hvězd prodala přes deset milionů desek, získala šest cen Gramophone a pět cen Grammy. Poprvé veřejně vystoupila v devíti letech jako pastýř v Pucciniho Tosce. Její profesionální debut se uskutečnil v roce 1987 ve Veronské aréně. O rok později zpívala v Rossiniho Lazebníkovi sevillském v Kolíně nad Rýnem a v opeře v Curychu. Ve spolupráci s dirigenty Danielem Barenboimem a Nikolausem Harnoncourtem se zaměřila na mozartovské role, od té doby se její kariéra rozvíjela na mezinárodní úrovni. V roce 1990 debutovala v Opéře Bastille jako Cherubin ve Figarově svatbě a v Hamburské státní opeře jako Idamantes v Mozartově Idomeneovi. V roce 1991 následoval debut v La Scale v Rossiniho Hraběti Ory, v roce 1996 debut v Metropolitní opeře jako Despina v Così fan tutte. V roce 2000 zpívala Donnu Elvíru v Donu Giovannim v Deutsche Oper Berlin, v roce 2001 debutovala v Královské opeře v Londýně. Světu objevila méně známého barokního skladatele Agostina Steffaniho. Oživila také repertoár slavné pěvkyně 19. století Marie Malibran a na albu Sacrificium představila árie psané pro kastráty. Často vystupuje se souborem Il Giardino Armonico, s kterým vytvořila mnoho nahrávek. Z děl, která objevila v archivu Mariinského divadla, sestavila repertoár turné s názvem St Petersburg, na kterém ji doprovázel komorní orchestr I Barocchisti pod vedením Diega Fasolise. V roce 2012 se stala uměleckou ředitelkou Salcburského svatodušního festivalu, od roku 2023 ředitelkou Opery v Monte Carlu. Její rodiče, Silvana Bazzoni a Pietro Angelo Bartoli, byli profesionálními zpěváky.

1956 – zemřel Max Kowalski, německý skladatel, zpěvák a učitel zpěvu (narodil se 10. srpna 1882). Pracoval jako právník v oblasti autorských práv ve Frankfurtu nad Mohanem. Po Křišťálové noci byl 11. listopadu 1938 zatčen a deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Šlo o součást tehdejší systematické operace, jejímž cílem bylo donutit vězněné Židy k emigraci, aby jim mohl být zabaven majetek… Strávil tam dva týdny. Po propuštění emigroval před nacisty do Londýna, kde se živil jako ladič klavírů a synagogální kantor. Později se etabloval jako učitel zpěvu… Před válkou napsal velké množství písní, které byly v Německu hojně uváděny – šlo o sedmnáct vydaných a zhruba stejný počet nevydaných písňových cyklů. Zhudebňoval texty známých básníků, ale i židovské básně, sbírky z Japonska a Indie a básně z arabského světa. V roce 1913 napsal cyklus Zwölf Lieder aus Pierrot Lunaire, zhudebňující texty symbolisty Alberta Girauda – tytéž básně, které ve stejném období slavně zhudebnil Arnold Schoenberg.

1951 – zemřel Sergej Kusevickij (Serge Koussevitzky), rusko-americký dirigent (narodil se 26. července 1874), původně kontrabasista, v letech 1924 až 1949 šéf Bostonského symfonického orchestru. Po působení v orchestru moskevského Velkého divadla odešel roku 1905 do Berlína, kde studoval dirigování u Arthura Nikische. V roce 1908 debutoval jako dirigent s Berlínskými filharmoniky. V Rusku založil vlastní orchestr a hudební vydavatelství a pokračoval i v koncertní činnosti jako sólový kontrabasista. V roce 1920 opustil Sovětský svaz. V Paříži v letech 1921–1929 organizoval tzv. Kusevického koncerty… Když byla v létě 1942 založena Hudební nadace Sergeje Kusevického na památku jeho manželky Natálie Kusevické, jako první v pokračující sérii zakázek byli o opery požádáni Samuel Barber a Benjamin Britten a o symfonie Bohuslav Martinů a Nikolaj Berezovskij. Martinů tehdy dodal Symfonii č. 1. Znali se z Paříže. Kusevickij už předtím v roce 1927 premiéroval jeho skladbu La Bagarre (Vřava), v roce 1941 Concerto grosso, v roce 1942 Druhý houslový koncert a v roce 1945 Třetí symfonii.

1926 – narodil se Ivo Žídek, český operní pěvec – tenorista (zemřel 20. května 2003), v letech 1948 až 1991 člen Národního divadla. Poslední dvě sezóny byl prvním polistopadovým ředitelem ND. Začínal v Ostravě, kde jako devatenáctiletý zpíval Massenetova Werthera. Následovala řada jeho dalších výrazných rolí: Fernando ve Fibichově Bouři, Debussyho Pelléas, Gounodův Faust, Čajkovského Heřman, Offenbachův Hoffmann, Verdiho Alfréd a Otello, Pucciniho Pinkerton. Svého později proslaveného Jeníka v Prodané nevěstě ztvárnil v pražském Národním divadle poprvé ještě jako host, na podzim roku 1947. Nezapomenutelný byl i jako Števa v Janáčkově Její pastorkyni a Princ v Dvořákově Rusalce. Střídat různorodý repertoár – od Mozartova Ottavia či Belmonta po Wagnerova Lohengrina, Walthera Stolzinga nebo Siegmunda, od Čajkovského Lenského po Pucciniho Kalafa, od Jiřího v Jakobínovi po Florestana v Beethovenově Fideliovi. Učinkoval také jako Michel na nahrávce Julietty Bohuslava Martinů. V roce 1956 se poprvé objevil ve Vídeňské státní opeře, a to jako Verdiho Don Carlos. Jako stálý host tam potom zpíval Jeníka, Števu, Ferranda v Cosi fan tutte, Narrabotha v Salome, Pěvce v Růžovém kavalírovi, Bakchuse v Ariadně na Naxu, Mattea v Arabelle, Offenbachova Hoffmanna, De Grieux v Pucciniho Manon Lescaut, Chevaliera v Dialozích karmelitek nebo Dona Ottavia v Donu Giovannim. Hostoval také v berlínské Státní opeře, v Buenos Aires, Barceloně nebo Hamburku… Je otcem herce a zpěváka Libora Žídka a scénografa Ivo Žídka mladšího. Roku 1998 obdržel cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

1917 – narodil se Robert Merrill (Moishe Miller, Morris Miller), americký operní pěvec – barytonista (zemřel 23. října 2004). Merrillův operní debut se uskutečnil v roce 1944 ve Verdiho Aidě v Newarku v New Jersey. V Metropolitní opeře debutoval jako vítěz soutěže Metropolitan Opera Auditions of the Air v roce 1945 v roli Germonta v Traviatě. V Met účinkoval až do roku 1976, a to v 789 představeních v 21 rolích… V roce 1973 se spojil s tenoristou Richardem Tuckerem ke koncertu v Carnegie Hall „pro dva vokální supermany“. V roce 1977 se objevil v televizním speciálu „Sinatra & Friends“. Zpívával také hymnu při zahájeních baseballové sezóny a často jako kantor vedl sváteční židovské bohoslukžby… S dirigentem Toscaninim zpíval ve dvou vysíláních slavných oper pro NBC – ve Verdiho Traviatě v roce 1946 a v jeho Maškarním plese v roce 1954. Obě opery byly také nahrány a později vydány na LP a CD společností RCA Victor. V roce 1951 Merrill nahrál sérii operních duetů se švédským tenoristou Jussim Björlingem a pod taktovkou Fritze Reinera Bizetovu Carmen; později zpíval stejnou roli i na nahrávce Herberta von Karajana s Leontyne Price a Francem Corellim. V roce 1952 Merrill, Björling a Victoria de los Ángeles pořídili pro RCA Victor široce obdivovanou nahrávku Pucciniho Bohémy pod taktovkou Sira Thomase Beechama. A v roce 1953 Merrill, Björling, de los Ángeles a Zinka Milanov nahráli kompletní Komedianty a Sedláka kavalíra.

1908 – narodil se Jan Zdeněk Bartoš, skladatel a pedagog teorie (zemřel 1. června 1981). Studoval na Pražské konzervatoři u Otakara Šína a Jaroslava Řídkého a pak na mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK jako houslista. Už od II. světové války vyučoval hudební výchovu na pražských středních školách, pak začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. V roce 1956 se stal vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury a brzy začal vyučovat na Pražské konzervatoři skladbu a hudební teorii; mezi jeho žáky patřili například Otomar Kvěch, Juraj Filas nebo Jiří Gemrot. V 60. letech byl šéfredaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, v 70. letech byl předsedou pražské Mozartovy obce. Napsal i knihy O hudebních formách (1960), Hudba volá SOS (1969) a Breviář posluchače hudby (1983).

1903 – narodil se Jevgenij Mravinskij, ruský dirigent (zemřel 19. ledna 1988). V roce 1938 po vítězství ve Všesvazové dirigentské soutěži se stal hlavním dirigentem Leningradské filharmonie a zůstal jím až do smrti. Vynikl hlavně v interpretaci vrcholných symfonií, zejména Beethovena, Brucknera nebo Čajkovského. Ve světových premiérách uvedl Šostakovičovy symfonie, a to pátou a sedmou až dvanáctou. Dirigoval i některé světové premiéry Prokofjeva (6. symfonii), Chačaturjana a dalších. Šostakovič mu svou 8. symfonii osobně věnoval. Řídil také sovětskou premiéru baletů Apollo a Agón Igora Stravinského. Hostoval u České filharmonie už na dvou koncertech prvního ročníku Pražského jara v roce 1946, s houslistou Davidem Oistrachem a klavíristou Lvem Oborinem; v roce 1955 pak hrála pod jeho vedením na dvou koncertech Pražského jara Leningradská filharmonie. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřili Valerij Gergiev, Mariss Jansons a Jurij Těmirkanov, který se stal u Leningradské filharmonie jeho nástupcem.

1872 – zemřel Stanisław Moniuszko, polský skladatel (narodil se 5. května 1819). Jeho nejznámějším dílem je opera Halka. V roce 1848 ve Vilně uvedl na scénu a řídil premiéru první dvouaktové verze, pak trvalo deset let, než se politické klima uklidnilo natolik, aby bylo možné národní operu uvést znovu. Nová, čtyřaktová verze opery měla premiéru ve Varšavě 1. ledna 1858 a byl to jednoznačný úspěch. Záhy byla uvedena v Praze, nastudoval a řídil ji Bedřich Smetana, dále v Moskvě a Petrohradu. Na základě úspěchu byl jmenován hlavním dirigentem polské opery Velkého divadla ve Varšavě a během příštích patnácti let tam uvedl prakticky všechna svá díla. Od roku 1864 učil na Varšavské konzervatoři harmonii, kontrapunkt a skladbu a řídil školní sbor. Kromě devíti oper, osmi operet a tří baletů napsal symfonické, komorní a církevní skladby, světské kantáty nebo Śpiewnik domowy, sbírku písní s klavírním doprovodem určených pro domácí zpívání, která v průběhu let narostla na 12 svazků obsahujících 268 písní. Byl mj. učitelem Césara Kjuje. Je pohřben na hřbitově Powązki.

1829 – narodil se Joseph Ascher, nizozemský skladatel a klavírista (zemřel 20. června 1869). Většinu života prožil v Paříži a Londýně. Složil asi 170 děl pro klavír a pro klavír na čtyři a na osm rukou a dále balady a scénické skladby pro sólové zpěváky s klavírním doprovodem. Jeho hudba byla vnímána jako brilantní a účinná. Zemřel na následky toho, co některé zdroje z 19. století nazývají „zhýralým životem“.

1852 – narodil se Alfred Grünfeld, klavírista a skladatel českého původu (zemřel 4. ledna 1924), ve své době nejoblíbenější salonní pianista ve Vídni a první významný klavírista, který pořídil komerční nahrávky… První veřejný koncert měl 12. dubna 1865 v pražském sále Konvikt. Studoval u Josefa Krejčího a Bedřicha Smetany a později v Berlíně. Jako vídeňský pianista často vystupoval s Arnold Rosé Quartet a Hellmesberger Quartet. V roce 1897 byl jmenován profesorem na vídeňské konzervatoři… Byl blízkým přítelem Johanna Strausse, který mu věnoval valčík Frühlingsstimmen, proslavil se transkripcemi Straussových valčíků… Když v zimě roku 1871 poslal Gustava Mahlera jeho otec do školy v Praze, ubytoval ho v rodině Grünfeldových.

1817 – zemřel Martin Broulík, kantor a skladatel (narodil se 9. listopadu 1751). Byl učitelem v Poličce, téměř 30 let, dále v Heřmanově Městci a od roku 1798 v České Třebové. Byl výborným hudebníkem, a tak kromě školních povinností byl i ředitelem kůru. Jeho dílo proto zahrnuje zejména chrámové skladby pro katolickou liturgii. Komponoval na latinské texty, ale například pastorely na texty české. Rovněž velikonoční sepolkro Oratorium de passione Domini Nostri Jesu Christi je navzdory latinskému názvu komponováno na český text.

1602 – zemřel Jan Rozenplut ze Švarcenbachu, katolický kněz a hudebník (narodil se roku 1550). Je autorem zpěvníku, který roku 1601 v Olomouci vyšel pod názvem Kancionál, to jest sebrání zpěvův pobožných, kterých k duchovnímu potěšení každý veřejný křesťan na vejroční svátky i jiných svatých památky i časy užívati může. Některé písně sám složil. Podílel se na rekatolizaci. Působil jako farář v Litomyšli a jako děkan v Lanškrouně, jako kanovník v Brně a ve Znojmě. Od roku 1588 byl proboštem v augustiniánském klášteře ve Šternberku.