PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nahrazení juliánského kalendáře gregoriánským se v nekatolických severních regionech německého prostoru zpozdilo o více než století, do roku 1700.“

„Bach byl geniální hudebník jako tvůrce i jako interpret – ale k tomu neoddělitelně rovněž evangelík, přiměřeně teologicky vzdělaný a uvažující, upřímně věřící.“

„Jde o typicky protestantskou hudbu s jasným poselstvím, v níž má podstatný význam zhudebněný německý text se všemi svými teologickými obsahy a souvislostmi.“

Tři sta čtyřicet let od narození Johanna Sebastiana Bacha se i letos připomíná dvakrát. V durynském Eisenachu se v roce 1685 narodil 21. března, ale my jeho narozeniny slavíme hlavně 31. března. Divné? Ani ne. Tam, kde žil, byl juliánský kalendář nahrazen gregoriánským až v roce 1700. A tak máme dvě možnosti, kdy jeho odkaz s poukazem na jubileum zvýraznit. První datum je podle starého kalendáře. Někdo ho používá. Druhé, podle kalendáře platného dnes, je nicméně obvyklejší a častější.

„Jiří Vodička uložil skladbě výrazově ztemnělý nádech gradačního napětí, jejž přesvědčivě saturoval pečlivě stupňovanou dynamikou a šustivě zastřeným tónem.“

„Zdálo se, že skladba až příliš vystupovala sama za sebe bez originálnějšího dirigentského přičinění – jako by posluchač měl k dispozici pouze Šostakoviče bez Byčkova.“

„Do čtvrté věty Česká filharmonie vstoupila s expresivní nesmlouvavostí.“

Programově homogenní, ale co do interpretačních výkonů rozmanitý večer 26. března prožili posluchači během rudolfinského vystoupení České filharmonie, při němž kromě dirigentského umění Semjona Byčkova zazářila proslulá virtuozita Jiřího Vodičky. Houslový koncert a moll a Pátá symfonie Dmitrije Šostakoviče získaly díky skvělé souhře orchestru a sebejisté dirigentské perspektivě žádoucí punc svěžesti a modernosti, které si díky očekávané agresivnosti a disonantní sytosti ničím nezadaly s vysokým evropským standardem v provádění klasické literatury avantgardní hudby.

„Schopnost mít vibrato pod kontrolou je takový identifikátor kvality hlasu.“

„Nejsem velkým zastáncem tematizování ženských skladatelek, ač si uvědomuju, že jistá forma historického ospravedlnění je na místě.“

„Nechci naši práci dělat na autopilota, proti tomu bojuji v sobě i kolem sebe – je to jediná zbraň, kterou my umělci máme proti nevyprodaným sálům.“

Naše přední koncertní mezzosopranistka Bella Adamova se narodila v Grozném v Čečensku a vyrostla v Praze. Své hudební znalosti získala mj. na školách v Kolíně nad Rýnem, Hannoveru, Londýně či Basileji. Během dubna ji čeká několik důležitých koncertů: na začátku měsíce vystoupí na koncertu s Collegiem Colloredo v rámci koncertní řady Collegia 1704, načež ji čeká vystoupení ve Žďáru nad Sázavou, na festivalu Opera se představí v pásmu Písně mrtvých duší a 9. dubna debutuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s nímž uvede písně Almy a Gustava Mahlerových.

„Největším projektem sezóny bude podzimní asijské turné se Semjonem Byčkovem.“

„Orchestr bude mít tentokrát dva rezidenční umělce. Zvolili jsme totiž jednoho sólistu a jednoho skladatele.“

„Novoroční koncert 2026 bude složen čistě z našich sólistů, kteří jsou kmenovými hráči filharmonie.“

Česká filharmonie představila v úterý 25. března na tiskové konferenci program příští sezóny 2025/2026. Generální ředitel orchestru David Mareček v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje, na co se posluchači a příznivci orchestru mohou těšit, jaké novinky sezóna přinese nebo kam filharmonie vyjede na zahraniční turné. Hovoří také o rezidenčních umělcích, o objednaných novinkách, o nahrávkách a debutech i o České studentské filharmonii.

„V písních je všechno propojeno tím nejhlubším způsobem a stává se jedním.“

„Spolupráce s Jonasem Kaufmannem byla tím nejúžasnějším, největším zážitkem. Nemohli jsme se toho nabažit, takže teď uvádíme už náš třetí společný program.“

„Když mi bylo dvanáct, viděla jsem v televizi Traviatu s Teresou Stratas, úplně mě to pohltilo a celé druhé a třetí dějství jsem probrečela.“

Operní pěvkyně Diana Damrau vystoupí v neděli 29. března v Praze v Obecním domě s tenoristou Jonasem Kaufmannem na písňovém recitálu nazvaném Love Songs. Společně zazpívají písně z pera Gustava Mahlera a Richarda Strausse. O tom, co je vedlo k výběru těchto skladatelů, nebo jestli ví, že má nejpopulárnější operní video na YouTube, pěvkyně mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

„Základem kvality nové inscenace je pěvecké obsazení. A tak tomu ostatně v opeře má být!“

„Barokní orchestr zněl v prostoru Janáčkova divadla poněkud dutě, lze konstatovat, že jeho výkon nebyl nijak oslňující.“

„Tvůrci nové brněnské inscenace předem avizovali, že se budou snažit operu inscenovat v duchu, v jakém ji autoři zamýšleli: Figarova svatba je komedie pevně zakotvená v době svého vzniku.“

Brněnští milovníci opery mají možná v paměti nešťastnou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby v Mahenově divadle v roce 2011. Po čtrnácti letech se tato opera do Brna vrátila a je radostné konstatovat, že debakl minulého představení může být zapomenut. Premiéra se uskutečnila 22. března v Janáčkově divadle.

„S Václavem Talichem a Jaroslavem Křičkou, spolužáky a nejlepšími přáteli, si říkali Tři mušketýři.“

„Jeho život v Rusku v letech 1914 až 1920 se podobal dobrodružnému románu.“

„Za nepředstavitelných podmínek v pankrácké věznici, kde strávil sedm set dní, na malých kouscích toaletního papíru vytvořil pohádkovou operu Tři vlasy děda Vševěda a instrumentální Nonet.“

Před osmi desetiletími, 6. března 1945, se v Terezíně v nedožitých pětašedesáti letech uzavřel život posledního žáka Antonína Dvořáka – hudebníka, legionáře, demokrata a vlastence Rudolfa Karla, politického vězně nacistů, in memoriam nositele Řádu Tomáše Garrigue Masaryka. Karel je autorem oper i klavírních, komorních a symfonických děl, z nichž některá vznikala ve vězení. Současný hudební život mu nadále zůstává mnohé dlužen.

„V divadlech na západě jsme stále bráni jako laciná pracovní síla z východní Evropy.“

„Puccini sahal po tématech, které byly v jeho době skandální a nepřípustné.“

„Šlo mi o to, aby ženské téma zaznělo co nejsoučasnějším jazykem.“

Jako jedné z mála se jí podařilo prosadit se v mužském světě divadelní režie, a to jak u nás, tak v zahraničí. Vystudovala kulturologii na Komenského univerzitě v Bratislavě, absolvovala doktorandské studium na Katedře divadelní vědy tamní Vysoké školy múzických umění a v roce 2006 založila divadelní platformu P.A.T., která se věnovala současnému divadlu a tanci s využitím nových médií. Pro naši první scénu v roce 2014 ztvárnila Šostakovičovu operu Orango & Antiformalistický jarmark na Nové scéně a o dva roky později na prknech Státní opery Romea a Julii Charlese Gounoda. Tam se nyní Sláva Daubnerová vrací s novým nastudováním Pucciniho opery Manon Lescaut, která bude mít premiéry 27. a 29. března v hudebním nastudování italského dirigenta Simoneho Di Felice.

„Komornímu tělesu se podařilo sestrojit dobře fungující organismus, jejž bychom snad mohli počastovat antickým ideálním vzorem unita multiplex, tedy jednotou v rozmanitosti.“

„Rozporuplnou, i když efektně zinscenovanou kompozici Benjamina Josupova, jíž nechyběla profesionální práce s hudebním materiálem, provedlo Trio Bohémo na vysoké úrovni.“

„Přejme si, aby trio neztratilo nic ze svého muzikantského entuziazmu a elánu.“

Akustika Dvořákovy síně byla 19. března doslova pohlcena výtečnou hrou mladého a světově uznávaného Tria Bohémo. Těleso nabídlo natěšenému rudolfinskému publiku ozkoušené kusy z dílen dvou gigantů německé hudby Beethovena a Brahmse, avšak nezapomnělo ani na nadšence hudební moderny. Pro fajnšmekry experimentálních výletů do tajů extravagantních zvukových spojů a neobvyklých hráčských technik si klavírní trio připravilo skladbu od Benjamina Jusupova, jehož snahy o stavění mostů mezi tradicí a modernou zajistilo koncertu pevnou dramaturgickou stavbu. Díky hráčskému entuziazmu, temperamentu a technické virtuozitě všech tří muzikantů se koncertní večer proměnil v zábavný, přitom ale umělecky podnětný zážitek.

„Elias Grandy vstoupil na pódium se zářivým úsměvem a do dirigování Ouvertury Grażyny Bacewicz se pustil s plnou vervou.“

„Magnetem večera bylo druhé číslo programu: Rapsodie na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova.“

„Adam Znamirovský vládne jedinečnou technikou, která se mnohdy zdá být až na hranici lidských možností.“

Na svůj předposlední koncert řady „R“, který se 17. března odehrál v pražském Rudolfinu, angažoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu renomovaného německo-japonského dirigenta Eliase Grandyho. V náročném programu zazněla díla Grażyny Bacewicz, Sergeje Rachmaninova a Sergeje Prokofjeva. Sólovou roli přijal teprve patnáctiletý pianista Adam Znamirovský.

„Když Neveuxe požádal o svolení převést Juliettu do opery, spisovatel vycítil, že poetika jeho hry a hudba českého skladatele se k sobě budou vzácně pojit.“

„Druhá adresa v Nice pokrývá období od září 1954 do poloviny léta 1955. Půlkruhový prominentní výhled s večerními západy slunce.“

„Ariadnu, mající také návaznost na francouzskou Riviéru, skladatel na scéně nespatřil a neslyšel. Stejně jako Řecké pašije.“

V Nice na jihu Francie strávil Bohuslav Martinů v první polovině padesátých let umělecky podstatné a plodné období. Přineslo od října 1953 do července 1955 řadu zralých děl, mimo jiné Epos o Gilgamešovi, Fresky Piera della Francesca, Hobojový koncert, operu Mirandolina a Otvírání studánek. Setkání s Nikosem Kazantzakisem v blízkém letovisku Antibes dalo navíc základ budoucí práci na Řeckých pašijích. Méně se však ví, že skladatel pobýval v Nice už na přelomu let 1936 a 1937 a že právě tehdy a tam dokončil operu Julietta, která měla pak premiéru v Praze 16. března 1938.

„V roce 1848 na Žofíně zasedal Slovanský sjezd. Na jeho památku byl ostrov v roce 1925 přejmenován na Slovanský.“

„Vltava měla samostatnou premiéru 4. dubna 1875 na Žofíně, kde předtím poprvé zazněla 14. března i báseň Vyšehrad.“

„První souborné uvedení Mé vlasti se na Žofíně konalo v neděli 5. listopadu 1882. Dirigoval Adolf Čech.“

Slovanský ostrov v Praze, respektive tamní palác Žofín, byl v devatenáctém století místem řady významných kulturních a společenských akcí a událostí. V roce 1848 tam zasedal Slovanský sjezd, v sálech se konaly také koncerty. Mimo jiné právě zde vystoupili Franz Liszt, Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij či Richard Wagner a debutoval houslista Jan Kubelík. Opakovaně tam zněla Dvořákova a Fibichova hudba a v roce 1882 se na Žofíně konalo první souborné uvedení Smetanovy Mé vlasti. Premiérově se předtím ve stejném sále rozezněly i jednotlivé básně cyklu. Na jaře 1875 Vyšehrad a Vltava.

„Celá scéna vychází z Grotowského pojetí divadla a provedena je v jednoduché abstrakci pouze s minimem rekvizit.“

„Za zásadní pro inscenaci považuji hudební vklad dirigenta Sébastiena Roulanda.“

„Národnímu divadlu se podařilo téměř výhradně z vlastních zdrojů dát dohromady obsazení, které si s problematikou operní francouzštiny poradilo, a ještě bylo co poslouchat.“

Naše první scéna uvedla 13. března v historické budově obnovenou premiéru opery Werther francouzského skladatele Julese Masseneta. Ta je spolu s Manon skladatelovým nejznámějším operním dílem a právem získává na oblibě i u nás. Národnímu divadlu se podařilo úspěšně „oprášit“ inscenaci Willyho Deckera z roku 1996, kdy byla poprvé uvedena v Amsterdamu, načež ji převzalo několik dalších operních scén. Ozdobou pražské inscenace je hra orchestru pod vedením Sébastiena Roulanda, svých partů se skvěle ujali i sólisté Opery Národního divadla.

„Když už tedy Michael Volle nemohl pracovat s konkrétními českými slovy, tak rozhodně tvořil se zvukem.“

„Čtyři písně na básně Václava Havla byly jakýmsi mostem mezi klidným, vroucím Dvořákem a vzrušeným, experimentujícím Lisztem.“

„Při vší energii si pěvcův hlas zachovával vláčnost. Volle vždy zůstává u přirozeného zpěvu, nikdy nekřičí.“

Mám dost důvodů myslet si, že klasický zpěv se stává zapomenutým uměním a že se za něj v současnosti vydává něco jiného. Událostí, která mne přesvědčila, že stále ještě existují „ostrůvky pozitivní deviace“, byl večer německého barytonisty Michaela Volleho v pražském Rudolfinu. Ten navíc ozvláštnila světová premiéra Čtyř písní na básně Václava Havla z pera skladatele a současně klavíristy Reinharda Seehafera.

„Ďalším zásadným ťahom bolo prijatie dobovej scénickej estetiky a zvyklostí divadelnej (obzvlášť ochotníckej) praxe.“

„Najzlomenejšie, najvýraznejšie a najvirtuóznejšie smúti v kantáte Polyhymnia. Túto neľahkú, hlavne z hľadiska tessitury exponovanú rolu stvárnila Veronika Kaiserová.“

„Takto úprimné výbuchy smiechu od obecenstva sa na operných festivaloch zas tak často nepočujú.“

Olomoucký Ensemble Damian doviezol 9. marca na festival Opera dve „rarity“ spojené do zdanlivo nesúrodého dvojtitulu. V žánrovo, námetovo a napokon aj hudobne odlišných poloviciach programu uviedli jednak Kantátu o Mozartově smrti Jana Josefa Röslera, jednak spevohru Jana Branžovského Holoprtské posvícení. Podľa tvorcov sa dá medzi dielami nájsť viacero paralel…

„Snad jsem konzervativní, ale mám za to, že ne každý shluk tónů je hudba, stejně jako ne každý shluk písmem vytvoří slova, věty.“

„Znám kompozice z 12. století, které jsou živější a soudobější nežli něco, co vzniklo včera.“

„Skladba Kámen a bolest obsahuje i tryznu za hloupost lidí…“

Výtvarník, vysokoškolský pedagog, básník a dramatik prof. JUDr. Vladimír Franz je zároveň jedním z našich nejznámějších skladatelů. Od počátku osmdesátých let skládá scénickou hudbu, za níž získal řadu ocenění, věnuje se rovněž volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové; druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná. Na Divadelní fakultě AMU mnoho let vede Kabinet scénické hudby, zároveň působí na katedře výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a přednáší na FAMU. U příležitosti jeho životního jubilea uvede orchestr Prague Philharmonia 17. března ve světové premiéře jeho novou skladbu Kámen a bolest.

„O Ravelovi napsal Martinů, že se jeho hudba dostává k hranici rafinovanosti, ale že má vybroušenou formu a že jde vždy o čistý, jasný a přesný projev.“

„Pětkrát se za studií pokusil získat Římskou cenu, stipendium, které by pro něj bylo zajímavé po hmotné stránce, ale také by posílilo jeho skladatelské renomé.“

„Instrumentoval pro orchestr Musorgského Obrázky z výstavy – a řadu dalších upravovatelů stejného klavírního cyklu v celosvětové symfonické koncertní praxi v pomyslné soutěži zcela převálcoval.“

Před sto padesáti lety se narodil Maurice Ravel, Francouz s baskickými předky, virtuózní skladatel komponující hudbu blízkou impresionismu a jedinečným způsobem současně i neoklasicismu. Když v roce 1918 zemřel Claude Debussy, začal být považován za nejlepšího žijícího francouzského skladatele. Právem.

„V dnešní digitálně době se sice jedná o něco technologickým vývojem dávno překonaného, jisté zvláštní kouzlo zde ale přece jen zůstalo.“

„Oba interpreti mají velmi dobrou pianistickou techniku, hrají s jemným citem a s vytříbeným smyslem pro preciznost ansámblové hry.“

„Orchestr Berg se spolehlivým koncertním mistrem Davidem Danelem hrál celý večer jen ve smyčcové sestavě.“

První koncert sezony Orchestru Berg měl název Wurlitzer night, výstižnější však by možná v titulu byla alespoň malá zmínka o soudobé polské hudbě, která zněla celým večerem 4. března. Sólově se v Centru současného umění DOX prezentovali pianisté Piotr Orzechowski a Pavol Praženica.

„Nikdy si nějak zvlášť dobře nerozuměli a setkávali se jen příležitostně. I umělecky byl každý jiný.“

„Prokofjev, očekávající pozici ´celebrity´, byl ochoten k velkým ústupkům. Jeho návrat do Moskvy se kryje s dobou, kdy v deníku Pravda vyšel článek Chaos místo hudby.“

„S Prokofjevem a Šostakovičem je to možná podobné jako se vztahem mezi Mahlerem a Straussem.“

Před osmdesáti lety, v lednu 1945, měla premiéru Pátá symfonie Sergeje Prokofjeva. V něčem se podobá Páté Šostakovičově z roku 1937. Obě díla, virtuózní a závažná, rozhodně spíše optimistická než tragická, odrážejí nutnost vyrovnat se s požadavky vládnoucí propagandy, ale zároveň tvůrčí snahu politickému diktátu nepodlehnout. Prokofjev a o patnáct let mladší Šostakovič měli společného protihráče, ztělesněného Stalinem, avšak současně vykazují i mnoho rozdílného. Hudebně i lidsky. A byli vůbec přátelé?

„Po rôznom klavírnom škriepení sa sestry stretli v mólovej repríze…“

„Orchester tu vstupoval do diela veľmi málo… ako keď človek skočí do konverzácie malým komentárom, len aby pripomenul kontext.“

„Semjon Byčkov víta tento východ slnka, no rovnako vzdáva hold búrke, ktorú odvialo.“

Česká filharmónia sa 3. marca rozlúčila s Viedňou nie inak ako po viedensky. Po úctyhodnom klavírnom výkone sestier Labèqueových, kde sa Mozartovmu dielu dostalo zaslúženej interpretačnej kvality, rozburácal Semjon Byčkov sálu Musikvereinu Symfóniou č. 5 Gustava Mahlera. Bolo počuteľné, že Mahlerova monumentalita sa v priestore trochu tlačila, no viedenské publikum výkon orchestra vo veľkom velebilo.

„Paolo Petrocelli je úspěšný kulturní manažer, univerzitní profesor a novinář vedený přesvědčením, že kultura, umění a vzdělávání jsou hlavní silou rozvoje a globální změny.“

„Od 14. do 21. února se odehrálo se celkem osm představení. Pětkrát balet Bajadéra, dvakrát opera Evžen Oněgin a jeden koncert, na kterém jsme uvedli Requiem W. A. Mozarta a jeho První symfonii.“

„Z Londýna přijel významný kritik Graham Watt, který se specializuje na balet a který konstatoval, že společnost je ve skvělé formě. Dalším přítomným kritikem byl pan John Allison, šéfredaktor londýnského operního časopisu Opera.“

Dva soubory Národního divadla Brno se vrátily ze Spojených arabských emirátů, kde měly obrovský úspěch. Jak k zájezdu došlo a co se v jeho průběhu dělo dalšího, přibližuje ředitel zahraničních vztahů divadla Radim Dolanský.

„Jeho barevný hlas je veliký a nesmírně působivý, ale není nijak hřmotný, nekřičí, nenechá se svést k přílišné forzi, jen ho je jednoduše všude plno.“ 

„Gilda mi z úst Juliany Grigoryan přišla nejpřesvědčivější a je to nepochybně směr, kterým se hudebně ubírá.“

„Amartuvshin Enkhbat ukázal, jak silné emoce dokáže hudba předávat, je-li podávána na špičkové úrovni a bez evidentní námahy.“

Poslední únorový den byl svátkem pro milovníky velkých hlasů světové opery. Ve Smetanově síni Obecního domu debutoval mongolský barytonista Amartuvshin Enkhbat spolu s arménskou sopranistkou Julianou Grigoryan, pro kterou byl tento koncert návratem do našeho hlavního města. Oba se předvedli v áriích a duetech z oper Rugerra Leoncavalla, Umberta Giordana, Vincenza Belliniho, Giacoma Pucciniho a největší část koncertu byla věnována operám Giuseppe Verdiho. Umělce doprovázel orchestr Prague Philharmonia pod taktovou italského dirigenta Gaetana Lo Coca.

„Mezi jednotlivé scény opery jsou vloženy obsahově odpovídající části Rekviem.“

„Režisér každému protagonistovi opery přidal jeho taneční alter ego.“

„Katarze vídeňské inscenace se koncentruje na Císařovu sebereflexi.“

Protiválečná opera Viktora Ullmanna (1898–1944) Císař Atlantidy aneb Odepření Smrti se od své, byť necitlivou úpravou poněkud sporné, světové premiéry v roce 1975 v Amsterodamu a zejména od počátku devadesátých let 20. století stala nejčastěji uváděným dílem svého autora. Inscenací od té doby vzniklo několik desítek a protože časovým rozměrem je opera jednoaktovkou, sahali inscenátoři někdy i ke spojení s jinými autorovými díly, např. s melodramem Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka nebo – jako před dvěma lety v Ostravě – s další Ullmannovou operní jednoaktovkou Rozbitý džbán. Avšak kombinace Ullmannovy opery a Mozartova Rekviem, kterou pro svoji inscenaci, premiérovanou koncem ledna letošního roku, zvolila Lidová opera (Volksoper) ve Vídni, je spojením opravdu nečekaným a na první pohled zarážejícím. Ovšem jen na první pohled.

„Mozartova Figarova svatba v nastudování Jiřího Heřmana a Václava Lukse s Collegiem 1704 má v Brně premiéru 22. března.“

„Protagonisty operního gala mají být sopranistka Corinne Winters, která se poslední dobou intenzivně věnuje českému repertoáru, a tenorista Pavel Černoch.“

„Sál má přijít na 85 milionů korun, obdobný rozpočet má letošní festivalový program.“

Národní festival Smetanova Litomyšl, jehož 67. ročník se uskuteční od 14. června do 6. července, se po dvouleté pauze vrátí operními představeními a hlavními koncertními programy na zámecké nádvoří. Vznikne tam letní auditorium, nazývané SmetaNOVÝ sál, nově koncipované architektem Josefem Pleskotem. Na festivalu se vystřídají operní soubory z Brna a Prahy, Drážďanská filharmonie, Kremerata Baltica, The King’s Singers, zahraniční i tuzemští sólisté a další orchestry a komorní soubory. V pravidelné spolupráci budou pokračovat Česká filharmonie, Collegium 1704 a Pavel Haas Quartet. Nově se festival víc zaměří i na balet a tanec. Na 48 pořadů se bude prodávat 31.000 vstupenek.

„Celé století trvající diskuse o potřebnosti velkého koncertního sálu jsou tedy u konce.“

„Nejšťastnějším člověkem na akci byla jistě ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.“

„Varhany nejsou součástí projektu. ‚Jak by se zde ale mohla hrát Janáčkova Glagolská mše?‘ ptala se logicky téměř 102letá bývalá rektorka JAMU Alena Veselá.“

Otazníky nad potřebou koncertního sálu v Brně se táhnou již sto let. Ano, už Leoš Janáček razil ideu, že čeští občané jsou stejně kulturní a hudbymilovní jako němečtí a že si koncertní sál také zaslouží. Němci měli v Brně Německý dům se sálem pro víc než osm set posluchačů, zatímco Češi se pyšnili, a dodnes pyšní, Besedním domem. Ten je sice krásný, ale ideální pro komorní hudbu, symfonické koncerty se zde hrát nemohou, pro ty si Filharmonie Brno půjčuje sál Janáčkova divadla. 24. února však došlo k přelomové události – k poklepání základního kamene Janáčkova kulturního centra.

„Ze Schubertovy hudby doslova prýštila radost a dobrá pohoda.“

„Menuet vyzněl pod Schiffovými prsty přímo pohádkově.“

„Publikum nechtělo charismatického umělce pustit z pódia.“

Sir András Schiff, jeden z nejvýznamnějších současných pianistů, se u nás těší mimořádné oblibě. V Praze ho máme možnost slyšet poměrně často, Česká filharmonie si jej v minulé koncertní sezóně dokonce vybrala za rezidenčního umělce. Na koncertě, který uspořádal Český spolek pro komorní hudbu v Rudolfinu v pondělí 17. února, vystoupil Schiff s Komorním orchestrem České filharmonie nejen jako sólista, ale také jako dirigent. Na programu koncertu byla díla vídeňských skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí: Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. O tom, že se jednalo o prvořadou uměleckou událost, svědčila skutečnost, že vstupenky byly beznadějně vyprodané dlouho dopředu.