PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncerty kopírovaly obsah stejnojmenného nového alba, na kterém Kaufmann zpívá árie a duety ze Straussových operet.“

„Dirigoval – jako při většině Kaufmannových koncertů – Jochen Rieder.“

„Babička mu zpívávala Straussovy, Lehárovy a Stolzovy evegreeny.“

Desítka koncertů v prestižních sálech Německa, Francie, Belgie, Švýcarska a Maďarska, na nich bezmála dvacet tisíc posluchačů. Taková je bilance čtyřtýdenního evropského turné Jonase Kaufmanna s programem nazvaným Mein Wien – Moje Vídeň. Při všech vystoupeních mezi 7. lednem a 1. únorem doprovázel německého tenoristu orchestr PKF-Prague Philharmonia.

„Hlavní postavou se stal díky výrazově podmanivému zpěvu francouzský tenorista Mathias Vidal.“

„Václav Luks inicioval všechny nuance a v žádném z pěti dějství nenechal ani na chvíli opadnout tah a napětí.“

„Orchestr měl ve svých řadách nejen hráče na obvyklé nástroje, ale také skvělého bicistu.“

Václav Luks nastudoval a po Evropě hraje barokní operu Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua. Tragédie lyrique zachycuje starověkou báji o královně a potomcích bohů, o osudových předurčeních a nečekaných překvapeních. Končí po dvou a půl hodinách dobře, mladému páru nakonec nic nestojí v cestě. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 s osmi sólisty po středečním koncertním uvedení díla v Theater an der Wien v rakouské metropoli pokračuje s projektem do Versailles a pak do Moskvy.

„První opera, kterou režíroval, byla Dvořákova Rusalka.“

„V Bayreuthu vzbudil pozornost v roce 1988 tetralogií Prsten Nibelungův.“

„Jeho poslední režií byl Händelův Poros v Komické opeře.“

Předposlední den roku zemřel světoznámý německý operní režisér Harry Kupfer, představitel režijního realismu, invenčního, někdy provokativního. Jeho život se uzavřel v 84 letech. Proslavil se jako dlouholetý šéf berlínské Komické opery, ale také inscenacemi v dalších významných divadlech v Evropě a USA a na nejdůležitějších evropských festivalech. Operní režii rovněž vyučoval.

„Byl členem proslulého chlapeckého sboru Dresdner Kreuzchor.“

„Profesionálně debutoval v roce 1959 v Drážďanech.“

„Jedno z posledních vystoupení měl v roce 2005 na festivalu Pražské jaro.“

Na Vánoce se uzavřel život Petera Schreiera, pěvce a dirigenta se světovou kariérou, žijícího v době rozdělení v Německé demokratické republice, lyrického tenoristy počítaného v druhé polovině 20. století díky pečlivé intonaci a charakteristicky dokonalé dikci mezi nejlepší interprety Mozartovy a Bachovy hudby i písní německých romantiků. Bylo mu 84 let. 

„Konzul je dodnes považovaný za Menottiho mistrovský opus, za který získal Pulitzerovu cenu za hudbu a cenu New York Drama Critic’s Circle Award.“

„Zhruba hodinová jednoaktovka Amahl and the Night Visitors měla takový úspěch, že se stala pravidelnou součástí vánočního programu televize NBC.“

„Alastair Willis řídí početný soubor se zjevnou znalostí Menottiho kompozičního stylu i smyslem pro budování dynamické a zvukové vyrovnanosti vokálně instrumentálního díla.“

Vánoční příběh se odráží v řadě hudebních děl, menších i větších. Jedním z nich je i jednoaktovka Amahl a noční návštěvníci, která byla z anglického originálu přeložena do italštiny, němčiny, francouzštiny i polštiny a ve světě je už od roku 1951, kdy měla premiéru, nesmírně populární. V České republice však zatím na svůj debut čeká…

„Ještě jsme ani nezačali s reklamou a už byl koncert v synagoze vyprodaný.“

„Ohrnovali nad ním nos a trvalo to dlouho.“

„Bylo mi osmnáct. Byl to koncert, který se mnou zacloumal.“

Martinů Festtage se v Basileji letos v listopadu konaly pětadvacátým rokem. Vystoupil při nich Gidon Kremer, zněl jazz i hudba Viktora Ullmanna a Petra Ebena a od Bohuslava Martinů mimo jiné mechanický balet Podivuhodný let a kantáta Izajášovo proroctví. Za pořádáním přehlídky stojí pianista Robert Kolínský. Narodil se ve Švýcarsku a žije tam, ale jeho rodiče přišli v roce 1968 z Československa…

„Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jinde ten festival prostě být nemůže.“

„Z Jezerní scény přicházejí do rozpočtu největší peníze.“

„Se Salcburkem nesoupeříme.“

V létě 2020 se bude na festivalu Bregenzer Festpiele druhým rokem hrát v amfiteátru na břehu Bodamského jezera Verdiho Rigoletto. Naplánováno je bezmála třicet představení. Vedle toho se chystá do sálu ve Festspielhausu Boitova opera Nero, do Operního studia Haydnova Armida a premiéru bude mít komická opera buffa Impresario Dotcom, kterou podle Goldoniho předlohy napsala slovenská autorka Ľubica Čekovská. Na programu jsou i koncerty. U mnohého z toho bude opět Pražský filharmonický sbor,…

„Noty oratoria Eversmiling Liberty jsem měl doma dlouho, zálibně po nich pokukoval…“

„Koncert se v neděli uskuteční na schodišti před Rudolfinem a mělo by se zúčastnit zhruba dvanáct středoškolských sborů. Bude nás kolem tří set zpěváků.“

„Po letech, co dílo znám, musím přiznat, že jsem nenašel nic tak celistvého, komplexního a inteligentně napsaného.“

V neděli 17. listopadu si připomeneme výročí sametové revoluce, která předznamenala pád totality v Československu. Součástí oslav jubilea bude také nespočet hudebních akcí. Jednou z nich je provedení oratoria Eversmiling Liberty na hlavním schodišti před Rudolfinem. Dánští autoři Jens Johansen a Erling Kullberg použili libreto z oratoria Juda Makabejský skladatele G. F. Händela, příběh vůdce židovského povstání proti panovníkovi Antiochovi. Inspiraci nalezli právě v listopadových událostech a vzniklo tak dílo, jehož hlavním tématem je boj za svobodu. Podrobněji o této jedinečné skladbě hovoříme s dirigentem Liborem Sládkem.

„Když rozpoznal jeho naprosto mimořádný hudební talent, věnoval Leopold veškerý svůj čas a umění k rozvíjení chlapcových schopností v takové míře, že se od roku 1771 prakticky vzdal vlastní skladatelské činnosti.“

„Jednou z prvních orchestrálních skladeb Leopolda Mozarta, zaznamenanou v roce 1961 na komerční nosič, byla Dětská symfonie.“

„Půvabnému kouzlu Dětské symfonie propadla nejedna dirigentská celebrita a mnohé přední orchestry.“

Narodil se přesně před třemi sty lety, 14. listopadu 1719. Mozartova otce Leopolda asi někdy podceňujeme, také o něm a o jeho hudbě příliš moc nevíme. Vedle toho, že rozpoznal synův mimořádný talent a udělal vše pro to, aby tento talent nepřišel nazmar, je také autorem úctyhodné řádky hudebních děl v rozpětí od Missy solemnis přes koncerty pro dechové nástroje až po klavírní skladby…

„William Lang svůj extrémně náročný part zvládl s grácií a jakousi nenuceností.“

„Holger Falk přivedl rozeklaný part plný náročných skoků a intonačních výzev k životu s velkou bravurou.“

„Posvátně antickou náladu podtrhl výkon perkusionisty Tamáse Schlangera.“

Iannis Xenakis, klasik druhé poloviny 20. století, má stále pověst nesmlouvavého modernisty, který vytváří chladné, seriózní a vykalkulované kompozice bez špetky humoru, emocí a krásy. Nezkušené ucho posluchačovo má tendenci hudbu řeckého umělce neakceptovat, protože masa zdánlivě chaotického zvuku ze sluchátek či z reproduktorů působí poněkud nevlídně. Kolik bouřlivých nálad a vzruchů v sobě Xenakisova hudba obsahuje, je třeba slyšet naživo, což se v Praze, potažmo v České republice a vůbec ve světě nestává tak často. V úterý jsme však tuto příležitost dostali.

„Režim se pokusil využít Otvírání studánek jako pobídku skladateli, aby se vrátil do Československa. Proto bylo také Miloslavu Burešovi umožněno za ním v roce 1957 vycestovat do Itálie.“

„Obliba Otvírání studánek byla, je, a dost pravděpodobně bude nezměrná, bez nadsázky lze říci, že básník z úspěchu této spolupráce profitoval po zbytek života.“

„V dopise Burešovi se Martinů podivuje nad nezájmem o trojici pozdějších kantát.“

Před rovnými 110 lety, 6. listopadu 1909, se v Poličce narodil Miloslav Bureš, často označovaný za „básníka Vysočiny“. Je znám zejména jako autor veršů, které zhudebnil Bohuslav Martinů ve svých „vysočinských kantátách“, ostatní jeho tvorba zůstává pozapomenuta. Kdo vlastně Miloslav Bureš byl a jaké byly jeho profesní osudy?

„Z odlišného financování vychází i naprosto rozdílný přístup k účasti na chodu tělesa. Všichni členové mají pocit zodpovědnosti za to, jak bude jejich soubor fungovat.“

„Jediná organizace, kde jsem se v Česku setkala s podobným přístupem, byl skautský oddíl, nikdy ale ne kulturní instituce.“

„Pro členy jde o klíčovou součást jejich životů, často nejdůležitější věc hned po rodině a zaměstnání.“

Mají slova o univerzálnosti hudební řeči skutečně pravdivý základ? Co může být pro Evropana velkým kulturním šokem? Jaká díla velí uvádět v Americe tradice? – Markéta Milerová se dostala na delší dobu do Seattlu. Zapojila se tam do aktivit a práce pěveckého tělesa Seattle Chamber Singers a v přestávkách mezi opakovanými návraty k notám – mezi osvojováním svého partu ve skladbě, kterou budou zpívat ve světové premiéře – popisuje teď pro KlasikuPlus rozdíly ve sborovém životě u nás a v USA.

„Interpretka opakovaně rozeznívala nástroj se stejnou péčí a soustředěností.“

„Ponořena do světa tichého hraní vtáhla do něj i své publikum.“

„Juulia Pölönen prokázala znamenité interpretační dovednosti. Nástroj se v jejích rukou rozzářil širokou škálou barev.“

Katedra skladby Akademie múzických umění v Praze nabídla ve středu 30. října koncert s podtitulem Most Praha – Helsinky. V Galerii HAMU měli posluchači jedinečnou možnost vyslechnout soudobé skladby pro finský národní nástroj kantele – nástroj drnkací, podobný citeře. Autoři Matthew Whittall, Michaela Augustinová, Patrik Kako, Jovanka Trbojević a J-T Vesikkala Wittmacher dali nahlédnout do své tvorby, v níž excelovala protagonistka celého večera – interpretka Juulia Pölönen…

„Založení filharmonie se ukázalo pro Slovensko jako přínosné, velmi dobré.“

„Koncert k výročí sametové revoluce se uskuteční sedmnáctého listopadu a má česko-slovenský program. Vždyť revoluce byla společná! Budeme hrát Alexandra Moyzese, Miloslava Kabeláče a premiéru od Ľubice Čekovské.“

„Orchestry nestárnou: s příchodem každé nové generace, každého nového mladého člena, se obnovuje nová energie, ideály, chuť na nové výzvy i radost z muzicírování.“

Pianista Marian Lapšanský, absolvent Akademie múzických umění v Praze a mimo jiné profesor Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, je od roku 2004 generálním ředitelem Slovenské filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje, že nadále pravidelně koncertuje, ale jinak odpovídá hlavně na otázky související s letošním sedmdesátým výročím založení orchestru. Za zcela přirozené považuje, že jubileum má česko-slovenský akcent. Vždyť těleso vzniklo a čtyři desetiletí působilo ve společném státě a u jeho zrodu výrazně stál i český dirigent Václav Talich.

„S Dvořákovým kvartetem objel několikrát celý svět.“

„Žil hudbou, žil pro studenty.“

„Jeho jménem je pojmenována základní umělecká škola v Trhových Svinech.“

V sobotu 19. října zemřel ve věku 88 let profesor Pražské konzervatoře a zakládající člen Dvořákova kvarteta, violoncellista František Pišinger, významný učitel řady současných hudebníků. Pro KlasikuPlus na něj vzpomíná jeden z jeho žáků, violoncellista Petr Nouzovský – jako na člověka, který pro mladé violoncellisty udělal víc, než si uměl představit; učil totiž proto, že hudbu a učení miloval.

“V čisté intonaci a vyvážení hlasů v kombinaci s „donebeberoucími“ harmoniemi skladatele se sbor opravdu zaskvěl.”

“Šikovná a ojedinělá dramaturgie tak přispěla k přehlednému poslechu toho, co si jen tak někde opravdu nepustíme, natož abychom měli to štěstí naživo.”

“Byzantská hudba by neměla být chápána jako něco velmi exotického. Mohla by se stát nástrojem sblížení, obohacení a pochopení nás samotných a naší historie.“

V pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje byl v rámci festivalu Archaion Kallos na programu unikátní koktejl byzantské hudby, kterou si Bohuslav Martinů dle nedávného objevu rukopisu zaznamenával, aby ji v autentické podobě nebo ve formě inspirace použil v opeře Řecké pašije. Roli interpreta ryze původního zpěvu zastal významný řecký protopsaltis Gregorios Anastasiou. Pro hudbu Martinů předával slovo Marku Valáškovi a jeho komornímu smíšenému sboru Piccolo coro. Kombinace to bylo velmi silná.

„Šťastná volba garanta festivalu přinesla ovoce v naprosto ojedinělém projektu – speciálně pro festival sestaveném smyčcovém sextetu, jehož složení by mohl Lípě Musice závidět leckterý z obřích světových festivalů.“

„Rychlé secvičení nemůže být dostatečně přesvědčivé? Čtvrteční koncert dokázal, že může.“

„Slyšet to všechno podané tak přirozeně a nadšeně bylo barvitým dobrodružstvím, které lahodilo duši posluchačů.“

Malebná německá obec Waltersdorf, ležící na svahu kopce Luž, při staré obchodní stezce mezi Čechami a Lužicí, se svými 1700 obyvateli neaspiruje na titul rušného centra, a přesto už počtvrté hostila koncert mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Příčinou je jak krásný kostel, který je útulnou a akusticky skvělou koncertní síní, tak dlouholetý cíl festivalu rozvézt hudbu do severočeského regionu i za německé hranice. Inspirován sympatickou decentralizací německé kultury, kde je běžné potkat špičkový koncert v malé obci či zapadlém klášteře, vydal se festival touto cestou, v Čechách ne zcela obvyklou, již před lety.

„V intencích dobové rozhlasové praxe znělo dílo přímým přenosem do éteru a bohužel se o jeho konkrétní podobě více nedozvíme – záznamy tehdy neexistovaly.“

„Precizní hudební nastudování bylo dílem dirigenta Tomáše Krejčího, který na sebe vzal nejen úkol finální – interpretační, ale i nelehký úkol přípravný.“

„Nápad uchopení Oidipa v podobě statického rozhlasového vysílání vnímám jako velmi příhodný a líbil se mi; s čím ale ztotožněna nejsem, je nadnesené označení této inscenace za světovou premiéru scénického uvedení.“

Padesátý ročník festivalu Moravský podzim je letos věnován z velké části jubilujícím uměleckým osobnostem. Patří mezi ně – vedle vedle E. F. Buriana, Mieczysława Weinberga a Heinze Holligera – Bohuslav Martinů, od jehož úmrtí v srpnu uplynulo šedesát let. Festival tak reflektuje vlastní kořeny, neboť hned jeho historicky první ročník v roce 1966 byl tomuto skladateli tematicky věnován – a to beze zbytku.

„Pojmenováním Hrodźišćo evokuje skladba obraz původních sídel Lužických Srbů.“

„Obsahově se texty zaměřují na putování Lužických Srbů po roce 1300, jako by hledaly spojení s Mojžíšovou cestou z Egypta.“

„Celek tvoří soubor patnácti písní; spolupracovala na něm lužicko-srbská spisovatelka Madelene Nasticcynová, autorka dětských pohádek a novinářka.“

Myšlenka přiblížit obyvatelům na severu Čech sousední slovanský národ, sídlící ve Svobodném státě Sasko, vznikla před několika lety. Češi Lužické Srby neznají, jak prokázalo sociologické šetření studentek z Budyšína a Zhořelce. Byla to jedna z inspirací pro spolek SAL (Societas amicuum Liberec), jehož cílem se stalo sbližování Lužice a Libereckého kraje v oblasti cestovního ruchu a především kultury. Již v době založení začali připravovat Rok kultury Lužických Srbů. Je plný výstav, koncertů, přednášek, zájezdů i různých setkání od září 2019 až do roku 2021. Zahájení s premiérou pop-oratoria Hradiště se koná 4. října odpoledne na liberecké Technické univerzitě.