Dnes odešla další legenda, italská sopranistka Mirella Freni. Na konci února by oslavila 85 let. Zemřela ve svém domě v rodné Modeně po dlouhé nemoci a několika prodělaných mrtvicích, jak potvrdila její dlouholetá manažerka J. F. Mastroianni. Její repertoár zahrnoval hlavně postavy z Verdiho, Pucciniho, Mozartových a Čajkovského oper. Po mnoho let byla vdaná za bulharského basistu Nikolaje Ghiaurova, se kterým také společně vystupovali a nahrávali.

Mirella Freni debutovala v Teatro Municipale ve svém rodném městě 3. března 1955 jako Micaëla v Bizetově Carmen. Za prvního manžela měla svého učitele, hráče na klavír a dirigenta Leona Magieru. Její kariéra stoupala. Mezinárodní věhlas ji otevřelo účinkování v Glyndebourne, kde zpívala Adinu v Donizettiho Nápoji lásky v inscenaci Franca Zeffirelliho. V sezónách 1960–62 pak v Glyndebourne ztvárnila Mozartovy komické role, Zuzanku ve Figarově svatbě a Zerlinu v Donu Giovannim. Stala se také jednou z oblíbených pěvkyń Herberta von Karajana, který s ní spolupracoval v divadlech i na koncertech. V roce 1965 debutovala v Metropolitní opeře jako Mimì v Pucciniho Bohémě a později se tam objevila i jako Liù v Pucciniho Turandot, Markétka v Gounodově Faustovi a Julietta v Roméo et Juliette. Ve stejném roce 1965 spoluúčinkovala v milánské Scale při tamním debutu tenoristy Luciana Pavarottiho, svého kamaráda z dětství; zpívali hlavní role v Zeffirelliho inscenaci Bohémy; dirigoval tehdy Karajan. Účinkovali spolu pak mnohokrát a natočili řadu desek. 

Příkladnou italskou prima donnou byla Mirella Freni bezmála půl století. Její hlas byl ideálně vhodný pro lehčí lyrické role, ale slávu si udržela i v době, kdy převzala těžší a dramatičtější repertoár. Slavní kolegové ji považovali za poslední zastánkyni velkého italského operního dědictví. Například Plácido Domingo o ní v článku New York Times prohlásil, že „… s paní Freni tato tradice končí, je konec řetězu. Potom už nevidíte, kdo ji skutečně následuje.“

Přístupem k dramatičtějším rolím proslula. Byla rozumná a nikdy se nesnažila jít dál, než kam jí umožňoval hlas. Odmítala proto některé úkoly, mimo jiné i některé Karajanovy nabídky, například Leonoru v Trubadúrovi nebo titulní roli v Turandot. Čo-Čo-San v Pucciniho opeře Madama Butterfly sice dvakrát nahrála, ale nikdy nezpívala jako celou roli v divadle. Profesionální kariéru ukončila na jevišti Washingtonské národní opery 11. dubna 2005, krátce poté, co oslavila sedmdesáté narozeniny.

Reakce začínají přicházet i od našich osobností. Za všechny citujeme z Facebooku Radima Dolanského, ředitele Pražského filharmonického sboru: „Mirella Freni (27. 2. 1935 – 9. 2. 2020) – byla mojí úplně nejoblíbenější operní pěvkyní. Majitelka jednoho z vůbec nejkrásnějších hlasů, co kdy svět slyšel. Pečlivě si vybírala role, pokud si nebyla jistá, raději roli odmítla. Možná to byl jeden z důvodů, proč ještě v 70 letech zpívala hlavní role na těch největších světových jevištích. Měl jsem to štěstí, že jsem ji viděl jako naprosto nezapomenutelnou Fedoru v Boloni, Janově a Curychu, Pannu orleánskou v Janově a nepřekonatelnou Taťánu v Římě. Co jsem na ní miloval nejvíc? Zpívala srdcem… Vzpomínám!“

Foto: archiv MET, repubblica.it

Facebook X E-mail WhatsApp