PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Protože Dvořák měl nápadů spoustu, nemusel si dát tolik práce s jejich rozvíjením.“

„Stravinskij na žádný nápad nečekal. Sednul a začal psát. Na notovém papíře se mu rozjel perfektně šlapající stroječek, který nápady sbíral cestou.“

„Nápad je potřeba vytěžit. Napadají mě dva příklady, kdy tu míru skladatelé netrefili.“

Možná jste také četli severskou detektivku spočívající na nápadu, že vrah stavěl před domy svých obětí sněhuláky, aby na ně mohl vždy vylézt a ze zvýšeného stanoviště pozorovat dění uvnitř. Zdá se mi, že je to nápad dost slabý, a představa, jak se vrahoun před hrůzným činem sápe vzhůru po kluzkých sněhových koulích směrem k mrkvi, mi přijde spíš komická než děsivá. Ale ten nápad přistál v hlavě muže jménem Jo Nesbø, což je Pan spisovatel – a i z takové ptákoviny dokázal vyrobit napínavou knihu.

„U tak relativně mladé hudby, jako je Smetanova Má vlast, je třeba vzít pokorně v potaz i pozdější vývoj a především úctyhodnou interpretační tradici České filharmonie.“

„V umění se musí prolínat poučenost, nebo chcete-li ratio, s intuicí, fantazií a inspirací.“

„Interpretace hudby druhé poloviny devatenáctého století vyžaduje oslovení specializovaných instrumentalistů, kteří nejen odpovídajícími nástroji disponují, ale také je ovládají.“

Zahajovací koncert letošního festivalu svěřilo Pražské jaro Václavu Luksovi a jeho orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. Dvanáctého května se dá očekávat historicky poučené provedení, jiné než běžně symfonické. Podnětná událost, o které se určitě bude dlouho mluvit. Václav Luks ale nikdy nechce šokovat – a jak ho známe, nebude to jeho cílem ani v tomto případě…

„Německá filharmonie vznikla v roce 1940 z hráčů orchestru Nového německého divadla a přetrvala v protektorátní Praze až do posledních dnů války. Obnovila hudební provoz v Rudolfinu, které sloužilo v meziválečných letech potřebám parlamentu.“

„S příchodem Jakuba Hrůši na šéfdirigentský post na podzim roku 2016 bamberští začali zase víc hovořit o dávném pražském původu tělesa, ve kterém už ale samozřejmě nehrál nikdo z původního stavu.“

„Smetanovu hudbu považujeme za vlastní a zcela autenticky dýcháme její hudební vzduch – ostatně podobně samozřejmý byl Smetanův vztah ke staleté německé hudební kultuře.“

Poslední koncert měl německojazyčný Deutsches Philharmonisches Orchester Prag v úterý 1. května 1945. O pět dní později musel dirigent Joseph Keilberth zkoušku na další koncert rozpustit. V Praze začalo povstání, zanedlouho skončila válka a hudebníci byli s československou německou menšinou odsunuti směrem na západ…

„Umělecká, emocionální i motivační intenzita proroctví je mimořádně silně ztvárněna ve filmu Jiřího Krejčíka a Zdeňka Mahlera s názvem Božská Ema, s hlasem Gabriely Beňačkové.“

„I po roce 1989 zůstává světlá budoucnost nadčasovým, trvalým cílem, ideálem, pro který se Smetanovo dílo vyslovuje bez ztráty aktuálnosti.“

„Prozatím nejsilnějším dojmem z poslední doby bylo nastudování Libuše v Národním divadle Brno režisérem Jiřím Heřmanem a její uvedení v alternativním prostředí haly na Výstavišti.“

Před sto padesáti lety, v roce 1871, komponoval zrovna Bedřich Smetana první dějství své čtvrté opery – Libuše. Premiéru měla však až mnohem později, jako v pořadí sedmá z jeho osmi dokončených oper: v červnu před sto čtyřiceti lety, při prvním otevření Národního divadla. Stejně složitou historii má i pověst o Libuši, předloha pro libreto. Stojí za to si vše připomenout právě dnes, na Smetanovy narozeniny. I když nejsou letos kulaté.

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba…

„Já jsem vždycky zavolala, že jdu, a ona mi namazala chleba se sádlem a s cibulí, uvařila mi čaj.“

„Byla velmi háklivá na to, aby někdo někoho napodoboval.“

„Přirozenost mého hlasu je někde jinde, než byla ta její. Protože její hlas? To byl bourák!“

V úterý 2. února 2021 odešla do operního nebe jedna z největších osobností českého operního umění druhé poloviny 20. století, legendární sopranistka Libuše Domanínská. Na svou profesorku zpěvu, rádkyni, blízkou přítelkyni a „druhou maminku“ vzpomíná pro portál KlasikaPlus.cz sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„Naši posluchači jsou 65+ a z jejich zpětné vazby víme, že koncerty na počítači spíše sledovat nebudou.“

„Zatím to ale vypadá, že do prázdného sálu zahrajeme zahajovací koncert festivalu Smetanovské dny.“

„V době, kdy se ruší všechny koncerty, vidíme smysl našich aktivit v nahrávání.“

K rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jsme vyzvali Lenku Kavalovou, ředitelku Plzeňské filharmonie, festivalu Smetanovské dny v Plzni a koncertů Kruhu přátel hudby v Plzni. Jak říká, výpadky na příjmech ze vstupného, když veškeré zahraniční i tuzemské koncerty jsou zrušené, jsou „sakramentsky znát“ a v rozpočtu chybějí. Jedinou výhodou pandemie podle ní asi je, že se orchestr může víc věnovat nahrávacím projektům, na které se v minulých sezónách nedostávalo času.

„Je celá řada chyb, které v tak krátké době uděláme, opravdu nevyhnutelná?“

„Dáváme zprávu, že divadlo žije, navzdory omezením v něm tvoříme a nemůžeme se dočkat, až budeme moci naše divadla pro své diváky otevřít.“

„Naší jedinou cestou je navzdory všemu vytvářet v daných podmínkách a možnostech co nejlepší divadelní produkce a být zároveň živou kulturní institucí, domy plnými jedinečných událostí!“

V ostravském Národním divadle moravskoslezském se 13. a 15. února rozezní nová inscenace Pucciniho opery Tosca. Diváci budou přizváni k online přenosům, které zajistí televize TV Noe. Režie slavného díla se ujal Jiří Nekvasil, dlouholetý ředitel NDM, který se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyjadřuje nejen k aktuální premiéře, ale i k celkové společenské situaci. Je to čtení nadmíru inspirativní a poučné.

„Není vyloučeno, že Mou vlast vydá přímo Česká filharmonie pod svým labelem Czech Phil Media.“

„V roce 1925 Talich Mou vlast uvedl na prvním koncertě filharmoniků živě přenášeném rozhlasem. O čtyři roky později se stala prvním dílem, které těleso nahrálo na desky.“

„V příštích sezonách chce filharmonie s Byčkovem vedle mahlerovského cyklu nahrát další významná díla českého repertoáru.“

Čas nedobrovolně vyšetřený v době pandemie věnuje Česká filharmonie natáčení studiových nahrávek. V těchto dnech vzniká v Rudolfinu pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova snímek Smetanovy Mé vlasti, na jaře jeden ze dvou hlavních hostujících dirigentů orchestru Jakub Hrůša pořídí s filharmoniky záznam Zrání a Pohádky léta od Josefa Suka.

„Adam Plachetka plně dostál renomé mezinárodně vyhledávaného pěvce.“

„Plachetkovy mladší kolegyně ukázaly vývoj a slibné výhledy, schopnost být na pódiu jisté.“

„Koncert se musel vzhledem k aktuálním vládním nařízením odehrát bez přítomnosti a reakcí publika, což je pro interprety obecně obtížnější.“

Adam Plachetka jako vítěz kategorie Junior v roce 2004 zpíval v prosinci 2020 pro Mezinárodní pěveckou soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Její 55. ročník se nemohl z důvodů koronavirové krize a opatření proti ní uskutečnit, a tak se pořadatelé nápaditě a bezprecedentně rozhodli dlouholetou tradici připomenout alespoň slavnostním koncertem. Jeho záznam je nadále k vidění na webu a facebooku portálu KlasikaPlus.cz.

„Rok 1896 byl pro Dvořáka hektickým obdobím. V porovnání s jarem, létem a podzimem předchozího roku, kdy se vrátil z USA a hodně odpočíval.“

„Dvořákova Devátá symfonie byla v lednu 1896 dosud docela žhavou novinkou.“

„Pod Talichovým vedením, stejně jako později pod Kubelíkovým, Ančerlovým, Neumannovým a Bělohlávkovým, rostla Česká filharmonie do formátu orchestru s rozpoznatelným stylem a zvukem, s výrazným a jedinečným profilem.“

Česká filharmonie počítá svou historii od 4. ledna 1896, právě dnes tedy dlouhou 125 let. Ten den, byla to sobota, měla v pražském Rudolfinu první koncert. Dirigoval Antonín Dvořák, zněla výhradně jeho hudba. Jako v té době již nejslavnější žijící český skladatel stál symbolicky u zrodu nového tělesa zcela logicky. Na koncertě byl ideově přítomen také Bedřich Smetana, který chtěl tradici symfonických koncertů založit už v šedesátých letech, a iniciátoři Společnosti ku vydržování velkého orchestru města Prahy z roku 1882…

„Dramaturgie večera vznikala z přání důstojně, ale zároveň zábavně přispět k připomenutí sto pětadvaceti let od historicky prvního koncertu České filharmonie.“

„Večer otevřel Vjezd gladiátorů Julia Fučíka; následně posluchač jen žasl, kolik invence a profesionality čeští skladatelé ‚lehčí hudební múzy‛ prokazovali.“

„Na Novoročním koncertu České filharmonie 2021 zaznělo ve světové premiéře Concerto Grosso Jana Kučery, v jehož střední, meditativní část se odrazil ztichlý svět prvního lockdownu na jaře 2020.“

Ani současná, pro kulturu stále nepříznivá situace neodradila Českou filharmonii od uspořádání Novoročního koncertu. Zazněla na něm výhradně díla českých skladatelů, kterými dramaturgie předznamenala významný milník v životě tělesa…

„Nebude příšerně smutné, když po rozverných valčících, čtverylkách, kvapících či polkách nastane místo ovací mrtvolné ticho?“

„Rakouský veřejnoprávní vysílatel ORF se ve spolupráci s Vídeňskými filharmoniky rozhodl uskutečnit projekt Potlesk na dálku.“

„Riccardo Muti dokáže při Novoročních koncertech z Vídně vždy přesvědčit dramaturgy, aby do programu vedle ‚osvědčených hitů‘ zařadili i novinky; tentokrát zazní z osmnácti skladeb šest poprvé.“

Dlouho se zdálo, že Vídeň, hodnocená v průzkumech jako jedno z nejpříjemnějších měst na planetě, vysílá světu hned na Nový rok povzbudivý signál. Poté, co utichne silvestrovský řev opilců i dunění dělbuchů, se vynoří jiná skupina lidí. Kultivovaných, elegantně oblečených, hudbymilovných. Ve Zlatém sále vídeňského Společenství přátel hudby, proslulém Musikvereinu, oslaví s hudbou příchod dalšího z pádících roků našich ubíhajících životů. Způsobem, jaký poskytuje naději, že kultura ještě nezahynula.