PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Faustovo prokletí je podobně jako Fantastická symfonie trestí hudebního romantismu, extravagantním výsledkem tvůrčí výjimečnosti Hectora Berlioze. Rozsáhlé dílo žánrově označil jako dramatickou legendu, ale klidně by se dalo hovořit o koncertní opeře. Na festivalu Pražské jaro zazněla exaltovaná skladba o Faustovi, Mefistovi a Markétce v pondělí právě takto – lyricky i hrůzostrašně, rouhačsky, epicky, barvitě. Dirigent Tomáš Netopil do ní s velkým aparátem účinkujících dal vše, co lze.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu se ne vlastní vinou ocitnul v epicentru politických bitev o koncesionářské poplatky. Jak ve své zdravici připomněl odcházející šéfdirigent, tyto spory neohrožují jen Český rozhlas a jeho zpravodajství, ale i existenci orchestru a všeho, co za sto let své historie vybudoval. Přesto se SOČRu 20. dubna podařilo z houstnoucí, ne právě tvůrčí atmosféry vystoupit s působivým programem, který svou ambicí i provedením výrazně přesáhl rámec běžných abonentních večerů.

Americký tenorista Paul Appleby vyniká mezi ostatními pěvci jasným, čistým tónem, interpretační inteligencí a pestrou škálou výrazových možností. Stejně dobře se cítí v noblesním světě Mozartovy hudby jako v dramatické intenzitě Berlioze, Brittena či současné opery. V rozhovoru hovoří o své umělecké identitě, zdravém operním ekosystému a o rolích, které brzy představí v Praze – na Pražském jaru uvede Berliozovo Faustovo prokletí a s rozhlasovými symfoniky se ujme tenorového partu ve Stravinského oratoriu Oedipus Rex.