„Když už tedy Michael Volle nemohl pracovat s konkrétními českými slovy, tak rozhodně tvořil se zvukem.“
„Čtyři písně na básně Václava Havla byly jakýmsi mostem mezi klidným, vroucím Dvořákem a vzrušeným, experimentujícím Lisztem.“
„Při vší energii si pěvcův hlas zachovával vláčnost. Volle vždy zůstává u přirozeného zpěvu, nikdy nekřičí.“
Mám dost důvodů myslet si, že klasický zpěv se stává zapomenutým uměním a že se za něj v současnosti vydává něco jiného. Událostí, která mne přesvědčila, že stále ještě existují „ostrůvky pozitivní deviace“, byl večer německého barytonisty Michaela Volleho v pražském Rudolfinu. Ten navíc ozvláštnila světová premiéra Čtyř písní na básně Václava Havla z pera skladatele a současně klavíristy Reinharda Seehafera.
11 minut čtení Číst dál…