Festival Silberbauerovo hudební Podyjí si v předvečer svátku sv. Václava vybral kostel sv. Václava v Mikulově. Uspořádal zde koncert souboru ANMOEN, který si připravil program s názvem Zrození – Zánik – Naděje. Kombinací barokních a současných autorů navodil milou atmosféru a připomenul, jak je hudba lidem blízko i skrz staletí.

Název ANMOEN je zkratkou Antico Moderno Ensemble, čímž soubor dává najevo, že se věnuje interpretaci hudby jak raného baroka, tak i hudby současných autorů a hledání paralel mezi nimi. Současní hudební skladatelé tuto výzvu přijímají a píší pro ně. Obsazení souboru je velmi úsporné, instrumentalisty jsou Jakub Michl na violu da gamba, Marek Kubát hraje na theorbu a je současně i hudebním skladatelem, Martin Smutný, vystudovaný klavírista, hraje zde na varhanní pozitiv, který střídá s cembalem. Duší souboru je zpěvák Jaromír Nosek, který zastává i bicí nástroje. Společně všichni čtyři vytvářejí duchovní atmosféru interpretací barokních skladeb, v kontrastu k současné hudební tvorbě.

První část Zrození zahájila Meditace I. Ztemnělým, ztichlým prostorem zezadu kostela kráčel basista, jehož důstojné hluboké vokály naplňovaly prostor. Pomalu došel až k oltáři a přidal se k čekajícím hudebníkům. Po tomto působivém zahájení zazněla skladba anglického skladatele 17. století Henryho Purcela Now Winter comes slowly, v překladu „Pomalu se blíží zima“ (Fairy Queen, 1692). Uvedla ji theorba a varhany a následovala viola da gamba, při které basista zpíval, spíše vyprávěl, s převahou hutného hrudního rejstříku, klidně a odevzdaně. Pak se postupně rozběhl taneční rytmus, s rozloženými akordy, až do postupného piana. Další skladbou bylo sólové vystoupení na theorbu s názvem Zrození. Šlo o autorskou skladbu MarkaKubáta.Lehounký doprovod bubínku dával skladbě vzdušnost a přešel nepozorovaně do melodického závěru. Tuto část programu ukončila skladba Claudia Monteverdiho Ab aeterno ordinata sum (Od věčnosti ustanovena jsem…) ze sbírky Selva morale e spirituale z roku 1640. Základem je pomalý zpěv s naturálním témbrem, s důraznou deklamací a s koloraturami, podpořený varhanami, se závažným podtextem. Rychlejší část se nořila do hloubek, aby zase s vylehčením dospěla k závěru.

Část s názvem Zánik zahájila Meditace II. na theorbu, skladba interpreta Marka Kubáta, introvertní a oduševnělá, s příjemným témbrem a jemným pianissimem. Poté zazněla skladba současného skladatele Tomáše Hanzlíka Canon – Svita in d moll z roku 2020, rytmická, niterná, kterou na varhany přednesl Martin Smutný. Jejím protipólem byla skladba z roku 1717 La Réveuse z Pièces de viole IV Martina Maraise.Zahájila viola da gamba, následovaná theorbou, které zněly v duu nejprve v pomalé melodice, aby po nárůstu napětí se zase zvuk vrátil do klidné části. Bonifazio Graziani žil v létech 1604–1664 a zazněla jeho skladba Dedit abyssus vocem suam (Hluboká propast podzvedla svůj hlas…) ze sbírky Il promo libro de motetti a voce sola z roku 1655. Dramatický zpěv v basu přešel do tanečního rytmu, drama pokračovalo tvrdší energií a bas se předvedl schopností koloratur, které ovšem nevěstily radost, ale naopak zněly hrozivě. Nástroje pokračovaly ve forte, po odsazení náhlé piano zvolnilo do Alleluja, ale pokračovalo ještě ve tříčtvrtečním rytmu do závěru. Jako protipól následovala skladba Marka Kubáta s názvem Pokušení, z roku 2021. Nejprve zaujaly orientální rytmy theorby s tamburínou, rytmizované synkopy a viola da gamba s melodikou a společně úsečně spěly v accelerandu do závěru.

Poslední částí byla část s názvem Naděje. Uvedla ji Meditace III. sólovou violou da gamba v měkkém podání Jakuba Michla.Napětí postupně nabývalo na síle, podpořené výraznými arpeggii a návratem počáteční části dospěla skladba do závěru. Poté zazněla skladba Jiřího Sychy Kaskády z roku 2012. Nastoupila viola da gamba spolu s cembalem, aby uvedly téma, které rozvedla theorba, a poté se přidaly varhany, střídané cembalem. Svižná část zněla rozverně, ale přešla brzy zpět do pomalé melodiky. Následující energickou a veselou část ukončilo rozverné „ku-ku“, nejprve imitované nástroji, a poté i hráči samotnými. Giovanni Battista Alouisi se představil skladbou Omnia quae fecisti, v předkladu Vše, co jsi nám, Pane, učinil… (Celeste Palco) z roku 1628. Kostelem se nesl vážný zpěv, táhlý a procítěný, podložený theorbou, který vyprávěl v hloubkách až do závěrečného Alleluja. Dalším představeným skladatelem byl Johann Caspar Ferdinand Fischer, který žil v létech 1656–1746. Zazněla jeho Chacone ze Suite Euterpe. Zahájilo ji sólové cembalo s běžícím rytmem, kdy skladba měla i edukativní ráz. Postupně narůstající accelerando evokovalo nárůst napětí až do pomalého, důstojného závěru. Následovala Meditace IV., tentokrát v podání varhan, s proznívajícími tóny, širokým volumenem, až do postupného zklidnění, s diminuendem v závěru. A poslední skladbou bylo De profundis z roku 2020 Tomáše Hanzlíka. Theorba a viola da gamba nesly melodickou linku a přidaly se varhany, aby následovala naříkající melodická linie basová. „Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš hlas můj…“ Melodie se nesla do výšek a pod zpěvem běželo ostinátní, pochodové tempo. Zvyšující se napětí a zrychlení přineslo pocit optimismu. „(…) u Hospodina jest milosrdenství a hojné u něho vykoupení…” a hudební tok se poté postupně mírnil až do závěrečného piana.

Byl to pohodový a zajímavý koncert, kdy konfrontace hudby 17. století se současností ukázala, jak citliví múzičtí lidé vnímají lidské problémy velmi podobně, ať žijí v jakémkoli čase. Svatováclavský koncert předznamenal svátek sv. Václava a lidé se v pohodě a klidu po potlesku a poděkování umělcům rozcházeli do ještě pulsujících ulic Mikulova. Další z koncertů festivalu Silberbauerovo hudební Podyjí byl úspěšně ukončen.

***

Rozhovor s ředitelkou festivalu Kateřinou Málkovou čtěte ZDE.

Foto: archiv pořadatele

Facebook X E-mail WhatsApp