Skutečnost, že se 30. dubna uzavřel život čtyřicátníka Jana Musila, hornisty orchestru PKF-Prague Philharmonia, vyvolala na sociálních sítích početné a silné reakce. Byl oblíben a ctěn jako „velký muzikant a skvělý člověk“, říkalo se mu „Zjev“ nebo „Zjevík“. A vzpomíná se na něj jako na „přátelského a dobrosrdečného“... Narodil se v Havlíčkově Brodě, kde chodil do ZUŠ a učil se hrát na lesní roh u Josefa Brožka. Studoval pak u Aloise Čočka na Pražské konzervatoři a už v té době vyhrál konkurz do orchestru Opery Národního divadla. Základní vojenskou službu strávil jako první hornista Ústřední vojenské hudby. Pak se vrátil do divadla, kde se stal roku 1998 sólohornistou. Opera byla ostatně jeho velkou láskou. Roku 2010 obsadil stejný post hráče u pultu prvního lesního rohu i v PKF, kam ho přivedl Jiří Bělohlávek. Pravidelně rovněž vystupoval se souborem Baborák Ensemble a Česká Sinfonieta a účastnil se také řady projektů soudobé a alternativní hudby s orchestrem Agon. Jan Musil byl členem Dechového kvinteta PKF-Prague Philharmonia, založeného v roce 2007. Soubor se zaměřoval na díla klasiků od Mozarta a Rejchy po Milhauda a Hindemitha, ale stejně tak na tvorbu současných skladatelů.