„Na jevišti hraje zcela jiný příběh, než jaký vytvořili Svatopluk Čech a Leoš Janáček.“

„Američanům jsou odkazy na Woodstock i Apollo mnohem bližší než nám.“

„Dát do souvislosti boj husitů na život a na smrt za Boží pravdu s vítězstvím hokejistů je přinejmenším nevkusné.“

Národní divadlo Brno uvádí novou inscenaci opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka. K premiéře, která otevřela festival Janáček Brno 2024, se ještě jednou vracíme podnětem k diskusi.

Roberta Carsena provází pověst jednoho z nejlepších operních režisérů současnosti a i já jsem jej tak dlouhá léta vnímal. Brněnská inscenace Broučkiády však mým míněním o panu Carsenovi výrazně otřásla.

Četl jsem kdysi v rozhovoru s tímto tvůrcem, že jej vždy zajímá, co chtěl skladatel svým dílem říci. Tentokrát však na tuto svoji zásadu zjevně zapomněl, protože na jevišti hraje zcela jiný příběh, než jaký vytvořil Svatopluk Čech a potažmo Leoš Janáček. A nejde pouze o přesazení děje do jiné doby – i když i to je samo o sobě s ohledem na reálie nesmyslné, místy trapné i směšné –, ale především o odklon od idey díla a o naprosté zmatení hodnot.

Oč v opeře jde: v prvním dílu o satiru na zjemnělé estetizování a pseudouměleckou vznešenost, kontrastující s přízemní poživačností, v druhém o satiru na maloměšťáckou pohodlnost, zbabělost a zápecnictví. Měsíčňané Svatopluka Čecha však nemají ideově naprosto nic společného s hnutím hippies v 60. letech minulého století, mezi nimiž se Carsenův Brouček v první části inscenace ocitl. Stejně tak husitské vojsko nemá nic společného s českou společností, která v srpnu 1968 nejenže hrdinně nebojovala za svoje ideály, ale následně se pokorně poddala ponižující normalizaci. A dát do souvislosti boj husitů na život a na smrt za Boží pravdu s vítězstvím českých hokejistů nad mužstvem Sovětského svazu je podle mého názoru přinejmenším nevkusné.

Dovoluji si také pochybovat o několikrát zveřejněné tezi, že Carsenovo režijní ztvárnění přiblíží Janáčkovu operu divákům v Berlíně a Madridu. Nevím jak v Madridu, ale jsem přesvědčen o tom, že průměrně vzdělaný Němec toho ví více o husitství (byť v negativních konotacích) než o Dubčekovi a Janu Palachovi… Ostatně, téměř by se dalo říci, že pan Carsen dělal tuto inscenaci spíše pro Američany než pro Evropany. Američanům jsou odkazy na Woodstock i Apollo mnohem bližší než nám. Pravděpodobně i panu Carsenovi, který obě zmíněné události jako patnáctiletý nepochybně intenzivně prožíval. Lze se domnívat, že – jako Kanaďanovi – jsou naopak jeho vědomosti o husitství pouze mlhavé.

Tomáš Šimerda

O premiérovém představení čtěte také v rubrice ReflexePlus.

Foto: Janáček Brno / Marek Olbrzymek