26. červen
Svátek má Adriana.
2024 – klarinetistka Anna Paulová převzala Cenu Jiřího Bělohlávka, kterou uděluje Česká filharmonie mimořádným hudebním talentům. Stala se jejím v pořadí šestým držitelem.
2001 – zemřela Geneviève Gina Cigna (Ginette Sens), francouzsko-italská pěvkyně – dramatická sopranistka (narodila se 6. února 1900). Debutovala v roce 1927 v milánském Teatro alla Scala jako bohyně Freia ve Wagnerově Zlatu Rýna, o něco později tam ztvárnila Donnu Elviru v Mozartově Donu Giovannim a Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi… Zpívala v Pařížské opeře, v Královské opeře v Londýně, v Lyric Opera v Chicagu, v opeře v San Franciscu a v Metropolitní opeře v New Yorku, kde debutovala 6. února 1937 v roli Aidy. Byla první, kdo nahrál Pucciniho Turandot – v roce 1938 pro Cetra Records. V roce 1948 ukončila kariéru a věnovala se pedagogické činnosti.
1995 – premiéru měl Helikopter-Streichquartett, experimentální kompozice Karlheinze Stockhausena, pro kterou členové smyčcového kvarteta letěli nad Nizozemskem, každý v jedné helikoptéře, a hráli svůj part. Zvuk a video byly přenášeny do Amsterdamu a tam mixovány; výsledek byl předváděn publiku v koncertním sále.
1964 – zemřel Mirko Očadlík, hudební vědec (narodil se 1. března 1904). Ve Vídni studoval klavír a harmonii u Alberta Pozděny, potomka Adolfa Albína Pozděny, hudební formy a rozbor partitur u Ferdinanda Löweho. Zpíval ve sborech, vedl studentský pěvecký kroužek a zamýšlel stát se sólovým pěvcem, později skladatelem, ale oba záměry nakonec neuskutečnil. V roce 1924 pomáhal Zdeňkovi Nejedlému při přípravě oslav Smetanova jubilea a hudebnímu životu se věnoval jako kritik, stal se členem výboru Společnosti Bedřicha Smetany a některých jejích komisí, působil ve Spolku pro moderní hudbu, pracoval v Československém rozhlase, po válce vyučoval na AMU a na FF UK, kde byl i děkanem. Za války byl vedoucím hudebního oddělení nakladatelství Melantrich. Byl také předsedou správního výboru Hudební a artistické ústředny, na jejíž činnost navázala státní agentura Pragokoncert, místopředsedou Divadelní a propagační komise, členem redakční rady čtrnáctideníku Divadelní noviny, ředitelem Divadelního ústavu, členem vědecké rady Muzea B. Smetany a rady Národního muzea, v roce 1959 na FF UK založil Ústav dějin hudby, který řídil do konce svého života. Kromě toho byl členem nebo vedoucím mnoha dalších komisí, výborů, pracovních skupin, organizací, nositelem např. rytířského a důstojnického kříže Polonia restituta nebo Řádu práce. Ve své odborné práci se od počátku zaměřoval hlavně na osobnost a dílo Bedřicha Smetany a na soudobou avantgardní hudbu. Založil a redigoval 17 svazků nepravidelně vycházejícího periodika Miscellanea musicologica a zpočátku ho i financoval, připravoval mj. Večery soudobé hudby a vytvářel také první popularizační pásma střídající hudbu se slovem. Rozsáhlá je jeho překladatelská práce, třeba texty ke dvěma stovkám písní, libreta k opeře Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova Mozart a Salieri, Ferrucia Busoniho Arlequino a také k Vánočnímu oratoriu a Janovým pašijím Johanna Sebastiana Bacha atd. Jeho druhá manželka Anna Hostomská (1907 – 1995) byla hudební redaktorka Československého rozhlasu a spisovatelka, specializovaná na popularizaci opery. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.
1950 – zemřela Antonina Nezhdanova (Antonina Vasiljevna Neždanova), ruská a sovětská pěvkyně – sopranistka (narodila se 16. června 1873). Byla přední členkou Velkého divadla v Moskvě, často zpívala také v Mariinském divadle v Petrohradu a v Kyjevě a Oděse. Její jediné vystoupení v zahraničí se konalo v roce 1912, kdy vystoupila po boku tenoristy Enrica Carusa v Paříži. Sergej Rachmaninov jí věnoval svou Vokalízu a byla i první interpretkou úpravy pro soprán a orchestr pod taktovkou Sergeje Kusevického. V roce 1943 byla jmenována profesorkou na Moskevské konzervatoři.
1949 – narodil se Curtis Bryant, americký skladatel, autor Requiem for September Eleven na památku obětí z 11. září 2001. Komponuje prakticky všechny koncertní žánry od písní po operu, od sborových děl po díla orchestrální. Složil také hudbu k řadě televizních seriálů.
1945 – zemřel Nikolaj Nikolajevič Čerepnin (Nikolay Tcherepnin), ruský skladatel (narodil se 15. května 1873). Studoval hudbu u Nikolaje Rimského-Korsakova a třináct let sám působil jako učitel; jeho žákem byl Sergej Prokofjev. Po roce 1921 tvořil v Paříži. Je známý především jako autor baletů, ale psal také opery, komorní a symfonickou hudbu. Jeho syn Alexandr Nikolajevič Čerepnin byl rovněž skladatel.
1933 – narodil se Claudio Abbado, italský dirigent (zemřel 20. ledna 2014). V roce 1958 debutoval jako dirigent v Terstu a vyhrál mezinárodní dirigentskou soutěž Sergeje Kusevického v Tanglewoodu v USA. V roce 1959 dirigoval v Terstu svou první operu – Prokofjevovu Lásku ke třem pomerančům. V roce 1960 debutoval jako dirigent v La Scale. Roku 1963 získal dirigentskou Cenu Dimitriho Mitropoulose, která mu umožnila být pět měsíců v Newyorské filharmonií asistentem šéfdirigenta Leonarda Bernsteina. S tímto tělesem debutoval 7. dubna 1963. Vystoupení v Berlíně v roce 1965 pak vedlo k pozvání Herbertem von Karajanem na Salcburský festival, kde v následujícím roce spolupracoval s Vídeňskými filharmoniky… 7. října 1968 potom debutoval v Metropolitní opeře s Verdiho operou Don Carlo. Postupně působil jako hudební ředitel opery La Scala v Miláně (1969 až 1986), šéfdirigent Berlínských filharmoniků (1989 až 2002), šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru (1979 až 1987), hlavní hostující dirigent Chicagského symfonického orchestru, hudební ředitel Vídeňské státní opery, zakladatel a ředitel Lucernského festivalového orchestru a Mahlerova komorního orchestru, zakládající umělecký ředitel Orchestru Mozart v Boloni, od roku 1978 hudební ředitel Mládežnického orchestru Evropské unie a od roku 1988 Mládežnického orchestru Gustava Mahlera. V roce 1982 navíc založil těleso Filarmonica della Scala pro koncertní provádění orchestrálního repertoáru a v roce 1988 založil hudební festival Wien Modern… První květnový den roku 1991 dirigoval první z Evropských koncertů orchestru Berlínských filharmoniků, a to v Praze ve Smetanově síni… Jeho otec Michelangelo Abbado byl profesionální houslista a profesor na milánské Konzervatoři Giuseppe Verdiho, bratr Marcello Abbado se stal klavíristou a skladatelem. Zdatnou klavíristkou byla i matka.
1930 – narodil se Peter Feuchtwanger, německo-izraelský klavírista, pedagog a muzikolog žijící v Londýně (zemřel 18. června 2016), viceprezident Evropské asociace učitelů hry na klavír. Vyvinul novou techniku klavírní hry a publikoval speciální klavírní cvičení. Byl hostujícím profesorem na škole Yehudiho Menuhina v Surrey a na Mozarteu v Salcburku, působil jako externí profesor na konzervatořích v Karlsruhe a Basileji. Od roku 1967 pořádal mistrovské kurzy, v roce 2003 založil Mezinárodní akademii hudební výchovy v Karlsruhe. Byl stoupencem zenu a zabýval se hudbou a filozofií z Indie a arabského světa. Pro Yehudiho Menuhina napsal v roce 1966 dílo pro housle, sitár, tabla a tanpuru.
1926 – premiéru měla Sinfonietta, orchestrální dílo Leoše Janáčka. První provedení se uskutečnilo ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, Václav Talich dirigoval Českou filharmonii.
1912 – premiéru měla Symfonie č. 9, poslední dokončená symfonie Gustava Mahlera, komponovaná v letech 1908 a 1909. Vídeňské filharmoniky řídil Bruno Walter. Tohoto provedení se skladatel nedožil.
1870 – premiéru měla opera Valkýra (Die Walküre) Richarda Wagnera, druhá část tetralogie Prsten Nibelungův. Uskutečnila se v Královském dvorním a Národním divadle v Mnichově pod vedením Franze Wüllnera. Kompleetní Prsten zazněl pak premiérově v Bayreuthu od 13. do 17. srpna 1876.
1747 – narodil se Leopold Koželuh (Leopold Koželuch), český skladatel a pedagog působící ve Vídni (zemřel 7. května 1818). Na objednávku českých stavů složil slavnostní kantátu pro korunovaci císaře Leopolda II. českým králem. Její premiéra se konala 12. září 1791 ve Stavovském divadle a zcela zastínila Mozartovu korunovační operu La Clemenza di Tito. Kompozici a klavír ho učil František Xaver Dušek. Pro divadlo v Kotcích psal hudbu k pantomimám a baletům. Jeho prvotinou je baletní hudba z roku 1771, která byla provedena s velkým úspěchem. Podobných pak složil dvacet pět. Ve Vídni se zařadil mezi nejznámější pianisty a skladatele. Velký ohlas vyvolala jeho kantáta k úmrtí Marie Terezie na verše Michaela Denise. Na císařském dvoře získal místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie a vyučoval i v dalších šlechtických rodinách, stal se váženým a uznávaným. Mezi jeho přátele patřil i Jan Rudolf Černín z Chudenic, majitel zámku Jemčina, pro jehož proslulé parforsní hony složil několik loveckých fanfár. Od roku 1784 ve Vídni provozoval vlastní hudební nakladatelství, které později vedl jeho bratr Antonín Tomáš. Odmítl místo v Salcburku po odchodu Mozarta, ale podobně jako on vstoupil Koželuh okolo roku 1790 ve Vídni do zednářské lóže a v roce 1792, když Mozart zemřel, přijal nabídku stát se po něm dvorním skladatelem a komorním kapelníkemi. Jeho nástupcem se pak stal František Kramář. Byl pohřben na později zrušeném hřbitově v Matzleinsdorfu. Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky jeho skladeb, mj. asi třicet symfonií a dvaadvacet klavírních koncertů, dva koncerty pro klarinet, dvacet čtyři houslových sonát, šedesát tři klavírních trií a šest smyčcových kvartetů. Z dalších skladeb jsou známa dvě oratoria (hlavně Mojžíš v Egyptě), devět kantát, církevní díla, šest oper (dochovala se pouze opera Gustav Vasa), baletní hudba a lovecké fanfáry. Skladby jsou číslovány podle katalogu, který sestavil muzikolog Milan Poštolka. Skladatel Jan Antonín Koželuh byl jeho bratranec.
1716 – narodil se Viktorín Ignác Brixi, český skladatel, pedagog a varhaník (zemřel 30. března 1803). Někdy je uváděn jako úmrtní den 1. duben, datum pohřbu. Pocházel z hudebního rodu Brixiů. Stal se kantorem a regenschorim v Poděbradech, byl vynikajícím klavíristou a varhaníkem. Odmítl nabídku svého bratrance, skladatele a houslisty Františka Bendy na angažmá v královské kapele pruského císaře Fridricha II. Dnes je známý pouze zlomek jeho tvorby, která představuje typickou kantorskou produkci 18. století; psal hlavně sakrální hudbu, mše, drobnější liturgické kompozice, zhudebnil texty litanií nebo nešpor, také je autorem několika skladeb pro cembalo a klavír. Dochovalo se sepolkro o umučení Ježíše Krista, Jephta a několik chrámových skladeb z archivu nymburského kostela svatého Jiljí. V západočeském Úterý byla nalezena jeho sopránová árie. V archivu Českého muzea hudby jsou zachována dvě jeho offertoria v opisu zásadského hudebníka Karla Motejlka. Jeho kompoziční styl byl podobně jako u jeho příbuzného Františka Xavera Brixiho inspirován neapolskou školou. Jeho syn Matěj po něm převzal hudební i pedagogické místo.