29. květen
Svátek má Maxmilián a Maxim.
1943 – narodil se Lukáš Matoušek, klarinetista, skladatel, hudební režisér a dramaturg. Studoval na Pražské konzervatoři dirigování u Václava Smetáčka, klarinet u Milana Kostohryze a skladbu u Zdeňka Hůly, pak soukromě u Miloslava Kabeláče a na JAMU v Brně u Ctirada Kohoutka. Vyučoval klarinet na Deylově konzervatoři v Praze, byl hudebním režisérem a redaktorem Československého rozhlasu, dramaturgem a hudebním režisérem Studia Matouš a dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 vyučuje na katedře hudební teorie HAMU v Praze. V roce 1969 zkomponoval Kantátu na starozákonní latinský text Nářku Jeremiášova pro sóla, smíšený sbor a čtyři žesťové nástroje, jako reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Ve své tvorbě používal moderní skladebné techniky: dodekafonii, aleatoriku a témbrovou hudbu a začleňoval paralely mezi hudbou novodobou a středověkou. V roce 1963 založil soubor Ars cameralis specializovaný na konfrontaci středověké hudby hrané na historické hudební nástroje a hudby soudobé hrané na moderní nástroje. Spolupracoval též se souborem Pražští madrigalisté. Věnoval se i rekonstrukci středověkých skladeb a uváděl je v novodobých premiérách.
1938 – zemřel Jaroslav Bradáč, skladatel a učitel (narodil se 17. července 1876). Vystudoval učitelský ústav v Jičíně. V roce 1896 se stal učitelem na obecné škole v Přešticích a soukromě studoval hudbu. Jeho učiteli byli Vítězslav Novák a Zdeněk Fibich. V letech 1904–1910 učil zpěv na reálce v Plzni. Byl nadšeným sběratelem lidových písní západočeského regionu, zanechal na osm tisíc notových zápisů. Řadu písní opatřil klavírním doprovodem a vydal tiskem. Z tradic lidové písně vycházela i jeho vlastní tvorba, která zahrnuje hlavně komorní a klavírní skladby. Také byl autorem pedagogických publikací. Oba jeho bratři, Ladislav Bradáč a Otakar Bradáč, byli také hudební skladatelé.
1935 – zemřel Josef Suk, skladatel, spoluzakladatel a houslista Českého kvarteta, žák a zeť Antonína Dvořáka (narodil se 4. ledna 1874). Spolu s Vítězslavem Novákem byl nejvýraznějším představitelem Dvořákovy kompoziční školy a jedním ze zakladatelů české hudební moderny. Po čtyři období vedl Pražskou konzervatoř. Je pochován v rodných Křečovicích. Tam je také Památník Josefa Suka, který se nachází v domku, kde bydlel. Jeho vnuky byli houslista a violista Josef Suk mladší (8. srpna 1929 – 7. července 2011) a básník a esejista Jan Suk (14. července 1951 – 15. února 2025).
1926 – zemřel Antonín Bennewitz, český houslista, dirigent a pedagog (narodil se 26. března 1833), spoluzakladatel Českého kvarteta, které v roce 1891 vytvořili studenti Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal a Otto Berger. Byl rovněž jedním ze zakladatelů Spolku pro komorní hudbu. Bennewitz byl 3. prosince 1855 v Praze s cellistou Juliem Goltermannem a s autorem u klavíru interpretem prvního provedení Klavírního tria g moll Bedřicha Smetany. Řídil 7. února 1885 slavnostní koncert k otevření Rudolfina. O deset let později, 25. února 1895, řídil první úplné provedení Sukovy Serenády pro smyčce Es dur se Smyčcovým orchestrem Pražské konzervatoře. A 3. června 1896 řídil na konzervatoři první provedení symfonických básní Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek Antonína Dvořáka. V roce 1866 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře a v roce 1882 jejím ředitelem. Tři desetiletí jeho působení na této škole byla nazývána její „zlatou dobou“. Zasadil se o výuku v českém jazyce, vyhledával a podporoval nadané české studenty, ale nedělal rozdíly mezi studenty podle národnosti… Studoval v Litomyšli a na konzervatoři v Praze. V letech 1852–1861 byl prvním houslistou v orchestru Stavovského divadla, v letech 1861–1863 působil jako koncertní mistr v Salcburku. V roce 1866 byl jmenován profesorem Pražské konzervatoře a v roce 1882 jejím ředitelem. Mezi jeho žáky byli Josef Suk, Oskar Nedbal, Otakar Ševčík, František Ondříček, Jiří Herold, Karel Hoffmann, Karel Halíř a mnoho dalších. V roce 1901 ho ve funkci ředitele Pražské konzervatoře vystřídal Antonín Dvořák.
1922 – narodil se Iannis Xenakis, řecký avantgardní skladatel vážné hudby a architekt (zemřel 4. února 2001), Řek působící většinu života ve Francii. Tam se jako vystudovaný architekt stal členem týmu Le Corbusiera. Patřil k průkopníkům elektronické a počítačové hudby. Hudba mu zpočátku byla pouze koníčkem. K důslednějšímu studiu skladby ho přiměli skladatelé Arthur Honegger, Darius Milhaud a Olivier Messiaen. Jeho osobitým tvůrčím konceptem a principem byl meta-art – předpoklad, že každá umělecká výpověď může být realizována prostřednictvím matematické aplikace v kterémkoli druhu umění. Inspirací mu v tom byl skladatel Edgard Varèse. Jeho typické kompozice užívají velké množství nástrojů, hudebníci jsou rozptýleni mezi posluchači a součástí struktury skladby jsou ambientní zvuky, často artificiálního nebo elektronického původu, zdrojem finálního produktu mohou být i magnetofonové záznamy. Napsal knihu Myšlenka a matematika v hudební kompozici.
1913 – V Paříži se konala premiéra baletu Igora Stravinského Svěcení jara, které znamenalo faktický počátek 20. století v hudbě a je dodnes vnímáno jako přelomové, se zásadními důsledky pro další hudební vývoj. Dirigoval francouzský dirigent Pierre Monteux, skladatel se dirigování ujal až při pozdějších koncertních i scénických uvedeních, naplno se taktovky pro toto dílo chopil v roce 1928. Tato baletní hudba vzbudila v roce 1913 svou barbarskou disonantností, výrazovým napětím a dosud nepoznaným druhem živelné emocionálnosti bezprecedentně silné odmítavé reakce publika, premiéra vstoupila do dějin jako snad největší hudební skandál všech dob. Autorem původní choreografie je Vaclav Fomič Nižinskij, autorem původní výpravy byl malíř, filosof a archeolog Nicholas Roerich. Dějově je balet fantastickou rekonstrukcí slovanského pohanského jarního rituálu, při němž, dle Stravinského slov „moudří starci sesazení v kruhu pozorují předsmrtný tanec dívky, kterou pak obětují bohu Jara, aby získali jeho milost“. Dělí se na dvě části, první se jmenuje Uctívání země, druhý Obětování. Česká premiéra se konala 28. června 1964 ve Státním divadle v Brně, dirigoval František Jílek, choreograficky a režijně ji připravil Luboš Ogoun.
1901 – narodil se Wolfgang Schmieder, německý muzikolog (zemřel 8. listopadu 1990). V roce 1950 publikoval BWV, plným jménem Bach-Werke-Verzeichnis (Katalog Bachových děl), soupis hudebních děl Johanna Sebastiana Bacha. Jeho číslování je užíváno odborníky a hudebníky po celém světě. Od dubna 1942 do roku 1963, kdy odešel do důchodu, pracoval jako zvláštní znalec hudby v Městské a univerzitní knihovně na Johann Wolfgang Goethe-Universität.
1897 – narodil se Erich Wolfgang Korngold, rakousko-americký skladatel, klavírista a dirigent († 29. listopadu 1957). Narodil se v Brně v tehdejším Rakousku, ale po emigraci do Spojených států přijal v roce 1943 tamní občanství a z existenčních důvodů se věnoval hlavně komponování filmové hudby. Spolu se skladateli jako Max Steiner a Alfred Newman se řadí mezi zakladatele filmové hudby. Když mu byla v roce 1938 udělena Cena Akademie za hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda, s Errolem Flynnem hlavní roli; bylo to poprvé, co Oscara získal skladatel a ne šéf hudebního oddělení filmového studia, jako tomu bylo do té doby. Vytvořil i několik vrcholných klasických skladeb. V třiadvaceti složil operu Die tote Stadt, která si získala mezinárodní úspěch. Znamenala vrchol jeho slávy jako skladatele oper a koncertní hudby. Začal také upravovat a dirigovat operety Johanna Strausse mladšího a dalších a vyučoval na vídeňské Staatsakademie. V roce 1923 složil pro Paula Wittgensteina Koncert pro klavír pro levou ruku a proslul i jeho Koncert pro housle a orchestr. V jedenácti složil balet Der Schneemann, který se v roce 1910 ve Vídeňské dvorní opeře (v představení na zakázku císaře Františka Josefa I.) stal senzací. Jako zázračné dítě přehrál ve dvanácti svou kantátu Gold Gustavu Mahlerovi, který ho označil za hudebního génia a doporučil ho ke studiu Alexandru Zemlinskému. Velmi pochvalně se o mládíkovi vyjádřil i Richard Strauss. Jeho Sonátu pro klavír č. 2 E-dur hrál Artur Schnabel po celé Evropě. Už v mládí uskutečnil živé nahrávky na hudební válečky pro pianolu Hupfeld DEA a systém Phonola a také pro Aeolian Duo-Art System, které se dochovaly dodnes.
1873 – narodil se Rudolf Tobias, estonský skladatel, varhaník, dirigent a sbormistr (zemřel 29. října 1918). Byl prvním estonským profesionálním skladatelem a varhaníkem. Vystudoval konzervatoř v Petrohradě. Jeho jménem byla pojmenována ulice v Tallinnu, dětská hudební škola v Kärdle, hlavním městě jednoho rodného ostrova Hiiumaa. V rodném městečku Käina bylo zřízeno malé Muzeum s expozicí věnovanou jeho životu a dílu. Jeho podobizna byla na bankovce v hodnotě padesáti estonských korun.
1852 – narodil se Jindřich Kàan z Albestů, klavírista, skladatel a pedagog (zemřel 7. března 1926). Jako syn maďarského šlechtice, rytmistra v rakouské armádě o svém původu uváděl, že je „Maďar předky, Polák rodištěm, Němec vychováním a Čech smýšlením a hudbou“. Byl žákem Josefa Proksche a Viléma Blodka a vystudoval varhanickou školu u F. Z. Skuherského. Byl oceňovaný jako virtuos s velkou technickou zručností i hudební inteligencí, jeho koncertní kariéru ale ukončila nezvladatelná tréma. Vyučoval klavír na Pražské konzervatoři a od roku 1907, po smrti Karla Knittla, tam zastával funkci ředitele. Zasloužil se o zlepšení umělecké úrovně i materiálního zajištění školy. Vychoval řadu osobností, mezi jinými i svého nástupce Karla Hoffmeistera. Vytvořil koncertní transkripce českých skladeb, zejména Bedřicha Smetany, kterého tím velmi zpopularizoval, ale také Antonína Dvořáka a Viléma Blodka. Vydal v odborné revizi Smetanovu klavírní pozůstalost, složil balety Bajaja a Olim, také komorní hudbu, písně a melodramy. V roce 1913 vyšel jeho Postup při vyučování hře klavíru s dodatkem prof. Karla Hoffmeistera. Jeho dcera Aurelie Kaanová-Bubnová byla uznávaná klavírní virtuózka a pedagožka. Pohřben byl v bci Janov u Soběslavi, ale jeho ostatky byly později uloženy do rodinného hrobu na pražský Hřbitov Malvazinky.
1774 – zemřel Silvestr Weltz, zámecký kapelník a skladatel (narodil se 15. srpna 1712). Vstoupil do služeb hraběte Collalta a v jeho službách působil na zámku v Brtnici v mnoha funkcích. Byl kapelníkem hraběcí kapely, správcem zámku, ale i ředitelem kůru farního kostela sv. Jakuba v Brtnici. V brtnickém inventáři byly nalezeno desítky houslových koncertů, houslových sonát, symfonií, divertiment a několik dalších skladeb, u nichž je uveden jako autor. Není ale úplně jasné, zda autorem všech skladeb je on nebo jeho bratr Karel Weltz, který také ve funkci hudebního ředitele na zámku působil a byl znamenitým houslistou.