30. červen
Svátek má Šárka.
2015 – baletka Misty Danielle Copeland se jako první Afroameričanka stala v pětasedmdesátileté historii American Ballet Theatre, jednoho ze tří předních klasických baletních souborů ve Spojených státech, jeho primabalerínou
2009 – zemřela Pina Bausch, choreografka a tanečnice (narodila se 27. července 1940), první dáma německého tance, nejvlivnější choreografická osobnost poslední třetiny dvacátého století. V roce 1973 převzala baletní soubor ve Wuppertalu, který pak radikálně proměnila na moderní taneční divadlo. Z tanečních představení učinila divácky komunikativní žánr a zásadně ovlivnila předního tvůrce fyzického divadla Lloyda Newsona. Byla jedna z prvních, kdo obrátili pozornost k lidskému tělu. Její skvělí tanečníci byli zároveň sbírkami různých obnažovaných odchylek od tělesného ideálu. Základem jejích choreografických struktur byl klip a kompozičním principem střih. Jejím učitelem, mentorem a protektorem byl ve své Folkwang–Hochschule v Essenu významný meziválečný choreograf Kurt Joos. Když se vrátila z USA, kde si prohlubovala vzdělání, přijal ji do svého souboru Folkwang-Ballett a ustanovil svou uměleckou dědičkou.
1985 – narodil se Rafał Blechacz, polský klavírista světového renomé, vítěz XV. mezinárodní Chopinovy klavírní soutěže ve Varšavě v roce 2005. Hraje a natáčí Chopina, ale i Bacha, Mozarta, Beethovena, Liszta, Brahmse, Debussyho a Szymanowského. Hru na klavír začal studovat v pěti letech. Byl studentem Státní hudební školy Artura Rubinsteina a Hudební akademie Felixe Nowowiejského v Bydhošti. V roce 2006, jako druhý polský umělec po Krystianu Zimermanovi, podepsal exkluzivní smlouvu s labelem Deutsche Grammophon.
1969 – zemřel Jan Evangelista Zelinka, skladatel, klavírista a hudební publicista (narodil se 13. ledna 1893). Hudebně se vzdělával jen nepravidelně a soukromě, u svého otce, u přítele rodiny, skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a u mladších skladatelů Vítězslava Nováka, Otakara Zicha, Josefa Suka a Otakara Ostrčila.
1958 – narodil se Esa-Pekka Salonen, finský dirigent a skladatel, s Michaelem Tydénem a Valerijem Gergievem v roce 2003 spoluzakladatel letního Festivalu Baltského moře, který se každoročně koná v jedné ze zemí regionu. V letech 1992 až 2009 zastával funkci hudebního ředitele Los Angeles Philharmonic Orchestra a v letech 2009 až 2021 šéfa Philharmonia Orchestra Londýně. Byl také šéfdirigentem Symfonického orchestru Švédského rozhlasu, v letech 2020 až 2025 hudebním ředitelem Sanfranciského symfonického orchestru a od roku 2027 šéfdirigentem Orchestre de Paris. Studoval hru na lesní roh a skladbu na Sibeliově akademii v Helsinkách a u Jormy Panuly dirigování. První zkušenost s dirigováním získal v roce 1979 s Finským rozhlasovým symfonickým orchestrem, ale stále se v té době považoval především za skladatele.
1946 – zemřel Michael Zadora, americký klavírista a skladatel polského původu (narodil se 14. června 1882). Jedním z jeho charakteristických znaků v interpretaci byl důraz na rychlost. Studoval v Evropě u Ferruccia Busoniho, s nímž pak udržoval blízký profesionální vztah; Busoni mu svěřil přípravu klavírního výtahu své opery Doktor Faust. V roce 1923 v Berlíně jako první klavírista uskutečnil recitál sestavený výhradně z Busoniho skladeb. Komponoval pod pseudonymem Pietro Amadis a vytvořil také mnohá aranžmá děl řady skladatelů od Bacha po Offenbacha.
1942 – zemřel Otakar Kamper, český muzikolog (narodil se 19. srpna 1878) popravený nacisty během heydrichiády. Pracující jako bankovní úředník. Hudební zájmy realizoval v pramenném výzkumu české hudby 18. století; soustředil se na dějiny opery, oratoria a chrámové hudby. Publikoval také řadu životopisných statí. Jeho bratrem byl novinář, dramaturg a divadelní kritik Jaroslav Kamper (1871–1911).
1931 – narodil se James Loughran, britský skotský dirigent (zemřel 19. června 2024). Nejprve byl korepetitorem v Opeře v Bonnu a v Nizozemské opeře. Dirigentskou kariéru zahájil v Bournemouth Symphony Orchestra. V roce 1964 debutoval v Královské opeře Covent Garden. Benjamin Britten ho pak pozval na pozici hudebního ředitele English Opera Group. V druhé polovině 60. let byl šéfdirigentem Skotského symfonického orchestru BBC, od sezóny 1971–1972 nahradil Johna Barbirolliho ve funkci šéfdirigenta orchestru The Hallé. V roce 1974 byl dirigentem prvního koncertu nově vzniklého Skotského komorního orchestru. V letech 1979 až 1983 působil u Bamberského symfonického orchestru a stal se tak prvním britským dirigentem jmenovaným šéfem významného německého tělesa. Dirigoval rovněž Newyorské filharmoniky, Japonskou filharmonii a řadu dalších těles.
1928 – narodil se Bedřich Blažek, varhaník, dirigent a skladatel (zemřel 3. ledna 2017), v 70. letech v podzemní církvi tajně vysvěcený katolický kněz. Od roku 1966 působil jako dirigent v Horáckém divadle Jihlava, pro jehož divadelní představení často skládal hudbu, ale spolupracoval také s kolínským divadlem. Do duchovní služby vstoupil po roce 1989.
1914 – zemřel Josef Jeřábek, skladatel a publicista (narodil se 13. března 1853). Vystudoval ČVUT, ale pod vlivem strýce, typického českého kantora, se věnoval hudbě. Studoval soukromě a byl silně ovlivněn Zdeňkem Fibichem a Antonínem Dvořákem. Stal se soukromým učitelem hudby a hudebním referentem Národních listů, Varyta a Času. Byl také sbormistrem smíchovského pěveckého sboru Lukes. Patřil k horlivým zastáncům české národní hudby a bojoval proti vlivu Richarda Wagnera. Sympatizoval se studentským a dělnickým hnutím Omladina. Napsal šest desítek skladeb nesoucích opusové číslo a vedle toho celou řadu drobnějších bez označení. Jeho věci se sice hrály, ale většího úspěchu se nedočkal. Když mu Karel Kovařovic vrátil operu Svatba na Klecanech, napsal do časopisu Nájemník polemickou stať na obranu opomíjených skladatelů.
1868 – zemřel August Jakub Rott, podnikatel, výrobce hudebních nástrojů (narodil se 30. května 1815). V roce 1839 spolu s bratrem otevřeli v Praze dílnu na žesťové nástroje, značka Gebrüder Rott. Dílnu v roce 1841 převzal na vlastní jméno August Jindřich Rott, resp. August Heinrich Rott. V roce 1844 založil filiálku ve Vídni, později prodejní sklady v Benátkách a v Neapoli. Pracoval pro vojenské hudby, zejména rakouské armády. Firmu pak převzal firmu jeho syn. Společnost V. F. Červený & synové v Hradci Králové vyrábí, jako část skupiny Amati-Denak žesťové nástroje i pod značkou Rott, inspirovanou firmou Augusta Jakuba a syna.
1861 – narodil se Hynek Tomáš, varhaník, sbormistr a skladatel (zemřel 17. května 1956). Zkomponoval na šest desítek chrámových skladeb a skoro padesátku skladeb světských. Vycházely tiskem v časopisech Česká hudba a Hudební květy. Skládal i písně, sbory a drobnější skladby pro klavír, housle a varhany a několik jevištních děl. Absolvoval Varhanickou školu v Praze a napřed se živil jako výpomocný varhaník v pražských kostelech a dirigent v divadle v Aradu a v Pešti. Po návratu do Čech se stal se varhaníkem v kostele Nanebevzetí Panny Marie novopackého kláštera Řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly, byl sbormistrem pěveckého spolku Hlasoň, se kterým provedl i velká kantátová díla a opery (Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany, V studni Viléma Blodka). Založil vlastní hudební školu, učil zpěv na místní reálce a byl dirigentem městského orchestru.
1851 – zemřel Jan Theobald Held, pokřtěn Jan František Heldt, pseudonym Jan Orebský, lékař a skladatel (narodil se 11. listopadu 1770), vlastenec a mecenáš, předseda Spolku pro pěstování hudby církevní. Třicet let působil v pražské nemocnici Milosrdných bratří, kde se brzy stal primářem, byl děkanem lékařské fakulty a rektorem Univerzity Karlovy. Kromě příležitostných chrámových skladeb a klavírních skladeb byl především skladatelem písní.
1825 – narodil se Hervé, vlastním jménem Florimond Ronger, herec, spisovatel a operetní skladatel španělsko-francouzského původu (zemřel 3. listopadu 1892). Působil jako varhaník v pařížském kostele svatého Eustacha. Roku 1848 napsal hudbu ke grotesce Don Quichette et Sancho Pancho. Talent mu vynesl v roce 1851 místo dirigenta v Théâtre du Palais-Royal. V roce 1854 získal pak licenci na vlastní divadlo Les Folies Nouvelles, kde kromě pantomimy mohl uvádět i hudební grotesky s maximálně dvěma herci. Zapojoval proto loutky a proslul bláznivými nápady. Dostal proto přezdívku Le compositeur toque (Šílený skladatel). Společně s Offenbachem, svým konkurentem, stál u zrodu nového operetního žánru. Svou nejslavnější operetu, Mamzelle Nitouche, napsal v roce 1883. Postava varhaníka Célestina–Floridora nese autobiografické prvky.
1818 – narodil se Edward John Hopkins, britský varhaník a skladatel (zemřel 4. února 1901), v letech 1843 až 1898 varhaník londýnského Temple Church (Templářského chrámu). Je autorem řady hymnů a písní užívaných v anglikánské církvi dodnes. Byl nejstarším synem George Hopkinse, klarinetisty orchestru Královské opery. Varhaníkem a skladatelem byl také jeho bratranec John Larkin Hopkins, varhaníky se stali i jeho bratři John (v Rochesteru) a Thomas (v Yorku). Jeho strýc Edward Hopkins byl klarinetistou a kapelníkem Skotské gardy.
1792 – zemřel František Antonín Rössler, známý též jako Anton Rößler nebo Francesco Antonio Rosetti, kontrabasista, dirigent a skladatel (pokřtěn v Mimoni 26. října 1746). Podle některých zdrojů se narodil roku 1750 v Litoměřicích. Byl vysvěcen na kněze, nakonec však požádal Vatikán o udělení dispenze a církevní dráhu opustil. Působil ve službách bavorského knížete Arnošta z Öttingen-Wallersteinu. Od roku 1781 se jeho orchestrální dílo zařadilo na stálý repertoár pařížských Concerts spirituels. Na základě jejich objednávky napsal řadu symfonií. Od roku 1786 byly jeho symfonie pravidelně na programu velkých londýnských koncertních sérií, jako třeba Salomon’s Concert. Roku 1789 se ujal místa dvorního kapelníka u vévody Bedřicha Františka I. Meklenburského na zámku v Ludwigslustu. V jeho odkazu figirují skladby pro lesní roh, fagot a příčnou flétnu, oratorium Jesus in Gethsemane a kantáta Hallelujah a Requiem in Es komponované u příležitosti úmrtí manželky knížete z Öttingen-Wallersteinu. Právě to bylo 14. prosince 1791 uvedeno v pražském chrámu svatého Mikuláše při zádušní mši za právě zesnulého Wolfganga Amadea Mozarta.
1722 – narodil se Jiří Antonín Benda, skladatel (zemřel 6. listopadu 1795). Studoval u piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně a v roce 1742 se odstěhoval i s rodiči do Berlína, kam byl pozván pruským králem Fridrichem II. díky tamnímu působení bratra, skladatele a houslového virtuóza Františka Bendy. Jiří Antonín se stal kapelníkem v Gotě. Jeho melodramy Ariadna na Naxu a Medea jsou významnými příklady tehdy nové hudební formy. Text s hudbou se v nich sice ještě střídá, ale hudební mezivěty vyjadřují obsah mluveného slova a vzniká tak souvislý dramatický proud slova a hudby. Kompoziční zkušenosti z dramatické oblasti přenášel i do děl instrumentálních… Medea byla uváděna už koncem 70. let i v českých zemích, v roce 1787 ji přeložil do češtiny Karel Thám a byla vydána tiskem. Bendovy melodramy našly odezvu v dílech Václava Josefa Praupnera, Johanna Josepha Röslera, Jana Nepomuka Augustina Vitáska či Františka Škroupa.
1671 – narodil se Teodorico Pedrini, známý také jako De Lige, italský kněz kongregace vincentiánů, hudebník a misionář působící 36 let u císařského čínského dvora (zemřel 10. prosince 1746). Byl učitelem hudby tří synů císaře Kangxi z dynastie Čching a byl spoluautorem prvního čínsky napsaného pojednání o západní hudební teorii, které před ním začal sepisovat portugalský jezuita Tomas Pereira.
1666 – zemřel Adam Krieger, německý varhaník a skladatel (narodil se 7. ledna 1634). Roku 1655 se stal varhaníkem v kostele Nikolaikirche v Lipsku, tam také založil hudební sdružení Collegium Musicum. V posledních letech života byl dvorním varhaníkem saského kurfiřta v Drážďanech.
1600 – narodil se Adam Michna (Adam Václav Michna z Otradovic, Adamus Michna de Otradowicz), skladatel a literát (zemřel 16. října 1676). Někdy je uváděn jako rok narození 1594 a datum úmrtí mezi 30. červnem a 22. zářím, ale možná i 2. listopadu 1676. Od roku 1628 byl celých 48 let varhaníkem v Jindřichově Hradci, doprovázejícím bohoslužby ve farním i v ostatních katolických kostelích. Jeho odkaz obsahuje jak figurální duchovní hudbu (vykazující inspiraci dílem Claudia Monteverdiho nebo Giacoma Carissimiho a charakteristicky uplatňující homofonii a písňovou melodiku), tak duchovní písně, které získaly značnou oblibu a byly hojně přejímány do pozdějších kancionálů. Michnovy kompozice se dochovaly v pěti sbírkách, třech českých a dvou latinských. Nejznámějšími jsou Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika, přičemž kancionál Česká mariánská muzika je nejstarším známým českým tiskem s generálbasovými značkami. Jedna z jeho českých duchovních písní, Vánoční noc známá jako Chtíc, aby spal, je v Česku jednou z nejčastěji hraných koled. Michna byl členem literátského bratrstva a po skončení třicetileté války i dvou náboženských bratrstev – latinské kongregace Zvěstování Panny Marie a české kongregace Nanebevzetí Panny Marie.