Ve věku třiaosmdesáti let se uzavřel život Františka Vlka, který patřil mezi přední české tympanisty své generace a významně ovlivnil hudební život Brna jako sólový hráč bicích nástrojů i jako pedagog. Jeho kariéra byla spojena především se Státní filharmonií Brno a Hudební fakultou JAMU, kde dlouhodobě působil jako učitel hře na tympány a malé bicí.

František Vlk pocházel z brněnské hudební rodiny a ke hře na hudební nástroje byl veden od útlého věku otcem, který působil v posádkové kapele a sbíral lidové nástroje. Od raného věku ho seznamoval s hudbou, František Vlk dále studoval klavír a housle a zpíval v kostelním sboru kostela sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích. Po přijetí na vojenskou hudební školu v Liberci byl přeřazen ke studiu bicích nástrojů a harfy, které úspěšně absolvoval. Po ukončení studia působil pět let jako vedoucí skupiny bicích nástrojů v Posádkové hudbě ve Vyškově, odkud v roce 1965 nastoupil jako tympanista do Státní filharmonie Brno, dnešní Filharmonie Brno. Podmínkou jeho přijetí bylo doplnění formálního hudebního vzdělání, a tak studoval na brněnské konzervatoři u Antonína Paseky, kterou absolvoval v roce 1968. Konzervatorním studiím se chtěl Vlk věnovat už během působení v armádě, ta však tuto možnost podmiňovala setrváním v jejích službách, proto se ke studiím vrátil až s přechodem k filharmonii. V rámci filharmonie se Vlk postupně vypracoval na vedoucího skupiny bicích nástrojů po odchodu svého předchůdce Antonína Paseky do penze. Během kariéry pravidelně angažován i jako host v jiných brněnských orchestrech. Dirigent Otakar Trhlík jej v roce 1971 po hostování u filharmonie doporučil místo tympanisty operního orchestru v Sydney. Z rodinných důvodů však Vlk tuto nabídku odmítl. Ve filharmonii pracoval až do roku 2005, téměř čtyřicet let.

Kromě koncertní činnosti se Vlk věnoval pedagogické práci, od roku 1989 byl pedagogem na katedře bicích nástrojů Hudební fakulty JAMU, kde vyučoval hru na tympány a malý buben. Nabídku dostal společně s s Pavlem Šumpíkem. Jeho působení ovlivnilo celou řadu mladých hudebníků, kteří se později uplatnili v českých orchestrech a jako sólisté. Mezi studenty, kteří pod jeho pedagogickým vedením absolvovali, patří: Dan Dlouhý, Ctibor Bártek, Jakub Petr, Martin Opršál a další. Na podzim roku 1995 své pedagogické místo na JAMU opustil a o rok později jej nahradil Martin Opršál.

Vedle své profese spoluorganizoval i další hudební aktivity v Brně, věnoval se dalším hudebním seskupením, byl jedním ze zakládajících členů známé dechové kapely Moravanka.

Od konce šedesátých let dvacátého století patřil Vlk rovněž k předním spolupracovníkům brněnské kompoziční školy. Jako interpret se podílel na řadě premiér, např. skladatelů Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Ctirada Kohoutka, Jiřího Kollerta sen., Víta Zouhara a dalších. Kromě řady nahrávek Státní filharmonie Brno je Vlkovo interpretační umění uchováno na nahrávce Pantonu se skladbami Miloslava Kabeláče pro bicí nástroje či na nahrávce Philipsu se symfonií Stories of the Danube jazzové legendy Joe Zawinula. Jeho zásluhy byly uznány i mimo koncertní pódia, v roce 2013 mu byla udělena Senior Prix Nadace Život umělce.  

František Vlk se narodil 30. prosince 1942 v Brně a zemřel 15. ledna 2026 v Brně. 

foto: JAMU / Štěpán Plucar

Facebook X E-mail WhatsApp