V nedožitých 94 letech se uzavřel život exilového skladatele a novináře Karla Janovického, vlastním jménem Bohuše Šimsy, žijícího od dvaceti let v Londýně.  Od roku 1962 působil v rozhlase BBC, v letech 1980 až 1990 řídil jeho československé oddělení. Celý život se současně věnoval hudbě – vedle komponování také učil pěvce výslovnost pro uvádění inscenací děl českých operních autorů v původním jazyce a překládal texty o hudbě do angličtiny. A byl činný v britské Dvořákově společnosti – The Dvořák Society for Czech and Slovak Music. V 70. letech vysílal hudební bloky pro mládež s novinkami jazzové a rockové hudby. Byl rovněž aktivním skautem. Psal hudbu moderní v sazbě a průběhu, převážně komorní nebo vokální, nicméně hudbu ukotvenou ve stylu, který v každém okamžiku bere ohled na posluchače a na jeho schopnost orientace v hudebním prostoru a čase. Nechtěl se vzdálit tradičnímu pojetí hudby jako hry a prezentace hráčského umu, jako přiměřeně komplikovaného a přiměřeně neoposlouchaného uspořádání zvuků vzbuzujícího potěšení. Jak říkal, psal tak, aby měli muzikanti co hrát a publikum co poslouchat. Byl synem sólisty plzeňské opery Bohuslava Šimsy. V roce 1949 se hlásil na AMU, z politických důvodů však nebyl přijat. Ve stejném roce pak odešel tajně přes hranice na Západ, a to s rodinou své budoucí ženy. Přes uprchlické tábory v Německu se dostali až do Británie. Tam později získal titul na Royal College of Music. Své umělecké jméno přijal pro veřejné působení, především z důvodu tehdejší potřeby utajení identity před špiony z východního bloku. Karel Janovický se jako Bohuš Šimsa narodil v Plzni 18. února 1930. Zemřel 9. ledna 2024.