Dvacátý ročník Klášterních hudebních slavností je u konce. V klášterním kostele Zvěstování panny Marie v Šumperku se na svátek sv. Václava 28. září odehrál koncert Czech Ensemble Baroque Orchestra a souboru Silentium!, kdy zazněly skladby raně barokních autorů spolu s hudbou Adama Václava Michny z Otradovic, jehož 350. výročí narození soubor připomenul. 

Před pondělním koncertem se s publikem nejprve rozloučil ředitel festivalu Roman Janků. Připomenul dvaatřicet koncertů a přidružených akcí po celém (nejen) Olomouckém kraji a jak se sluší poděkoval publiku i mecenášům. A pozval na poslední koncert v roce, který 23. listopadu připomene 270. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta.

Pak už se na pódium dostavili umělci, členové orchestru Czech Ensemble Baroque a zpěváci ze souboru Silentium! Tyto spřízněné soubory vystoupili ve zmenšeném obsazení, a to jak v orchestru – dvoje housle Michal Klas a Eva Kalová a tři různě laděné violy da gamba, violon, theorba a varhany –, tak ve sboru; sbor o osmi hlasech se rozrostl o jeden soprán… Od rána se řešila stresová situace, neboť sopranistka-sólistka Lenka Cafourková Ďuricová onemocněla a sbormistryně Tereza Válková musela řešit situaci. Sopránový part rozdělila na dva, jeden zpívala sama a druhý zastala jako záskok sopranistka Kamila Zbořilová. Nutno vyjádřit obdiv těmto zpěvačkám, které zastaly part onemocnělé kolegyně za tak krátký čas bez kazu, i když trému zapřít nemohly. Sólových partů v pánské části se zhostili altista Martin Ptáček, tenorista Kuba Kubín a basista Štěpán Pokorný.

Program zahájila Sonata à 5 g moll Giovanniho Valentiniho, kterou hrál orchestr jen pod vedením prvních houslí. Střídání pomalých a rychlých, tanečních částí bylo vylehčené a pohodové. Až poté, na druhou skladbu, přišel před orchestr dirigent Roman Válek spolu se zpěváky. Adam Michna z Otradovic se tu představil jako skladatel Missa č. 1, Sacra et litanie. Zahájilo Kyrie svěžím tempem, část Gloria zahájil sólový vstup tenoru Kuby Kubína – čistý a přirozeně znělý –, a následovalo Miserere, ústící do Amen. Credo načal opět tenorista, tentokrát a cappella a následovaly soprány spolu s ostatními hlasy. Sanctus znělo radostně, polyfonní postupy se rychle střídaly a proplétaly, melodické i koloraturní předivo spělo opět do širokého amen. Benedictus radostně hlásalo Hossana s plným orchestrem a závěrečné Agnus Dei bylo závažné, v polyfonní struktuře se hlasy mísily až do vyrovnaného závěru Dona nobis pacem. Skladatel Michna z Otradovic se tu projevil jako invenční a technicky dobře vybavený autor, který uměl skladbu vypointovat. 

Poté následovaly menší skladby, kdy opět odešel dirigent, a malý orchestr si pohrával s Canzon č. 1 a č. 3 Girolama Frescobaldiho. Nástroje si v jednotlivých sólech odpovídaly, taneční části zněly svižně a střídaly se s částmi klidnými lehce a bezprostředně. Sonata à 5 g moll Antonia Bertalliho byla opět příležitostí pro komorní orchestr, který udivoval svojí souhrou i lehkostí výrazu. Pochodový rytmus a pevně pokládané tóny vystřídala část svižná a po vystřídání jednotlivých nástrojů nastal závěr. 

Jako protiváha předchozí skladbě Adama Václava Michny zazněla následně skladba jeho současníka, se kterým bývá Michna srovnáván – Claudia Monteverdiho. Označení „český Monteverdi“ si Michna vysloužil právě svojí zpěvností. Dirigent se postavil před orchestr a zahájil skladbu La serva morale e spirituale (Les mravních a duchovních rozjímání). Ta má tři části, 1. Confitebor tibi Domine, kdy nastoupily jen tři nástroje, varhany, violon a theorba, aby doprovodily sólové hlasy. Radostné a melodické muzicírování přešlo do Sanctus, rychlé tempo vystřídala táhlá melodie a tenorista se předváděl v koloraturách při Gloria. Sólový vstup Kamily Zbořilové zářil a postupně se přidali všichni, aby dospěli do Amen. 2. Crucifixus zahájily rozvážné smyčce, které uvedly pomalý nářek čtyř mužských hlasů, postupně sestupujících, podložených violonem a theorbou. Poněkud exaltované, přesto úměrné a hlavně hlasově vyrovnané a působivé… 3. Laudate Dominum, závěrečná část, patřila všem zpěvákům i nástrojům, vinula se v lehké melodii a ve svěžím rytmu, s pevnými a svěžími hlasy, postupné crescendo spolu s varhanami znělo vznešeně až do závěrečného Amen. 

Publikum bylo zaujaté lehkostí a čistotou projevu a děkovalo potleskem, takže přídavek na sebe nenechal dlouho čekat. Zazněla skladba, která předznamenala Vánoce a jež zlidověla. Ukolébavka Chtíc aby spal, která je připisována Adamu Michnovi z Otradovic, vnesla do prostoru pohodu a světlo. Všichni se rozcházeli v pokojné náladě s představou brzkých vánočních svátků.

Foto: Foto Frank

Facebook X E-mail WhatsApp