PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zatímco v minulosti dominovali hudebnímu světu muži, tento večer ukázal, že dnes stále výrazněji zaznívá ženský hudební projev – a to i na dirigentském stupínku.“

„Lenka Titzová na pódium přinesla esenci hravosti a spontaneity.“

„Skalková se soustředila na vnitřní vývoj hudební struktury, nechala melodie dýchat a pracovala s kontrasty mezi monumentalitou a lyrickou jemností.“

Kolik vnitřní síly, hodin samoty, odříkání a tiché zarputilosti je třeba, aby se mladý interpret postavil na pódium a proměnil notový zápis v dechberoucí zážitek? Právě tato otázka se mi vracela během koncertu z cyklu Janáčkovy filharmonie Ostrava zvaného Mladí sólisté, který ve čtvrtek 3. dubna přivedl na pódium sálu Vesmíru trojici talentovaných mladých umělkyň. Klasická hudba zde nebyla jen aktem precizní interpretace, ale i svědectvím o cestě – o odvaze, trpělivosti a houževnatosti.

„Stejně jako absolventi konzervatoří i hudba Pavla Trojana odchází do života. Musí si však svými výrazovými prostředky otevřít dveře, běžné publikum tam leckoho nepustí.“

„Věřím, že existuje vrstva posluchačů soudobé vážné hudby, která citlivě vnímá jemné odstíny v melodické, harmonické či kinetické klavírní dikci, jež Pavla Trojana zařazují mezi skladatele se stylovou exkluzivitou.“

„Harfa zní Pavlu Trojanovi nosně. To není jen poklona zvukové režii, ale i skladatelskému činu a brilanci mladé harfistky Vandě Šabakové.“

Péčí Radioservisu a za kooperace s vydavatelstvím Edition Rondo Prague vyšel v letošním roce autorský kompaktní disk Pavla Trojana Magical Strings (Magické struny). Využívá nahrávky z druhé poloviny roku 2023, které pořídili klavíristé Aneta Majerová a Luděk Šabaka, harfistka Vanda Šabaková, kontrabasista Jiří Valenta a Stamicovo kvarteto, a zachycuje autorovu tvorbu z let 1995–2024 pro klavír, harfu, kontrabas a smyčcový kvartet v různých kombinacích; všechny skladby již zažily svou veřejnou premiéru. Disk nabízí posluchačsky vděčnou hudbu, která může zasáhnout i publikum, které nevyhledává soudobé hudební umění.

„Pokud jde o ukrajinské autory, člověk je překvapen, kolik zajímavých a invencí oplývajících skladatelů a jejich kompozic nám z nejrůznějších důvodů zůstalo utajeno.“ 

„Marek Kozák vnějškově nepůsobí jako rozmáchlý a ničím nespoutaný romantik, naopak překvapuje klidem a rozvahou, rozsah jeho interpretačního mistrovství je však olbřímí.“

„Gesta dirigenta Muellera vyzněla energicky a sebevědomě, ke konkrétním hráčům je vždy směroval s precizností.“

Filharmonie Hradec Králové, před níž tentokrát stanul švýcarský dirigent Christoph-Mathias Mueller, zavedla první dubnový čtvrtek své posluchače na Ukrajinu. Samozřejmě jen obrazně, ale s velkou intenzitou. Koncert představil u nás téměř neznámého skladatele Alexandera Veprika a akcentoval ukrajinské písně v dílech Petra Iljiče Čajkovského. Sólistou večera byl klavírista Marek Kozák.

„Vysokoškolská studia Emma Kovárnová zakončila v roce 1955 provedením Koncertního kusu (Konzertstück) C dur Roberta Schumanna s orchestrálním doprovodem.“

„Důležité interpretační podněty získali Due Boemi di Praga návštěvami Darmstadtských letních kursů nové hudby.“

„Budeme na ni vzpomínat nejen jako na vynikající umělkyni, ale rovněž jako na vysoce kultivovaného, krásného člověka.“

Ve věku nedožitých pětadevadesáti let, v úterý 1. dubna 2025 v ranních hodinách, v pražské Nemocnici Na Františku odešla na onen svět mimořádná umělkyně, klavíristka Emma Kovárnová. Převážnou část své kariéry zasvětila komorní hře. Ve spolupráci s basklarinetistou Josefem Horákem vytvořila soubor Due Boemi di Praga, který po dobu čtyř desetiletí s plným nasazením šířil slávu české hudby po čtyřech kontinentech.

„Adamova samotnou zvukovou kvalitu pozvedla na ‚vyšší level‘.“

„První dva hudební kusy na houslích vysloveně stály, když jednoduchost harmonických sledů Ucceliniho a Bibera bylo nutné nějak kompenzovat – tedy virtuozitou houslistů.“

„Strašně příjemný večer.“

Tři výrazné osobnosti tuzemské hudební (nejen) interpretace svedl dohromady koncert cyklu Hudební cesty Evropou pořádaný Collegiem 1704 už tradičně ve vršovickém kulturním centru Vzlet. Tomáše Netopila čeká dirigentský debut v Chicagu a v Berlíně, Barbara Maria Willi kromě toho, že organizuje vlastní koncertní řadu a hraje na starší klávesové nástroje, je také děkankou Hudební fakulty brněnské JAMU, mezzosopranistku Bellu Adamovou časopis Forbes zařadil mezi třicet vycházejících hvězd klasické hudby. 2. dubna tedy bylo, na co se těšit. Doprovázelo Collegium Colloredo spjaté s hudební akademií v Kroměříži a právě město pyšnící se zápisem v seznamu UNESCO bylo jedním z motivů večera.

„Podobně jako Italové ctí Petrarcu, pro Francouze je Guillaume de Machaut největším básníkem vrcholného středověku.“

„Cappella Mariana dává přednost zpěvu v kombinaci s různými nástroji – gotickou harfou, fidulou a zobcovými flétnami.“

„Soubor se může těšit ze spolupráce s Jaromírem Medunou, který dal ve svém dokonalém projevu zaznít kráse mateřštiny.“ 

Téměř po celou dobu trvání Smetanovských dnů jsme byli svědky diskusí na téma, má-li se jeho programová náplň striktně držet pouze devatenáctého století, či zda může vybočit i do jiných stylových období. Zatímco multidisciplinární sympozium a výtvarná oblast v podobě výstav v Západočeské galerii a Západočeském muzeu původní záměr zachovává, hudební program se ubírá jinou cestou. Občas nám dramaturgie koncertů totiž nabídne exkurz buď do současných, anebo naopak časově vzdálenějších period hudebního vývoje. Bylo tomu tak i v úterý 1. dubna, kdy se v plzeňském Domě hudby v podání souboru Capella Mariana rozezněla hudba Guillauma de Machaut (cca 1300–1377).

„Pokračujeme v kvalitě festivalů Olomoucké barokní slavnosti a Dvořákova Olomouc, která byla nastavena už v padesátých letech.“

„‚Svět mocných‘ jsou podle nás ti lidé, kteří v průběhu věků podporovali umělce.“

„První koncert chceme pojmout opravdu jako zahajovací gala, kdy návštěvníkovi poskytneme ochutnávku všeho, co nabídneme v následujících týdnech.“

Právě dnes v Olomouci začíná festival Olomoucké hudební jaro s podtitulem Svět mocných. Ředitelka festivalu Kateřina Hiklová portálu KlasikaPlus.cz přiblížila program festivalových koncertů, osvětlila dramaturgickou linii a představila nosná jména letošního ročníku. Mezi jinými zavítají Tomáš Netopil s Pražskými symfoniky, Kateřina Kněžíková spolu se zlínskou filharmonií nebo už dnes soubor Vilém Veverka TrioPlus, který festival zahájí v Klášterním Hradisku.

„Nejen organizace, moderování, hraní a dirigování, ale i aranžování se tedy chopil multitalent jménem Radek Baborák, který sám ztvárnil hornový part.“

„Bach na rozdíl od Mozarta není tak snadno stravitelný a vyžaduje soustředěnější poslech.“

„Přeplněný kostel, asi tři stovky diváků nadšeně aplaudující, úsměvy na všechny strany, viditelná spokojenost všech přítomných…“

Pražští komorní sólisté vedení hornistou a dirigentem Radkem Baborákem poměrně čerstvě nejsou rezidenčním souborem staroměstského kostela sv. Šimona a Judy a v pořadí už druhý koncert uspořádali takřka doma, ve spořilovské Svaté Anežce. Více než dvacítka instrumentalistů včetně Václava Hudečka se 1. dubna shromáždila k potěše četného publika u příležitosti bachovského jubilea.

„Festival v saské metropoli inicioval bezprecedentní pozornost vědecky podloženému hledání historicky poučené interpretace celé tetralogie.“

„Kent Nagano inspiroval orchestr během celého téměř pětihodinového večera k neuvěřitelně plastické a průzračné hře.“

„Siegfried je nejpohádkovější a hudebně nejpřístupnější částí Prstenu Nibelungova. Pražské provedení tyto stránky zvýraznilo.“

Wagner může být nejen hudebně magický, ale také dějově poutavý a dokonce chvílemi zábavný. A to i bez scénografie. Koncertní provedení jeho opery Siegfried v pražské Státní opeře, mezinárodní projekt Dresdner Musikfestpiele, první dubnový den takové bylo: skvěle zazpívané, díky dobovým nástrojům vzácně zvukově vyvážené, projasněné a zřetelné a v pojetí dirigenta Kenta Nagana interpretačně nádherné. Jedním slovem světové.

„Soudobá muzika doplněná o starověké chorály v prostoru novogotické katedrály a zejména v podání opravdu skvostného sboru nepřestává fascinovat.“

„Za každé zastavení zahoří jedna svíce jako součást minimalistické režijní práce Kateřiny Křivánkové.“

„Posluchačský a duchovní zážitek… obrovský.“

Kombinace vynikajícího sboru, citlivé dramaturgie a minimalistické režie, tak by se dal shrnout projekt Křížová cesta brněnského sboru Ensemble Versus. Jak již název koncertního projektu prozrazuje, sbor si vzal za cíl hudebně ztvárnit Ježíšovu poslední cestu. Olomouckou katedrálou sv. Václava se nesly středověké chorály i skvosty soudobé sborové tvorby a kromě toho i varhanní improvizace Karla Martínka. Ensemble Versus 30. března přinesl hluboký umělecký zážitek s duchovním přesahem.