Jeden z nejpovolanějších českých komorních souborů a skladby pro housle, violoncello a klavír – Josefa Suka, Bedřicha Smetany i Antonína Dvořáka. Smetanovo trio vystoupí ve složení Jitka Čechová (klavír), Markéta Janoušková (housle) a Jan Páleníček (violoncello) v ostravském Kině Vesmír v pondělí 13. května od devatenácti hodin. Koncert je součástí Smetanovského operního cyklu Ostrava 2024 a chystá se ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským.

V tvůrčím i osobním životě modernisty Josefa Suka (1874–1935) hrál velikán české hudby Antonín Dvořák nezastupitelnou roli. Suk nastoupil roku 1891 do Dvořákovy nově ustanovené mistrovské třídy na pražské konzervatoři a záhy se stal mimořádně oblíbeným žákem svého učitele. Mezi oběma umělci postupně vzniklo těsnější pouto, které rozhodně překračovalo hranice běžného vztahu učitel-žák. Elegii, která zazní v pondělí, Suk napsal v roce 1902, v době, kdy prožíval poměrně šťastné životní období. Touto skladbou však reflektoval smrt Julia Zeyera a inspirovala ho k ní četba cyklu mytologických epických básní Vyšehrad onoho významného českého literáta. Nebylo to poprvé, kdy Suk zareagoval hudbou na Zeyerovo dílo – roku 1898 zkomponoval jevištní hudbu k jeho dramatické pohádce Radúz a Mahulena a o tři roky později i k jeho scénické legendě Pod jabloní. Elegie původně vznikla pro netradiční nástrojové obsazení: smyčcové kvarteto doplněné o ještě jedny housle, violoncello, harmonium a harfu (inspirace pro užití harfy možná pramení ze Smetanovy symfonické básně Vyšehrad, pro níž jsou nejcharakterističtější úvodní čtyři akordy hrané právě na tento nástroj). Mnohem častěji uváděná verze pro klavírní trio vznikla později.

Sukův učitel a tchán Antonín Dvořák (1841–1904) psal Klavírní trio č. 3 f moll, op. 65 již jako zralý tvůrce, který už několik let dobýval svět. V této době měl za sebou evropský úspěch Moravských dvojzpěvů, Slovanských tanců, Slovanských rapsodií, opery Dimitrij nebo rozsáhlé kantáty Svatební košile, po nichž se začaly množit objednávky zahraničních vydavatelů na další skladby. Ten největší mezinárodní úspěch v podobě obsazení ředitelského místa na konzervatoři v New Yorku na něj však teprve čekal. Uváděné klavírní trio začal Dvořák komponovat krátce po skonu své matky, k němuž došlo na konci roku 1882. Dílo svou čtyřvětou strukturou, poměrně značnou délkou čtyř desítek minut a závažností hudební výpovědi evokuje spíše symfonii než komorní skladbu.

Smrt člena rodiny stála i za vznikem Klavírního tria g moll, op. 15 zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany (1824–1884). Šlo o jeho prvorozenou dceru Bedřišku, která ze všech pěti dětí dělala tatínkovi největší radost. Ač zemřela v pouhých čtyřech letech, stihla projevit nadprůměrné hudební nadání i neobyčejný zájem o toto múzické umění. Příčinou jejího skonu byla spála. Smetanovou reakcí na odchod milované dcerky v roce 1855 byla zmíněná skladba. Spisovatel Pavel Kosatík (rozhovor s ním čtěte ZDE.) v letos vydaném smetanovském životopisu toto trio charakterizuje: „Poprvé se tak stalo, že prostřednictvím tria skladatel sdělil osobní bolest; místy tak nevýslovnou, že ji hudba v některých pasážích jakoby ani nemůže unést.“ Smetana jím pozvedl žánr klavírního tria, do té doby určeného spíše k domácímu amatérskému muzicírování.

Foto: archiv souboru

Facebook X E-mail WhatsApp