PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve středu je prostor na další dva koncerty z nabídky Eurorádia: Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu bude řídit nám dobře známý Semjon Byčkov.“

„Víkendová Návštěva bude u Markéty Holé, profesorky JAMU, která pracuje také v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.“

„Nedělní operní čas bude patřit poslední opeře Antonína Dvořáka Armida, uslyšíte nahrávku Gerda Albrechta s českými pěvci a Českou filharmonií.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. prosince?

„Mimořádná příležitost, které chceme co nejlépe využít, ne snad kvůli sobě, ale kvůli celé české kultuře.“

„Poprvé se Česká filharmonie ve Spojených státech objevila v šedesátých letech minulého století na koncertě s Karlem Ančerlem v brooklynském Walt Whitman Hall. Teď tam letí počtrnácté.““ 

„Nástroje představují pět tun nákladu v jedenašedesáti speciálních transportních bednách.“

Česká filharmonie cestuje na další turné, a to do Spojených států. V newyorské Carnegie Hall ji čeká prestižní rezidence, tři koncerty završující od 3. do 5. prosince Rok české hudby 2024. Robert Hanč, od roku 2011 generální manažer a umělecký ředitel orchestru, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje přípravu takových zájezdů a alespoň trochu dává nahlédnout do jejich zákulisí. Jak říká, pro filharmonii takovýto zájezd rozhodně patří mezi nejnáročnější úkoly.

„Koncertní síň postavili na ploše devíti parcel jako jednu z posledních velkých staveb ve městě ještě bez použití ocelové konstrukce, z cihel a pískovce.“

„Antonín Dvořák byl jedním z těch, kteří napomohli vytvoření věhlasu nové síně. S ohledem na setrvalou mezinárodní popularitu díla je první tamní uvedení New World Symphony asi nejdůležitější světovou premiérou, která se v této síni kdy odehrála.“

„Zahrát si právě zde je snem každého hudebníka. Je však rozdíl, jestli umělec vystoupil v programu Carnegie Hall, nebo v programu, pro který si jiný organizátor sál jen pronajal.“

Na samém začátku prosince, v závěru Roku české hudby 2024, patří newyorská koncertní síň Carnegie Hall, respektive její hlavní sál Isaac Stern Auditorium, po tři dny České filharmonii. Jedno z nejslavnějších míst, kde se ve světě hraje klasická hudba, bylo svědkem mnoha světových premiér, mezi nimiž jako mimořádně památné zůstává první provedení Dvořákovy Novosvětské symfonie. Ani se nechce věřit, že v šedesátých letech nechybělo moc k tomu, aby byla historická budova jako údajně nadbytečná stržena.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

„Různorodost Dvořákových skladeb v rámci jednoho jediného hudebního druhu, totiž kompozic pro housle a klavír, je udivující.“

„U Romance a Mazurku je zajímavé poslouchat, co z jejich kouzla je ovlivněno orchestrálními barvami, a co invencí – co se tedy naopak ani v pouhém klavírním zvuku při poslechu nevytrácí.“

„Prvními interprety Sonatiny byly při soukromém provedení dvě z Dvořákových dětí, které s ním byly v New Yorku, Antonín a Otilie.“

Jiřího Vodičku, předního českého houslového profesionála, dělí od studií už sedmnáct let. A napřesrok tomu bude deset let, co je současně se svými sólovými a komorními projekty a pedagogickými aktivitami koncertním mistrem České filharmonie. Na podzim v roce 2023 s jejím ředitelem Davidem Marečkem společně natočili dvojalbum obsahující všech deset skladeb pro housle a klavír z pera Antonína Dvořáka. Jak je teď zvykem, nahrávka je komerčně k dispozici na CD i ve formě bez zvukového nosiče. A má pěkný mezinárodní ohlas.

„Večer přinesl skladby velmi náročné, mezi kterými nechyběla jedna brněnská a jedna světová premiéra.“

„Skladbě Dopis svatého Mořice dominovaly vznešené a velebné části, které patřily varhanním sólům.“

„Pro sólový lesní roh zde autor napsal krkolomné běhy se složitými rytmy ve vysokých polohách. Interpret publikum uváděl v úžas.“

Moravia Brass Band vznikl v roce 2017 s cílem popularizovat hru na žesťové nástroje. Zcela vyprodaný Besední dům v Brně, kde se konal koncert 25. listopadu, popíral, že by nějakou popularizaci tyto nástroje potřebovaly. Naopak vřelé ovace, kterých se dostalo orchestru i dirigentu Radku Baborákovi od vyprodaného sálu, zejména po poslechu světové premiéry Koncertu Es dur pro lesní roh a Brass Band Ondřeje Moťky, svědčily o oblibě těchto nástrojů.

„Vděční diváci naslouchali i z ochozu v prvním patře.“

„Kinosál nekinosál, virtuozitě Iva Kahánka a celkovému dojmu z Dvořákova Koncertu g moll neubral ani drobeček.“

„Byla to procítěná exploze odstínů, barev, poetiky i naléhavosti.“

Tři filmové hity v koncertním sále Císařských lázní, čtyři koncerty v lehce předělaném kinosále hotelu Thermal, u Vřídla mezi prameny a v někdejší Spořitelně, která je jednou z nových adres pro kulturu města na seznamu UNESCO. Skvělí interpreti, exkluzivní program, pohodová atmosféra a mnoho inspirativních setkání. Letošní Karlovarské Variace trvaly opět jen necelé dva dny, o to intenzivnější zážitek nabídly a posunuly vlastní laťku o další zářez výš.

„Ke kompozici čtvrté symfonie inspiroval Jiřího Bezděka Nezvalův Edison oslavující počiny velkého vynálezce i sílu nikdy nekončícího tvůrčího procesu.“

„Skladatel Nezvalův text ústrojně začlenil do standardní formy symfonie.“

„Chuhei Iwasaki měl v Čajkovského Páté dobře promyšlený tempový půdorys, dynamiku a agogické změny, výtečně pracoval s orchestrálními pauzami, vytvářejícími potřebné napětí.“

Západočeská města Klatovy a Kdyně patří k pravidelným štacím Plzeňské filharmonie. V budově klatovské Stálé divadelní scény jí v rámci koncertního abonmá řady „K“ patří tři symfonické večery, šestici abonentních koncertů pak doplňují večery, v nichž se tamějším posluchačům představují další pozvaní umělci, tentokrát z oblasti komorní hudby. Páteční koncert filharmoniků byl vlastně reprízou programu, který den předtím odezněl v plzeňské Měšťanské besedě. Programovou skladbu představoval Dvořákův Karneval, Čajkovského Pátá a Symfonie č. 4 Jiřího Bezděka „Edison“ předešlého dne premiérovaná.

„Když zapadá slunce, prozáří onyxovou stěnu tak, že na její zadní stěně září červené ornamenty.“

„Violoncellista vládne krásným sametovým tónem, se schopností širokého legata a kontrastní dynamiky.“

„Klavírista se projevil jako dokonalý spoluhráč.“

Festival Janáček Brno naplňuje hudbou i prostředí, kde se běžně muzicírování pro veřejnost neprovozuje. V sobotu 23. listopadu odpoledne se ve vile Tugendhat konal koncert violoncellisty Václava Petra, kdy David Mareček doprovázel na klavír, a zazněly skladby Igora Stravinského, Josefa Suka, Antonína Dvořáka a samozřejmě i Leoše Janáčka. Koncert to exkluzivní, s pohodovou atmosférou, jako za dřívějších časů.

„Na to, aby pojal až sto sedmdesát hudebníků, které sem letos náš první orchestr přivezl, ovšem technický i optický skvost Císařských lázní nemá.“ 

„Svou virtuozitou, lehkostí a radostným požitkem ze hry si publikum již od prvních tónů získal koncertní mistr orchestru Jan Mráček.“

„Plnokrevné, procítěné provedení všech účinkujících nadšené publikum ocenilo vřelým potleskem.“

Vždy koncem listopadu dostane modročervený název proslulého lázeňského města na lávce přes říčku Teplá, jeden z oblíbených fotomotivů turistů u ikonického Vřídla, červenou čepici s bambulí. Je to neklamný znak nejenom toho, že se nezadržitelně blíží advent a předvánoční trhy, ale již čtvrtým rokem také signál, že město čeká atraktivní nabídka filmu a hudby. Variace jsou společným dvoudenním projektem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a České filharmonie, která zavítala se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Navíc sem mohla letos úplně poprvé ve své historii přijet v plném počtu a ještě si s sebou vzít velký sbor a čtyři sólisty, čím se postarala o technický oříšek.

„Svěží vstup první věty měl pouze krátkého trvání a motivicky sytý proud lehkosti a rytmické jiskřivosti skončil dřív, než se mohl plněji rozvinout.“

„Klavír se zde stáhl spíše do pozadí, jeho role se omezila na rozklady obsáhle vysázených mollových akordů, jež sólista rozehrál s patřičně měkkým úhozem a citem pro anticipaci harmonického pohybu.“

„Hráči zde prokázali brilantní souhru, v níž namísto prázdného virtuózního efektu pozitivně působil hudebně vyzrálý zřetel k celku.“

Trio Zimbalist si na pondělní rudolfinský koncert nachystalo bohatý, přes širokou historickou osu rozkročený program, jenž nenuceně mixoval soudobé trendy vážné hudby s klasickou noblesou. Těleso, které vystoupilo na pozvání Českého spolku pro komorní hudbu, ve své technicky brilantně zvládnuté hře vsadilo na nepateticky civilní a citově drobně zvrásnělý interpretační přístup, jemuž nechyběla elementární obeznámenost se stylovou individualitou provedených skladeb, ani bezproblémově fungující souhra.