„‚Proč bychom se netěšili,‘ vpadl sbor po úvodu orchestru a okamžitě bylo jasné, že decibely budou přetékat ze sálu do přísálí.“

„Při sboru Židů z opery Nabucco dirigent ani nemusel zasahovat, sbor má tuto skladbu nastudovanou až do agogických nuancí.“

„V úplném závěru v dokonalé interiorizaci skladby zabránila publiku nepříjemná událost…“

Český filharmonický sbor Brno si své abonenty hýčká a nezapomíná je potěšit o význačných svátcích. Nový rok je k tomu jako stvořený, i když tento Novoroční koncert vyšel na 5. ledna, tedy předvečer Tří králů. Sboristé společně s orchestrem Czech Virtuosi a s dirigentem Janem Kučerou servírovali v Besedním domě Slavné operní a operetní sbory, přesně podle názvu koncertu, a to v nastudování sbormistra Petra Fialy.

Vyprodaný čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru přece jen vykazoval několik volných míst v hledišti, zvýšená nemocnost se podepsala na návštěvnosti i tak lákavého programu. Sál Besedního domu však byl téměř plný a stejně, možná více, bylo naplněné i jeviště. Přidané praktikábly směrem do hlediště rozšířily pódium tak, aby se na ně vešel přibližně stočlenný provozovací aparát. Orchestr a sbor se při takovém programu nedal zmenšit na komorní obsazení, na jaké je Besední dům stavěný. 

A tedy se opět vtírá zbožné přání všech hudbymilovných obyvatel Brna a okolí: Kdy už konečně bude nový, důstojný koncertní sál, ve kterém se nebudeme tlačit na pódiu i v hledišti jeden na druhého? Kdy se konečně naplní vize Leoše Janáčka a všech jeho následovníků, v čele s emeritní rektorkou JAMU, paní profesorkou Alenou Veselou, a bude postaven koncertní sál, jehož parametry budou konvenovat světovým? Podle informací ředitelky Filharmonie Brno Marie Kučerové je již ze strany Města Brna podepsaná smlouva se zhotovitelem a práce zahájeny. To je dobrá zpráva do nového roku! Nicméně první velký koncert tohoto roku musel proběhnout opět ve starém dobrém Besedním domě, krásné malé kopii vídeňského Musikvereinu. Ale hrálo a zpívalo se s chutí. 

„Proč bychom se netěšili,“ vpadl sbor po úvodu orchestru a okamžitě bylo jasné, že decibely budou přetékat ze sálu do přísálí. Dirigenta Jana Kučeru, jehož účinkování v Brně není příliš časté, strhla výjimečnost situace a nechal sbor i orchestr jásat ve fortissimu. Stejně tak burácela i oslava „pívečka“ jako „nebeského daru“ až emoce poněkud zjemnila Polka, kterou lákal mužský sbor do kola halasným Toč se holka. Části z opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany navodily radostnou náladu, která už publikum až do konce koncertu nepustila. 

Lyriku a dynamické kontrasty přinesly části z Rusalky Antonína Dvořáka, nejprve to byla orchestrální Polonéza a poté sbor Květiny bílé po cestě, ve kterém přinesly soprány a alty měkká piana. Jako poslední před přestávkou zněly Polovecké tance Alexandra Porfirjeviče Borodina z opery Kníže Igor. Zde namíchal ruský skladatel, člen Mocné hrstky a zakládající člen Ruské chemické společnosti, efektní hudební koktejl. Publikum si šlo odpočinout na přestávku do foyeru, kde již minimálně patnáct let uspokojuje potřeby žíznivých návštěvníků jen maličký bufet, za kterým zavřené dveře rozbité restaurace působí až hrozivě. Dočká se zde publikum někdy důstojného společenského prostředí, které ke každému kulturnímu stánku patří?

Po přestávce se publikum rychle vracelo do sálu, neboť koncert měl domluvený vstup do Událostí ČT a posluchače čekal blok složený z částí z oper zahraničních skladatelů. Ty jsou notoricky známé i třeba jen občasnému návštěvníkovi, přestože dnes se už tradičně zpívají v původní řeči. Předehra k opeře Carmen Georgese Bizeta přinesla chytlavé melodie s barevnou instrumentací. Následný sbor Les voici uvedl monumentální vstup s pochodem o smělém toreadorovi. Lyriku vnesl do večera Richard Wagner a jeho Treulich geführt – Svatební pochod. Zahájily čisté soprány se sólem flétny Kristýny Vaculové a následnou líbeznou harfou Dominiky Svozilové. Oproti tomu Il Trovatore Giuseppa Verdiho se sborem Vedi le fosche notturne opět bouřil ve fortissimu úderného cikánského pochodu, zejména v mužské části sboru, podpořené tutti orchestrem.

Opera Macbeth Giuseppa Verdiho má efektní sbor Patria opressa, ve kterém přinesly tajemnou atmosféru nejprve tlumené tympány a žestě a sbor nastoupil v pianissimu. Dirigent zde využil možností hrát si s dynamickými vrcholy, až ukončil skladbu v klidném pianissimu. Další operou, která zazněla v tento večer, byly dva sbory z opery Nabucco, nejprve E l´Assiria una regina s vtíravým pochodem s unisonem orchestru i sboru, a poté ikonický sbor, který v účinku nikdy nezklame. Va, pensiero tedy Sbor Židů… tady dirigent ani nemusel zasahovat, sbor má tuto skladbu nastudovanou až do agogických nuancí, zaručujících vždy dokonalý úspěch. V úplném závěru v dokonalé interiorizaci skladby zabránila publiku nepříjemná událost, nejspíše důsledek vydýchaného vzduchu a vypjatých emocí, i silných dynamických ataků. Stará paní se náhle místo potlesku sesunula na židli. Naštěstí, třem zdravotníkům v publiku se podařilo za pomoci ostatních kolem sedících lidí a otevřených dveří v sále přivést paní zase k sobě. Pak už jen dirigent ubezpečil publikum, že dotyčná je v péči zdravotníků a že bude v pořádku. 

Koncert tak mohl bezstarostně přejít do finále už v odlehčeném tónu. Oskar Nedbal vtrhl do sálu svým Krakowiakem z operety Polská krev a závěr patřil efektnímu Pochodu cikánů z operety Cikánský baron letošního jubilanta Johanna Strausse mladšího.

Potlesk přešel v ovace a v děkování všem účinkujícím, především dirigentu Janu Kučerovi a sbormistru Českého filharmonického sboru Petru Fialovi. Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat a bylo jím první číslo, sbor Proč bychom se netěšili, z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Kdyžnám pán Bůh zdraví dá… znělo sálem jako přání sboru i orchestru Czech Virtuosi směrem k publiku do Nového roku a nikomu nevadilo, že druhý den už jsou Tři králové a že rok se už dávno rozběhl.

Foto: Štěpán Plucar