PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Nechtěl jsem s Pražskými komorními sólisty hrát jenom to, co se od smyčcového orchestru očekává.“

„Sezóna na jaře vyvrcholí novinkou – novou verzí skladby Prometheus od Nikol Bókové.“

„V Schowcase má mladší generace k dispozici alternativní možnost představit se publiku na prestižním festivalu, ale také navázat kontakty s expertní částí hudebního spektra.“

Hornista Radek Baborák, čím dál víc rovněž dirigent, se už těší na první koncert letošní sezóny smyčcového souboru Pražští komorní sólisté, který pomáhal před devíti lety znovuoživit a jehož je patronem. Osmého října zahraje komorní orchestr v kostele sv. Šimona a Judy pod uměleckým vedením houslisty Jana Mráčka nejen barokní hudbu, ale také skladby Benjamina Brittena a Edwarda Elgara a k tomu Trojkoncert, který napsal finský autor první poloviny dvacátého století Aarre Merikanto. Baborák v něm bude jedním ze sólistů…

„Soubor zaujal pregnantně vyvedenou quasi fanfárovou introdukcí ve svižném tempu a pozoruhodně ztvárněným dynamickým průběhem.“

„Sólové dispozice členů souboru našly svou vkusně volenou polohu ve ‚slavičí‘ třetí větě, s jemným předivem doprovodu.“

„Hra souboru, který je v období stabilizace, má poctivý základ. Nástroje v souhře jsou jasné, violoncello je pevnou oporou kvartetu.“

Ve čtvrtek 15. září vystoupilo ve Dvořákově síni Rudolfina, jako host festivalu Dvořákova Praha, americké smyčcové kvarteto, které je od svého založení v roce v roce 1946 rezidenčním souborem jedné z nejlepších uměleckých škol na světě – Juilliard School. Nese tedy jméno svého sídla: Juilliard String Quartet. Na program koncertu zařadilo kvartetní skladby současné skladatelky Eleanor Albergy, Benjamina Brittena a Antonína Dvořáka.

„Agogicky striedmejšie pojatie sa týmto skladbám dobre hodilo.“

„Bolo zrejmé, že má jasnú víziu o tom, kam hudobný prúd smeruje, a dokáže tak znásobiť účinok skladby na poslucháčov.“

Koncert Royal Philharmonic Orchestra s novým šéfdirigentom orchestru Vasilym Petrenkom a sólistom, klaviristom Lukášom Vondráčkom, patril medzi očakávané momenty tohtoročnej Dvořákovej Prahy. 14. septembra sa tak toto špičkové teleso postavilo pred zaplnenú Dvořákovu síň – a od prvých momentov prítomných poslucháčov uchvacovalo.

„Po mém koncertě mne pozval na rande a místo kytice vzal noty. A místo do kavárny či do kina mne pozval ke klavíru. Tak jsem současně udělala konkurz na parťáka ke klavíru i na manželku.“

„Nastoupila jsem do budovy konzervatoře jako profesorka před pětasedmdesáti léty a chodím tam jako domů. Já tam zažila všechny ředitele, kromě Janáčka samozřejmě.“

„Jsem z Moravského Slovácka, tam je základem života optimismus, dobrá nálada a hezká písnička.“

Klavíristka Věra Lejsková je brněnským fenoménem. Přestože letos oslaví už třiadevadesáté narozeniny, překypuje elánem a stále vymýšlí projekty, které realizuje ve svých knížkách a v Českém rozhlase na stanici Vltava. Její vzpomínky na bývalé kolegy jsou plné laskavého humoru i relevantních a zajímavých informací. Na klavír už sice nehraje, ale stále se organizačně podílí na akcích, jako je například soutěž Franze Schuberta pro dva klavíry v Jeseníku.  Založila ji kdysi s manželem Vlastimilem Lejskem, se kterým léta koncertovala jako klavírní duo.

„Kateřina Kněžíková písním dává přirozenost i přesnou míru stylizovanosti, jak ji nachází na pomezí prostoty a operních zkušeností.“

„Krásná hudba s velkoryse klenutými kantilénami.“

„Harfa, pod rukama Kateřiny Englichové znějící vznešeně, zřetelně i barvitě, dodává písním mnoho nápadité a sváteční neobvyklosti.“

Album jim pokřtil horolezec Radek Jaroš, v roce 2014 pokořitel K2, druhé nejvyšší hory světa. Název nové nahrávky nemá sice s velehorami nic společného, ale bylo to během koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl vtipné, nápadité a milé. Kateřina Kněžíková s Kateřinou Englichovou, které natočily a uvádějí písně s harfou, mají totiž na obalu desky napsáno K2…

„Byla usměvavá, vyrovnaná, byla i přísná, ale vždy s pochopením pro děti a mladé lidi, jichž bylo kolem stále plno.“

„Byla sama výrazným dramaturgem, sbormistrem a pedagogem, dokázala tyto tři profese skloubit a povýšit svou pracovitostí, lidskostí a empatií.“

„V dramaturgii dětského rozhlasového sboru se Blanka Kulínská orientovala zejména na soudobou českou hudbu a úpravy lidových písní, ale také na produkci minulých staletí.“

Dětský pěvecký sbor Českého a předtím Československého rozhlasu a vedle toho Bambini di Praga. To jsou vokální tělesa, ke kterým neoddělitelně patří jméno legendární sbormistryně Blanky Kulínské. Ovlivňovala a vedla je po šest desetiletí. Letos na začátku léta se její život uzavřel. Na umělkyni a pedagožku, díky které si zamilovaly hudbu tisíce dětí a mladých lidí, vzpomíná někdejší rozhlasová redaktorka, hudební publicistka Stanislava Střelcová.

„Krásně plynulá gesta, lehce přimhouřené oči a lyricky rezonující tón, to vše Dominika Škrabalová prezentovala naprosto transparentně.“

„Biblické písně v Bandžakově podání byly procítěnou nadpozemskou promluvou. Po celou dobu přenášel na posluchače svůj vnitřní klid dialogického rozhovoru s Bohem.“

„Poklidná atmosféra celého recitálu naplněného osobitými interpretačně bravurními výkony pěvců i klavíristů proplouvala podvečerním sluncem nasvícenou gotickou síní.“

Festival Mahler Jihlava navázal na dlouholetou tradici, kdy  představuje mladé laureáty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka z Karlových Varů. Pořadatelé do Jihlavy zvou vždy sólisty, kteří mají na repertoáru i písně Gustava Mahlera. V podvečer 30. května tak v gotické síni jihlavské radnice zazpívala loňská laureátka, mladá mezzosopranistka Dominika Škrabalová, a pak také už ostřílený barytonista Filip Bandžak, který se stal v roce 2006 v karlovarské soutěži nejmladším oceněným pěvcem své kategorie.

„Soustředěná atmosféra skladby jakoby kombinuje obřad s poezií a dojem z liturgie ve velkém prostoru s civilním žalozpěvem.“

„Vznikla monumentální freska s katarzním vyzněním, jedno z nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století.“

„Vzhledem ke skladatelovu pacifismu není dílo jen tryznou za oběti války, ale i jasným protestem proti válčení vůbec.“

Osmdesátiminutový monument, burcující i útěšný, často překvapivě ztišený, evokující nadčasové naléhavé humanistické uvažování o válce, životu a smrti. Takové je Válečné rekviem Benjamina Brittena, které poprvé zaznělo 30. května 1962, přesně před šedesáti lety, při otevření nově dostavěné anglikánské katedrály v Coventry. Nahrávka Johna Eliota Gardinera, živě pořízená v Marienkirche v Lübecku při Šlesvicko-holštýnském festivalu v létě roku 1992, zachycuje všechno potřebné. Má atmosféru, má pečeť mistrovské dirigentské ruky.

„Brittenova opera opět po létech slavila úspěch a potvrdila, že i soudobá opera může být zábavná a publiku přístupná.“

„V českém prostředí si vydobyla celkem sedm nastudování, je tedy nejúspěšnější Brittenovou operou u nás.“

„Janě Tajovské Krajčovičové se podařilo vytvořit velmi povedené a veselé představení, plné přirozených situací a veselých gagů, při zachování základního charakteru opery, tedy karikatury.“

V pátek 26. listopadu se derniérou uzavřela série operních představení Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění s inscenací Albert Herring. Studenti obou fakult a hosté operní dílo Benjamina Brittena provedli na své domovské scéně, v Divadle na Orlí, celkem šestkrát, a to počínaje minulou sobotou.

„Šlo vlastně v tom druhém poválečném roce ještě stále o málem soudobou hudbu.“

„Sedmdesát let je v případě obou děl dost na to, aby bylo jasné, že jejich autoři jsou klasici dvacátého století.“

„Ani sto let nemusí být pro umělecké dílo dostatečnou legitimací k definitivnímu spočinutí v přihrádce s názvem Bezvýhradně přijímáno.“

Sté jubileum Janáčkovy Káti Kabanové, které připadlo na 23. listopad, stejně jako sedmdesát let od prvního uvedení Brittenova Billyho Budda náležející k datu 1. prosince nebo stejné výročí Stravinského opery Život prostopášníka, umístěné v kalendáři k letošnímu 11. září, neupozorňují na nic menšího, než že se řada uměleckých děl, nedávno ještě moderních, ba současných, stává pomalu ale jistě klasikou…

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.