PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Smetanovou první dochovanou sborovou kompozicí je Píseň svobody pro unisono zpěv a klavír na slova stejnojmenné básně Josefa Jiřího Kolára.“

„V květnu roku 1862 se zúčastnil první slavnosti sjednocených zpěváckých spolků, kde jej výkon Hlaholu natolik oslovil, že se rozhodl pro něj komponovat.“

„Srb-Debrnov Smetanu zásoboval nejčastěji právě svými verši. Pro Smetanu očividně byly dostatečné a jejich slabiny dokázal překlenout svou hudbou.“

Sborové tvorbě se Bedřich Smetana věnoval prakticky po celý svůj život. Od Písně svobody z roku 1848 až po Naši píseň dokončenou v květnu roku 1883 představují sborové kompozice rozsáhlou a významnou součást jeho tvůrčího odkazu, na níž lze velmi dobře sledovat jeho umělecký vývoj přecházející od prvních skladatelských pokusů až po zralá mistrovská díla. I přes to je však tato oblast jeho tvorby dnes víceméně zapomenutá a až na pár drobných výjimek se uvádí jen sporadicky.

„Ať už v jeho žilách kolovala jakákoli krev, jejím odkazem se neřídil; dobové události ho vedly jiným směrem.“

„Ve Vídni žil hudbou, ambicemi stát se věhlasným dirigentem; také skládal, hrál na klavír a zpíval obstojným barytonem.“

„Po smrti byl zveličován do té míry, že mu jednadvacetiletý Janáček vzdal roku 1875 hold krátkou skladbou.“

Jeho předky byli nejspíš Židé, přinucení přijmout německé příjmení. On sám byl českým vlastencem, zároveň hrdým na svůj moravský původ. A aby to bylo ještě zašmodrchanější, velkou část svého života prožil ve Vídni. Stal se, pokud vím, jediným člověkem, kterého svojí skladbou jmenovitě uctil Leoš Janáček. Forchtgott Tovačovský nejenže komponoval a dirigoval pěvecké sbory, také zpíval, hrál na klavír; rebeloval, organizoval. Co vše se dá za jeden krátký život stihnout…

„Na Bohuslava Martinů, který se už roky učil francouzsky, zapůsobila při turné orchestru Národní divadla největším dojmem Paříž.“

„Konečně v roce 1923 přišel balet Kdo je na světě nejmocnější. Už ne ´impresionistický´, ale nový, mající podobu rytmické grotesky s rozmarnou hudbou.“

„To, co jsem šel hledat do Francie, to nebyl Debussy.“

Měl pobýt tři měsíce, místo toho však zůstal sedmnáct let. Tak charakterizují životopisy Bohuslava Martinů jeho příjezd do Paříže v polovině října roku 1923, tedy před rovnými sto lety. Stipendium určené na nedlouhé studium skladby u Alberta Roussela se stalo příležitostí a prostředkem k naplnění bytostné touhy vymanit se nejen z tuzemské provinční malosti, ale i z konfrontace s německými a rakouskými kulturními a myšlenkovými vlivy. Martinů se upínal k Francii z obdobných důvodů jako Janáček k Rusku.

„Společnost Prag-Film AG vznikla v roce 1942 násilným převzetím společnosti AB Barrandov Miloše Havla.“

„Ostrý start nastal pro těleso v Ultraphonu, kde 10. června natáčel desky se Straussovými valčíky. V rozhlase proběhlo první vysílání 5. 7. 1943, první synchron natáčel orchestr až 7. 8. 1943 pro Lucernafilm.“

„V ulici Ve Smečkách č. 22 se natáčel historicky první synchron 24. 11. 1943. Filmová hudba se tam točí dodnes.“

Prvního června 1943 se uskutečnila první zkouška nového symfonického orchestru, který měl sloužit výhradně k nahrávání filmové hudby. Nesl jméno Prag-Film Orchester, ale po válce byl známý prakticky všem filmovým divákům v Československu pod svou zkratkou FISYO neboli Filmový symfonický orchestr. O vznik tohoto tělesa se zasloužil dirigent dr. Václav Smetáček, přestože jeho jméno je spojováno především s Orchestrem F. O. K.

„Stejně jako Prozatímní divadlo, Sokol nebo Umělecká beseda, také spolek Hlahol vznikl během rozmachu národního života dlouhou dobu utlačované, ale nyní se už definitivně emancipující české společnosti.“

„Spolu s příznivými proměnami v politickém životě premiéra Braniborů v Čechách otevřela Smetanovi cestu k místu kapelníka v Prozatímním divadle. Stal se jím na podzim 1866.“

„Vedle koncertní činnosti Hlahol vypisoval ceny na skladby, aby inspiroval české autory k původní tvorbě, a podporoval vztahy s pěveckými spolky, které vznikaly v Čechách a na Moravě podle jeho vzoru.“

V roce 1863 byl Bedřich Smetana po definitivním návratu ze Švédska již aktivně zapojen v domácím kulturním dění. Připomínáme si to v den jeho narozenin, které za rok, 2. března 2024, budou už dvousté. Právě k tomu datu směřují svou pozornost lidé stojící za projektem Smetana200, otevřeným konceptem akcí všeho druhu, plnícím úlohu iniciátora a koordinátora napříč kulturní sférou…

„Zpívat Biblické písně je snem a touhou každého adepta pěveckého umění i vyzrálého pěvce. Tentokrát byl pěvecký part svěřen interpretovi nadmíru zkušenému, Romanu Janálovi.“

„Dirigent, sbormistr a varhaník Marek Vorlíček měl šťastnou ruku ve volbě pěvců sólového kvartetu i ve výběru sborového tělesa.“

V pořadí třetí kulturní událost, která se odehrála v rámci čtvrtého ročníku přeshraničního festivalu Živé pohraničí – Lebendes Grenzland, zavedla v sobotu 16. července publikum opět do mariánskolázeňského Casina. Početné zastoupení široké veřejnosti napovědělo, že tato svým způsobem ojedinělá akce zaujala jak tematikou, tak programovou náplní. Byla věnována 150. výročí narození československého prezidenta Emila Háchy a sestávala ze dvou částí – odpolední besedy a na ni navazujícího večerního koncertu, přinášejícího Dvořákovy duchovní kompozice v podání Pěveckého sboru Čerchovan a čtyř sólistů – Barbory Řeřichové, Sylvy Čmugrové, Aleše Voráčka a Romana Janála za řízení Markem Vorlíčkem.

„V Žitné Dvořák postupně bydlel nejméně ve čtyřech různých bytech.“

„Varhany, na které hrával u sv. Vojtěcha, byly přeneseny ke sv. Haštalu.“

„U Hlávků Dvořák hrával na klavír, často na čtyři ruce s paní Zdeňkou.“

„Dvořák chodil do Konviktu pravidelně také do hostince.“

„Jelikož měl s Hlaholem úzký vztah, je možné, že se byl podívat, jak se budova staví.“

Bohu díky, psávali někteří skladatelé na konci svých rukopisných partitur. Byli to zbožní muži a mysleli to jako vyjádření kratičké vděčné modlitby, jako poděkování za inspiraci, za dokončené dílo. Patřil k nim i Antonín Dvořák. Byl římský katolík. Z bytu v Žitné ulici chodil denně do kostela sv. Ignáce. Když byl na Vysoké, tak chodil hrát do kostela Nanebevzetí Panny Marie do nedalekého Třebska. Vystudoval ostatně Varhanickou školu a v mládí se živil jako varhaník.