PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Tento typ skladeb vyžaduje jistý exhibicionismus a toho se Sedláček rozhodně nebál.“

„Jindřichu Pavlišovi se zručně podařilo vytáhnout to potřebné, vytvořit formální oblouk a propojit myšlenkově související díly, takže měla výstavba jasné směřování.“

„Nasazení hráčů až obdivuhodně strhlo pozornost publika a bylo zjevné, že obě skupiny dílo i přes svou extrémní technickou náročnost opravdu baví.“

Svůj úterní koncert Cyklu soudobé hudby S věnovala PKF – Prague Philharmonia německému skladateli a klarinetistovi Jörgu Widmannovi a jeho dvěma starším kolegům Hansi Werneru Henzemu a Karlheinzu Stockhausenovi. V jejich dílech se představili členové PKF houslisté Michal Sedláček, Kateřina Krejčová a Lucie Fulka Kopsová, violoncellista Lukáš Pospíšil, flétnista Jiří Ševčík, klarinetista Jindřich Pavliš a klavírista Martin Fila.

„Velký obdiv patří hráčům za naprosto přesnou rytmickou souhru i v komplikovaných synkopovaných místech, kterých jsou Martinů skladby plné, a které jim dodávají onu lehkost a hravost.“

„Petr Nouzovský dokázal vytvořit natolik vřelý, a přesto znělý pianissimový tón, že mi až bylo líto, když věta skončila.“

„A když éterická pianissima působila tak, že už tišeji zahrát nejdou, oba hráči ještě ubrali.“

Pro svůj první koncert v novém roce ve středu 4. ledna se spojily Český spolek pro komorní hudbu a festival Dny Bohuslava Martinů, aby ve Dvořákově síni Rudolfina uvedly, celkem tři, komorní díla G. Mahlera, B. Martinů a O. Messiaena. Interprety nebylo existující komorní těleso, ale přední češti sólisté. Klavírista Martin Kasík, klarinetista Irvin Venyš, houslisté Milan Al-Ashab a Roman Patočka, violisté Jiří Pinkas a Karel Untermüller, a violoncellisté Petr Nouzovský a Mikael Ericsson.

„Byl jsem překvapený, jak příjemně a kompaktně tento ansámbl i v suché akustice studia zněl. Je více než jasné, že pro interprety nebylo snadné tohoto výsledku dosáhnout.“

„David Prosek nepochybně ovládá svůj nástroj na vysoké úrovni, ale chyběl mi jasnější sólistický názor, možná i určitá sebejistota nebo jakási interpretační odvaha.“

„Irena Troupová zde uplatnila svou brilantní znalost němčiny… Čím však posluchače naprosto okouzlila, bylo provedení takzvané echo-árie Flösst, mein Heiland z Vánočního oratoria.“

Druhý komorní koncert ve Studiu 1 letošní sezóny SOČRu, který se konal v pondělí 19. prosince, byl večerem věnovaným hudbě adventní a vánoční a nesl název „Dítě nebeské, buď vítáno“ převzatý z uváděné pastorely. Interprety koncertu byli současní i bývalí členové tohoto symfonického tělesa: harfistka Lydie Härtelová, hobojista David Prosek, violoncellista Jan Keller a jako host tohoto souboru „Trigonum musicum“ i sopranistka Irena Troupová. Pestrý program koncertu pak sestával z hudby od baroka po současnost.

„Hlas Lucie Rozsnyó v této písni zněl, jako by zpívala v podstatě jen pro sebe, vytvářela více barvu, která se pojila s flétnou, než aby přinášela svébytnou entitu.“

„Musím uznat, že teprve v těchto písních mě Lucie Rozsnyó naplno přesvědčila, že dokáže prodat, co v ní je.“

„Skoro by se dalo říct, že na druhou polovinu přišly tři daleko sebevědomější interpretky, začaly vyprávět příběhy a okouzlovat posluchače o mnoho širší paletou barev.“

V rámci festivalu České doteky hudby se 18. prosince dopoledne uskutečnilo na Novoměstské radnici „Nedělní milostné komorní matiné“ s anglickým názvem „Love Stories“. Interpretkami koncertu bylo brněnské ISHA trio ve složení sopránu Lucie Rozsnyó, flétny Kristiny Vaculové a klavíru Sáry Medkové. Ačkoliv by se z názvu mohlo zdát, že bude program orientovaný na zahraniční autory, opak byl pravdou.

„Miluju, když se na sebe se sborem dokážeme napojit tak, že si můžu dovolit hrát si s hudbou podle chuti a momentální inspirace.“

„Rozptyl mých zájmů, myšlenek a tužeb je tak velký, že není moc pravděpodobné, že by mě to i napodruhé smýklo stejným směrem.“

„Poselství toho díla mě teď ve stínu všech lidských tragédií, co se odehrávají na východ od nás, opravdu naplňuje.“

Už patnáct let stojí Lukáš Vasilek v čele Pražského filharmonického sboru, ten v letošním roce získává prestižní ocenění v podobě Ceny Antonína Dvořáka. Stojí rovněž za řadou celosvětově oceňovaných nahrávek a připravuje další. Kromě projektů s tímto sborem však založil ještě komorní sbor Martinů Voices, s kterým uvádí dramaturgicky poutavé a netradiční programy. V únoru příštího roku ho pak čeká velký projekt v podobě Brittenova Válečného requiem.

„Je škoda, že se na pódiu nepotkali dva specialisté nebo alespoň podobně stylově uvažující hudebníci.“

„Musím říct, že toto provedení pro mne bylo velkým zklamáním, protože jsem přesvědčený, že Orchestr FOK by měl na daleko lepší výkon.“

„Ačkoliv Marie Fajtová předvedla obdivuhodný výkon, měl jsem po celou dobu pocit, že se necítí zcela komfortně.“

Na středu 7. a čtvrtek 8. prosince připravil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK koncerty s názvem Vánoce v Paříži. Posluchače ve Smetanově síni Obecního domu měla do tohoto francouzského velkoměsta přenést hudba Francise Poulenca a nečekaně i Wolfganga Amadea Mozarta. K orchestru se připojily dvě výjimečné sólistky – kanadská klavíristka Angela Hewitt a česká sopranistka Marie Fajtová – a Pražský filharmonický sbor. Nastudování řídil nizozemský dirigent Jac van Steen.

„Co bych velmi vyzdvihl, byla barevnost celého ansámblu, který dokázal vytvořit jednolitou barvu, ale v protipólu rovněž diferencovat předivo jednotlivých hlasů v polyfonii.“

„Je třeba naprosto vyzdvihnout obdivuhodné výkony Jana Fišera a Václava Petra. Oba hráli neskutečně zaujatě, s plným nasazením od prvního do posledního tónu.“

„A Kissin jako klavírista – bravurní a bezchybný, jako vždy.“

Na pondělí 5. prosince připravil Český spolek pro komorní hudbu v Sukově síni Rudolfina mimořádný koncert, na němž zazněly dvě rozsáhlejší skladby v podání koncertních mistrů České filharmonie a pozvaných klavírních hostů Iva Kahánka a Jevgenije Kissina. Druhý jmenovaný je i autorem jedné ze skladeb.

„Celý večer byl plný překvapení – ať už se jednalo o uvedení méně hraných písňových cyklů, příchody sólistů v průběhu zpěvu jejich kolegů, nebo měnící se osvětlení podle znějící hudby.“

„Irena Troupová dokázala osobitým způsobem pracovat s dynamikou a propojováním tónů v průběhu frází i na jejich koncích.“

„Posluchači závěr ocenili nadšeným potleskem s výkřiky.“

Koncert svým provedením neobyčejně pestrý a dramaturgicky nápaditě sestavený byl večer s názvem Pod českým nebem. Tento předposlední koncert ze sezóny 2022 Lieder Company byl věnován pěti českým skladatelům písňových cyklů, u nichž si letos připomínáme výročí – padesát let od úmrtí Karla Boleslava Jiráka a Pavla Bořkovce, osmdesát let od úmrtí Erwina Schulhoffa a sto let od narození Otmara Máchy a Ilji Hurníka. Termín koncertu byl vybrán příhodně – jen několik dní před Dnem boje za svobodu a demokracii, právě mnozí z autorů se za svého života ve své tvorbě potýkali s omezeními tehdejšího režimu.

„V kombinaci s mistrovskou pedalizací, dechberoucí úhozovou barevností a naprosto dokonalými ozdobami se posluchač ocitá v klavírní extázi.“

„Beethovena i Brahmse Sokolov neinterpretuje, ale tvoří. Osobně jsem měl dojem, že hudba vznikala tady a teď.“

„Sokolov dokáže vyvolat dojem, že hraje jen pro vás. Ostatní posluchači v sále mizí a jste jen vy dva a klavír.“

Závěrečný koncert Festivalu Rudolfa Firkušného, který pořádá Pražské jaro a v případě tohoto večera i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v rámci cyklu Světová klavírní tvorba FOK​, patřil ruskému pianistovi Grigoriji Sokolovovi. Ten je proslulý svou bezchybností a dechberoucím hudebním projevem. Nejinak tomu bylo na recitálu ve vyprodaném pražském Rudolfinu v sobotu 12. listopadu.

„Výsledek, i když hodně menšinový, je ovšem skvělý. Sezóna spolku Lieder Company přináší vyprecizované sondy do historie, přesné sestavy.“

„Jestliže je v Pierrotu lunaire melodická linka rozkolísaná v široké amplitudě kdesi mezi zpěvem a řečí, Vojtěch Šembera zvolil opak, ještě výlučnější.“

„Výsledná expresivita Schönbergova Pierrota lunaire, atakující adresáta, není plodem poetismu, ani dadaismu, ale osobitě bizarního vidění světa.“

Na den přesně po sto deseti letech od premiéry zaznělo v Praze v neděli dílo, které tehdy posunulo hudební dějiny podobně zásadně jako o rok později Stravinského Svěcení jara. Pierrot lunaire Arnolda Schönberga sice nevyvolal takový skandál, ale dodnes zůstává milníkem, u kterého se otevřela cesta pro abstraktní moderní hudbu, rezignující na libost a emoce. O vzácné připomenutí tohoto bizarního melodramu či vokálního cyklu se zasloužil spolek Lieder Company se zpěvačkou Irenou Troupovou.

„Hudební nastudování Ondreje Olose je silné a přesvědčivé, nesklouzává k výrazným rubatům a nechává hudbu nenásilně plynout, čímž jí neskutečně pomáhá.“

„Lívia Obručník Vénosová coby Blanche de la Force byla skvěle obsazena a celou rozsáhlou roli, která je na jevišti de facto po celou operu, podala na výbornou.“

„Jediný, kdo byl bez výjimky slyšet a bylo mu i skvěle rozumět, a především působil i herecky věrohodně, byl hostující Roman Janál v nevelké, avšak velmi dobře vypracované roli Markýze de la Force.“

Opera libereckého Divadla F. X. Šaldy uvedla v premiérách 23. a 25. září zásadní operní dílo 20. století – Dialogy karmelitek francouzského neoklasicistního skladatele Francise Poulenca. Do titulních rolí byli obsazeni Lívia Obručník Vénosová, Sergey Kostov a Roman Janál, hudebního nastudování se ujal dirigent Ondrej Olos a režie Linda Hejlová Keprtová.

„Hlasově i výrazově je šestašedesátiletý pěvec stále v plné síle, nicméně tu a tam už byl slyšet mírný šelest, především okolo nejvyšších tónů e1–f1.“

„Pokud bych však měl vyzdvihnout některé sólo, byl by to zcela jistě klarinet Matouše Kopáčka, jehož hladký a sametový zvuk mne vždy takříkajíc ‚pohladil‘.“

Ve středu 15. června uvedl Symfonický orchestr hlavního města Prahy závěrečný koncert sezóny s titulem Thomas Hampson Praze. Kromě slavného barytonisty však šlo také o provedení skladby Sylvie Bodorové a slavné Šeherezády Nikolaje Rimského Korsakova, vše za řízení šéfdirigenta orchestru Tomáše Braunera.

„Já vyučování miluji, miluji zpěváky, rozumím jim, proč chtějí zpívat.“

„Chci být milá učitelka, nekřičet, vysvětlovat. Důležitá je důvěra.“

„Zpěvák se musí dostat do stavu, kdy techniku zvládne natolik, že na ni zcela zapomene a může se věnovat jen výrazu.“

Holandská sopranistka Margreet Honig patří k nejvyhledávanějším pěveckým pedagogům na světě, její kurzy a lekce navštěvují nejlepší zpěváci světa. Ve svých třiaosmdesáti letech je stále plná energie a do České republiky po roce opět dorazila, aby vyučovala se svou studentkou sopranistkou Simonou Houdou Šaturovou na pěveckých kurzech na Zámku Liteň. Kurzy pak zakončí v sobotu 18. června scénický koncert s názvem Dotek lásky v režii Marka Mokoše.

„Můj obdiv však rozhodně patří Denysu Pivnickému, který extrémně náročnou roli Dona Juana ‚vydržel‘.“

„Pokud má inscenace slabé místo, je to dle mého názoru režie, která ani zdaleka nevytěžila možnosti fantasknosti a surrealističnosti celého díla. Tím spíše, když je možné ho inscenovat v tak skvěle technologicky vybaveném divadle.“

V neděli 12. června uvedlo Národní divadlo ve Státní opeře pod hlavičkou projektu Musica non grata premiéru dvouaktové opery Erwina Schulhoffa Plameny. V nastudování dirigenta Jiřího Rožně a v režii Calixta Bieita se představili v titulních rolích tenorista Denys Pivnickij, mezzosopranistka Tone Kummervold a sopranistka Victoria Korosunova.

„Dvě vtipné písně Melpomèny přednesla Jana Sibera s milým a odlehčeným výrazem, bylo znát, že jí přirostly k srdci.“

„Franckova skladba Anděl a dítě je doslova srdcervoucí a v interpretaci Romana Janála s Karlem Košárkem byla jistě nejsilnějším zážitkem celého večera.“

Spolek Lieder Company v neděli 5. června uvedl ve své první sezóně druhý koncert s názvem V barvách Francie, a to v refektáři Profesního domu na Malostranském náměstí v Praze. Vystoupili tam sólisté Národního divadla v Praze, sopranistka Jana Sibera, pro kterou se jednalo v podstatě o její písňový debut – více se dočtete v nedávném RozhovoruPlus, a barytonista Roman Janál. Klavírních partů se ujal Karel Košárek. Na programu byly méně uváděné písně Césara Francka, Clauda Debussyho a Jacquesa Iberta.

„Na Smetanově Litomyšli budu potřetí, je to opět výzva. Ale byla bych ráda, kdyby mě pan Stříteský někdy pozval třeba na nějaký smetanovský koncert.“

„Už jsem dospěla do věku, kdy se ráda zklidním a zkomorním. I hlasu velice prospěje, když se může více koncentrovat na jemnější formu, jako jsou písně.“

„Rolí mám strašně moc, to je pravda. Ale myslím, že se mi hlas vyvíjí tak, jak má.“

Vystupuje na koncertních pódiích i v operních inscenacích, nedávno má úspěšně za sebou Manon v Ostravě nebo Micaëlu v Praze, teď ji čeká mimo jiné její osobní písňový debut v rámci pražského cyklu Lieder Company a vzápětí mimořádný koncert na festivalu Smetanova Litomyšl. Tam 16. června večer zazní v chrámu Nalezení sv. Kříže Requiem za mého přítele, které napsal významný polský skladatel Zbigniew Preisner,…

„Pěvecky odvedl Olivieri velmi dobrý výkon, i když se držel spíše v horních hladinách dynamiky, což často vedlo k tomu, že klavír nebyl téměř slyšet.“

„Každopádně je zajímavé slyšet zahraniční pěvce a mít možnost srovnání. Jsem si jistý, že Olivieriho, coby operního barytonistu, čeká slibná budoucnost.“

Na neděli 29. května pozval Spolek přátel hudebních talentů a agentura Nachtigall Artists do Prahy italského barytonistu Mattiu Olivieriho a jeho klavírního partnera Michela DʼEliu. Večer byl nazván v rámci propagace „Operní gala“, i když svému názvu tak úplně nedostál.

„Ty nejznámější mezinárodní soutěže si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zájemců.“

„Ale jen starší Minju Kim své dva konkurenty převyšovala tím, co dělá z interpretů velké interprety. V její hře byla jiskra, ono fluidum, které posluchače pohltí.“

„Na Lilianu Lefebvrovi bylo vidět, že se na pařížské konzervatoři od roku 1910 nic nezměnilo a bez perfektně zahraného Debussyho student do dalšího ročníku nepostoupí.“

Všechno zlé je k něčemu dobré, praví lidové přísloví. Že je pravdivé, dosvědčuje i letošní Pražské jaro. Každoročně máme možnost vyslechnout v jeho rámci mezinárodní hudební soutěž mladých talentů, vždy věnovanou dvěma hudebním nástrojům. Díky covidu jsme měli letos šanci slyšet soutěže dvě – pro fagot a pro klarinet. Soutěž pro fagot se měla konat v roce 2020, ale pro pandemickou uzávěru musela být zrušena. Její konání bylo umožněno až letos, souběžně se soutěží pro klarinet na tento rok regulérně plánovanou. Nahlédněme do finálových koncertů obou soutěží.

„Lieder Company sa piesňovému repertoáru venuje systematicky a dokáže aj po stránke dramaturgie poskytnúť veľmi podnetné projekty.“

„Neviem si predstaviť mnoho speváčok, ktoré by sa Messiaenovho cyklu ujali tak presvedčivo, ako Irena Troupová.“

Spolok Lieder Company pripravil na sviatočný večer 8. mája veľmi zaujímavý – a, ako inak, piesňový – program z diel prvej polovice 20. storočia. Koncert sa skladal čisto z diel francúzskych autorov: Paula Dukasa, Marcela Duprého a Oliviera Messiaena. Protagonistami boli sopranistka Irena Troupová, barytonista Robin Červinek a klavirista Jan Dušek.

„Jednoznačně, podle tradičních nacionálních kritérií, nebyl nikde pevně ukotven. Byl Středoevropan. Donedávna by bylo možné takovéto zjištění označit za něco nemístného.“

„Charakter osobního vyznání měl na konferenci příspěvek Ireny Troupové, která pohled teoretiků rozšířila o postřehy interpretační.“

„Tvůrčí metoda této inscenace spočívá v odkryté akci loutkoherců, kteří jsou divákům, stejně jako i všechny rekvizity, neustále na očích. Výkon byl ukázkou vskutku obdivuhodné práce nejen na nekonvenčním pódiu, ale i přímo mezi publikem.“

Český Těšín a Cieszyn byly od 21. do 24. dubna dějištěm již třetího ročník Ullmannovských slavností, festivalu nesoucího jméno Viktora Ullmanna (1898-1944). Ten první se z iniciativy Jany Galášové a Magdaleny Živné konal na podzim roku 2018 u příležitosti 120. výročí narození skladatele, druhý, v roce 2020, k 75. výročí osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Na třetím ročníku bylo vzpomenuto 80. výročí od nástupu skladatele a těšínského rodáka do vyhlazovacího terezínského transportu.

„Jakési hledání pomyslného úsvitu u Ullmanna také bylo přítomno.“

„Rudolf Karel byl za svého života poměrně respektovaný, ale bohužel upadl v zapomnění. Já se snažím…“

„Vydali jsme s Irenou Troupovou komplet písní Hanse Winterberga, za první republiky respektovaného skladatele, který také prošel Terezínem, ale přežil.“

Páteční recitál klavíristy Jana Duška na Ullmannovských slavnostech v Českém Těšíně připomene terezínské autory, včetně politického vězně Rudolfa Karla. V programu je však i Duškova vlastní kompozice, sonáta s názvem Čekání na úsvit. Jak pianista a skladatel říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, inspiroval se k ní jak v hudbě Viktora Ullmanna, tak u něj samotného. Spíše s důrazem na slovo čekání, ne na slovo úsvit.