„Už první vstup sboru a sólistů dal na vědomí, že koncert bude mít nadstandardní interpretační kvalitu.“

„Sólo měla mezzosopranistka Ada Bílková, jejíž temnější barva hlasu, vystupující z lyrické fáze sboru v oddělených zvoláních, byla hypnotizující.“

„Ale sám Dvořák nenechal už z počátku nikoho na pochybách, když řekl: ‚Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.‘“

Valdštejnská zahrada se večer 7. června stala koncertní síní pod širým nebem k provedení mimořádného koncertu Pražského filharmonického sboru. Dvanáct legendárních spirituálů a jeden jako přídavek nastudoval sbor pod vedením Lukáše Vasilka na závěr 88. sezóny. A to po pouhé jediné zkušenosti s fenoménem americké lidové hudby, kterou získal provedením opery Porgy a Bess od Georga Gershwina pod vedením dirigenta Wayna Marshalla.

To bylo před čtyřmi lety a podle všeho už tehdy vznikla idea spirituálového koncertu, jak napovídají zprávy o uznání tehdejšího výkonu a vystižených specifikách žánru. Jejich melodie a rytmus se odrazil i v tvorbě našeho mistra Antonína Dvořáka, který se se spirituály seznámil za svého pobytu v Americe a konečně jazzová éra znatelně zasáhla nejen popovou kulturu Evropy, ale i celé generace skladatelů takzvané vážné hudby počátkem 20. století. Koncert podpořil Senát Parlamentu České republiky v rámci projektu Senát pro kulturu a záštitu převzal předseda horní komory Parlamentu České republiky, Miloš Vystrčil.

Mimořádný koncert nepřekonatelně uváděl sám ředitel Pražského filharmonického sboru David Mareček, dokonalý znalec pódiového vystupování, který nejprve naplnil všechny náležitosti protokolu a předal slovo předsedovi senátu Miloši Vystrčilovi. Jeho slova o svobodě a pořádku mířila k přivítání pana Bijana Sabeta, mimořádného a zplnomocněného velvyslance Spojených států amerických v České republice. David Mareček vystoupil dále po první skladbě koncertu s titulem Rock-a My Soul in the Bosom of Abraham (Dej pokoj duši mé v lůně Abrahámově) v úpravě Richarda Parkera. Sóla měli altistka Ludmila Kromková a tenorista Martin Slavík. Už první vstup sboru a sólistů dal na vědomí, že koncert bude mít nadstandardní interpretační kvalitu. Oba sólisté okamžitě zaujali výraznou hlasovou dispozicí a sbor naplnil spirituál báječnými akcenty a nezapomenutelnou proměnlivostí dynamiky, svůdným rytmem a průběhem frází s výše zmíněnými specifikami žánru. Mareček pak upřesnil programový pořádek dělený do skupin podle témat a obsazení. První oddíl se nesl pod heslem Pokoj – Víra – Naděje a druhý spirituál v tomto seskupení měl název Ride On, King Jesus (Jeď dál, Králi Ježíši) v úpravě Mosese Hogana. Mužský a ženský sbor zaujal oddělené skupinové pozice a antifonální praktiku zahájily mužské hlasy. Sólo měl Petr Svoboda, baryton. Třetí spirituál, Witness (Svědek) v úpravě Jacka Hallorana zdobila sóla mezzosopranistky Jany Kuželové, tenoristy Bronislava Palowskiho a basisty Davida Maláta. Sbor výtečně frázoval a sólové hlasy byly na úrovni.

V tomto místě rozdělil produkci pohyb na pódiu, kdy ženská část prostor opustila a zůstal pouze mužský sbor. Téma znělo Posílení – Soucit – Bojovnost a v tomto oddělení byly tři skladby. Nejprve to byl spirituál Poor Man Lazarus (Žebrák Lazar), upravil Jester Hairston. Měl nádhernou atmosféru ve více méně doprovodném pohybu sboru s pěknými sóly basisty Lukáše Sládka – se specifickou operní charakteristikou – a zmíněného Petra Svobody. Dále byly na programu táhlá píseň Were You There (Byl jsi tam), upravil Robert Scholz, sólo měl tenorista Jan Bochňák a další spirituál Joshua Fit the Battle of Jericho (Jozue bojoval o Jericho), upravil Mark Hayes, sólo Lukáš Sládek. Po klavírním úvodu Jana Duška, který byl činný v celém průběhu koncertu, zpíval sbor ve spěšném tempu s báječně akcentovaným jménem Jericho.

V této části koncertu měl slovo opět David Mareček, který vždy uváděl i obsah jednotlivých spirituálů a přivítal ženský sbor, jenž na podiu vystřídal své mužské kolegy. Tématem, které nebylo pojmenováno, byl dokonalý emoční ohňostroj. Táhlý spirituál obdařený skvěle vepsanými zvonivými tóny klavíru Music Down in My Soul (Hudba hluboko v mé duši) upravil Moses Hogan. Zakončil ho rychlý pohyb s efektním závěrem. Dramaturgicky a náladově připravila tato píseň slibovaný emoční ohňostroj, který se ozval v osmé části programu – Sometimes I Feel Like a Motherless Child (Někdy se cítím jako dítě bez matky), který upravil Kari Ala-Pöllänen. Sólo měla mezzosopranistka Ada Bílková, jejíž temnější barva hlasu, vystupující z lyrické fáze sboru v oddělených zvoláních, byla hypnotizující. Právem se zdvihla vlna nadšeného potlesku. Emočním dovětkem skupiny spirituálů byla část s názvem Go Where I Send Thee (Jděte tam, kam vás pošlu), kterou upravili Paul Caldwell a Sean Ivory.

V dalším moderátorském vstupu byly ohlášeny zbývající tři části programu a na podiu se zkompletoval sbor do své běžné smíšené formace. Téma skupiny mělo titul Láska – Víra – Svoboda. Desátý song The Lily of the Valley (Konvalinka), upravil Wendel Whalum, se nesl v pomalejším tempu s poutavým dynamickým pohybem a klidným závěrem. V následujícím spirituálu Go Where I Send Thee (Jděte tam, kam vás pošlu) jsme slyšeli stejnou hudbu, která končila vystoupení ženského sboru, tentokrát však v úpravě Andrého Thomase. Sólo zpíval barytonista Martin Kalivoda, který s podporou klavíru song zahájil, aby se pak na svou frázi do celosborového zvuku vrátil. Sbor zakončil skladbu velkým drženým závěrem. Závěrečný spirituál měl titul Wade in the Water (Broďte se vodou) v úpravě Normana Luboffa. Sólo zpíval barytonista Martin Blaževič. Po ovacích uvedl David Mareček originální verzi spirituálu, který zaujal Antonína Dvořáka a objevil se v jeho Novosvětské symfonii. Webové stránky o životě a díle Antonína Dvořáka tuto tezi prezentují tak, že závěrečné téma první věty je vědomě či nevědomě inspirováno spirituálem „Swing Low, Sweet Chariot“. Jeho melodický obrys i rytmické členění vykazují prý tolik podobností, že je nelze považovat za pouhou náhodu. Ale sám Dvořák nenechal už zpočátku nikoho na pochybách, když řekl: „Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.“ Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka se sólem flétnisty Lukáše Hynka-Krämera zakončil své více než zdařilé vystoupení originální verzí řečeného spirituálu Swing Low, Sweet Chariot. Závěrečný koncert 88. sezóny pod vedením charismatického sbormistra Lukáše Vasilka byl excelentní v provedení a přinesl vesměs skvělá vystoupení sólistů (mezi instrumentalisty se přiřadil také Mikhail Pashayev na cajon), byl přitažlivý obsahem a, jak už bylo zmíněno, unikátní výběrem repertoáru.

Foto: Petra Hajská