PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Bouře Vítězslava Nováka, mořská fantazie pro velký orchestr, sóla a sbor, je monumentální kantáta. Taková díla zaznívají koncertně z více důvodů většinou jen výjimečně, jednou za desítky let. To, že se skladba nyní pod taktovkou Roberta Kružíka vzácně vrátila do Brna, kde měla premiéru v roce 1910, je skvělá zpráva. Kdo byl 15. ledna na filharmonickém abonentním koncertě ve zcela zaplněném Janáčkově divadle, dlouho nezapomene.

„První půlhodinu je divák doslova drcen brutálním zvukem, zejména exponovanými žesťovými nástroji.“

„Představitelé hlavních rolí jsou devízou inscenace.“

„Režijní pojetí Barbory Horákové Holy kladlo v souladu s hudebním jazykem skladatele důraz na vyhroceně expresivní jednání postav.“

Oficiální materiál k inscenaci opery Ariberta Riemanna Lear, uvedené 7. června na scéně Státní opery, charakterizuje tuto operu jako neoexpresionistickou. Expresivity bylo v premiérový večer opravdu mnoho jak v orchestřišti, tak na scéně. Otázkou je, kolik bylo skutečně nového. Režie se ujala Barbora Horáková Joly, hudebního nastudování Hermann Bäumer.

„Předehra v Brně se Brňanům mohla zdát podivná, ale po důkladnějším zamyšlení je nutné krok označit za logický.“

„Dvořákova symfonická báseň Holoubek má pro Brno speciální podtón. V Besedním domě se konala světová premiéra dirigoval ji právě Leoš Janáček.“

„Čtveřice mužských sborů je z roku 1885 a autor je dedikoval ‚Slovutnému pánu, panu Antonínu Dvořákovi na důkaz neobmezené úcty‘.“

Dvořákova Praha je festival, jehož sedmnáctý ročník bude zahájen 6. září v Rudolfinu. Předehrou se mu stal koncert 31. srpna v Besedním domě v Brně. Dvořákova Praha tak zahájila již podvanácté výpravou Po stopách Antonína Dvořáka do míst, která byla pro jeho tvorbu nějakým způsobem významná. V Brně šlo především o přátelství s Leošem Janáčkem, které dalo náplň odpolednímu setkání s hudbou. Filharmonii Brno a Český filharmonický sbor Brno spolu se sólisty Jaroslavem Březinou, Romanem Hozou a Pavlínou Švestkovou dirigoval Robert Kružík.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Hlavní scéna Národního divadla, nikoli beznadějně zaplněná, byla od začátku svědkem mimořádných pěveckých výkonů.“

„V první vysloveně virtuosní árii Marková prokázala svůj pověstný italský žár.“

„Jaroslavu Kyzlinkovi se podařilo vystavět táhlý oblouk a trojice zpěvaček posílená o basistu Jiřího Sulženka opět excelovala.“

Pražské Národní divadlo složilo poctu Jarmile Novotné. Od úmrtí světoznámé pěvkyně letos 9. února uplynulo rovných třicet let, koncert byl tedy dalším z příspěvků k Roku české hudby. 7. dubna se na hlavní scéně Národního divadla představily přední (nejen) české pěvkyně, v dílčí roli i pěvci, a divadelní orchestr a v závěru i sbor řídil dirigent Jaroslav Kyzlink. Kromě posledního čísla posluchač stěží hledal výtky.

„Není mnoho operních opusů, které jsou tak úzce spjaty nejen s konkrétními literárními a výtvarnými podněty, místem konání děje, ale i s atmosférou doby svého vzniku, jako právě Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka.“

„Nejedná se o divadelní představení, ale o koncertní nastudování.“

„Vybráni byli pěvci, kteří mají s Janáčkem bohaté zkušenosti.“

Letos na podzim uplyne celých sto let od premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, tohoto originálního hudebně dramatického díla, inspirovaného humornými texty Rudolfa Těsnohlídka a kresbami Stanislava Lolka; na jaře roku 1920 byly publikovány brněnskými Lidovými novinami. Koncertního nastudování s Českou filharmonií se ujal dirigent Jakub Hrůša.

„V drážďanské zemské knihovně oratorium po téměř třech stoletích objevil a poté uvedl dirigent Adam Viktora se souborem Ensemble Inégal.“

„Postavy byly obsazeny pěvci, kteří mají sice odlišný typ hlasu i rozdílnou techniku, přesto vznikl podivuhodně koherentní celek.“

„Ovace byly účinkujícím zaslouženou odměnou.“

Brněnský velikonoční festival vstoupil do jednatřicátého ročníku. Devět koncertů láká do šesti brněnských chrámů a nabízí hudbu starou i tři premiéry na objednávku festivalu. Zahájení obstaral soubor Ensemble Inégal vedoucího Adama Viktory.

„Stejně tak scéna na policejní stanici, režijně, pěvecky i choreograficky je skvělá burleska.“

„Čičvák aranžoval všechny scény násilí i milostných aktů velmi distingovaně.“

„Pro Bäumera to byl debut ve Státní opeře, a to debut úspěšný.“

Při uvedení skvělé kritiky, předem vyprodáno 177 představení, ta musela být zrušena a pak 27 let zákaz provádění v zemi původu… Nevím, jestli existuje nějaký podobný příběh operního díla. Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče už se naštěstí znovu hraje v celém světě. V pátek 24. listopadu ji v premiéře uvedla i Státní opera v Praze.

„Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Malé noční hudby a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech.“

„‚Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na pětadvacet let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí,‘ svěřil se slovenský bard.“

„Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé.“

Čtvrt století trvání Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou se završilo v sobotu 19. srpna, kdy v zámecké zahradě zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Malá noční hudba a po přestávce Requiem d moll v podání Moravské filharmonie Olomouc, Slovenského filharmonického sboru, spolu se sólisty Martou Chilou Reichelovou, Lucií Hilscherovou, Jaroslavem Březinou a Jiřím Brücklerem řídil dirigent Leoš Svárovský. Večer moderoval Jaromír Javůrek a v publiku nechyběl ani slovenský pěvec Peter Dvorský, který festivalu propůjčil své jméno.

„Pilař přidal současnou, ale přesto typicky barokně vyhlížející vizualizaci, do které nechal vrůst paralelní příběh – stylizované taneční naznačení rodinných vztahů a němou roli stárnoucí vladařky vzpomínající na dávné nesplněné naděje.“

„Andreas Scholl z týmu nevyčníval, okázalost je mu cizí; a navíc všichni ostatní byli také vynikající.“

„Skladbu v kulisách barokních obrazů, pomocí ambiciózního svícení a v barvitých kostýmech rozhýbali, ilustrovali, domysleli a dotvořili nejlepším možným způsobem.“

Hudební festival Znojmo realizoval další velké vokálně-instrumentální barokní dílo. Svůj devatenáctý ročník ozdobil scénickou podobou oslavné serenaty Harmonie planet od Antonia Caldary, uvedené ve městě před třemi sty lety. Čtvrteční premiéra, za kterou stojí režisér Tomáš Ondřej Pilař, dirigent Roman Válek, choreograf Martin Šinták, výtvarnice Ivana Ševčík Miklošková a sedm skvělých pěveckých sólistů, byla právem velkým úspěchem. Vizuální i hudební ztvárnění je barvité a poutavé.

„V opeře je Salome samostatně uvažující subjekt a do proroka se zamiluje, jakmile ho uvidí. Je úplně jiný, než co až dosud viděla; člověk, který jí, jako dosud jediný, nepochlebuje, ale dokonce odporuje.“

„Linda Ballová je ideální představitelkou ‚šestnáctileté princezny s hlasem Isoldy‘, jak ji charakterizoval Richard Strauss. Její křehký zjev kontrastuje s průrazným hlasem, plným vášně a dramatického napětí.“

„Závěrečná scéna, při které Salome hlavu zkoumá, ochutnává, líbá, dokonce do ní i kope, tiskne ji k sobě, takže se celá potřísní krví, stále víc a víc graduje jak v hudbě, tak ve výrazu.“

Operu Richarda Strausse Salome uvedlo v sobotu 17. června Národní divadlo v Brně jako poslední operní premiéru sezóny. Na jevišti Janáčkova divadla operu inscenoval režisér David Radok a hudebně ji nastudoval Marko Ivanović. Inscenace se setkala s nadšeným přijetím publika.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.

„Zejména sborové pasáže hýří dynamickými kontrasty i vstupy a cappella, stejně jako polyfonními postupy.“

„Orchestr Filharmonie Brno podal poctivý profesionální výkon pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který ho vedl jasnými, přesnými gesty.“

„Sladké sopránové Sanctus se neslo prostorem v podání Alžběty Poláčkové, jejíž kulatý a sladký soprán hladil v procítěném výrazu, podpořeném flétnou a anglickým rohem.“

Čtrnáctidenní maraton duchovní hudby provázel letošní Velikonoce. Pod názvem Přetváření zněly od 2. dubna koncerty, které přinesly duchovní hudbu jak historickou, tak i autentické premiéry. Šest koncertů, troje Temné hodinky, dvě světové premiéry, druhá dokonce na objednávku festivalu, to je letošní souhrn toho nejlepšího, co bylo možné na festivalu slyšet. V pěti brněnských chrámech vítali posluchače, kteří se rádi ponořili do krásné duchovní hudby. Poslední koncert se odehrál v minoritském kostele sv. Janů v neděli 16. dubna a zcela zaplněný prostor pomohl k dobré akustice. Orchestr Filharmonie Brno řídil Jaroslav Kyzlink, Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala a obsazení sólových partů bylo rovněž velmi atraktivní. Dvě sopranistky, Američanka Becca Conviser, která zpívala první skladbu a Alžběta Poláčková pro skladbu druhou, mezzosoprán zastala islandská pěvkyně Arnheiður Eiríksdóttir, tenoristou byl Jaroslav Březina a basový part zpíval Peter Mikuláš.

„Sboristé zahájili zpěv stojíc vepředu po stranách hlediště, čímž velmi názorně anticipovali plastičnost, která byla po celou dobu právě díky proměnlivému rozmístění zpěváků přítomna.“

„Vizuální propojení kostýmovaných zpěváků a divadelníků za plátnem, vyústilo ve velmi subtilní a jemný sborový vstup.“

„Dílo pak uzavřel sbor s opět suverénní tónovou vyvážeností, který se symbolicky postavil na dvě skupiny, podél přední části hlediště.“

Na Velký pátek 7. dubna 2023 se u Šimona a Judy v Praze rozezněly Bachovy Janovy pašije. Jejich provedení však nebylo pouze hudební. Musica Florea pod vedením Marka Štryncla spojila síly s Divadlem bratří Formanů (režie Matěj Forman) a dala tak vzniknout unikátnímu konceptu. Neobvyklé bylo rovněž jazykové provedení skladby. Zpívalo se česky na překlad Mirka Očadlíka.