Národní divadlo v Praze přichází operní premiérou. 19. ledna bude ve Stavovském divadle uvedena jednoaktová Ariadna na Naxu Richarda Strausse. Hlavním tématem je vzájemný despekt, který k sobě chovají „vysoké“ a „nízké“ umění. Orchestr Národního divadla řídí Robert Jindra; inscenaci režíruje Sláva Daubnerová. Druhá premiéra se uskuteční v neděli 21. ledna.

Na počátku 20. století šokoval Richard Strauss obecenstvo dvěma operními jednoaktovkami Salome a Elektra, které v dosud nevídané míře tlumočily krajně vypjaté emoce pomocí divokého, ohlušujícího a do zvukových extrémů sahajícího hudebního výrazu. Po nich se však autor rozhodl pro radikální změnu stylu a vstřícný krok vůči tradičnímu opernímu publiku. Nejprve napsal svého dodnes slavného Růžového kavalíra, v němž však stále převládá typicky straussovský ruch v orchestru i na jevišti, a pak konečně mnohem komornější a klidnější Ariadnu na Naxu. Její původní verzi z roku 1912, zamýšlenou jako dohru k Hofmannsthalově činoherní adaptaci Molièrova Měšťáka šlechticem, později v roce 1916 přepracoval do podoby samostatné opery, v níž je dnes nejčastěji uváděna. Dirigent Robert Jindra komentuje: „Ariadna na Naxu má v operním díle Richarda Strausse výjimečné postavení. Známe ho především jako autora vyznačujícího se až gigantickou instrumentací, bouřlivou dynamikou a dramatickými hlasy. Ariadna je tomu pravým opozitem. Její komorní orchestrální sazba, intimní atmosféra je absolutně ideální pro prostory Stavovského divadla.“ Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery, říká: „Ariadna na Naxu je jedinečná opera, jejíž hudba má wagnerovský rozměr, zároveň je však intimní, zábavná, komická a kultivovaná.“

Divák Straussovy opery má na výběr – chvíli sleduje vážnou operu o opuštěné Ariadně a chvíli zase pokleslou frašku o rozpustilé Zerbinettě. Duet Bakcha a Ariadny, když si v závěru opery vyznávají lásku, je straussovsky velkolepý. Legendárním vrcholem je Zerbinettina slavná a náročná árie Grossmächtige Prinzessin plná ekvilibristických koloratur. Straussova „komedie-tragédie“ se do Národního divadla vrací po 45 letech, tentokrát v pojetí slovenské režisérky Slávy Daubnerové, která v Opeře Národního divadla úspěšně uvedla již např. Janáčkovy Výlety páně Broučkovy nebo Ščedrinovu Lolitu. Režisérka přibližuje: „Pro naši koncepci bylo nejdůležitější propojit obě části do jednoho celku. Klíčem k tomu byla postava Skladatele, v našem případě Skladatelky. Ta je zcela pohlcena tvorbou své opery Ariadna, ale její opera pro nikoho neznamená tolik jako pro ni. V našem pojetí se snažíme zobrazit její duševní svět a také peklo, kterým si jako tvůrce prochází, když se její dílo postupně rozpadá.“ Autorkou scény je Lucia Škandíková, kostýmů Tereza Kopecká. Světelný design obstarává Daniel Tesař a součástí inscenace je také videoart Dominika Žižky.

Postavu Skladatelky ztvární letošní držitelka Ceny Thálie Arnheiður Eiríksdóttir. V postavě Tanečního mistra diváci uslyší držitele této ceny v mužské kategorii Jaroslava Březinu. Roli Zerbinetty přijala čínská sopranistka Ziyi Dai, která pravidelně působí zejména v Curyšské opeře. Jako Bakchus se představí dánský tenorista Magnus Vigilius, který už dříve v Praze zpíval například titulní roli Wagnerova Lohengrina nebo Borise v opeře Káťa Kabanová. Melancholickou Ariadnu ztvární švédská sopranistka Cornelia Beskow, která se etabluje na mezinárodních jevištích zejména ve wagnerovském, straussovském, ale i janáčkovském repertoáru. V roli Učitele hudby diváci zhlédnout Pavola Kubáně, člena souboru Národního divadla. V roli Harlekýna alternují barytonisté Lukáš Bařák a Roman Hoza. V dalších rolích se lze těšit na Josefa Moravce (Scaramuccio), Jana Hnyka (Truffaldino), Daniela Matouška (Brighella), Petra Dvořáka (Důstojník), Radka Martince (Vlásenkář), Martina Matouška (Lokaj), Lenku Máčikovou (Najáda), Michaelu Zajmi (Dryáda), Yukiko Kinjo (Echo). Speciální postavení má v opeře Ariadna na Naxu Hofmistr, kterého ztvární Dagmar Pecková, jde o mluvenou roli: „Postavu Hofmistra jsme pojali jako démonickou entitu, která vnáší do hry faustovské téma smlouvy s ďáblem,“ vysvětluje Sláva Daubnerová.

Foto: Ilustrační – ze zkoušky / Petr Neubert