„Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Malé noční hudby a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech.“

„‚Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na pětadvacet let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí,‘ svěřil se slovenský bard.“

„Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé.“

Čtvrt století trvání Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou se završilo v sobotu 19. srpna, kdy v zámecké zahradě zazněly skladby Wolfganga Amadea Mozarta. Malá noční hudba a po přestávce Requiem d moll v podání Moravské filharmonie Olomouc, Slovenského filharmonického sboru, spolu se sólisty Martou Chilou Reichelovou, Lucií Hilscherovou, Jaroslavem Březinou a Jiřím Brücklerem řídil dirigent Leoš Svárovský. Večer moderoval Jaromír Javůrek a v publiku nechyběl ani slovenský pěvec Peter Dvorský, který festivalu propůjčil své jméno.

Potemnělá zahrada se ponořila do tónů Serenády č. 13, „Malé noční hudby“ pro smyčce, K525 a její kouzlo nenarušila ani amplifikace, která měla zaručovat dobrý poslech. Za dobrý poslech většina publika musela považovat fakt, že je hudba dobře slyšet. Ucho, rozmazlené koncertními sály, však trpělo, neboť zvuk postrádal kompaktnost a jeho barva byla řezavá a „elektrická“. Opravdu by Moravskou filharmonii Olomouc, která hrála s plným nasazením a pružně reagovala na dirigenta Leoše Svárovského – a ten dbal na propracovanost dynamiky a zejména na echa osvěžující běh dynamiky i rytmu – nebylo bez amplifikace dostatečně slyšet?

Po úvodní serenádě přišly oficiality a děkování. Ředitel pořádající agentury Ars koncert Miroslav Stehlík oznámil publiku, že festival v podobě, jak ho lidé znají dvacet pět let, končí. Za tu dobu mělo publikum, které sem přijíždělo minimálně z poloviny Moravy a rovněž z Rakouska, možnost slyšet 188 koncertů a posluchačů, co se sem přijeli podívat, bylo 125 tisíc. Festival začal jako oslava zpěvu. Osobnost tenoristy Petera Dvorského způsobila, že v Jaroměřicích v průběhu let vystoupili pěvci světového jména. Asi největší rozruch způsobila španělská sopranistka Monserrat Caballé, která tam účinkovala v roce 2010 nejen s Petrem Dvorským, ale i se svojí dcerou. Neméně lákavé byly koncerty mladých hvězd, vítězů pěvecké soutěže Plácida Dominga Operalia. Tato soutěž se odehrává každoročně v jiné světové metropoli, v roce 2019 se konala v Praze. Laureáty a vítěze soutěže bylo možné v Jaroměřicích slyšet opakovaně, na čemž měl zásluhu právě Peter Dvorský.

„Spolupráce s agenturou Ars koncert byla předem dohodnuta na dvacet pět let. Přesto mne trochu mrzelo, když mi ředitel agentury pan Miroslav Stehlík připomněl naši dohodu. Ale akceptuji, že všechno jednou končí a že je lépe skončit v nejlepším. Přesto bych nerad, kdyby tento festival skončil. Dohodl jsem se na další spolupráci s agenturou C.E. Management pana Jakuba Pustiny. Je to mladý a zapálený člověk a věřím, že festivalu přinese nové podněty. Festival v Jaroměřicích tedy nekončí, ale začíná novou éru,“ svěřil se publiku slovenský bard.

Publikum ani obec Jaroměřice nad Rokytnou by tedy o svůj festival neměli přijít a naopak by se měli těšit z jeho nové podoby. Podporu festivalu přislíbili další řečníci, kterým byli starosta obce Jaroměřice pan Jaroslav Soukup, bývalý hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek a současný hejtman pan Vítězslav Schrek. Všichni potvrdili nepostradatelnost festivalu v Jaroměřicích a zejména jeho návaznost na slavnou historii. Zdá se tedy, že budoucnost festivalu je přece jen zajištěna.

Druhá polovina koncertu přinesla opět skladbu Wolfganga Amadea Mozarta, jeho slavné Requiem d moll, K 626. Nádherná hudba se statečně probojovávala přes elektrické zabarvení a Slovenský filharmonický sbor, vedený sbormistrem Jozefem Chabroněm, zmenšený na šestatřicet zpěváků, stál klasicky vzadu za orchestrem; bylo ho slyšet jen díky nazvučení. Víc zkreslovala amplifikace hlasy sólistům. Sopranistka Marta Chila Reichelová potvrdila zvonivý hlas, ale jeho sladkost a schopnost kantilény už patrné nebyly. Stejně tak zněl nepříliš příjemně tenor Jaroslava Březiny, neboť nazvučení podtrhlo jeho ostrost. Lépe vyzněly hlasy hluboké, alt Lucie Hilscherové si ponechal hutnou barvu a rovněž baryton Jiřího Brücklera neztratil údernost a zabarvení. Nicméně se hlasy nemohly spojit do příjemného souzvuku. Co naplat, zámecká zahrada není koncertní síň a zvuková technika je zařízení velmi citlivé. Právě proto je potřeba vyzdvihnout práci jak Moravské filharmonie Olomouc, tak dirigenta Leoše Svárovského, kteří se poctivě snažili vykouzlit i za těchto „polních“ podmínek krásný hudební večer.

Další cesty dosavadního Festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích nad Rokytnou jsou sice naznačené, ale přesto zahalené tajemstvím. Přejme festivalu i publiku, aby našel novou příznivou tvář a aby opět lákal návštěvníky ze širokého okolí na půvaby zámku i krajiny a aby tam nacházeli pohodu i umělecké zážitky.

********

Foto: Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského