KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Ensemble Inégal a důstojné zahájení Velikonočního festivalu duchovní hudby english

„V drážďanské zemské knihovně oratorium po téměř třech stoletích objevil a poté uvedl dirigent Adam Viktora se souborem Ensemble Inégal.“

„Postavy byly obsazeny pěvci, kteří mají sice odlišný typ hlasu i rozdílnou techniku, přesto vznikl podivuhodně koherentní celek.“

„Ovace byly účinkujícím zaslouženou odměnou.“

Brněnský velikonoční festival vstoupil do jednatřicátého ročníku. Devět koncertů láká do šesti brněnských chrámů a nabízí hudbu starou i tři premiéry na objednávku festivalu. Zahájení obstaral soubor Ensemble Inégal vedoucího Adama Viktory.

Úvodní koncert u Minoritů měl jako vždy velký ohlas, kostel je prostorný a má skvělou akustiku. Barokní hudba se do barokního prostředí zkrátka velmi dobře hodí a Ensemble Inégal pod taktovkou Adama Viktory předvedl precizní i procítěný výkon. Oratorium Il Serpente di bronzo, ZWV 61 (Bronzový had) Jana Dismase Zelenky zaujalo o to víc, že nejde o známý titul. V drážďanské Saské zemské knihovně jej po téměř třech stoletích objevil dirigent Adam Viktora; poté ho uvedl se souborem Ensemble Inégal. Ten se specializuje především na mistry „českého“ baroka, z nichž vyniká právě Jan Dismas Zelenka, který působil především v Drážďanech na dvoře Augusta II. Tvorba Zelenky byla určena především pro tohoto panovníka, ale je známá také jeho hudba ke hře Sub olea pacis et palma virtutis k oslavám korunovace Karla VI. českým králem. 

Oratorium Il serpente di bronzo je na libreto Stefana Benedetta Pallaviciniho a má devatenáct částí. Hraje se bez přestávky a uvozuje ho a ukončuje sbor; zahrnuje recitativy a árie jednotlivých postav. Děj je překvapivě na téma ze Starého zákona, z doby, kdy Izraelité vedení Mojžíšem opustili Egypt a byli vystaveni útrapám na poušti.

Nejprve nastoupil sbor spolu s orchestrem, aby v energickém a úderném úvodu nastolil atmosféru rozčilení a strachu ze situace, kterou jim Mojžíš odchodem z Egypta do pouště připravil. Poté Azariáš a Namuel volají po úrodné deltě Nilu, kterou opustili. Postavu Egly (soprán) zpívala Gabriela Eibenová barevným a uvolněným hlasem, s expresivním výrazem. Azariáš (alt) byl v podání německé pěvkyně Elviry Bill vybaven příjemně kulatým a plným hlasem, Namuela (alt) zpíval německý kontratenorista Jaro Kirchgessner sice menším hlasem, ale se znělou špičkou a svěžími výškami. Mojžíše (tenor) zpíval excelentně, měkce, v pianu vylehčeně, jinde s důraznými akcenty Jaroslav Březina. V oratoriu vystupuje i sám Hospodin (bas), kterého hutným a znělým barytonem představoval Roman Hoza.

Účinkující v první polovině představují bouřící se Izraelity, které Bůh následně trestá za neposlušnost. Ve druhé polovině oratoria se lid, tedy sbor, podrobuje, zejména s radostnou árií přichází Azariáš a v závěru sbor zpívá oslavný hymnus na Hospodina. V obou případech sólisté stávají součástí sboru. Postavy byly obsazeny pěvci, kteří mají sice odlišný typ hlasu i rozdílnou techniku, přesto vznikl podivuhodně koherentní celek.

Obsazení orchestru bylo komorní, smyčce doplňovaly dřeva, pozitiv a atraktivní theorba. Nástroje použity barokní, jen na sólový výstup si violoncellista vyměnil instrument za moderní. Výrazně a intonačně jistě znělo sólo prvních houslí ve třetí části; zaujala sóla dvojice hobojů v deváté části. Po jedenácté části došlo na krátké přeladění a následoval vstup Mojžíše, v jemném nasazením a krásné kantiléně. V árii ho doprovodila dvojice trylkujících fléten a poté i dvojice hobojová. Čtrnáctá část patřila Hospodinovu recitativu accompagnato, s doprovodem dvou fléten, rozhodnému a pevnému, přesto měkce přednesenému. V patnácté části naříká Egla nad ztrátou syna, kterého uštknul had, Azariáš ji v další části citlivě, v dobře zbarvené hlubší poloze konejší; Bůh odpouští a dítě se uzdravuje. Mojžíš ve svižném recitativu osvětluje význam bronzového stočeného hada na holi, který uzdravuje toho, kdo se obrátí s důvěrou k Bohu. Závěrečná sborová část vzdává v rychlém tempu chvalozpěv Bohu, který zachránil svůj lid.

Mohutný závěr publikum vyburcoval tak, že si vynutilo přídavek, celou vstupní část se sborem. Ovace byly účinkujícím zaslouženou odměnou; výkon naplnili emotivním výrazem a spiritualitou.

******

Foto: Václav Hubáček

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky