PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Ve zvuku nosnou táhlost a plnost, propojenou však s jistou nazálností kombinovali s velmi procítěnou hrou, přičemž každého posluchače tak naplnili kýženou melancholickou a poněkud smutnou emocí.“

„Krásně a živě si všichni vyhráli s „westernovými“ rytmicko-melodickými nápady skladatelovými, které však vždy pohotově překlopili do zpěvných vzájemných rozhovorů v duchu českém.“

„Těžké a intenzivní představení hlavního motivu a jeho proměny, zejména v pasážích nad velmi obtížnou pedálovou sazbou, dávaly vyniknout procítěné hře varhaníka.“

V pondělí 3. dubna se uskutečnil v Sále Martinů na pražské HAMU Vzpomínkový koncert k nedožitým 85. narozeninám violisty Lubomíra Malého. O pestrý a nevšední program se postaralo Wihanovo kvarteto, Karel Untermüller (viola), Karel Vrtiška (klavír) a Pavel Svoboda (varhany). Repertoár důvtipně a vyváženě naplnil večer melancholickými, smutnými, ale i milými a veselými emocemi, které se na tuto vzpomínku velmi hodily.

„Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené.“

„Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu.“

„Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále.“

Zemlinsky Quartet hraje na koncertních pódiích doma a v zahraničí skoro tři desetiletí, příští rok to bude 30 let. Na repertoáru mají více než 200 děl skladeb renomovaných světových a českých komponistů, včetně nových skladeb soudobých autorů. Natočili samozřejmě kompletní kvartetní odkaz rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, činného v Praze v letech 1911 až 1927. Velkou událostí je komplet smyčcových kvartet Antonína Dvořáka, který realizovali jako čtvrtý soubor v historii. Nahráli také kvartety Josefa Suka, a to hned na svůj první i druhý kompaktní disk. Ten druhý byl recenzován v časopise The Strad. Skladby obou jmenovaných autorů byly na programu koncertu v cyklu Komorní koncerty Koncertního jednatelství FOK v úterý 21. března. A je na místě připomenout hudebního režiséra a skladatele Jiřího Gemrota. Je podepsán mezi tvůrci prvního CD Zemlinského kvarteta a pro úterní koncert pořídil úpravu Dvořákova cyklu Cypřiše pro hlas a smyčcové kvarteto, v němž měla sólo sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„Příčin obliby Zeyerovy hry by se jistě našlo mnoho. V určité etapě našeho soužití se Slováky to mohl být autorův příklon ke slovenské tematice, vyplývající z jeho živého zájmu o Slovensko, probuzeného na konci 19. století přítomností slovenských studentů na pražské české univerzitě a jejich aktivitami ve spolku Detvan (zal. 1882).  Oblibu lze spatřovat i v kongeniální Sukově hudbě, v neposlední řadě pak i v tematice silné, vše obětující lásky, překonávající zlo a nenávist.“

„Melodrama je náročný žánr, vyžaduje nejen volumézní, na dechu dobře postavený hlas, ale i patřičnou hudební erudici. Zeyerova jevištní mluva je navíc v partiích neprovázených hudbou vedena latentním jambickým, tudíž vzestupným veršem. I zde je nutné udržet náležité tempo udávané předtím hudbou a vyvarovat se zbytečných hlasových forzí a tempových akcelerací, vyvolávaných silnými emocemi.“

„Pod taktovkou Jiřího Petrdlíka odvedl operní orchestr DJKT dobrý výkon, který v úvodu a závěru korunoval zpěvným tónem svých houslí a tradici Sukovy hudby oddaný koncertní mistr Martin Kos. Zatímco sborové pasáže nastudované Jakubem Zichou zde zněly z nahrávky, sólové hlasy jsme slyšely v živém podání Ivany Klimentové a Jakuba Turka, kteří nejenže se dobře zhostili svých zpěvních partů, ale v nápadité režii se uplatnili i ve skupinových hereckých akcích činoherního ansámblu.“

Zeyerova pohádka Radúz a Mahulena prošla scénami mnoha českých divadel, a to jak ve své původní podobě, tak v mnoha úpravách. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla se k ní po roce 1960 vrátilo novým inscenačním ztvárněním, v němž se opět spojil básníkův text se Sukovou hudbou. Inscenace premiérovaná v sobotu 25. března na jevišti plzeňského Velkého divadla je tak výsledkem spolupráce tamějšího činoherního a operního souboru.

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„V jednom tato atmosféra nutně evokovala domácí prostředí hudebních salónů, ve kterých význační klavíristé minulosti častokrát uváděli svá mnohá díla k potěše hostitelů.“

„Je skvělé, že se klavírnímu Sukovi začal Skoumal věnovat, protože ho hraje opravdu s technickým nadhledem a výrazovou hloubkou, takže hudba působí živě a velmi barevně.“

„Jedno však nelze Skoumalovi upřít, technicky se se všemi nástrahami, které si na soutěžící i sám na sebe připravil, interpretačně vypořádal více než obdivuhodně.“

Počátkem roku 2023 se rozhodl Jakub Zahradník uspořádat ve své Pianotéce řadu koncertů předních českých klavíristů s názvem Blüthneriáda. Na druhém koncertě ve čtvrtek 9. března vystoupil klavírista a skladatel Adam Skoumal v programu hudby pěti století, včetně vlastní tvorby.

„Plynule přišla řada na Te Deum – vznosnou melodickou hudbu, radostnou a slavnostní, zarámovanou údery tympánů a tóny žesťů a naplněnou vroucnými sborovými pasážemi i emotivními sólovými vstupy.“

„Hudba, která v sobě spojuje duchovno i světskou rovinu a je v ní přítomna oslava a vitalita stejně jako lyričnost, ztišení a niternost, je podle Jakuba Hrůši pro inauguraci ideální.“

„Průlomem byl Spirituál kvintet – legendární kapela působící na tuzemské hudební scéně šest desetiletí a znovuzrozená pro jedinečnou příležitost rok a půl poté, co ukončila činnost.“

Slavnostní tečku za programem inaugurace Petra Pavla čtvrtým prezidentem samostatné České republiky vytvořilo Te Deum Antonína Dvořáka. Ve Svatovítské katedrále zaznělo 9. března v podání České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Kateřiny Kněžíkové, Adama Plachetky a Jakuba Hrůši. Koncertně, bez liturgie.

„Sir Gardiner si vybral Symfonii č. 5 g moll, kterou můžeme bezesporu zařadit mezi Koželuhova vrcholná díla.“

„Jako přídavek zvolil Jan Mráček téma z Nel cor più non mi sento od Niccolò Paganiniho.“

„Antonín Dvořák patří k celoživotním láskám sira Gardinera.“

Není mnoho světově proslulých dirigentů, kteří by si pro svůj koncert s Českou filharmonií vybrali výhradně české skladatele. Jedním z nich je sir John Eliot Gardiner, který má k české hudbě blízký vztah a na koncerty 1. až 3. února v Rudolfinu si proto vybral jen české skladatele dvou různých epoch. Přidáme-li k tomu ještě sólistu Jana Mráčka, pak lze konstatovat, že nám Česká filharmonie připravila jeden z vrcholů letošní sezóny.

„Jedno z překvapení, kterých byl koncert plný, bylo obsazení Bachova houslového dvojkoncertu, kde doprovod houslím zajišťovaly tři akordeony.“

„Díky houslovým dvojhmatům, jejichž hlasy byly skvěle vybalancované s hobojem, se z dua často stávalo trio, které udržovalo velmi příjemnou náladu zasněné fantazie.“

„Pan Hudeček dlouhodobě spolupracuje s mladými českými hudebníky; ani dnes zcela jistě „nešlápnul vedle“ a každý již nyní netrpělivě očekává, který talent bude moci objevit příště.“

V den s datem 24. ledna 2023 si mohli diváci festivalu Svátky hudby v Praze poslechnout pod názvem Večer talentů znamenitý a pestrý výběr hudby od mimořádně nadaných hráčů na akordeon, housle, klavír i hoboj. Pestrý a neméně zajímavý byl zvolený repertoár, který široce obsáhl jak různá slohová období, tak možné kombinace nástrojů. Václav Hudeček, který akci zaštítil, s mladými talenty dlouhodobě spolupracuje. Proto i dnes jsme se mohli znovu přesvědčit o kvalitách mladých českých hudebníků.

„Dramaturg vybral díla, která byla všechna vytvořena ještě mladými skladateli, kteří se potýkali s ranami osudu a ve své tvorbě se snažili se s nimi vyrovnat.“

„Následovaly Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera, písňový cyklus na vlastní slova skladatele, který zazněl v podání barytonisty Romana Hozy.“

„Po přestávce přišlo nejrozsáhlejší dílo, Symfonie ‚Asrael‘ Josefa Suka, a posluchače čekalo plných šedesát minut nádherné, ale na poslech velmi obtížné hudby.“

Filharmonie Brno zahrála ve čtvrtek 1. prosince 2022 první abonentní koncert v cyklu Filharmonie v divadle II. Byl to večer, který přinesl náročný, a přitom krásný repertoár. Před orchestr se postavil mladý dirigent Robert Kružík, který od prvního kroku na pódium dal najevo ráznost a maximální připravenost a soustředěnost, aby v Janáčkově divadle přednesl raná díla Leoše Janáčka, Gustava Mahlera a Josefa Suka.

„Pokud bratr nebyl na nějakém zahraničním turné, každoročně vystupoval v křečovickém kostelíku svatého Lukáše a hrál především díla Dvořákova a Sukova.“

„Sukova symfonická tetralogie, mám na mysli Asrael až Epilog, je velmi nadčasová.“

„Hrubín byl krásný, ušlechtilý člověk, a hlavně, na rozdíl od jiných, neodradil člověka od poezie.“

Jan Suk, básník, esejista, filozof a literární kritik, je hudebnímu světu možná známější jako pravnuk Antonína Dvořáka, vnuk Josefa Suka skladatele a nevlastní bratr houslisty Josefa Suka. O svém rodu píše vzletnou esejistickou prózou v knize Melancholické století oblaku, která byla vydána před dvěma lety. Sešli jsme se u něj doma v Křečovicích, aby téma přiblížil širší veřejnosti a možná dal na něj nahlédnout z jiného úhlu.

„Obrovský náboj, který se Chuheiovi Iwasakimu povedlo přenést na hráče orchestru, přesně vystihl Mendelssohnovo tempové označení Allegro di molto.“

„V technicky obtížném, ale harmonicky a hlavně rytmicky nápaditém díle se Hana Hložková osvědčila jako vynikající hráčka.“

„Hudebně vřelá Pohádka Josefa Suka v podání orchestru Plzeňské filharmonie každého posluchače zahřála u srdce.“

Přestože jsem na posledním abonentním koncertě řady Platina zahlédl několik dětí, program večera byl určen především pro dospělé. Mimochodem děti si v tomto měsíci svůj program abonentní řady Duha už užily. Nový šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki prosazuje uvádění děl, která na pódiích u nás zaznívají zřídka, a tak vedle obligátních „pohádkových“ děl Mendelssohna a Suka zaznělo Concertino pro housle a malý orchestr, op. 78 Karla Boleslava Jiráka.

„Hobojového partu se ujal s velkým porozuměním pro velké fráze a zpěvný nosný tón člen orchestru České filharmonie Vojtěch Jouza.“

„Díky sbormistru Vojtěchu Jouzovi byl zvuk tělesa maximálně vyvážený.“

„Mozartovo Ave verum corpus vyznělo jako pohlazení pro duši všem přítomným návštěvníkům koncertu.“

Závěrečný koncert třetího ročníku festivalu Plzeňský podzim byl věnován společné modlitbě za mír v dnešní těžké době. Letošní festival byl věnován památce paní Hany Fialové, aktivní členky pořádajícího souboru Česká píseň Plzeň, dlouholeté produkční Domu hudby Plzeň a zakladatelce festivalu, která v létě náhle zemřela. Aktérem závěrečného koncertu byl vedle smíšeného pěveckého sboru Česká píseň s jeho dirigentem Vojtěchem Jouzou soubor Camerata 2018.

„Potěšila hudba slovenského skladatele Jána Cikkera, která se v našich zemích téměř nehraje, a je to škoda.“

„Houslového partu se ujal renomovaný houslista Ivan Ženatý. Využil všech příležitostí a dal koncertu oduševnělost i dramatickou žalostnost.“

„Dirigent má zájem objevovat a přinášet divákům díla, která jsou méně známá, ale neméně krásná.“

Moravská filharmonie Olomouc uvedla k 104. výročí republiky slavnostní koncert, který věnovala inauguraci nového šéfdirigenta. Je jím maďarský dirigent z Budapešti, nedávný hudební ředitel Maďarské národní filharmonie a profesor dirigování na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti, Zsolt Hamar, nositel Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky.