KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Josef Špaček zahraje Martinů na violu english

Hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil vybral na nadcházející koncerty ve Dvořákově síni Rudolfina ryze český repertoár. Ve světové premiéře zazní suita z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, aranžovaná Tomášem Illem. Houslista a umělecký partner České filharmonie Josef Špaček se ujme sólového partu v Rapsodii pro violu a orchestr Bohuslava Martinů. Jako třetí skladba zazní Slovácká suita Vítězslava Nováka. Koncerty se budou konat od středy 15. do pátku 17. února, vždy od půl osmé večer.

Během své dirigentské a operní činnosti jsem měl možnost se několikrát setkat s fantastickým dílem Leoše Janáčka, operou Věc Makropulos. Přibližně ve stejném období jsem také studoval Janáčkovy operní suity. Jednu z nich, z Její Pastorkyně, vypracoval můj kamarád z let konzervatoře a akademie, Tomáš Ille. Dlouho jsme společně debatovali nad vytvořením suity z opery Věc Makropulos a já jsem rád, že právě na tomto koncertě můžeme pražskému publiku předvést tuto světovou novinku. Doufám také, že tímto počinem rozšíříme bohatý a ryze originální janáčkovský hudební odkaz,“ říká dirigent Tomáš Netopil.

Sestavení suity z Věci Makropulos si vyžádalo významný kompoziční vklad. Zdaleka se nejedná jen o kompilát uzavřených instrumentálních čísel, ale o důmyslné spojení drobnějších úseků a motivů, jež dohromady mohou splynout v celek, který je hudebně smysluplný navzdory ochuzení o vokální složku. Český skladatel Tomáš Ille ji dokončil nedlouho před premiérou v listopadu roku 2022.

„Těší mne také další, ale svým způsobem nová spolupráce s Josefem Špačkem v roli sólového violisty a plně rozumím jeho touze zahrát si toto mimořádné koncertní dílo Bohuslava Martinů, podobně jako ho kdysi natočil Josef Suk,“ pokračuje Tomáš Netopil s tím, že Rapsodie-koncert pro violu a orchestr zahajuje poslední tvůrčí období Bohuslava Martinů. „Vždy mne udivovala její zdánlivá jednoduchost, která je však logickým vyústěním skladatelova kompozičního vývoje od výrazných experimentů až k pročištěným, skoro průzračným výrazovým prostředkům. Blízká je mi rovněž rapsodická forma díla, které není přísně vzato koncertem v klasickém slova smyslu, ale spíše volným vyjádřením autorových hudebních myšlenek, které zachytil dle mého názoru s mimořádnou sugestivitou a vnitřní silou,“ dodal dirigent.

Rapsodie-koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů, zazněla ve své premiéře v Clevelandu roku 1953. V roce 1969 ji poprvé uvedla Česká filharmonie s violistou Ronem Golanem pod taktovkou Zdeňka Košlera, který se k dílu několikrát vrátil a na konci sedmdesátých let minulého století ho i s violistou Jaroslavem Motlíkem natočil. Rapsodii si oblíbil i Václav Neumann, jenž ji se slavným českým houslistou a violistou Josefem Sukem nejen opakovaně uváděl, ale také pořídil legendární nahrávku, která vyšla u Supraphonu v roce 1989 a jíž se dostalo několik reedic. Josef Špaček bude dílo Martinů hrát na vzácný mistrovský nástroj Johannese Theodora Cuyperse z roku 1767.

Světová premiéra Slovácké suity Vítězslava Nováka, oblíbeného žáka Antonína Dvořáka, se uskutečnila v Praze na Plodivové burze 4. února 1906. Českou filharmonii řídil Vilém Zemánek, který skladbu s orchestrem do konce první světové války provedl celkem dvaašedesátkrát. Slovácká suita byla velmi oblíbená rovněž i během první republiky, kdy se dočkala další stovky uvedení. Od smrti Vítězslava Nováka v roce 1949 však v podání České filharmonie zazněla pouze sedmnáctkrát. Naposledy ji ve Dvořákově síni Rudolfina provedl Jiří Bělohlávek v roce 2011. Krátce nato ji na festival Smetanova Litomyšl vyvezl Petr Altrichter.

Vítězslav Novák, rodák z Kamenice nad Lipou a absolvent jindřichohradeckého gymnázia, které po druhé světové válce přijalo jeho jméno, koncipoval Slováckou suitu jako sérii výjevů ilustrujících slavnostní den na moravském venkově. Vedle malého orchestru obsadil také harfu a varhany. Oba nástroje tvoří v kombinaci s lyrickým zvukem smyčců a měkkostí dřevěných dechů mimořádně poetickou a zvukomalebnou atmosféru díla, jež patří mezi Novákovy nejoblíbenější skladby.

Foto: Petra Hajská, Petr Chodura, archiv KlasikyPlus

KlasikaPlus.cz

Redakční články v rubrikách AktuálněPlus a VýhledPlus



Příspěvky redakce



Více z této rubriky